Smích léčí
-
Vytvořenostředa 5. únor 2020 8:07
-
AutorMiloslava Melanie Rybárová
-
Oblíbené754 Smích léčí /lektori-setkani/item/754-smich-leci.htmlKlikněte pro přidání
-
Témata
Veselá mysl půl zdraví. Tak to alespoň říká české lidové rčení. Podobné najdeme snad u všech národů světa. Jeho platnost sahá hluboko do minulosti, ale není opomíjeno ani dnes. Blahodárnému působení humoru se věnuje dokonce celé jedno vědní odvětví – gelotologie – podle řeckého gelos, smích.
Lékaři i psychologové vědí, že smích ovlivňuje pozitivně imunitní systém, odbourává stres, podporuje prokrvení i trávení, srovnává vysoký krevní tlak, a může dokonce snížit bolesti. Na psychické a emocionální úrovni uvolňuje napětí, pomáhá získat odstup od těžkých problémů, zklidňuje a utěšuje, umožňuje spontánní projev a otevřený přístup a povzbuzuje kreativní potenciál. Řekněte sami, existuje lepší, bezpečnější a příjemnější univerzální lék pro člověka? Samozřejmě, že není smích jako smích. Do skupiny osvobozujícího smíchu rozhodně nepatří výsměšky, zlomyslné vtipy, černý humor nebo vtipkování na účet druhé osoby, která se třeba neumí, nebo nemůže bránit.
Čemu se vlastně smějeme
Smysl pro humor se liší od člověka k člověku, a dokonce se dá říci i od národa k národu. Ne nadarmo se hovoří o suchém anglickém humoru, na rozdíl od "mokrého" temperamentního přístupu některých jižních národů, nebo o naprostém nedostatku smyslu pro humor některých seveřanů. Výjimky tu ovšem jako obvykle potvrzují pravidlo. Různost chápání humoru ukazují filmy. Chaplin, Laurel a Hardy, bratři Marxové, Buster Keaton – ti všichni mají své příznivce, ale i odpůrce. Střet názorů se projeví zejména u pověstné dortové scény, kdy se dvě skupiny navzájem bombardují šlehačkovými dorty. Sladký boj dokáže některé diváky přivést k extatickému smíchu, zatímco pro jiné je to jen trapný nevkus.
Klauni v dětských nemocnicích
V poslední době roste obliba klaunů, kteří jako pomocníci lékařů přinášejí smích do nemocnic, zejména na dětských odděleních. Již několik let existují kurzy, v New Yorku například "Clown Care Unit", kde se lékaři nebo sestry školí na léčitele humorem. Také u nás se v rámci Občanského sdružení "Zdravotní klaun" učí v kurzech "žáci" vše, co musí jako zdravotní klaun umět. Někteří z nich jsou povoláním herci, umělci nebo pedagogové. Klauni, instruováni většinou vrchní nebo staniční sestrou, se věnují nemocným dětem individuálně a přinášejí jim radost, dobrou náladu i malé dárečky. Děti je s napětím očekávají a je dojemné, jak ochotně se rozesmějí už jen při pouhém pohledu na červenou bambulku klaunova nosu.
Humor a věda ve světle zahraničních poznatků
Počátkem minulého století byl v Basileji uspořádán kongres na téma "Léčení humorem" a od té doby se každoročně konají setkání vědců, kteří se zabývají terapií léčení humorem a seznamují se navzájem se svými poznatky a zkušenostmi. Emeritní profesor Stanfordské univerzity neurolog William Fry sleduje a zaznamenává působení smíchu už několik desetiletí a spolu se svým týmem došel k překvapivým výsledkům. Podle něj příznivé účinky smíchu souvisejí především s dechem. Vdech se při něm prohlubuje a prodlužuje. Výdech je sice kratší, ale velmi intenzivní, takže dochází k úplnému vyprázdnění plic. Výměna kyslíku tak probíhá v troj až čtyřnásobné míře. Lepší zásobování kyslíkem má příznivý účinek na pročišťování krve. Tep srdce se nejprve zvýší a poté klesá a dochází k uvolnění srdečního svalu. Potom se konečně uvolní endorfiny – "hormony štěstí", které se v krvi vyskytují prokazatelně jen zřídka, například při dlouhodobém běhu.
Další známý americký gelotolog Paul McGhee, emeritní profesor a prezident společnosti "Smích jako lék" v Monclair, New Jersey, řekl ve své přednášce "Humor – trénink na přežití", že "humor je výrazem pozitivně zažitého vypětí, při němž jsou překonány normativní bariéry všedního dne. Účastní se na něm tělo, mysl i duch." Testoval i dlouhodobě reakci malých dětí na smích. Srovnával smích s různými relaxačními technikami a meditačními cvičeními. Došel tak k závěrům, že srdečný výbuch smíchu působí jako biofeedback trénink, jenže rychleji. Tak prý jedna minuta smíchu nahradí celou půl hodinu relaxačního cvičení. Při úsměvu se zvedají nahoru nejen koutky úst, ale spolupracuje i patnáct dalších obličejových svalů. K již zmíněné výměně kyslíku patří také lepší zásobování mozku kyslíkem, což navozuje pozitivní mentální stav a vede k odbourávání stresu a dále ke snižování srdečních potíží, bolesti hlavy a zvláště pocitu úzkosti.
Humor v teorii a praxi
Profesor Fry spolu s imunologem profesorem Berkem z lékařské fakulty v Loma Linda u Los Angeles provedli celou řadu experimentů. Při jednom z nich například jedna skupina pacientů seděla v tichém pokoji, zatímco druhé promítali komické snímky na videu. Každých deset minut byla jednotlivým osobám odebírána krev pro stresové a jiné měření. První skupina nezaznamenala žádné změny, avšak u druhé došlo ke zřetelnému opadu stresových hormonů a vzrůstu obranných látek. Hodnota stresového blokátoru Cortisol, který je při trvalém stresu vylučován, se snížila skoro o polovinu a důležité součásti imunologického systému obsaženého v krvi se naopak výrazně zvýšily.
Známý je i případ amerického novináře Normana Cousinse, známého sponzora výzkumu v této oblasti. Cousins trpěl spondyartritidou a lékaři hodnotili jeho naději na přežití 1 : 500. Rozhodl se opustit nemocnici a léčil se v hotelovém pokoji tak, že si pouštěl na videu všechny filmy bratří Marxů a oblíbený pořad "skrytá kamera" stále dokola. Jediný jeho "lék" kromě toho byl vitamín C. Podle vlastního líčení v knize "Anatomy of illness" (Anatomie nemoci), která se stala bestsellerem, se zcela uzdravil.
V této souvislosti jsou zajímavá i slova Viktora Frankla, zakladatele logoterapie a nositele čestného doktorátu Karlovy univerzity, který se jako první přimlouval, aby při vážných chorobách atmosféra v léčebnách nebyla smrtelně vážná a odosobněná. "Každý strach má svého protivníka – je to humor". Své pacienty povzbuzoval, aby se "strachu vysmáli do tváře". Podle něj se "ve smíchu projevuje vzdorující moc v člověku, která se až neuvěřitelně dokáže prosadit navzdory všem překážkám a omezením." Práce psychoterapeuta s touto "mocí smíchu" má pacientovi pomoci, aby se zbavil svého často jednostranného myšlení, aby mobilizoval psychické rezervy a nalezl nové prosperity.
Psycholog na univerzitě v Düsseldorfu profesor Willibald Rauch se domnívá, že nejde o to rozesmát pacienta za každou cenu, ale spíše snažit se o pozitivní přístup tak, aby depresivní pacienti nahlédli svůj problém z jiného úhlu a pomocí humoru ho relativizovali. V sebekritickém nadhledu stávají se pak spíše aktéry než oběťmi. Nejdůležitější je prý první krok, při němž se pacient má umět zasmát sám sobě, svým úzkostem a často i přehnaným fantaziím. Takový nadhled dává pocit svobody, má za následek ulehčení a propůjčuje schopnost nalézat východisko i ze zdánlivě bezvýchodné situace.
Léčení smíchem v Orientě
Smích začlenil do své činnosti i doktor Nossrat Peseschkian, Iránec provozující praxi ve Wiesbadenu, odborník v oblasti neurologie a psychiatrie. Jeho terapeutická deviza zní: zachovat odstup, stabilizovat, relativizovat. Problémy se nepokouší věcně verbálně analyzovat, jak bývá při psychoterapii zvykem, nýbrž vede své pacienty k tomu, "aby aktivovali pravou polovinu mozku". Svými vtipy odlehčuje atmosféru a umí zaměřit reflektor i na vlastní hřiště. Tady je příklad: "Psychotik si staví vzdušné zámky, neurotik v nich žije a psychiatr za to vybírá činži."
K terapii smíchem se otevřeně hlásí i Dr. Maan Kataria z Bombaje. V jednom bombajském parku pořádá dvacetiminutové cvičení smíchu, k němuž se může připojit každý kolemjdoucí. Začíná se rytmickým tleskáním a následuje hlasité chechtání "ho-hoho, ha-ha-ha". Při cvičeních odvozených z jógy se uvolňují záda a ramena a pak opět následují různé druhy smíchu – hlasitý, tichý se zavřenými ústy, lví smích spojený se zařváním, smích vítězný s rukama vztyčenýma k nebi a tak dále.
Kluby smíchu
V posledních letech se kluby smíchu rozšířily po celém světě, zejména pak v Austrálii a Spojených státech. U nás sice zatím podobný klub nemáme, ale stále roste počet dobrovolných i placených spolupracovníků občanského sdružení Zdravotní klaun. Navštěvují zejména dětská oddělení nemocnic a přinášejí dětem pobavení i malé pozornosti. Svou činnost vykonávají v souladu se slovy jednoho z amerických klaunů: "Být klaunem – léčit smíchem – znamená ztratit úzkost i obavy a postavit se hravě všemu, co příští okamžik přinese. Ve hře se otevírají nové možnosti a schopnosti překonat strach, hanbu i jiné překážky a pomáhat nalézat radost ze života."
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 2/2010.