Málokterá země jižní polokoule je tak přitažlivá pro turisty, dobrodruhy i hledače pokladů a záhad jako Peru. Je třetí největší zemí v Jižní Americe a zároveň jedna z nejchudších na světě. Leží celá v tropickém pásmu. Suchý pobřežní pouštní pás je oddělen od zelených amazonských pralesů masivem And s věčně bílými horskými štíty. V tomto podivuhodném uskupení přírodních rozmanitostí a krás se za staletí vyvinuly kultury, jejichž odkryté památky nás přivádějí v úžas a jejichž tajemná poselství stále nejsme s to vyluštit.

Kolektivní víra andských indiánů, zděděná po předcích slavné říše Inků, se tu zvláštním způsobem mísí s křesťanstvím a vytváří kult hluboké úcty člověka k přírodě, kde platí zákon vzájemnosti, nazývaný ayni, který říká, že bereme-li, musíme dávat.

Tajemství planiny Nazca

Poblíž městečka Nazca na rozloze asi 530 km2 se nacházejí záhadné obrazce obřích rozměrů, které lidé 20. století pojmenovali opice, pavouk, kondor, kolibřík, tkalcovský stav, kosmonaut, ... či rozjezdové dráhy. Jsou viditelné ve své celistvosti jen z nadhledu vyhlídkové věže, nebo lépe z paluby letadla. Nikdo dnes s jistotou neví, k čemu tato monstrózní zobrazení sloužila. Mnozí odborníci se domnívají, že šlo o gigantický zemědělský kalendář, jiní říkají, že to byly běžecké tratě pro sportovní soutěže, v nichž si Nazcové libovali. Při čekání na start malého vyhlídkového letadla mi místní pilot vypráví zajímavou teorii, spojenou s mystikou peruánských indiánů. Oblast s obrazci je totiž kotel, v němž prakticky neprší. Déšť se tu objeví jen mimořádně. Když přijde, na zemi se narodí nová, silná inteligence. V poslední době několikrát vydatně v Nazca pršelo. Je to snad znamení zrodu velkého ducha? Vždyť starodávné mýty předpovídají příchod nového Inky na přelomu tisíciletí. O vyspělé kultuře oblasti Nazca, rozvíjející se 800 let př. K. až do příchodu Inků kolem roku 1400 po K., svědčí i bohaté hrobky, odkryté v poušti. Zachovaly se vedle koster i vlasy a šaty zesnulých spolu s bohatými obětinami v podobě keramiky, šperků i kukuřičných pokrmů, perfektně konzervovaných horkým pískem.

Posvátné město Cuzco

Podle legendy bylo Cuzco založeno ve 12. století prvním Inkou Manco Capacem jako hlavní město Incké říše. Odtud vycházely cesty do čtyř světových stran obrovského impéria, které se rozkládalo od dnešního Ekvádoru až po severní oblasti Chile. Město bylo zbudováno do podoby posvátného zvířete pumy, jejíž břicho tvořilo rozsáhlé náměstí – pupek země a zároveň pupek světa. Dnes toto náměstí obklopují koloniální arkády, slavná katedrála s černým Kristem, patronem města, a jezuitský chrám, v němž pozorné oko českého turisty spatří na stěně vymalovaného Jana Husa ve společnosti dalších "kacířů". Křesťanský kostel a dominikánský klášter Santo Domingo stojí na základech, které kdysi patřily nejskvělejšímu chrámu Incké říše, nazývanému Coricancha – Zlatý dvůr. Byla to stavba plná zlata, chrámové zdi byly pokryty sedmi sty zlatými deskami. Na dvoře rostla tráva, květiny a kukuřice celé ze zlata, zlatí byli ptáci i pasoucí se lamy, kovově zlaté slunce ozařovalo děti a ženy stvořené z ryzího zlata. I když španělští dobyvatelé odvezli obrovské množství vzácného kovu do Evropy, udivující sochy z Coricanchy, známé jako zlatý poklad Inků, se ztratily neznámo kam. Cuzco má podnes neopakovatelnou atmosféru. Ráda se procházím uličkami s paláci, jejichž kyklopské zdi pamatují zašlou slávu Inků. Mám-li štěstí, ubytuji se v hotelu, jako je Casa Grande, který stojí na místě bývalého paláce třetího Inky Iupankiho. Potom stačí posedět na starobylém dvoře, zahledět se na zčásti ještě původní kamenné zdivo a připadám si jako v pohádce.

Energetická síla Machu Picchu

Od dvacátých let vede z Cuzca železnice podél posvátné řeky Urubamby až pod legendární Machu Picchu, starobylý chrámový komplex, který pro naši dobu objevil roku 1911 americký historik Hiram Birgham. Po téměř čtyřhodinovém putování ve výškách kolem tří tisíc metrů stojím před jeho branou. Zapomínám na horký dech džungle a obdivuji velkolepý výtvor lidských rukou, které dotvořily to, co bylo v přírodě jen naznačeno. Z několika set tunových kvádrů, opracovaných tak, že mezi jejich styčné plochy nepronikne čepel nože, postavili dávní indiáni chrámy, paláce i prostá obydlí, která stojí po staletí mezi dvěma andskými vrcholy Starou a Mladou horou, kečujsky zvanými Machu Picchu a Huayna Picchu. Přitom do nich vložili skryté síly. Šipka vede návštěvníky nejprve mezi terasami po svazích Machu Picchu na plošinu s krásným výhledem, kde stojí uctívaný kámen Virakoči. Je to dar metafyzického boha, ztělesňujícího neměnného a nesmrtelného ducha And. Kdo ulehne na tento kámen, může podle peruánských mistrů magie vystavět ze svého nitra strom do lepšího světa. Dlouhé schodiště pak směřuje k místu naplněnému pulzující silou. Tam se nachází energetický střed celého areálu intihuatana – místo, kde je připoutáno slunce. Je to lingam, falický symbol asymetrického a přitom vyváženého tvaru, v němž se prý spojují dvě základní tvořivé síly vesmíru, plus a mínus. Vztahuji nad něj ruce a ve chvíli pociťuji vibrace až ve spáncích. Tam, kde se odvážlivci vydávají úzkou strmou stezkou na Huayna Picchu, stojí vyzvednut na vyrovnané plošině kámen Pachamamy, bohyně Matky Země. Právě odtud čerpají mnozí poutníci kosmickou sílu roditelky všech pozemských forem. Ve významných astronomických dnech se tu konají starobylé obřady. Nikdy nezapomenu na malou slavnost, kdy tu z flétny českého turisty zaznívala lidem pro radost melodie z Dvořákovy symfonie Z Nového světa.

Indiáni z plovoucích ostrovů

Na hranicích Peru a Bolívie ve výšce 3280m nad mořem se rozkládá jezero Titicaca, které je největším vysokohorským jezerem světa. Je známé řadou ostrovů. Na největším z nich, Slunečním ostrově, se zrodil podle legendy první Inka Manco Capac. Odtud se vydal do světa šířit inckou moc a civilizaci. K pozoruhodnostem jezera patří plovoucí ostrovy uros. Žijí na nich indiáni, kteří věří ve svou výjimečnost. Říkají o sobě, že mají černou krev, která je chrání před chladem jezera, v němž voda má stálou teplotu 13 °C. Své jezero opouštějí jen zřídka. Žijí kolektivním způsobem, připomínajícím jakési komunistické společenství. Společně vyrábějí rukodělné výrobky, společně vyjíždějí na lov ryb. Své přebytky vozí na trh do města Puna, které leží na břehu jezera. O své výdělky se dělí. Na jednom z ostrůvků zřídila vláda před několika lety školu s pěti třídami, je tu též knihovna a ošetřovna. Zdrojem příjmů ostrovanů jsou také turisté, kteří s oblibou uros navštěvují. Mohou si tu koupit pestrobarevné upomínkové předměty v podobě koberečků, svetrů, keramických váz, přívěsků s magickými znaky i píšťal. K projížďce po jezeře se nabízí tradiční lodě spletené z jezerní trávy totory a kdo touží po romantice, může za levný peníz přespat třeba v jednom z rákosových obydlí. Ojedinělý pohled nabízí rákosová vyhlídková věž. Shlížíte na podivuhodný svět míru uprostřed blankytného jezera, stvořený před dávnými časy lidským umem. Urové vypráví, jak jejich předkové spletli sami své ostrovy z rákosu, kterým jezero Titicaca oplývá.

Strmé stezky pod Huascaránem

Nejvyšší horou peruánských And je Huascarán, vysoký 6768 m. Má dva vrcholy, severní a jižní, které se majestátně a zároveň hrozivě vypínají nad městečkem Yungay, výchozím bodem všech horolezeckých výprav. V roce 1970 bylo město i s okolím zasypáno obrovskou lavinou kamení, která se při zemětřesení utrhla ze severní stěny. O život přišlo na 60 tisíc lidí. Byla mezi nimi i výprava československých horolezců, jejichž základní tábor pod Huascaránem zmizel pod nánosem kamení. Přicházím s malou skupinou přátel, vysokohorských turistů, abychom trekem zvaným Santa Cruz uctili jejich památku. Jako většina posledních výprav zamíříme nejprve na symbolický hřbitov s bílou sochou Krista s rozepjatýma rukama stojícím na kopci, kde se při neštěstí zachránilo 240 lidí. Čteme tu nápis s otázkou, která maně vyvstane každému na mysli: Proč? Pane, můj Bože! Trestáš nás, zkoušíš nás? Proč? K místu tragédie našich horolezců u jezera Llanganuco nás vyveze po krkolomné silnici ještě autobus. Památník s cepínem a naší vlajkou nese jména všech, kdo tu daleko od vlasti ztratili své životy. Do kamene vyrytý příslib hlásá: Kamarádi, vzpomínáme na vás. Potom už nás čeká čtyřdenní pochod v lůně hor s batohy na zádech. Prověříme svůj dech ve dvou sedlech okolo 4800 m, budeme vařit polévku z vody ledového jezera Morococha, naše osamělé stany zastíní svah nejkrásnější andské hory Alpamaya a po večerním posezení u ohně, kdy hovor splývá s hukotem vodopádu, budeme mezi třepotavými hvězdami hledat Jižní Kříž.

Rady na cestu: Do hlavního města Peru Limy můžete cestovat holandskou leteckou společností KLM s mezipřistáním na holandských Antilách. Jednotkou měny je 1 Sol, s přibližným kurzem 3,35 Sol za 1 USD. Doporučuje se očkování proti žluté zimnici, tyfu, tetanu, případně antimalárika. V turisticky zajímavých místech funguje spolehlivá autobusová doprava, mezi Cuzcem a Limou musí cizinci využít místní letecké spojení. Cena 40 min. letu nad Nazca je 50 USD. Strava v restauracích je poměrně levná a chutná.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 2/2010.