Naprostá většina učebnic používaná ve školách je zastaralá, zvláště co se týče naší nejstarší minulosti, prvopočátku lidstva, a rovněž i možné budoucnosti. Současní vědci nyní "přetáčejí historické hodiny" a zavádějí nové scénáře, zcela odlišné od těch, jež nás učili ve školách. Věda jde tak rychle kupředu, že i ti nejschopnější mají problém udržet s ní krok…

Přišlo se například na to, že stáří paleolitických indiánských sídel bylo radiouhlíkovou metodou určeno chybně. Zmíněná naleziště mohla být o několik desítek tisíc let starší, než se původně předpokládalo. Období poslední doby ledové nebylo jen dlouhotrvající a hluboce mrazivé a neskončilo náhlým oteplením a roztáním ledu. Nové důkazy dokládají, že počasí tehdy poměrně rychle kolísalo mezi dvěma extrémy – horkem a prudkými lijáky a suchou a větrnou zimou, přitom přechod mezi jednotlivými fázemi trval pouhých tři až dvanáct let!

Kdo jsou naši skuteční předkové?

Další nové poznatky napovídají, že naše tělesné schránky se nemohly vyvinout z prvních předchůdců člověka (Australopitéků). Naši kromaňonští předci "se objevili" jakoby náhle; muži byli vysocí asi dva metry, ženy jim sahaly zhruba k ramenům. Byli komunikativní, inteligentní a nesmírně kreativní. Dovedli už vyrábět oděvy pomocí jehel a nití a nosili šaty šité na míru. Většinu svých obydlí stavěli směrem na jih, aby využili sluneční energie, a vytvářeli důmyslné, odolné dláždění chránící jejich obydlí před vlhkem. Potraviny skladovali v chladných jeskyních a stravovali se tak zdravě, že bychom se od nich mohli učit. Vyráběli a používali praktické nástroje, jednotlivé místnosti využívali pro specifické účely, a dokonce začali používat lodě k rybaření. Jejich nástěnné jeskynní malby uchvacují každého, komu se poštěstí je vidět, zvláště ty nedávno objevené v jeskyních poblíž Combe d´Arc, asi 420 kilometrů jižně od Paříže. V ohromných skalních galeriích jsou zobrazeny postavy pololidí-polozvířat a vyhynulých evropských příbuzných africké zvěře, což podporuje hypotézu, že Evropa s Afrikou musely být kdysi spojeny pevninou a celosvětová populace se vyvinula z afrických předků.

Evoluce nebo involuce?

Jak k tomu ale došlo? Jak se z úplně nahých opic vyvinuli civilizovaní lidé? Kdy nastal ten průlom? Odpovědi na tyto otázky dosud neznáme. Chybí nám tak podstatný úsek evoluční skládanky. Je docela dobře možné, že naši předkové pocházejí z nějaké vzdálené hvězdy nebo planety, nebo jsme byli stvořeni nějakou mnohem vyvinutější civilizací. Možná jsme tehdy ještě byli éterické duše a pomáhali jsme formovat těla, do nichž bychom se mohli vtělit, z druhu, který byl pro to na Zemi nejvhodnější. Byli jsme snad Stvořitelovi spolutvůrci a pomáhali uskutečnit to, co je v ezoterických kruzích známé jako "lidský experiment"? To by ovšem znamenalo, že lidská forma je jen prostředek transformace a slouží ke kultivaci duše, jakéhosi správce neustálého procesu tvoření. Možná se nikdy nedozvíme, jak to ve skutečnosti je, ale můžeme vzít v úvahu následující indicie vypovídající o našem původu, jež mají stejnou váhu jako vědecky ověřené teorie:

♦ Obecně se velmi málo mluví o učeních "mystických škol"… o zjeveních ve snech, vzpomínkách, médiích, paranormálních jevech, vyšším vedení nebo návštěvnících z jiných světů. Tato studnice vědění o prvopočátcích všeho a smyslu existence se předává z generace na generaci ústní formou jako příběhy, legendy, rituály, vize, zření a šamanská zasvěcení. Všechny náboženské teorie a mystická učení jsou založena na tom, že považují tato mystéria za duchovní pravdu.

♦ Pokud začne člověk pokládat tyto mystické zkušenosti za fakta, z nejasného úseku evoluce se najednou stane příběh involuce – příběh o sestoupení duše z duchovních sfér do hmoty.

Duše se navrací ke Zdroji

Život se neustále vyvíjí a i malé změny podnebí mohou mít nesmírný dopad na životní prostředí a všechny organizmy, které v něm žijí, včetně lidí. Dokonce i vědecké kruhy dnes přiznávají, že evoluční vývoj neprobíhal tak, jak nás to učili ve škole – genetické informace se mohou tak rychle měnit a jakoby skokem vytvářet nové fyzické formy, že si to ani nedokážeme představit. Tyto teorie se velmi podobají učení dávných civilizací založených částečně na mystice, které mluví o přeměnách druhů předcházejících lidský druh.

Mnoho vizionářů a proroků posledních pár století použilo k popsání základního genového fondu lidského druhu výraz rasa nebo vývojová větev. Vycházeli přitom z poznání, že k plnému rozvinutí svého potenciálu potřebuje lidská duše postupný vývoj v sedmi úrovních neboli sedmi "rasách". Teprve pak bude schopna dosáhnout dokonalosti a vrátit se zpět ke Zdroji. Každá rasa navíc měla nebo má za úkol prosadit určité globální změny, jež mají umožnit růst a vzestupný vývoj celé planety. Jednou ze známých zastánkyň této teorie byla Helena Petrovna Blavatsky. V roce 1875 založila Americkou teozofickou společnost zaměřující se především na náboženské, duchovní a společenské otázky. Tato organizace funguje dodnes.

Sedm vývojových úrovní

Jak Leadbeater, tak i Powell rozčleňují vývoj ras následujícím způsobem:

První větev: éterická (objevila se před 18 miliony lety) – vstup ducha do hmoty.

Druhá větev: Hyperborejci (objevili se před 8 miliony lety) – rané fyzické formy, diferenciace pohlaví, rozšířili se především v arktických oblastech.

Třetí větev: Lemuřané a lidé země Mu (objevili se zhruba před milionem let) – plný rozkvět všech sociálních skupin a rasová diferenciace, první jedinci tmavé pleti, rozšíření na jih, hlavně do oblasti Indického a Tichého oceánu.

Čtvrtá větev: Atlanťané (objevili se 85 000 let př. n. l. na území, které dnes leží pod Atlantským oceánem, v blízkosti Azor) – předchůdci dnešních lidí, první člověk Adam byl pravděpodobně Atlanťan.

Pátá větev: Árijci (objevili se na Zemi 10 000 let př. n. l.; do 3000 let př. n. l. megalitické kultury s převahou pravé hemisféry, od 3000 let př. n. l. do současnosti moderní kultury s převahou levé hemisféry) – vědomí rozdělené do dvou hemisfér, východní a západní myšlení – nyní se spojuje dohromady, globální skok ve vývoji druhů.

Šestá větev: dlouho bezejmenná, nyní se začíná používat název Aurořané (jejich příchod se předpokládá mezi rokem 2400 a 3000 n. l.) – centrum v Evropě a Severní Americe, měli by propojit všechny planetární vzorce a aspekty do jednotného globálního vědomí.

Sedmá větev: zatím bezejmenná (měla by se objevit mezi roky 7000 až 8000 n. l. především v oblasti Severní Ameriky) – budou to s největší pravděpodobností již bytosti éterické povahy s úplně odlišným způsobem rozmnožování, jejich duše se již nebudou muset "učit" v pozemských inkarnacích.

Jednota v diverzitě

Bible říká, že všichni lidé jsou potomky Noa, potomka Setha, syna Adama a Evy. Tento první pár se zde časově zařazuje do období kolem roku 4004 př. n. l. Předpokládá se, že z pokolení tří Noemových synů se později vyvinuly různé rasy, jak je známe dnes. Genetické studie z nedávné doby však naznačují, že původ všech žijících lidských bytostí se dá vysledovat zpět až k první ženě. Dostala přezdívku "mitochondriální Eva", která pravděpodobně žila zhruba před dvěma sty tisíci lety v Africe. Znamená to, že historický vývoj popsaný v knize Genesis je pouze alegorický? Pokud ale celé lidstvo pochází z jedné jediné matky, proč se vyvinulo na první pohled tolik odlišných ras? A s kým se tato první žena spojila? Většina odborníků na bibli souhlasí s tím, že kniha Genesis nám nabízí dva příběhy o Stvoření. Ten první popisuje stvoření světa za šest dní plurálním Bohem, jehož Hebrejci pojmenovali Elohim (Gen. 1:1-4). Člověk byl podle této verze stvořen šestý den. Druhý příběh začíná v druhé kapitole této knihy. Jedná se o dobře známý příběh Adama a Evy v Rajské zahradě. Zde je Adam stvořen z "prachu Země", tentokrát již individuálním "Pánem Bohem" (Gen. 2:7).

Evoluční oblouk

Podle Edgara Cayce, takzvaného spícího proroka, má zařazení dvou neslučitelných příběhů svůj význam. Jde o velmi zhutnělý příběh o Stvoření, které začalo před mnoha miliony let a dosud neskončilo. Cayce ve svém díle popisuje průběh fyzické a duchovní devoluce následované evolučním návratem do stavu jednoty s Otcem. Uvádí: "Všechny vibrace musí nakonec, potom co se zhmotnily, projít evolučním vývojem. Všechno, co se objeví, nakonec také zanikne. Proto se vše, co člověk zažívá, a vše, co ho ovlivňuje, popisuje pomocí cyklů, kruhů nebo oblouků." Během vývoje lidstva nastalo několik klíčových momentů, které měly obrovský vliv na vývoj fyzických i duchovních těl celé populace. Teozofové o těchto momentech mluví jako o okamžicích vzniku "sedmi základních ras" (vývojových větví). W. H. Church, autor knihy Příběh duše podle Edgara Cayce, věří, že tyto původní rasy jsou totožné se sedmi stupni vývoje lidstva.

Cayce ve svých spisech použil tento výraz pouze třikrát. Tvrdil, že dalším vývojovým krokem lidstva bude vznik páté původní rasy doprovázený otevřením atlantských síní záznamů. Upozornil rovněž na to, že tento moment, jakož i objevení další základní rasy, může nastat velmi brzy!

Tento článek byl zveřejněn v tištěném čísle časopisu Phoenix 2/2010.