Marco Pogačnik, Bohem nadaný a citlivý člověk pro věci běžně nepostřehnutelné, vyvinul metodu pro léčení Země. Zemi rozumí jako živé bytosti. Díky "doteku Krista", kterého se mu dostalo v chrámu sv. Theofila v Benátkách (viz předchozí díl) a Kristovu dotyku ve snu, se vztah k síle Krista a zájem o evangelia dostal do popředí autorových snah. Po přečtení všech základních čtyř evangelií měl Pogačnik touhu proniknout hlouběji, někam do jejich "nitra" a hledat Ježíšovo poselství pro třetí tisíciletí. Říká, že hledá "páté evangelium".

Zpočátku se zdálo, že je autor v bezvýchodné situaci, a tak poprosil svoji spolupracovnici, dceru Annu, která umí komunikovat s andělskými bytostmi (a mnohokrát se již obracela na anděla zemské léčby), aby se zeptala, zda má jeho snaha o nalezení "pátého evangelia" nějaký smysl. Odpověď, kterou Anna přijala, zní: "Ona čtyři evangelia jsou v první řadě věnována vzájemným vztahům lidí, tzv. páté evangelium by se týkalo vztahu jednotlivého člověka k sobě samému, a teprve v důsledku toho také vztahu k okolnímu světu. Člověk jako individuum je v něm postaven do středu a není považován za součást davu. Jde o proměnu na vaší vývojové cestě, o velký krok vpřed, před nímž lidstvo a celé stvoření stojí. Andělé se snaží pomoci svým vedením." Autorovi tímto sice nebyl vložen do rukou klíč k práci, ale byla potvrzena vícedimenzionalita evangelijních textů. Celá dvě tisíciletí stála ve středu pozornosti navenek obrácená dimenze evangelií, která sloužila jako základ pro zbudování náboženské instituce – křesťanské církve. Tím byla lidem nabízena možnost, aby se prostřednictvím kněžstva spojili s božským prapůvodem bytí a aby bylo založeno společenství spočívající na přikázání lásky k bližnímu. Druhá dimenze, kterou autor označuje "pátým evangeliem", se nachází pod vnějšími vrstvami textu. Obsahuje návod k osobní duchovní cestě, která má u každého člověka jinou podobu, vede k sebepoznání a tím i k hlubokému vztahu k Bohu, Zemi a všemu stvoření.

Skryté poklady

Autor pečlivě četl texty a dával pozor na možné vstupy do hlubinných vrstev, ale dlouho se mu nedařilo. Až jednou se mu zdál sen, jehož poselství pochopil – v evangeliích jsou skryté "poklady", ale autor je zatím nebyl schopen vnímat. Numerický vzor jeho snu se nápadně podobal početnímu vzoru rozmnožení chlebů v 6. kapitole Markova evangelia. V obou případech nešlo o lineární vztah mezi tím, co je logické, co se od člověka očekává, ale je zde naznačen kvantový skok, logicky nemyslitelný přestup na úroveň vyšší mocniny. Událost rozmnožení chlebů podle autora značí, že staré náboženské nauky nebudou pokračovat lineárně, ale že se lidstvu otevře přístup k vyšší úrovni vědomí. Pogačnik pochopil, že události v Palestině nebyly většinou konkrétními událostmi, ale obraznou řečí, kterou byla lidu zpřístupňována poselství ve své vícedimenzionalitě. Samozřejmě, že jsou v evangeliích popsány i konkrétní Ježíšovy činy. Krásným příkladem podle Pogačnika je uzdravení slepého v Betsaidě, o němž píše Marek v 8. kapitole svého evangelia. Když Ježíš potřel slepci slinou oči a vložil na něho ruce, zeptal se, co vidí. Dotyčný viděl nejdříve lidi jako chodící stromy a pak po druhém doteku Ježíšových rukou prohlédl a viděl vše zřetelně. Autor v tom spatřuje dvoufázový proces léčení. Nejprve došlo k vidění na éterné úrovni, neboť aura člověka se podobá stromu, teprve ve druhé fázi došlo ke schopnosti materiálního vidění.

Éterné tvary věcí

Tak jako hmota představuje stavební materiál manifestované úrovně našeho světa, tak představuje éter stavební materiál jemnohmotné, silové úrovně. Západnímu pojmu éter odpovídá pojem čchi u Číňanů a prána u Indů. Některé éterné fenomény se vztahují k jemnohmotným úrovním krajiny, jiné k jemnohmotnému tělu živých organizmů, další k silovým polím kolem předmětů. Fyzický tvar objektu můžeme vidět očima a na jemnější úrovni je možné odpovídající éter "ohmatat" pocitem. Zajímavé je, že v éterných tvarech se projevuje i to, co na fyzickém tvaru předmětu není vidět. Jestliže se např. nějaká nádoba používala delší čas k tomu, aby se v ní něco míchalo, je tento pohyb "vidět" v éterném tvaru, i když už se nádoba k tomuto účelu dlouho neužívá. Jestliže např. nádoba sloužila k rituální funkci, její éterná podoba je obohacena o určitou kvalitu. (Představme si, jaký éter se asi vznáší nad modlitebními knihami používanými denně našimi předky k modlitbám.) I text je jistým druhem předmětu. "Stojící vlny éterného proudu doprovázející text dávají poznat např. motivy, které vedly autora k napsání textu, podle intenzity éterného proudu lze usuzovat na sílu inspirace. U textu inspirovaného božskou silou je éter silně vyvinutý a stojí vysoko nad řádky fyzického textu. Éterný tvar není ovlivněn tím, jakým způsobem a jak často byl text rozmnožen, i několikanásobný překlad z jednoho jazyka do druhého téměř nic nemění. Dokonce ani kvalita překladu kvalitu éternou mnoho nepozmění. Co by však zanechalo jasnou stopu v éterném těle textu, je obsahová změna, kterou do jeho organizmu vproudila síla původnímu textu cizí. Proto autor, který má dar éterného vnímání, s velkým zájmem podrobil svému výzkumu evangelijní texty."

Janovo evangelium

Pogačnik napřed z tohoto hlediska tvrdí, že vysoce inspirovaným textem je Janovo evangelium. Jeho éterné tělo je mimořádně stabilní a silné. Éterná struktura obklopuje každý řádek jako několikacentimetrová vlna obláčků. Proto jsou cizí části v textu vnímány o to nepříjemněji. Pogačnik uvádí příklad. Na začátku 13. kapitoly jsou popisovány přípravy na poslední večeři Páně s jeho učedníky. V jednu chvíli vstal Ježíš od stolu a začal umývat v umyvadle nohy svým učedníkům. Nakonec jim řekl: "Jestliže já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já." Až do okamžiku, kdy dozněla tato slova, je éterné tělo textu vysoké a silné. Poté dochází ke zlomu na nulovou hladinu ve chvíli, kdy Ježíš údajně dodává: "Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, který ho poslal, když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte." Tato slova nesou cizí éterné tělo. V dalším textu se pak éterná vrstva obnovuje a sílí. Proč došlo k tomuto prudkému poklesu? V prvé citované části evangelijního poselství zavedl Ježíš svým jednáním i slovy mezi apoštoly nehierarchický řád, přičemž apoštoly je třeba posuzovat jako zástupce lidstva. Umyje-li Mistr s pokorou nohy svému žáku, proměňuje tím hierarchický řád v kruh. Co je docela nahoře, je spojeno v kruhu s tím, co je úplně dole. I na jiném místě se v tomto smyslu Ježíš vyjádřil: "Kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vašim služebníkem." (Mt.20. 26). V části, kde éter padá, je podporován starý hierarchický vzor, jde o přepólování. Ježíš přišel proto, aby se výrazně distancoval od řádu, kterým trpěli jeho bližní. Podle Pogačnika si lze představit, že některé textové části byly v evangeliích pozměněny v prvních stoletích našeho letopočtu na žádost určité mocenské elity.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 2/2010.