Tato kniha mne velmi upoutala a věřím, že je pro tuto dobu velmi přínosná. Jsem přesvědčena, a samozřejmě nejen já, že my, lidé, většinou žijeme v nevědomosti v materiálním světě, neuvědomujeme si celou šíři souvislostí a chybí nám pocit jednoty a zařazení do neuvěřitelně důmyslného Stvoření. Nevnímáme svět duchovní, existující paralelně se světem hmotným.

Učení Ježíše Krista, který žil na Zemi před dvěma tisíci lety, chápeme většinou jako něco uzavřeného a izolovaného, nikoli jako otevřený proces, k němuž lidstvo musí teprve dojít evolucí. Zakonzervování jeho učení může být i důsledkem jednání církve, jejíž chyby z minulosti žijí v paměti lidí dodnes.

"On, Ježíš, před dvěma tisíci lety zahájil novou fázi v procesu zrodu člověka a dal impulzy pro budoucí vývoj lidstva, ale zůstal také poté, co opustil pozemskou úroveň, jako Kristus na věky přítomen."

(Pogačnik)

"Amen, amen, pravím Vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci (spojím se s ním)." Tato slova Ježíšova dokazují, že On jde před námi a ukazuje nám cestu, která bude ještě dlouhá a trnitá.

Kniha je určena pro náročné čtenáře a obsahuje mnoho krásných myšlenek, autorových prožitků a hledisek. Doufám, že mi autor, kterému byly svěřeny zvláštní schopnosti, jež většina z nás nemůže chápat, dovolí vyzvednout některé důležité myšlenky, aniž by byly jakkoli upraveny, nebo zdeformovány. Pouze chci na ně upozornit.

Autor, Marco Pogačnik, narozený v Kranji ve Slovinsku, studoval sochařství a dosáhl mezinárodního věhlasu v oblasti konceptuálního umění. Vyvinul umění litopunktury jako metody léčení Země jednotlivých krajin a silových míst. Vede krajinoléčebné semináře a poskytuje rady občanským spolkům i úřadům, pokud jde o krajinotvorbu. Je docentem na škole pro geomantii – Hagia Chora, založené r. 1995.

Kristův impulz

Hned v úvodu autor knihy uvádí, že úkolem Ježíše na Zemi bylo naučit člověka překonat propast mezi nebem a zemí, mezi duchem a hmotou. Jeho učení bylo plně použito do budování nového světového náboženství. Hlavní poselství se ztrácelo. Ve třetím tisíciletí je čas, abychom se s Ježíšovým učením seznámili v celé jeho mnohovrstevnatosti, zvláště s úlohou člověka v tomto počinu.

Na samém počátku byl silný autorův zážitek v Benátkách v kapli sv. Theofila. Při eucharistii totiž viděl sestupující postavu složenou z jemných vláken světla z bílého světelného jádra, která se vznášela nad oltářem. Pogačnik viděl dokonce tuto postavu i v hloučku věřících, přijímajících Tělo Páně. Některých se tato světelná postava dokonce láskyplně dotýkala, aniž by si toho dotyční všimli. Pro Pogačnika nebylo snadné přijmout fakt, že duchovní síla může též proudit institucionalizovanou formou, která se notabene celá staletí nemění. Sám totiž předtím neuznával žádné duchovní instituce, snažil se sám vstoupit do rezonance s celým stvořením. Během svých dalších meditativních zahloubání se pak začal soustřeďovat na Krista a vnitřně pochopil, že Ježíš před svou smrtí učinil slib, že bude se svým požehnáním přítomen, kdykoliv bude rozlomen chléb v jeho jménu, a skutečně ho dodnes dodržuje. Tento autorův pocit byl zahalen do vnitřního smutku. Význam vtělení Krista před dvěma tisíci lety měl totiž iniciovat fázi duchovního osamostatňování člověka, kterou nelze uskutečnit pouhým působením zvenčí, ale i podporou zevnitř. Příchod Krista "zvenčí" ve formě hostie při svátostech večeře Páně má působit jako dočasná pomoc a následovat má odezva "zevnitř" přijímajícího člověka otevřením se ke spojení se silou Krista. Zřejmě se my, lidé, bojíme převzít odpovědnost samostatně ztělesňovat to, co bylo Kristovým impulzem podníceno.

Země k nám promlouvá

Až do té chvíle, než se autor setkal s Kristem, zabýval se téměř výlučně silovou úrovní Země, jejími vitálně energetickými systémy. Tyto systémy nepřetržitě napájejí zemský povrch a všechny bytosti, které jej obývají, životními silami různého druhu. Patří k nim vitálně energetická centra, kterými jsou životní síly vystupující z hlubin. Ty jsou soustřeďovány pod povrchem Země, aby byly v další fázi rozváděny po krajině. Buď na způsob fontány, nebo po silových drahách – "ley liniích", šířících se paprsčitě krajinou. Autor je přesvědčen o celistvém vědomí Země. Zpočátku celkem nesystematicky pozoroval elementární bytosti, duchy stromů nebo bytosti tančící prostorem a oživující řeku. Později mu už bylo jasné, že bytosti obývající zemskou, vodní, vzdušnou i ohnivou oblast Země jsou součástí vědomí planety Země, jež se stará o zachování a další vývoj každé rostlinky, každého jednotlivého zvířete, člověka a každé krajiny na zemském povrchu. Je to tak velké množství úkolů, které je třeba vykonávat, že je celistvé vědomí Země individualizováno do jednotlivých buněk, které označujeme jako elementární bytosti, nebo přírodní duchy. Každá tato buňka vědomí Země se stará o blaho jednoho určitého ambientu, nebo prostoru.

Nespočetné životní pochody na Zemi mají svůj řád, který je udržován univerzální řečí, tzv. kosmogramy. Pogačnik tvrdí, že v posledních desetiletích se objevují kruhy v obilí, a ty jsou příkladem takového kosmogramového písma. Překvapivě vykazují vysoký stupeň geometrické preciznosti. Vznikají tak, že obilná stébla jsou v bleskurychlém pochodu zevnitř prostřednictvím biologického procesu tak silně ohýbána, že se kladou pravidelně vedle sebe na zemský povrch, a tak vznikne znak uprostřed podél stojících stébel. Autor má za to, že vznikají v nitru Země, aby lidé konečně pochopili, že máme co dělat s vysoce inteligentním organizmem, se kterým bychom mohli a měli komunikovat, abychom se poučili.

Bytostné pravzory

Lze si představit, že lidé starých kultur dokázali vnímat neviditelnou kosmogramovou řeč krajiny, v níž žili, a podle toho vyvinuli znaky svého písma. Prapůvodní zápisy lidstva představují mnohdy tytéž symboly, jak je známe z leteckých snímků kruhů v obilí. Staré kultury pravzory v krajině intuitivně, nebo jasnozřivě rozpoznaly. Kosmogramy pojaly do své tvůrčí činnosti. Tak se dostaly do hudebních tónových struktur, tanečních kroků, podle nichž se stále znovu a znovu tancovalo, do symbolů, které umístily na své domy, do vzorů látek i ozdob, které využívaly ve svém ošacení. Je zřejmé, že nešlo jen o pasivní naladění, ale i spolutvůrčí činnost, která měla za cíl rozmnožení a posílení těchto kosmogramů v krajinných prostorách, v nichž různé kultury sídlily. Pogačnik přišel na to, že kosmogramy, které fungují jako kanály čistých energií, lze použít jako součást procesů krajinné léčby. Tu začal provozovat v polovině osmdesátých let. Vhodné kosmogramy pro určitou oblast začal vytesávat do kamenných stél k provádění zemské akupunktury. Kosmogram zrcadlící vnitřní identitu místa má léčebný účinek, je-li umístěn tak, že může své impulzy neustále vysílat do prostoru. Je též důležitý pro jsoucno světa andělů a elementárních bytostí. Pokud ho vytvářejí lidé, je důležité, aby vznikal inspirací a intuicí ze srdce a ve vnitřním spojení s duchovním světem. Kosmogramy bývají zašifrovány v mýtech a pověstech týkajících se daného místa, nebo ve znaku a názvu místa. Také aramejština, jíž hovořil Ježíš, patřila k oněm původním řečem, které spočívaly na pravzorech. Taková řeč je vícevrstevná. Vyslovované je v neviditelné oblasti doprovázeno kosmogramy představujícími aspekt poselství, který by v lineární řeči nebyl patrný. Proto se autor velmi podrobně věnoval rozboru textu evangelií z hlediska pravzorů, pravosti i hlubšího poselství. A tyto studie jsou hlavní náplní knihy.

Cesta vedoucí k záchraně

Nahlédnutí autora do vícedimenzionality životních systémů Země mu pochopitelně odhalilo, jakou roli hrálo působení člověka jeho nevědomými zásahy. Nejen, že jsme my, lidé, velkou část zemského povrchu zastavěli podle svých potřeb, nepřetržitými boji jsme celé oblasti přivedli do stavu šoku, a dokonce jsme si přivlastnili právo zasahovat do podstaty života samého. Přecenili jsme úroveň hmoty, takže jiné jemnohmotné úrovně tím upadly v zapomnění. Tato představa nejen vězí v našich hlavách, ale naší celosvětovou činností byla bezostyšně vnucena životním systémům Země. Kdo prožil sílu Země v zemětřesení, nebo v mořské bouři, bude mít představu, co takové znásilnění zemských systémů znamená. Autor tvrdí, že k záchraně vede jen jedna cesta – proměna vědomí člověka, změna základního postoje vůči nám samým i vůči životním systémům Země. Ta by se pak mohla vymanit z naočkovaných představ z našeho jednorozměrného pohledu. Kdo ale dokáže lidstvo pohnout k tomu, aby podstoupilo proces proměny, když my, lidé, máme sklon neopouštět vyjetou dráhu? Obzvlášť, jedná-li se o tak zásadní změny.

Podle názoru autora pulzuje mezi božskou dimenzí a úrovní manifestovaného života bohatě členěné vědomí, spojující tu nejniternější část kosmu s částí nejkrajnější, a to je říše andělů. Jméno anděl je z řeckého slova angelos, které znamená "posel". Andělé jsou vnímáni jako poslové mezi božskou sférou a světem lidí. Jsou personifikací kosmického vědomí. Měli bychom je spíše vnímat ve smyslu čirého vědomí. Jejich "tělem" je vibrační struktura, která slouží jako nositel tohoto vědomí. Různé kvality vědomí zřejmě způsobují známou hierarchii andělů. Pomoc duchovního světa zásadně respektuje samostatnost lidské evoluce. Nikdy není učiněn pokus ovlivnit poselstvím osobní rozhodnutí.

Poselství andělů

Autor spolupracuje se svojí dcerou Annou, která dokáže komunikovat s andělskými bytostmi, a tak přijala 15. 9. 1996 toto poselství: "Teprve na základě osobního procesu sebepoznání je možný nový, hluboký vztah k Bohu, Zemi, přírodě i bližním. Hlavní duchovní cestou nejsou míněny žádné zvláštní ezoterické praktiky, meditace nebo rituály, ale zcela normální všední den jako ta nejkompetentnější cesta výcviku pro individuum. Úkoly, které vícedimenzionální život ukládá každému člověku, dávají šance k jeho duchovnímu zdokonalení." (Toto poselství přinesl na Zem Ježíš.) Zpráva archanděla Michaela ještě pokračuje: "Nacházíte se na různých stupních vývoje a to je příčinou, proč se navzájem doplňujete. Nikdo není pro vývoj užitečnější nebo důležitější než ostatní, ačkoli může stát na vyšším vývojovém stupni. Vy všichni jste nezbytní a navzájem se doplňujete pro společný vývoj Země, a tím i pro Kosmos jako celek. Budete-li schopni všechny osobní podíly a všechna vaše poselství spojit v jeden celek, pak se teprve stanete pravou pospolitostí, abyste mohli plni radosti pokračovat ve vaší cestě. Nikdo nebude z této jednoty vyloučen. Nehraje roli ani stáří, ani povolání, důležité pouze je, jak umíte rozvíjet ve svém životě své individuální poselství. Poznatky k vám, lidem, proudí na různých úrovních a v různých podobách. Je na každém z vás, které z nich akceptujete a kterými se řídíte, a toto rozhodnutí udává směr vaší vývojové cestě. Život znovu a znovu nabízí různé možnosti, z nichž každá vede ke stejnému cíli, každá ale jinou cestou. Všechny cesty se skládají z obtížných i snadných požadavků, zkoušek, překážek, jimiž procházíte, abyste dosáhli nových poznatků, které vás přivedou na další vývojový stupeň. Život lze přirovnat k žebříku, po kterém stoupáte. Někteří rychleji, jiní pomaleji. Je možné, že se rozhodnete pro obtížnou cestu, protože vnitřně cítíte, že musíte projít určitou zkušeností. Buďte si jisti, že není nesprávných cest. Neznamená to, že byste nenesli odpovědnost za vaši volbu, za váš vývoj a nakonec i za váš život. Nejste bezmocnými stíny bez vůle. Nejste míče v rukou přemocného osudu. Vždy se rozhodujete a řídíte svůj život. Rozplýváte se v sebelítosti a děláte ze sebe stvoření ustavičně naříkající nad svým životem. Tvrdíte, že s vámi život zachází bezohledně a činíte za to zodpovědným svůj osud. Život není krutý, ale vy jste bezohlední sami k sobě, protože takto život nazíráte. Při takto nepřátelském postoji k životu se ubíráte cestou, která vám bude předkládat právě tento druh zkušenosti. Je to vaše vlastní duše, která vás řídí, protože v sobě uložila zkušenosti nasbírané v minulosti a zná cíl, ke kterému máte směřovat. Část plánu je předznamenána již v okamžiku narození."

"Od člověka se žádá, aby věřil v božskou individualitu vlastního bytostného jádra, a Ježíš vede k prameni, vyvěrajícímu v srdci každého", říká Pogačnik a nejen on.

Pozn.: Pro komplexnější objasnění kosmogramů jsem nahlédla i do další Pogačnikovy knihy Škola geomantie. Obě citované knihy vydalo pražské nakladatelství DOBRA v r. 2000.

Tento článek byl zveřejněn v tištěné formě v časopisu Phoenix 1/2010.