Dokážeme-li vnímat jemnohmotný svět – dokážeme řídit své osudy (5)
-
Vytvořenoúterý 3. prosinec 2019 17:32
-
Autoršal
-
Oblíbené690 Dokážeme-li vnímat jemnohmotný svět – dokážeme řídit své osudy (5) /lektori-setkani/item/690-dokazeme-li-vnimat-jemnohmotny-svet-dokazeme-ridit-sve-osudy-5.htmlKlikněte pro přidání
-
Témata
Existuje neznámý jemnohmotný svět, který mnozí z nás dosud nejsou schopni pochopit a který se přesto nachází velmi blízko. Dnes již není možné žít podle zásady "nic nevidím, nic neslyším". Pozemský život každé lidské bytosti je předurčen úkoly, jež je třeba zvládnout.
Za duší, která míří na Zem, vlaje zlatý závoj, který nás doslova zaplavuje informacemi z jemnohmotného světa. Bez znalosti jeho zákonitostí nepochopíme svou pozemskou misi ani to, že svůj život máme pouze pronajatý a že za tuto službu budeme muset dříve či později skládat účty.
Vyšší jemnohmotná těla
Mezi vyšší jemnohmotná těla člověka patří kauzální, budhické a átmatické tělo. Všechna mají holografickou podstatu.
Kauzální tělo neboli "tělo vyššího rozumu" umožňuje prostřednictvím uvažování a logického myšlení sebepoznání a pochopení podstaty věcí. Obsahuje zkušenosti vtělení duše, které se projevují v charakteru jedince, ale také v jeho životních okolnostech. Vlastnosti a schopnosti člověka jsou zapsány do kauzálního těla v podobě zárodků, které musíme rozvíjet. Právě odsud vycházejí všechny impulzy, které určují kvalitu zbylých těl či energetických drah člověka. Jde o pokladnici, jež obsahuje všechny zkušenosti našeho pozemského života, našeho vědomí i nositele naší vůle. Kauzální tělo předává následnému vtělení informace v podobě nevědomé životní cesty jedince. Je odpovědné za všechny "vrozené" choroby i za místo, kde se daný člověk nachází – přivádí lidskou duši do rodiny, s jejímiž členy byla spojena v minulých životech. Říká se mu také karmické tělo. Někdy bývá srovnáváno s kameramanem, který nám hledí přes rameno a bez naší účasti zaznamenává všechny naše myšlenky, pocity a činy.
Budhické tělo označují badatelé jako tělo vědomí. Spolu s kauzálním tělem vytváří lidskou duši. Duše je kvalitativní součást lidského jedince, která prostřednictvím otevřeného vědomí přijímá ducha (informace). Osvojení ducha závisí na tom, do jaké míry je otevřeno vědomí v konkrétním okamžiku. Vědomí přijme a zpracuje údaje, jež vycházejí z lidského ducha a které duše využije k rozumové a emoční interakci s okolním světem tak, aby umožnila běh událostí v logickém a obvyklém sledu. Všechny myšlenky, pocity a volní akty předává tvůrčí duch prostřednictvím éterického těla jeho fyzické schránce.
Átmické tělo představuje lidského ducha – Božskou jiskru, která je kvalitativně rovna Hospodinu. Bůh se totiž skutečně nalézá v každém z nás.
Aura jemnohmotných obalů
Všechna jemnohmotná těla nesou svoje záření – auru. Každý z obalů disponuje specifickou vibrační frekvencí, přičemž ostatním obalům nepřekáží. Lidská aura představuje komplex záření všech jemnohmotných těl. Svým tvarem připomíná vajíčko a její jednotlivé vrstvy jsou do sebe vestavěny jako matrjošky. Díky kvalitním přístrojům, umožňujícím snímání aury, můžeme spatřit její různé typy. U harmonicky vyvinutých, šťastných a radostných lidí má aura nádherné čisté barvy. Jemnohmotné obaly jedinců, kteří prožili stresové situace, jdou naplněni zlobou nebo se nemají rádi, jsou barvy špinavé a zakalené, s černými skvrnami. Aura pulzuje v každém okamžiku a mění barvu v závislosti na našich myšlenkách. Má tvar kokonu, přičemž její maximální poloměr vzhledem k podélné ose činí dva a půl až tři a půl metru. U některých lidí tato hranice několikanásobně přesahuje tyto průměrné hodnoty, např. u nevidomých dosahuje poloměru pět až šest metrů.
Profesor K. G. Korotkov uvádí hierarchii aury podle úrovní lidské aktivity: fyzickému tělu odpovídá fyzická aura, informační aura, kolektivní aura a aura lidstva. Zdá se, že ta poslední představuje neoddělitelnou součást globálního pole, které je vytvořeno ve vesmírném měřítku.
Skládáme své účty vesmíru
Během času dospěli vědci k názoru, že člověk představuje jakési "zařízení", které o sobě do vesmíru předává veškeré informace. Vyšlo najevo, že lidských energetických obalů, které se neustále nepředstavitelnou rychlostí pohybují vesmírem, je ve skutečnosti šest. Dále bylo zjištěno, že obsahují údaje o všech událostech, myšlenkách a prožitcích člověka od okamžiku jeho početí až do smrti fyzického těla. Tato šestice informačních paketů funguje jako vysílač. To znamená, že musí mít někde svůj přijímač. Každé naše duševní pohnutí, každá myšlenka i sebemenší pocit se prakticky okamžitě šíří vesmírem. Obrazně řečeno tak "skládáme účty" svého života vyššímu vesmírnému rozumu. Nejzajímavější a nejzáhadnější je čtvrtý z těchto obalů. Právě jeho prostřednictvím totiž dochází ke vzájemnému spojení vyššího rozumu s lidským jedincem. Pouze u něj se mohou informace ohledně budoucích událostí měnit, a to v závislosti na tom, do jaké míry člověk žije "správně" či "nesprávně". Pokud se nedrží cesty, která je nutná k jeho rozvoji, přichází informace "shůry", jež ho nutí vrátit se zpátky. V první fázi se jedná o drobné nepříjemnosti či lehká onemocnění. Pokud si člověk včas neuvědomí, že svým myšlením a konáním brání fungování světové energetické soustavy, dostane povzbuzení v podobě drobného nebo většího štěstí, které změní jeho život k lepšímu.
Smysl lidského bytí
K čemu vlastně potřebujeme pozemský život, který je sice těžký a někdy i neradostný, ale podivuhodně nádherný? Tento problém lidstvo vzrušuje po tisíciletí a právě mnohaletá bádání, výzkumy a přemítání umožnily dospět k následujícímu závěru: Cílem lidského bytí na Zemi je evoluce vědomí, rozumu a formy. Dá se říci, že k završení evoluce lidské formy již došlo. Po biologické stránce se člověk od dávných dob nezměnil; lze tedy hovořit pouze o evoluci jeho vědomí. Člověk přichází na Zemi jako triáda a jeho cílem je evoluce vlastního vědomí. Jemnohmotné tělo vědomí ovlivňuje tělo rozumu, jež pomocí holografického kódu udává rozměry, tvar, proporce a funkce budoucích těl – tímto způsobem se vytváří mentální tělo a mysl. Samozřejmě platí, že má-li být myšlenka přeměněna v čin, musíme nejprve zatoužit něco vykonat. Díky holografickému kódu mentální tělo (tělo myšlení) formuje astrální tělo (tělo přání), které představuje přesnou jemnohmotnou kopii fyzického těla.
Dokud lidský jedinec disponuje fyzickým tělem, každý impulz, který z fyzického světa vychází, vyvolává odpovídající pocity a emoce, které zpracovává intelekt (kauzální tělo). Jeho podnět pak stoupá výš, je zpracováván vyšším rozumem, vyšším vědomím a dostává se k duchu. Jako odpověď se poté vrací zpátky do intelektu, do mysli a ve formě přání do fyzického těla. To vše provází každé lidské konání, libovolné přání či jakoukoli myšlenku, tímto způsobem probíhá spojení mezi vyššími a nižšími světy.
Mozek – vesmírný počítač
Petrohradští lékaři přivezli v roce 1994 z mezinárodního vědeckého sympozia podivuhodnou videonahrávku. To, co zde spatřili, se naprosto neshodovalo s tehdejšími vědeckými představami o mozku. Hrdina byl klidný a netečný, ale uvnitř jeho lebky a okolo ní pulzovaly zářivé vlny s frekvencí srdečních stahů. Vlny pronikaly celým jeho tělem a osvětlovaly prostor nad jeho hlavou. Jak později zjistili, ony mihotající vlny představovaly torzní pole, které díky možnostem elektronického přístroje na bázi magnetické rezonance mohli pozorovat všichni. Mozek je stejně jako jemnohmotná těla člověka uspořádán na základě holografického principu, o čemž svědčí řada faktů, především schopnost okamžité identifikace. Když spatříme známou tvář, okamžitě ji rozpoznáme. Pokud je např. obraz tohoto člověka zapsán v určité buňce, potom jsou v jiných buňkách tisíce jiných obrazů. Člověk však dovede rozeznávat okamžitě, aniž by procházel všechny "fotografie" v paměti. Znamená to, že informace o daném jedinci se nacházejí všude, v každé buňce. Informace, které mozek jednou získá, zaznamená navždy. Obrazy časem "neblednou", a proto mohou být po určité době obnoveny; vlnový princip kódování informací totiž umožňuje získat danou informaci okamžitě z libovolné mozkové buňky. Mozek je výpočetní přístroj, který umožňuje čerpat data ze soustavy lidského biopole a informačního pole vesmíru. Nejnovější výzkumy ukázaly, že v mozkové kůře nebylo lokalizováno centrum myšlení a paměti. Mozek nemá žádnou spojitost s vědomím, avšak přijímá informace z této oblasti a přetváří je v řetězec působení na nervová centra a posléze na svaly vybraného orgánu fyzického těla. Procesy myšlení a rozhodování probíhají mimo mozek, realizují se v jiné dimenzi, v oblasti vědomí, zatímco mozek zpracovává pouze realizace tohoto procesu, jeho výsledky.
Šokující důkazy
Na tomto místě zmíníme několik příkladů pozoruhodných událostí, které svědčí o tom, že i fyzické tělo, které je řízeno duší, je schopno se po krátkou dobu chovat rozumně, i když bylo zbaveno mozku! Během války střepina granátu zcela rozdrtila lebku poručíka, který šel v čele roty. Bezhlavý velitel se však nesvalil na zem jako snop slámy, ale stál dále na nohou, ačkoliv mu z celé lebky zůstala pouze brada s dolní čelistí a prakticky žádnou hlavu už neměl. Toto lidské torzo si pravou rukou rozepnulo vatovaný kabát, ze záňadří vytáhlo mapu s vyznačeným směrem postupu a podalo ji stařešinovi, který stál vedle. Teprve poté padl zabitý velitel k zemi. Tělo poručíka, který i po smrti "myslel" na své vojáky, muži odnesli a pohřbili vedle velitelství pluku. Podobná svědectví udávají i středověké kroniky. Uvádějí např., že v roce 1336 král Ludvík Bavorský odsoudil k smrti jakéhosi Ditze von Schaunburga spolu se čtyřmi jeho druhy za to, že nabádali ke vzpouře. Před popravou se Ludvík zeptal odsouzeného na jeho poslední přání. K jeho velkému překvapení jej muž požádal, aby byl se svými přáteli postaven do řady tak, že mezi sebou budou mít vzdálenost osm kroků, a jemu nechal srazit hlavu jako prvnímu. Prohlásil, že bez hlavy proběhne kolem svých mužů a ti, kolem nichž to stihne, musí být omilostněni. Ditz seřadil své žoldnéře do jedné linie, sám se postavil na kraj, klesl na kolena a položil hlavu na popravčí špalek. Jakmile mu kat hlavu uťal, vyskočil na nohy a rozběhl se kolem stojících mužů, kteří úžasem oněměli. Teprve když proběhl kolem posledního z nich, klesl mrtev k zemi. Ohromený král splnil svůj slib a všechny odsouzené omilostnil.
Taťjana a Vitalij Tichoplavovi, Neomezené možnosti člověka, eugenika
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle "12/2009".