PhDr. PATRICIE ANZARI, CSc., je přední představitelkou transpersonální psychologie v České republice s dvacetiletou praxí. Jejím hlavním zaměřením je hluboká práce s osobním příběhem klienta, osvobození jeho osobnosti od energetických, emočních a spirituálních bloků. Rozvinula zcela originální metodu partnerské spolupráce terapeuta s klientem, dotýkající se všech rozměrů lidského bytí, jejímž posláním je směřování k úctě k životu, vděku za život, vnitřnímu štěstí ve službě dalším bytostem a nalezení smyslu osobního příběhu.

Návštěvou u Patricie Anzari jsem si splnila jeden ze svých dávných snů. Vzpomínám si, že jsem kdysi jako studentka usilovně kroutila knoflíky starého kolejního rádia a dychtivě vyčkávala znělku v té době velmi populárního rozhlasového pořadu Prameny poznání. Patricie (tehdy ještě Tervinová) zde měla svou pravidelnou relaci večerních meditací. Její hlas mě hned napoprvé zcela okouzlil. Něžně a citlivě promlouvala k srdcím posluchačů a tichá přívětivá slova plula éterem jako láskyplné poselství… Rozhlasový pořad skončil, ale na ten hlas jsem nikdy nezapomněla. Bylo v něm tolik lásky, soucitu, síly a opravdovosti, kolik může dát jen člověk vědomý si dobře svého poslání – být nadšeným tvůrcem, jenž radostně otevírá srdce všemu novému, všem dalším inspiracím… celému vesmíru. Má představa mě nezklamala. Když jsem jednoho dne zazvonila u dveří bývalé čajovny ve Zvonařově ulici v Praze 3, přišla mi otevřít půvabná rozesmátá žena a já jsem okamžitě věděla, že je to Patricie.

Je škoda, že jste skončila se svými rozhlasovými relacemi.

To svým způsobem vypovídá o stavu současné společnosti. Pořad Prameny poznání se vysílal v letech 1990 - 97, tedy v období, kdy lidé potřebovali navrátit sebedůvěru. Byla to krásná doba, pořádala jsem i pobytové programy, které tehdy oslovily velké množství diváků. Lidé z těchto setkání odcházeli "jiní", mnohým z nich se otevřely dosud netušené perspektivy, někteří změnili práci či jiným, pozitivním způsobem zasáhli do svého životního příběhu. Tato nádherná atmosféra je dnes bohužel minulostí, postupně jsme se opět uzavřeli do svých malých soukromých světů.

Prostory zdejší občasné čajovny slouží k individuálnímu psychoterapeutickému poradenství, které provozujete také v anglickém a francouzském jazyce. Přijímáte klienty bez rozdílu, nebo zde existuje nějaká kontraindikace?

Ano, existuje. Kontraindikací pro tuto spolupráci je souběžná jiná psychoterapeutická či podobná péče, psychiatrická léčba a psychiatrická medikace. Nechci zasahovat nikomu do práce, respektuji práci svých kolegů.

Klienti, s nimiž pracujete, mají jednu obrovskou výhodu – v případě naléhavé potřeby vám mohou zavolat kdykoli během čtyřiadvaceti hodin. Často toho využívají?
Lidé tuto možnost využívají, ale nezneužívají. Rozhodně to nevypadá tak, že by mi telefon vyzváněl každou noc. Někoho uklidní už samotný pocit, že má komu zavolat, takže nakonec sluchátko ani nezvedne.

V jakou dobu lidé nejčastěji volají?

Ozývají se kdykoli během dne. Hodně jich však volá mezi druhou a pátou hodinou ranní. V tento čas, kdy okolní svět zcela utichne, na člověka obzvlášť doléhají jeho úzkosti, panika a pocity bezvýchodnosti.

Podobná služba je v našich podmínkách nevídaným přepychem. Proč jste se rozhodla nabízet ji svým klientům?

Protože mi na nich záleží a cítím za ně zodpovědnost. Nehledě na to, že se tím výrazně posílí efekt naší vzájemné spolupráce.

Nedílnou součástí vašich aktivit jsou víkendové nebo celotýdenní prožitkové pobytové programy, které pro své klienty pořádáte v Rynarticích, v nádherném prostředí Českého Švýcarska.

Ano. V květnu 2002 jsem zde otevřela Centrum čistého životního stylu Herba Magica, jež vzniklo za obětavé a nezištné pomoci mnoha mých přátel a ve kterém se pořádají různé programy. Například Passionata, Cesta, Shamanyka, dále pak programy prožitkové angličtiny pro začátečníky a pokročilé, Meditativní putování pohádkovou krajinou, Amadora – program určený pro páry.

Platí také zde pro účastníky nějaká omezení?

Veškerá má práce je důsledně preventivní. Účastníci vyplňují podrobný zdravotní dotazník, který závazně podepisují jako pravdivý. Přísný zákaz účasti platí pro kuřáky. Kouření je výrazem neúcty k životu a neslučuje se s jakoukoli duchovní cestou.

Pilířem vaší práce je tzv. prožitková terapie. Můžete nám tento pojem blíže objasnit?

Jádrem této metody je práce s osobním příběhem. Jejím hlavním cílem je povzbudit účastníky programů k nezávislosti, odvaze, čistotě a pravdivosti, k naplnění Boží přítomnosti v lidské každodennosti. Usiluji o to, aby v sobě lidé probudili vnitřní sílu a dokázali se osvobodit od minulosti, jež je spoutává. Aby otevřeli svá srdce a stali se vnímavými ke světu a životu, zbavili se egocentrizmu, pokusili se otevřeně vyjádřit své pocity a konstruktivně řešit stávající problémy. Aby odpustili sobě i druhým a odcházeli odsud s touhou vložit své srdce do práce a mezilidských vztahů. Zkrátka aby do svých životů vnesli odpovědnost, čistotu a harmonii…

Ve vašich programech má své nezastupitelné místo hudba. Svou práci doplňujete velkým množstvím skladeb z celého světa i živou hudební produkcí. Jako zpěvačka a iniciátorka zajímavých hudebních projektů jste se představila na CD Posvátné zpěvy, Extase, Světy, Chantings, Léčivé zpívání pro malé i velké, Were you there. Jakým způsobem vám hudba pomáhá při terapii?

Často pracuji například s etnickou hudbou, je to zároveň určitý druh pohybové improvizace, kdy se lidé spontánně pohybují podle rytmu skladby. Mají přitom zavázané oči, aby nebyli rušeni žádnými vnějšími podněty. Tímto způsobem dosáhnou stavu až na pomezí tranzu, dovolují hudbě, aby do nich vstoupila, a nechají se jí vést. V takových chvílích je člověk přístupný všem skrytým poselstvím a otevírají se zdroje jeho vnitřní tvořivosti. Také emoce jsou náhle čitelnější a snáze sdělitelné, neboť hudba promlouvá přímo k jeho srdci. Pohlédne-li potom znovu na svůj příběh, je schopen vnímat ho ve zcela jiném, univerzálnějším až vesmírném kontextu.

Jací lidé navštěvují vaše programy v Rynarticích a jak vypadá běžný víkend?

Velmi různí, co se týče věku, vzdělání i profese. Nejmladším účastníkům je kolem dvaceti let, ti nejstarší již překročili šedesátku. Tato různorodost funguje jako přínosný a obohacující aspekt – potkávají se tu různé generace, vyměňují si své názory a zkušenosti. Setkáte se třeba s někým, kdo mluví ústy vaší matky, přestože tu jde o někoho úplně jiného…

Účastní se ho vždy maximálně dvanáct klientů, to je pevně stanovený limit na víkendové pobyty. Samotný program vytvářím až na místě podle lidí, kteří přijedou a s ohledem na jejich potřeby. První seznámení proběhne již v pátek večer. V sobotu začínáme o půl osmé nalačno. Do devíti hodin se věnujeme prožitkové práci a dynamickým aktivitám za pomoci hudby, případně i jinové verzi T'ai-Chi podle mistra Al Huanga. Tato metoda napomůže celkovému uvolnění a otevření. V devět je snídaně a poté následuje dvě a půl hodiny dlouhý blok osobních příběhů, které vyprávějí jednotliví účastníci. Nikdo nic nehodnotí, neposuzuje, každý reaguje pouze svým srdcem. Já se pak vše snažím shrnout a vyvodit konkrétní závěry: jaké jsou pravděpodobné perspektivy, jaké cesty vedou ven z problému, co je skutečně reálné a co pouhá iluze. Dotyčný si sám zvolí jedno možné řešení, které se před druhými snaží obhájit. Ostatní ho v jeho snaze podpoří… I tato práce je proložena prožitkovou meditativní prací. Po obědě následuje pauza. Odpolední blok, který začíná o půl čtvrté, je podobný rannímu programu. Pokud je pěkné počasí, vydáme se na meditativní putování krajinou. Cestou si na skále zacvičíme T'ai-Chi nebo si tiše zazpíváme pod převisem. Před spaním probíhá ještě prožitková práce vleže s muzikou. V neděli odjíždí každý z účastníků s vědomím toho, jaké úkoly a možnosti se mu otevřely, a je nyní na něm, jak s tím dále naloží. Je třeba ještě dodat, že po celou dobu pobytu je s námi přítomen také lékař.

Předpokládám, že zde podáváte pouze pokrmy z vegetariánské kuchyně.

Předpokládáte správně. Chceme-li se stát vnímaví k jemnějším vibracím, musí také naše tělo vibrovat na vyšších úrovních. To se s konzumací masa naprosto vylučuje.

Vozíte si s sebou svého kuchaře?

Kdepak, vařím si sama! Týden před odjezdem začínám nakupovat potřebné potraviny, abych pak své klienty mohla pěkně rozmazlovat. Většina lidí je mile překvapená výtečnou chutí vegetariánských jídel. Proto jsem se rozhodla vydat soubor receptů na lahodné a snadno zhotovitelné pokrmy. Je k dostání pod příznačným názvem Bezmasá pochutnání.

Na svých webových stránkách uvádíte indikace pro účast klienta v programu preventivní psychoterapie. Kromě osobních, rodinných, partnerských a jiných problémů je zde zmíněna i krize spirituality. Tato položka v nabídce služeb převážné většiny psychoterapeutů dosud chybí.

Pomoc v případě psychospirituální krize nabízím již několik let. Také zde si klienty pečlivě vybírám. Zdaleka ne každý má totiž ochotu zvládnout daný problém aktivní spoluprací. Někteří jsou ve stavu, kdy jsou schopni pouze pasivně přijímat pomoc. Ti si poté musí projít klasickou hospitalizací – to je ono příslovečné dno, od kterého se pak znovu odrazí, aby mohli dál žít svůj příběh.

Několik let jste spolupracovala s přímým žákem C. G. Junga, světově proslulým psychiatrem prof. Johnem Weir Perrym. Také on pomáhal pacientům, kteří prožívali krizi spirituality. Jeho přístup byl však na hony vzdálen metodám standardní psychoterapie.

Profesor Perry velmi úspěšně průkopnicky pracoval s lidmi, kteří byli přeřazeni z psychiatrie s diagnózou psychóza. V rámci podpůrného prostředí tříměsíčního rezidenčního pobytu provázel své klienty bez použití jakékoli medikace, elektrošoků a podobných metod. Poskytl jim se svým týmem "pouze" podporu plnou hlubokého porozumění a trpělivosti. Není proto divu, že byl později ekonomicky zlikvidován – lékař, který léčí bez léků, je pro farmaceutický průmysl něčím zcela nepatřičným.

Myslíte si, že každá krize má svou skrytou logiku?

Ano, to má. Rozhodně nejde o pouhé chemické změny v mozku. Nevěřím na endogenní psychózy. Musíme být ochotni zabývat se dopodrobna osobním příběhem pacienta a všemi jeho širokými souvislostmi. Pokud však odmítáme spirituální rozměr krize, jsme v koncích.

Dají se tyto stavy léčit prostřednictvím prožitkové terapie?

Samozřejmě. Měla jsem například pacienta, který jednoho dne ulehl na lůžko a už nikdy nechtěl vstát. Mluvili jsme spolu asi dvě hodiny. Potýkal se s problémem krize víry. Prožitková terapie splnila svůj účel. Po skončení našeho rozhovoru vstal a začal normálně fungovat. Nakonec vždycky zjistíte, že chybí práce s příběhem. Právě v příběhu a genealogii lze vystopovat kořeny všech potíží. Lidé někdy podvědomě následují postupy, které jsou pro ně destruktivní. Pokud se však dokáží spirituálně otevřít, zpřístupní se jim náhle zcela jiné rozměry. S tím ovšem náš svět dosud neumí nakládat.

Nepracujete jen s dospělými, ale také s dětmi. Jste autorkou speciálních programů pro mateřské, základní a střední školy, které kombinují populární přednášku s vyprávěním, hudbou a dalšími dramatickými technikami. Co všechno můžete dětem a dospívajícím v rámci těchto programů nabídnout?

Pro děti předškolního věku a mladší školní děti pořádám "školičku slušného chování", "školičku malého vypravěče", v níž se zaměřujeme na péči o mateřský jazyk a kulturu projevu, a pořad "ekologie pro nejmenší", sestavený z pásma pohádek a písniček. Pro děti deseti až třináctileté mám dva programy – pro dívky "žena a něha, žena a láska, žena a kariéra a partnerské vztahy" a pro chlapce "3 pilíře mužství: gentleman, mistr bojových umění, záchranář". Čtrnácti až osmnáctiletým přednáším o závislosti v moderním světě, ekologii a zdravém způsobu života a boji s autoritami, pro šestnácti až osmnáctileté pořádám přednášky o hledání místa ve světě (praktický původce charakteristikami vlastní osobnosti, profesionální orientací, osobními vztahy), o partnerských vztazích před dvacítkou a o tom, jak se bránit agresivitě okolního světa.

Několik let již probíhá v čajovně ve Zvonařově ulici také program nazvaný Pohádková neděle.

Pohádkové neděle pořádáme jednou měsíčně a ohlas je velký jak u dětí, tak i rodičů. Pořady se vždy věnují nějakému tématu, nebo kultuře (např. africká, australská, indiánská, indická; karnevalová neděle, vánoční a velikonoční neděle, neděle o pejscích, neděle ve stylu šedesátých let – "hippie neděle", vodnická, čertovská, andělská neděle, neděle s rytíři a draky apod.). Pořad trvá šedesát minut bez přestávky. Skládá se z poutavě čtené, nebo vyprávěné pohádky a následné práce s textem, v níž povzbuzujeme děti k vyprávění a vysvětlování méně běžných slov. Prohlubujeme tak slovní zásobu hravou a velmi zábavnou formou.

Další částí Pohádkových nedělí jsou nejrůznější dramatizace běžných životní situací, jimiž se děti nepřímo vychovávají ke slušnému společenskému chování obecně a k vzájemné ohleduplnosti a laskavosti. Vkládáme sem mnoho inspirací pro pozitivní hodnotovou orientaci, podporu kladných lidských vlastností jako prevenci agresivity a sociálně patologických jevů. Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v práci i osobním životě.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle  "10/2009".