Lze rakovinu vyléčit zažívací sodou a javorovým sirupem? Zřejmě ano. Tato informace pronikla novinovými titulky, ale stejně tak rychle byla potlačena. Léčba popularizovaná Jimem Kelmunem, důchodcem žijícím v Asheville v Severní Karolíně, znamená skutečný průlom. Říká: "Podal jsem tu směs více než 200 pacientům, u nichž diagnostikovali rakovinu v konečném stadiu. Z toho 185 lidí pak kupodivu žilo ještě 15 a více let – a téměř polovina se rakoviny úplně zbavila.

Vypadá to velmi jednoduše, ale tato prostá léčba zažívací sodou a javorovým sirupem je nesmírně účinná přírodní chemoterapie, která velmi efektivně hubí rakovinové buňky. Ohřátím se na sebe pevně navážou molekuly sody a javorového sirupu a takto vybavená glukóza může zamířit k rakovinovým buňkám. Rakovinové buňky prostě milují cukr, který přímo nezřízeně hltají. V tomto případě je ale na molekuly cukru navázaná silně zásaditá sodíková sloučenina. Kyselé rakovinové buňky absorbují s cukrem i sodu, a to je jejich zkáza.

Zázračná a opomíjená soda

Je třeba připomenout, že značný vliv na celý tělesný metabolizmus má už i soda rozpuštěná ve vodě. Po požití dojde k okamžitému posunu úrovně pH do zásadité oblasti. Sodu lze brát v průběhu celého dne v dávkách odpovídajících polovině čajové lžičky, ačkoli při dlouhodobém užívání jsou nižší dávky bezpečnější. Lidé trpící rakovinou by ovšem zpočátku měli brát časté silné dávky, aby rychle dosáhli výrazného posunu v úrovni pH, protože menší změny pH naopak mohou růst rakoviny dokonce povzbudit.

Léčba sodou a javorovým sirupem spočívá na poskytnutí přírodní chemoterapie způsobem, který efektivně zabíjí rakovinové buňky bez léčivy vyvolaných vedlejších účinků. Ve skutečnosti toto nebezpečí fakticky redukuje na nulu. Ačkoli jde o velmi levnou léčbu, nedomnívejte se, že je neúčinná. Léčba sodou a javorovým sirupem je natolik významná, že by s ní měl být obeznámen každý onkologický pacient.

Tento způsob léčení rakoviny je v principu podobný inzulínové ochranné terapii (IPT). Ta sestává z podávání dávek inzulínu, které urychlí nedostatek krevního cukru pacienta na 50 mg/dl. Když normální člověk požije cukr, úroveň inzulínu se zvýší, což zajistí, aby se cukr dostal do buněk.

V rámci IPT je uměle vstřikován inzulín proto, aby se tělo zbavilo cukru. Když je pak krevní cukr na nejnižší možné úrovni, podávají se menší dávky chemických drog než obvykle. Při takto nízké hladině cukru jsou receptory údajně citlivější a přijímají medikaci rychleji a ve větším množství.

Léčba sodou a javorovým sirupem funguje na úplně opačném principu. Dr. Tulilo Cimoncini vysvětluje, že rakovinové buňky přímo hltají cukr, v němž jim pošleme bikarbonát jako trojského koně. Buňky před rozdělením akumulují, mimo jiné i cukr. Tento cukr ovšem růstu rakovinových kolonií neposlouží, protože jedlá soda prudce zvýší jejich pH, a to buňky zabije dříve, než se mají možnost rozdělit. Místo nepřirozené manipulace hladiny inzulínu za účelem násilného sražení krevního cukru a injekcí chemickými toxinů prostě jen smísíme cukr s jedlou sodou a pošleme rakovinovým buňkám, které tento dárek milují. Ale ne dlouho.

Léčba kombinací 100% javorového sirupu a jedlé sody byla poprvé zmíněna na stránkách Cancor Tutor. Když se obojí smísí a zahřeje, sirup a soda se spojí. Javorový sirup je pak stahován rakovinovými buňkami (které spotřebují 15krát více glukózy než normální buňky). Jedlá soda vnesená do buněk glukózou je ovšem vysoce alkalická, a to způsobí rychlou změnu pH buněk a jejich následný úhyn.

Tajemství starého receptu

Smíchejte jeden díl sody se třemi díly (čistého, 100%) javorového sirupu v malé misce, nebo kastrůlku, nejlépe vloženém v ohřívané lázni. Směs za stálého rychlého míchání 5 minut udržujte cca na 40 °C. Užívejte jednu čajovou lžičku denně. Tuto dávku lze brát i třikrát denně podle potřeby a okolností.

Pozor! Soda na pečení není totéž jako prášek na pečení, který obsahuje hliník. Po zahřátí a promíchání musíte získat konzistentní směs.

Jim svou léčbu objevil náhodou v polovině minulého století. V jeho rodině řádila rakovina prsu. Měl pět sester, z nichž čtyři na ni zemřely. Se zbývající začal pátrat, v čem je rozdíl. Postupně dospěl k názoru, že musí jít o nějakou odlišnost v jídelníčku. Pak přišli na to, že ráda mlsá javorový sirup s trochou jedlé sody.

Jim Kelmun poprvé namíchal směs, kterou pak postupně podal více než dvěma stům pacientům, které poslali domů umřít v terminální fází rakoviny. Podle jeho tvrzení pak z těchto "beznadějných případů" 185 žilo ještě nejméně patnáct let a téměř polovina se úplně vyléčila.

Javorový sirup zjevně umožňuje a zvyšuje průnik sody do všech částí těla, dokonce i tam, kam se ostatní prostředky dostanou jen obtížně, nebo vůbec ne. Patří k nim centrální nervový systém (CNS) chráněný mozko-krevní bariérou, klouby, zapouzdřené nádory a pravděpodobně i oči. Ke zvýšení prostupnosti buněčných membrán a zlepšené absorpci drog nádorovými buňkami se používá IPT (inzulínová ochranná terapie).

Javorový sirup dokáže totéž, ale navíc dostane sodu i za mozko-krevní a jakoukoli další biologickou bariéru v těle, protože cukr (glukóza) potřebují bez rozdílu všechny tělesné buňky.

IPT má umožnit podávání protirakovinových drog v menších dávkách, které tolik neohrožují normální buňky, zatímco v rakovinových buňkách vytvoří smrtelně toxickou koncentraci. Jak IPT, tak i léčba sodou a javorovým sirupem "zneužívají" mechanizmu dravého růstu rakovinových buněk.

Pro využití jedlé sody existuje mnoho způsobů. Je to lék stejně univerzální jako jód a chlorid hořečnatý. Zvýšení pH napomáhá schopnosti imunitního systému hubit bakterie, píše se v závěru studie v Royal Free Hospital a na School of Medicine v Londýně. Viry a bakterie vyskytující se při bronchitidě a nachlazení potřebují kyselé prostředí.

K boji s infekcemi dýchacích cest a utlumení symptomů, jako je rýma a bolesti krku, zcela jistě pomůže požívání zásadotvorné směsi sestávající ze sody bikarbony a bikarbonátu draslíku. Další recept obsahuje 1/4 čajové lžičky jablečného octa a 1/4 čajové lžičky jedlé sody dvakrát, či vícekrát denně. Pomůže i citron či limetka a jedlá soda.

Zpracováno podle WM Magazínu

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle  "10/2009".