Říjen
-
Vytvořenopátek 25. říjen 2019 11:28
-
AutorKarel Funk
-
Oblíbené620 Říjen /lektori-setkani/item/620-rijen.htmlKlikněte pro přidání
-
Témata
Cosi se zase změnilo. Ideál, který některá duše snad zatoužila na jaře následovat a ke kterému vzhlížela až do léta, se do ní v létě jen jakoby zrcadlil z nebes. Na podzim ho v sobě však již může nalézt splněný, vtělený. Nebo alespoň částečně, podle jeho konkrétní podoby a snahy jej následovat. Na podzim může ustat zrcadlení a nastat tvoření. Michael nás vede ke svobodné síle, abychom v sobě z vlastní vůle a samostatně zčisťovali a zpřehledňovali naše tisíceré pocity, myšlenky i skutky. Snáze do sebe nahlížíme jako do mapy.
To vše máme nyní v intimitě nitra "po ruce", lépe na své obsahy "vidíme", jsme sami sobě jasnější a přehlednější. S oplodněním letní lásky a moudrosti z výšin nebes můžeme nyní již svobodně pracovat v srdci, protože proniklo naše niterné struktury.
Příroda usíná, nitro se zbystřuje
Po letním poledním žáru, často únavném a malátném, se v podvečer podzimu myšlenky zjasňují a zčišťují. Vzduch je promísen jemnou vůní tlení, nerozptyluje, je průzračnější. I my vidíme snáze do sebe, naše dosud často chaotické myšlenkové proudy krystalizují a zpřehledňují se. Podívejme se společně s badatelem Emilem Bockem na bytost archanděla Michaela. Uvidíme, že není jen kdesi v nedohlednu, ale že se dotýká zcela živě každého z nás. Jen jsme o tom nevěděli. Je to skvělý meditační námět. Vybavme si tuto životní imaginaci.
Ochranné závoje nás obestíraly teplem protkanou krásou letní přírody. Jakoby rázným zásahem se odtahují. Z ponurého pozadí nás zasahuje chladný dech, kolem nás hučí bouřlivé lijáky. Máme-li sílu vnitřně obstát, tu však vystupuje z chmurně temných hlubin i jiná postava, ve světle, jež je zprvu mírné, pak ale sálá stále zářivěji: archanděl Michael. Zlatá zář vychází z jeho zbroje a z vah, které drží vysoko pozdviženy v ruce. Jeho ústa jsou zavřena, jeho vážný starostlivý zrak spočívá na člověku. Jeho mlčící starost promlouvá: Já jsem zde pro vás; mým veškerým úsilím je pomáhat vám. Jinak zůstanete právě takovými, jakými jste. A tak jak jste, to nestačí pro světovou budoucnost. Musíte se změnit, pak vám bude moje pomoc jistá. Cítíme: tato postava není prostě něčím mimo nás: týká se každého z nás co nejúžeji, nejniterněji. Stojí před námi jako přísné zrcadlo boží a dává nám poznat, jak velice jsme zklamali, jak jsme ve svém nitru slabí a tím podléháme stále více sugesci pouze zevních věcí. Teprve tehdy, když částečně pociťujeme vážnost zkoušky, počne archanděl se svým poučováním. Z Michaelových očí pohlíží na nás Kristus, na jeho čele svítí Kristovy myšlenky. A kdyby otevřel svoje vážně mlčící ústa – Kristus by promlouval skrze něho. To znamená: Michael jest tváří Kristovou. Michael nám nechce nic darovat; nechce nás také ničeho těžkého ušetřit. Neučiní nic, aby nás utěšil v životních těžkostech. Není tomu ale tak, že by byl nemilosrdný a chtěl nás mučit. Když člověka zasáhne něco těžkého, říká mu: "Na tom máte růst. Kdo na tom nevyroste, ale zlomí se, kdo je příliš slabý, aby obstál ve zkouškách velkého podzimu, přijde snad na řadu někdy mnohem později."
A tak chceme kráčet vstříc tomu, co budoucnost přinese, s velkým radostným očekáváním. Budoucnost přinese nepochybně mnohý děs, přinese však také – budeme-li naslouchat mluvě Michaelově – novou Kristovu blízkost. Musíme se ale odvážit na bouřící moře vývoje pod dohledem Michaelovým.
Zhasl přírodní sirný proces vášnivých vzdutí
Smyslové touhy vyhořely nebo se aspoň trošičku zklidnily. Plození v přírodě se dochvělo. Pevný pohled Michaelův proniká do hlubin vývojově se snažícího člověka, pomáhá mu vymanit se z otroctví iluzí a osvobozovat se z nadvlády astrálních tužeb. Každoročně pomáhá Michael znovu člověku zklidnit jarní a letní smyslové touhy. Můžeme snáze nacházet uspokojení v klidu než v bengálech vášní, snad jsme z nich i unavení. I vztahové napětí s někým, pokud jsme v něm žili, snáze polevuje do smířlivosti. Lidská aura se na podzim uklidňuje působením meteorických rojů. Nevíme o tom? Nevadí. I tak to pomáhá všem, kteří se aspoň trošičku sami přičiňují. Lidský duch může snáze ovládat astralitu, cítivost, protože světový sulfur je spálen. Proto se na podzim a v zimě lépe duchovně pracuje. Duchovní tvůrčí síly stoupají ke svému maximu. Poklad sluneční nebeské sféry, přijatý v létě, máme nyní v nitru k dispozici. Zemská duše je v době Michaelově již oplodněna a klesá do zemských hlubin. Proto vše dozrává.
Poslední zemské plody vytvářejí semena
To, co dříve oplodňovalo, se stává tíží nebes. I zralé plody se tíží oddělují od mateřského stromu a osamostatňují se. Tak i naše duše nabývá ostřejších kontur a z letního rozpuštění se v kosmických dálkách, nebo z rozbujelosti ukájení libostí – podle jejího zaměření, se zklidňuje a přichází k sobě samé, ke své identitě. Či přesněji – má k tomu v tuto dobu tu nejlepší možnost. Vídáme-li ve starších uměleckých ztvárněních Michaela bojujícího s drakem a vítězícího nad ním, musíme poznávat v draku sílu, která člověka pudí do zemského ustrnutí a ztuhnutí. Onen štír či drak je odvěkou imaginací celého lidského podvědomí, které je nutné poznat a šípem čistoty a sebekontroly zničit. A zejména na podzim nám Michael může pomoci bojovat s našimi vlastními štíry. Michael je odvěkou bytostí, která nechce člověka při jeho sestupu do temného zpozemštění opustit. Jde za člověkem jako jeho věrný průvodce a inspirátor. Spatřuje svůj úkol v tom, aby vedl poznání člověka, zabřednuvšího do nevědomosti hmoty, opět k duchovnosti. Tak dává Michael poznání, ono osvícení, kterým lze správně pochopit skutek Kristův. Tím se Michael stává služebníkem Kristovým a strážcem mysterií všech věků. Byl zmiňován již ve Starém zákoně jako bojovník se zlem. V Apokalypse sráží z nebes draka, nepřátelského lidské duši. V evropském středověku byl na ikonách a oltářích zpodobňován se štítem, jak kopím přemáhá draka či hada v hlubinách. Tento pratyp je znám již v bojích dévů s asury, popisovaných starými Indy, znali ho Peršané i Řekové – a co o něm víme my?
Středověký Evropan prožíval tragicky své rozdvojení: část tíhnoucí k nebi byla strhávána a oslabována nízkými žádostmi krve. Pro mnohé to bylo základní životní dilema. Proto byla symbolika tohoto boje tehdy jednou z nejrozšířenějších. Připomínku tohoto bolavého zápasu středověkého člověka máme před očima na mnoha náměstích a chrámových portálech. Příklady jsou kamenný reliéf nad branou kostela svatého Jiří na Hradčanech nebo kovová socha téhož světce před svatovítskou katedrálou v Praze. Obraz hrdinského boje s drakem býval velkolepou umělecko-spirituální inspirací.
Proč byl Michael tak vyhledávaným pomocníkem?
Pomáhá totiž člověku nahradit dávné pasivní přijímání myšlenek zjevovaných duchovním světem něčím cennějším: samostatným, aktivním, činným myšlením. Snivá předkřesťanská duše, která se často rozpouštěla v širokém oceánu bytí, tím nesílila. Byla založena spíš trpně, bez osobní opory Já. Od dob Kristovy oběti pomáhá Michael lidstvu procitat ke stupni aktivní, vědomé činnosti myšlenek, které mají být posléze produchovněny. Křečovitou askezi těla má nahradit svobodná askeze ducha. Lidstvo má tak pod jeho vedením hledat vlastním přičiněním, prosvětlením celého myšlení, cestu k božství jinak než v době svého kojeneckého stavu nevinnosti. Již legendy ze 4. - 7. století líčí Michaela jako ochránce této aktivity vůle v myšlení a přeměňovatele kvality myšlení. Epochy a lidské úkoly se změnily, boj Michaela s drakem, který se dávnému lidstvu jevil v kosmických úrovních, probíhá dnes v lidském nitru.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle "10/2009".