Chodím po Strakonicích. Začalo pršet jako z konve. Jsem chlap, deštník nenosím. Poutač zve na výstavu do místní galerie. Zaujme mne jeden z obrazů píseckého mostu. Kdo by jej neznal. Ten most a celá kompozice vypadá přece ve skutečnosti jinak. Jsou jen dvě možnosti. Buďto písečtí most zrekonstruovali, nebo si malíř Valentin Horba vymýšlí. Začal jsem hledat autora. Ale internet je všemocný. Netrvalo dlouho a sedím v malířově ateliéru.

Proč malujete převážně krajiny?

Jsem Jihočech z Radomyšle. Je to vzpomínka na dětství. Viděl jsem mnoho ze světa, ale jihočeské chalupy mně učarovaly. Mají mi stále co říci. Je na nich vidět, jak z nich dýchá ta člověčina lidí, kteří v nich žili. Dýchá z nich jejich vztah k přírodě. Mám rád jihočeskou krajinu.

Měl jste nějaké vzory?

V mládí mne oslovoval malíř Jan Zrzavý, ale ovlivnili mě především jihočeští malíři, především Jiří Rejžek. On mně mnohokrát říkal, že krajina je pokaždé jiná. A já mu dávám za pravdu. Po několika letech přijdu na stejné místo, které jsem kdysi maloval, a teď jej vidím úplně jinýma očima. Já chápu, že ne všichni se mnou souhlasí. Ale je hodně těch, kteří moji malbu chápou.

Já směřuji k otázce, proč malujete, co ve skutečnosti není?

Já dotvářím krajinu, jak by měla vypadat. Já domalovávám do krajiny, co by tam mělo být, co tam patří. Abych byl konkrétní. Přece na každé jihočeské návsi by měl být rybník. Do vesnice patří holubník. Není to tak násilné. Měl jsem mnoho výstav a návštěvníci mi potvrzovali, že ten rybník tam patří. Maluji současnost, takže na mých obrazech je třeba i rogalo. To mi bylo jednou kolegou vyčítáno, že takové věci na obraz nepatří, že nic takového nad kostelíkem nelítá. Netrvalo dlouho a přesně tak, jak jsem rogalo nakreslil, jsme ho viděli u kostelíka na vlastní oči.

Jak se připravujete k malbě?

Nejdříve skicou. Poté si nechám námět projít hlavou, trochu odpočinout a pak teprve začnu malovat. Maluji tedy s časovým odstupem. Já tomu říkám pročištění obrazu. Já nemaluji, jak scéna vypadá, ale jak ji vidím já.

Podle obrazů to vypadá, že jste letní malíř.

To souhlasí, převážně maluji v létě. Ale maloval jsem i v zimě. To bylo v období kubizmu, když jsem maloval třeba červeného sněhuláka nebo žluté vločky. Byl jsem ovlivněn Picassem. Bylo to v době mých malířských začátků. Pak jsem se vrátil do reality, ale ne takové stoprocentní. Něco z toho kubizmu zůstalo. Jeden takový obraz je ve Volyni.

Máte nějaký fotografický archiv vašich obrazů?

To je mi také vyčítáno, že vlastně nemám kompletní archiv svých obrazů. Archiv není špatná věc, ale archiv chápu jako vzpomínky a já se nechci vracet. Nechci být ovlivněn fotografií, ale nechám se ovlivnit skutečností, myslím tím přírodu

Maloval jste někdy tmavé obrazy?

Podle toho, co zde momentálně vidíte, si musíte myslet, že ne, ale opak je pravdou. Nebylo jich mnoho, ale byly. Dokonce jsem maloval i portréty. Jeden je můj syn a jeden je vlastní portrét v takové lehčím kubizmu. Dokonce mám smlouvu s dcerou, že pro ni musím namalovat za rok ne květinu, ale myslím třeba jeřabinu. A světlé barvy, jsem veselý člověk. Když maluji, musí mě přepadnout skvělá nálada a v té není pro tmavé barvy místo.

Kdy jste začal malovat?

Poměrně brzy, už v šesti letech a to, i když se to nemá, hned olejem. Později jsem uvažoval o škole. Malíř Jiří Rejžek mě seznámil s akademickým malířem Vincentem Benešem. Ukázal jsem mu několik svých prací. Radil mi, že už mám svůj styl a abych pokračoval. Asi jsem udělal dobře. Můj kolega, se kterým jsme začínali, šel na akademii a tam mu změnili styl a dnes už z něho není malíř, ale restaurátor. Malíř Rejžek mi nemohl dlouho zapomenout, že jsem nešel studovat.

Kde můžeme vaše obrazy spatřit?

Před pár lety vyhrála rodná vesnice Radomyšl titul vesnice roku a při té příležitosti ji navštívil i prezident Václav Klaus. Měl jsem možnost věnovat mu jeden z mých obrazů. Jinak moje obrazy bylo možné spatřit na výstavách v Blatné, Vimperku, Praze. Příští rok to bude na hradě ve Švihově, v Kašperských horách. Právě díky výstavám je koupili sběratelé z Finska, USA, Itálie, Norska, Holandska i Ruska.

A čemu se věnujete nyní?

Rád bych udělal pár obrazů svatých. Začal jsem svatým Floriánem, patronem hasičů, pokračoval svatým Vintířem a mám rozpracovanou Svatou rodinu.

Pane Horbo, děkuji Vám za rozhovor...

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 08/2009.