Emoce jsou reakcí těla na naši mysl. Myšlenka vytvoří zesílený obraz sebe samé ve formě emoce a vibrační energie emoce posiluje původní myšlenku (říká Eckhart Tole v knize "Moc přítomného okamžiku").

Láska, radost a klid nejsou ve skutečnosti emocemi, ale hlubokým a přirozeným stavem Bytí. Jsou přirozenými stavy spojitosti s Bytím, představují naši celistvost s duší, s Bohem. Existují za hranicemi mysli a nemají žádný protiklad. Tyto stavy jsou součástí každé bytosti a jsou věčné a nepomíjivé. Pokud je nejsme schopni prožívat, znamená to, že nás ovládá naše mysl, která odvádí naši pozornost od přítomného okamžiku. Emoce jsou spojeny s naší dualistickou myslí a představují vyrušení (lat. emovere = vyrušit) z tohoto přirozeného stavu. Vznikly z pocitu oddělenosti od naší duše a od Boha a ze ztráty vědomí toho, čím skutečně jsme.

Emoce jsou modifikacemi prapůvodní emoce strachu, který přináší pocit ohrožení, opuštěnosti a neúplnosti a lze ho též označit jako bolest. Emoce podléhají zákonu protikladů, a to je odlišuje od přirozeného stavu Bytí. Emoce jsou ovlivňovány naším okolím, chováním druhých lidí, situací kolem nás, kdežto vnitřní stav je na našem okolí zcela nezávislý.

Většinou zaměňujeme pozitivní emoce a vnitřní stav. Rozdíl je v tom, že i pozitivní emoce má vždy protiklad a je podmínečná, je způsobena někým nebo něčím zvenku, mimo nás. Zamilovanost, podmínečná láska, úspěch atd. se vlivem našich nesplněných očekávání, kterými nerespektujeme svobodu každé bytosti jednat, jak sama chce, nikoli jak chceme my, mění v protiklady, kterými jsou žárlivost, nenávist, zklamání, pocit křivdy apod. Důležité je i to, že pozitivní emoce nemá dlouhého trvání – právě proto, že není trvalým stavem, ale přechodným a pomíjivým pocitem, který vymizí, jakmile se vnější zdroj vzdálí, zmizí nebo se začne chovat jinak, než my pro naši spokojenost potřebujeme. Vnitřní stav má trvalý ráz, protože nezávisí na vnějších podmínkách a vychází z našeho nitra. Je tedy důležité, co prožíváme. Zda po většinu svého času prožíváme stav vnitřního klidu a spokojenosti a jak často a na jak dlouho jsme z tohoto stavu vytrháváni svými emocemi.

Zdroj pozitivních emocí máme v sobě

Jako jsou mezi námi lidé, kteří prožívají vnitřní spokojenost a občas projeví emoce, ale v sobě je neukládají, tak jsou na druhé straně ti, kdo stav vnitřního klidu a spokojenosti neznají, neumějí jej prožívat, neboť jsou po většinu svého života ovládáni svým emočním tělem, zcela podléhají vlivu okolí a jejich pozitivní prožitky jsou jen chvilkové, neboť se jedná o pozitivní emoce podmíněné druhými lidmi nebo vnějšími okolnostmi. A právě proto, že se chtějí svému okolí zalíbit, anebo s ním bojují, nevyjadřují své emoce pravdivě, ale ze strachu je potlačují a vytvářejí si tím v těle energetické bloky, které je poškozují. Vše, co je zdrojem pozitivních emocí pocházejících z vnějšího světa a nikoli z našeho nitra, je provázeno strachem, že o tento zdroj přijdeme. A protože si zároveň vše, čeho se bojíme, přitáhneme, tato situace dřív nebo později nastane i přesto, že se tomu bráníme a chceme si svůj zdroj různými prostředky pojistit. Pak nastupuje jako protiklad negativní emoce. Dostáváme se do začarovaného kruhu tím, že hledáme nový zdroj pozitivních emocí opět mimo sebe a vše se opakuje.

"Pojistky štěstí"

Jako pojistky pak slouží například smlouvy, sňatek, sliby a záruky, pojištění, zbraně, bezpečnostní zařízení. Sami víme, že žádná z pojistek stejně nepřinese kýžený pocit jistoty.

Jistota je to, po čem strachem ovládaný jedinec touží, ale co nikdy nedostane. Říká se, že jedinou jistotou je nejistota. Pokud hledáme jistotu mimo sebe sama, nemůžeme ji nikdy najít, neboť každý je svobodnou bytostí a jeho jednání nemůžeme ovlivňovat donekonečna. Tak nám nezbývá nic jiného, než se smířit se s faktem, že o vše, co je mimo nás a naše nitro, stejně jednou přijdeme a jediné, co nemůžeme ztratit, je naše vlastní bytí, protože to je věčné.

Naše mysl nám však brání v tom, abychom si svou věčnost uvědomili a nutí nás ke zbytečným ztrátám energie, kterými si jen uškodíme. Pokud je výbuch směřován ven, může nastat divoká hádka nebo v krajním případě i zločin (toto je např. příčina i tzv. "zločinů z vášně"). Pokud je výbuch směřován dovnitř (u introvertních povah), dojde k poškození uvnitř těla (infarkt, mrtvice atd.).

Cílem je naučit se své emoce pozorovat, prožít a uvědomit si je. Toto cestou se naučíme nenechat se jimi ovládat a ukládat je ve formě bloků v těle. Pokud emoci prožijeme, vždy na ni naše tělo reaguje a její energie tělo ovládne. Důležité je tedy uvědomit si ji, pojmenovat, najít její zdroj venku i uvnitř a potom ji vyjádřit. Vyjádřená emoce z našeho těla odejde a nepoškodí ho. Vnější zdroj emoce je většinou druhý člověk, který nám nastaví zrcadlo. Vnitřní zdroj je strach uvnitř nás, většinou v podobě nezpracované potlačené emoce, totožné nebo podobné tomu, co vidíme v "zrcadle" – na druhém člověku.

Řešení

Řešení je tedy hlavně své emoce nepotlačovat a pokud se nám to stane, najít si způsob, jak je vypustit tak, aby to nikoho nepoškodilo. Je to možno řešit formou představy, aktivní meditace nebo terapie, která nám pomůže emoce vyjádřit křikem, pohybem, gesty, slovy. Pak nastane úleva, jsme schopni odpustit a vytvoří se v nás volný prostor pro pozitivní programy. Energie začne volně proudit uvolněnými energetickými centry (čakrami). Jsou samozřejmě případy, kdy člověk sám nedokáže najít příčinu svých problémů a bolestí. Může být skryta hluboko v minulosti, v podvědomí, a i když máme spoustu zkušeností, některé silně bolestné situace je třeba řešit s odbornou pomocí terapeuta. Po vyjádření emocí je vždy na místě odpuštění. Často k vyjádření emocí potřebujeme v představě "ublížit" tomu, kdo nás týral, neboť bez tohoto vzájemného vyrovnání nelze vztahy řešit. Vždyť kvůli tomuto vyrovnání energií se v dalších životech setkáváme s těmi, s nimiž jsme si ublížili, abychom své účty vyrovnali. Bez pochopení těchto lekcí a bez odpuštění si zase jen znova způsobujeme další bolest. "Nacpat" lásku tam, kde není vyrovnání vzájemného ublížení, je jen "ezoterickým pozlátkem" a mylnou představou o lásce a nenásilí, ale hlavně je to neupřímné a nefunguje to. Jde jen o další potlačování vlastní agresivity, která se stejně bude projevovat například ve formě sebedestrukce nebo sebeobětování. Bezpodmínečná láska k sobě nás učí bránit sebe a svůj život tak, jak je tomu v přírodě, kde se bezpodmínečná láska ve všech formách projevuje stále.

Toto vše lze řešit pomocí emoční energetické terapie, kdy je klient v uvolněném stavu v hladině alfa, vědomí se propojí s podvědomím a terapeut pomáhá vyhledat a poté zpracovat příčinu problému. Obecně jde o vyhledání místa na těle, kde jsou nahromaděny negativní emoce ve formě bloku na energetickém centru (čakře). Dochází ke zpracování a odblokování s energetickou pomocí terapeuta. Každý člověk je jiný, a proto ani není možné používat stále stejný naučený postup. Vždy dochází k napojení na klienta a hledání nejvhodnějšího postupu.

Co s námi dělají emoce

Pokud jednáme pod vlivem emocí, nejsme to v podstatě my, kdo jedná, ale aktivitu za nás přebírá naše emoční tělo, které je vytvořeno z energie všech nevyjádřených emocí a nahromaděných bolestí. Takže to nejste vy, ale vaše zlost, která křičí na vaše děti a dává jim nezasloužený výprask. Rozzlobila vás spousta situací předtím, ale zlobení dítěte bylo jen poslední kapkou, kterou se rozumové ovládání vašeho jednání vyřadilo z provozu a velení převzaly emoce. Většina dospělých lidí tedy jedná buď rozumně, nebo emočně. Rozumné jednání vychází z rozumového zhodnocení situace, tedy co si v dané situaci ke komu můžeme dovolit, co by nám uškodilo, co zamlčet, co překroutit, kde zalhat. Je zde plno taktiky, mlžení, diplomacie – ale velmi málo upřímnosti. Rozumně jednáme pod vlivem vnějších pravidel, strachu, morálky, lidských norem a každou větu si nejprve promyslíme.

Jde o jakýsi divadelní výstup, v němž hrajeme roli, která se bude co nejvíce líbit našemu okolí. Brzy ale zjistíme, že ač se snažíme myslet na vše a hrát co nejlépe, stejně se nedokážeme zavděčit všem. To vše nás stojí energii, neboť ve skutečnosti něco jiného cítíme a něco jiného říkáme. Na tom je založen i detektor lži, neboť pokud lžeme, vždy si musíme svá slova promyslet a pamatovat, což zabere určitý čas a spotřebuje energii. Pravda vychází přímo z našeho nitra a nemusíme o ní přemýšlet. Rozumné jednání znamená, že naše rozumová složka, sídlící v levé mozkové hemisféře, ovládá naše tělo a naše chování prostřednictvím mysli.

Pokud se však emoce nahromadí nad únosnou mez, to znamená, že již nemáme dostatek energie k jejich potlačení, v zájmu zachování života přebírá režii našeho jednání naše tělo, které je již potlačovanými emocemi natolik zatíženo, že je ohroženo jeho přežití. V takové chvíli je odpojena rozumová kontrola a emoce jsou nekontrolované vypuštěny. Často tomu pomáhá vyřazení rozumových zábran například alkoholem. Tyto stavy nazýváme hysterickým záchvatem, afektem, záchvatem hněvu, zkratovým jednáním. V podstatě záleží na tom, která emoce je dominantní. Například lítost vede k hysterickému pláči a výčitkám, agresivita k fyzickému napadání a rozbíjení věcí, závist k ničení cizího majetku. Jakmile se emoce vypustí, tělu se uleví, rozum převezme kontrolu a začne vymýšlet, jak napáchanou škodu urovnat. Ať už jde o jednání rozumné, či emoční, jde vždy o jednání ovlivněné strachem. Rozum radí, že se nesmíme chovat, jak to cítíme, protože by nás druzí odsoudili; emoce říkají: bojím se vás, nenávidím vás, rozčilujete mne. Naše pravé a láskyplné Já se ani v jednom z popsaných způsobů jednání nemůže projevit. Naše pravé Já se učíme projevit tam, kde jsme upřímní, říkáme to, co cítíme, a emoce vyjadřujeme tak, aby nás neovládly, ale my ovládáme je. A také se nenecháme zatahovat do emocí druhých lidí. Ale to se nám daří pouze tehdy, pokud nejsme sami plni potlačených emocí.

Jak si neuškodit?

Když jsme si vysvětlili, že nám stejně škodí rozumné jednání i jednání pod vlivem emocí, tak je na místě otázka, jak máme jednat, abychom si neubližovali a neztráceli zbytečně spoustu energie. Znamená to jednat podle svého vnitřního přesvědčení. Znamená to jednat moudře a upřímně. Moudrost je ale něco jiného než rozum. Pokud jednáme moudře, využíváme obě mozkové hemisféry, rozumově jednáme s využitím jen levé hemisféry. Zapojujeme tzv. vnitřní moudrost, neboli intuici, a jsme do svého jednání díky ní schopni zahrnout i skutečnosti a informace ze svého podvědomí. Je zajímavé, že moudře jsou schopny se chovat děti a staří lidé, kdežto u lidí v tzv. produktivním věku převládá jednání rozumové, které je zaměřené na materiální prospěch a vnější efekt. Moudré jednání je takové, kdy jednáme sami za sebe a děláme a říkáme to, co cítíme a co skutečně chceme.

Zapojíme i své srdce a v něm sídlící lásku. V pravou chvíli jsme také schopni mlčet, neboť víme, že nejsme povinni nikomu zdůvodňovat své jednání, neboť jsme za ně zodpovědní jen my sami. Stejně nemusíme zdůvodňovat svá rozhodnutí. Pokud je potřebujeme zdůvodňovat a obhajovat, znamená to, že o nich nejsme sami přesvědčeni a snažíme se utvrdit se v tom, že jsme se rozhodli "správně". Ale neexistuje správné ani špatné rozhodnutí, neboť jako dobro a zlo, je i toto posouzení relativní a zdánlivě správné rozhodnutí vás neučiní šťastnými, a naopak. Zkrátka se rozhodněte podle svého přesvědčení a přijměte následky svého rozhodnutí. Stejně dopředu nevíte, jak vše dopadne, a každé rozhodnutí vám přinese důležité poučení. Teprve tak se dozvíte, jaký bude mít rozhodnutí výsledek. Pokud jste s ním spokojeni, víte, že příště máte jednat stejně, a pokud spokojeni nejste, pochopíte, že tudy cesta nevede.

V našem příběhu vlk i lovec jednali pod vlivem emocí a ublížili tím nakonec hlavně sobě. Takové jednání bývá podpořeno užitím alkoholu, drog i léků, které potlačují určité projevy, jež jsou následky podvědomých příčin, které nejsou řešeny. Významný vliv má sledování násilí ve filmech, ale i v kreslených pohádkách, které působí už na děti, které potom považují násilí a boj za běžné a legrační.

Společnost, média a reklamy nám neustále vnucují určité prototypy moderního člověka, který je štíhlý, krásný, úspěšný, vždy dobře naladěný, který neříhá, nepotí se, je stále svěží a upravený. Všechny přirozené projevy lidského těla jsou nějakým reklamovaným prostředkem potlačeny. Přirozenost a upřímnost se nikde nepropaguje a začíná nám být cizí. Všichni si hrají na něco, čím vlastně nejsou, a ani být nemohou, a občas z té role vypadnou, protože nikdo nemá tolik energie, aby ji mohl hrát nepřetržitě. Každý se snaží ukazovat svou domněle lepší stránku a za vše ostatní se stydí. Ale i naše odvrácená strana k nám patří a stačí ji s láskou přijmout, uvědomit si ji a pak se jí nemusíme nechat ovládat ani ji potlačovat.

Proto roste počet lidí, kteří si tyto souvislosti uvědomují a vracejí se zpět k přírodě a vlastní přirozenosti.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 07/2009.