Den před mými narozeninami jsme šli s manželem Michaelem na odpolední procházku na pláž blízko našeho domu. Obvykle si na procházkách hodně povídáme, ale tentokrát jsme spíš meditovali. Fyzicky jsme byli spolu, drželi jsme se za ruce, ale myšlenkami jsme byli na míle daleko. Šli jsme na velké molo, kterému se říká Klín. Ráda sedím na velkých balvanech křemene a medituji za zvuků příboje a v objetí odpoledního slunce. V poslední době mě však velké vlny rušily. Nedokázala jsem se soustředit, protože jsem musela dávat pozor, aby mě pětimetrové vlny nesmetly do moře.

Dnes se Michal nabídl, že bude hlídat vlny, a já můžu meditovat. Kousek jsme poodešli a vybrali si dva balvany tak, abychom byli blízko moři, ale přesto v bezpečí.

Zavřela jsem oči, zhluboka dýchala slaný vzduch a občasná sprška mi chladila rozpálenou kůži. Michal hlídal příboj a já se rychle ponořila hluboko do vlastních myšlenek. Představila jsem si čakry, jak každou z nich pročišťuje bílá Kristova energie. Cítila jsem tolik lásky, hlubokou lásku k veškerému životu. Uvědomovala jsem si spojení všech bytostí. Byla jsem spojena s každým a se všemi svou láskou.

Nádhernou meditaci jsem zakončila tak, že jsem roztáhla ruce, jako bych z vděčností chtěla obejmout nádhernou pravdu života. Otevřela jsem oči a uviděla Michala, jak se zkříženýma nohama klidně sedí vedle mě. Všiml si, že jsem se pohnula a usmál se. "Půjdeme?" Přikývla jsem a začala jsem se zvedat. Už jsem chtěla slézt, když jsem v šedi kamení zahlédla něco bílého. Tohle tam předtím nebylo, pomyslela jsem si. Pak jsem zalapala po dechu, když jsem si uvědomila, co tam leží. Byla tam kytice bílých orchidejí.

Ta kytice tam nebyla, když jsme si sedali: pozorně jsme se dívali kolem sebe, určitě bychom si všimli jasně bílého předmětu. Michal kytici nepřinesl: měl na sobě jen šortky a tričko, tam by kytici neschoval. Kromě toho byly květiny čerstvé, nepomačkané. V takovém stavu by cestu pod tenkým tričkem nepřežily.

Zvedla jsem kytici a vzrušeně jsem ji ukázala Michalovi. Pak jsem slyšela, jak můj vnitřní hlas říká: "Hodně štěstí a zdraví, Dotreen!" Má zázračná kytice byla darem z vesmíru, oslavou mé meditace o lásce a výročí mého života na této zemi. Dnes mám vysušenou kytici v kanceláři, aby mi pořád připomínala, že vědomí jednoty a lásky vyvolává nejúžasnější zázraky.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2009.