Skupina historiků se v knize Skrytá česká historie poprvé pokusila nastínit čtenářům, že dějiny naší země i světa obecně mají i jiný smysl a pozadí, než jak se je snaží líčit materialisticky smýšlející historici. Ti v "oficiálních" dějinách popisují myšlení a pohnutky našich předků ve stylu myšlení a pohnutek lidí dnešní doby. Naši předkové ale nebyli ani vědecky a materialisticky myslící lidé, ani neměli otupělý šestý smysl, kterým vnímali přírodní a magické síly.

Žili a rozhodovali se podle míry zvládnutí nebo nezvládnutí působení právě těchto živelných a magických sil. Racionalita byla v tehdejší době u jednotlivců ojedinělým jevem. V kolektivním vědomí kmene, dnešní terminologií v myšlení davu, nehrála prakticky žádnou roli. Aleš Česal, Otomar Dvořák a Vladimír Mátl se tímto pokusem potřetí od dob Palackého a Masaryka, a zcela odlišně od nich, pokusili o výklad smyslu českých dějin. Zatímco Palacký jej viděl hlavně ve stýkání a potýkání českého a německého, Masaryk v zápase o styl náboženského pojetí světa, výše uvedení historici jej líčí jako tisíciletý skrytý zápas za ovládnutí informačního pole Česka magickými prostředky. Vytušili, že společnosti skryté za církve či hnutí, se pokusem o ovládnutí informačního pole území a kmene pokoušely vlastně ovládnout a usměrňovat myšlení místních lidí. Slabinami jejich líčení a výkladů dějů je, že sami nepochybně nemají osobní zkušenosti se stavy změněného vědomí, ani nejsou příliš silní ve výkladu symbolů, způsobu působení magických zářičů, ani v postihování podstat duchovních dějů. Tyto neznalosti průběhů ezoterických dějů jsou slabinou celé knihy. Z mnoha za všechny uvedu jen tři "řvoucí" příklady.

Tři výmluvné důkazy

Prvním je podiv nad tím, že tělo svaté Ludmily a svatého Václava se po jejich smrti rychle nerozkládalo, jak bylo zjištěno při jejich tehdejší exhumaci a převozu. Jev nerozkládání těla vykládají jako důsledek znalosti slovanské magie u zavražděných. Přitom jev zpomaleného rozkladu mrtvých je obecně známým a typickým příznakem toho, že mrtvé tělo "osidloval" za jeho života "vysoký duch", tj. duch s vibrací věčnosti. Nerozkládající se ostatky jsou po celé dějiny typickým znakem kvalifikujícím zesnulého pro svatořečení! Z tisku jsou v dnešní době známé nerozkládající se ostatky papeže Jana XXIII. nebo Bernadety z Lurd. Ale i u mne v rodině jsme zaznamenali, že po 35 letech od pohřbu bylo tělo mé tchýně nalezeno neporušené. Nejen že neměla za života nic společného s magií, zato jsem ji vnímal jako mimořádně velkého ducha, hodného svatořečení. Dávno známý je i opačný jev. Těla, do nichž jsou za života inkarnováni temní duchové, se rozpadají mimořádně rychle. Viz rozpad těl Lenina, Stalina a Gottwalda, která se navzdory všemu balzamování v mauzoleu nezadržitelně rozpadala.

Druhým příkladem neznalosti je podiv nad tím, že svatý Prokop při umírání šermoval rukama, což si okolostojící vyložili tak, že se brání ďáblovi. Ten si pro něj podle dějepisců přišel kvůli jeho magickým kouskům. Kde jste, páni dějepisci? Vždyť je to "stará vesta", že ke každému umírajícímu samozřejmě přistupuje Satan a zkouší jej! Nejlépe jsem Satanovo pokoušení zatím nalezl popsané v knize Dějiny duše od sv. Terezičky od dítěte Ježíše. Tento při umírání vždy probíhající duchovní děj je také klasicky zachycen při smrti Ježíše na kříži. Ježíš jako člověk na tento Satanův tlak reaguje otázkou: "Bože můj, proč jsi mne opustil!" Na tlak Satana při smrti má být každý připraven! Ten není důsledkem nějaké předchozí magie nebo upsání se dotyčného ďáblu, ale součástí životního zkušebního procesu.

Třetím příkladem neznalosti ezoteriky je podiv nad jevem mluvícího obrazu či hlavy. Popisují jej zejména u papeže Silvestra II. a u templářů. Mluvící, neboli výraz tváře měnící obraz je jev poukazující na pootevřené duchovní oko pozorovatele. Je dodnes pozorován, ale dotyční o tom raději nemluví, aby nebyli prohlášeni dříve za kacíře – dnes ateisty za blázny. Před více než 20 lety jsem byl na tento úkaz upozorněn nenápadným dotazem opravdově věřícího. Poté jsem si začal věci všímat a k vlastnímu údivu jsem tento jev zaznamenal také. Chápu-li nějaký problém správně a dívám se při tom na tvář turínského plátna nebo svatovítského veraikonu, změní se výraz tváře v úsměv. Vidím-li něco špatně, tvář nabude přísného výrazu. Není k tomu třeba žádná magie, ale pouze vzít skutečně na vědomí, že Ježíš Kristus slíbil, že je s těmi, kteří chtějí, až do konce světa. Podstata jevu není v tom, že by se sám obraz skutečně měnil, ale v tom, že stav duše "v pravdě" vnímá z obrazu nebo ikony jen to pozitivní, což je souhrnně vyhodnoceno jako úsměv. Špatně vibračně nastavená duše naopak vnímá z obrazu jen negace, což je vyhodnoceno jako přísný výraz.

Kudy vede cesta do ráje

Nedostatečnou znalostí duchovních reálií se jmenovaným historikům také stalo, že v průběhu celé knihy píší o silách kolem projektu "Ráj", ale nevysvětlili vlastně jasně, v čem projekt spočívá a kdo je jeho autorem. Uvádějí různé autory, jako katolickou církev, papeže Silvestra II., Karla IV., lóži Ledňáček, české bratry, zednáře, jezuity a kdekoho. Přitom prvotním autorem projektu Ráj, neboli království Božího na Zemi je nepochybně sám Ježíš Kristus. To on přece přikázal všem následovníkům se za příchod ráje modlit v Otčenáši slovy: "...přijď království tvé" (lepší uspořádání na Zemi) a "buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi"! Neboli křesťané měli nastolit žití zákonů ducha i na Zemi, kde dosud byly žity zákony silnějšího, neboli džungle! Ježíš sám to byl, který přímo označil vládce tohoto světa za ovládané Satanem. K pochopení podstaty boje za proměnu poměrů na Zemi je nutné přesně vysvětlit podstatu této proměny.

Člověk je víceúrovňová bytost složená zejména z hmotného těla a věčného ducha. Každá z těchto součástí podléhá zákonům své vlastní dimenze. Tělo pudům a živočišným zákonům, tedy hmotným, přírodním, silovým, vyhraněně řečeno zákonům džungle. Skrze tyto pudy hýbou myšlením a chováním lidí oni démoni krajiny a podsvětí, beztělci, v knize stále zmiňovaní. Vnáší jako normu do myšlení lidí zákony hmoty, přírody, džungle, tedy básnicky řečeno se vlastně klanějí "vládci tohoto světa"! Duch člověka pochází ale z jiné vibrační úrovně, je schopen a tím povinen přijímat vibrace duchovnosti neboli nebe. Má tedy přejímat vyzařování Zdroje dokonalosti a věčnosti a řídit se zákony dokonalé duchovní dimenze, věčnosti! Víceúrovňová bytost člověka, má-li naplnit smysl svého bytí, má ve svém chování nadřazovat zákony ducha nad zákony hmoty a přírody.

Znakem činného ducha jsou aktivita myšlení (práce), pozitivita citů (láska) a pozorování a respektování harmonie všeho se vším (moudrost, umění). To v člověku vibračně vyšší a čistší, tedy duch, má být skutečným hybatelem myšlení a skutků jedince, který se tak stává "zrozeným z ducha". Takovým přístupem k životu tento duch svými skutky prokáže, že po odpadnutí těla (smrti) je hoden ráje. Naopak, řídí-li se člověk jen pudy, zůstává stále bytostí nízkou, člověkem-živočichem. Tyto zákony těla neboli démonů přírody a podsvětí jsou pravidla vládnoucí v odloučenosti od duchovní dimenze. Jsou to zejména síla (právo silnějšího) a plodnost (pohlavní síla). Právě tyto "argumenty" vládnou ve smečkách zvířat, a když se společnost zvrhne, i ve smečkách lidí. Lépe řečeno, již nikoli tvorů božích, ale pouze jim zevně podobných antropoidů. Člověk nemá ráj na Zemi proto, že rozhodující masa lidí zapomněla na duchovní zákony a začala se řídit zákony těla, neboli zvířete v sobě. Ráj na Zemi bude tedy podle svého předobrazu v duchovní dimenzi obnoven tehdy, až se všichni lidé budou řídit svým duchem, nikoliv svou zvířeckostí. Tisíciletá pře mezi různými typy pojetí ráje na Zemi je jen o tom, jak k této lepší společnosti dojít. Existuje několik katolických, katarských, husitských, evangelických a ateistických výkladů (komunizmus). Některé se pokoušeli nejprve apoštolové, pak různí mocní či spiklenci uvést v život, ale pokaždé vše skončilo krachem. Naposledy komunizmus. Po každém neúspěšném pokusu nastal vždy pád do poměrů před, tj. do vlády pohlavní a kmenové síly bez duchovní odpovědnosti.

Nová podoba starého fenoménu

Naposledy tento pád předvedli nacističtí soukmenovci, v menší míře komunisti. Nyní jako nová varianta starého fenoménu "síly bez odpovědnosti vůči vyšší moci" nastupuje tržní demokracie, otevřená vláda peněz, neboli trhu se vším. Kdo má peníze, domnívá se míti vše, neb svalnaté "mlátičky" a "studované právníky" na "správné" vyložení zákonů si koupí. V západní civilizaci její orientací na trh se vším nastupuje opětovný pokus o odstranění všech duchovních principů z podvědomí lidí, o odstranění démony spoutávajících zářičů, jak se říká v knize. Skutečným důsledkem vlády trhu se vším je otevírání vstupu démonů do podvědomí davů lidí, démonů krve a síly. Viz televizní programy. V celé civilizaci nastal nyní duchovní stav, který existoval v době před nástupem nacistů a komunistů k moci. Démony ovládnutí jedinci jsou již vidět jako fotbaloví fandové, "školní střelci", bojovníci za národ nebo stoupenci zaručeně pravého náboženství. Uvolnění démoni síly a krve, jakmile více proniknou do davů, vyvolají nezvratně všeobecnou válku a katastrofu. Jenže tentokrát mají síly zmaru jiný kalibr zbraní, než měly v době třicetileté nebo druhé světové války! Démoni podsvětí se již těší na proudy krve a utrpení, které k nim při hroucení "rozvinuté výstavby tržní společnosti" potečou. Podsvětí, neboli svět temnot z těchto energií žije. Ostatním lidem ducha nezbývá než doufat, že ani "světlá strana" nespí a že v "mlýnech" boží prozřetelnosti jsou zabudovány pojistky záchrany stvoření, které v nejtěžších chvílích pomohou těm, kteří neklesli na duchu. Ti, až bude po všem, obnoví projekt Ráj, neboli uspořádání lepší lidské společnosti na Zemi. Pevně věřím, že z tohoto střetnutí masy tržních pomatenců s božími mlýny vyjde Země očištěná a krásnější než kdykoliv předtím. A nakonec bude mezi lidmi vládnout duch božské lásky a čistoty stejný jako v nebi a ne prostřednictvím peněz bezzábranoví emisaři temnot.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2009.