Asi před dvaceti lety jsem měl živý sen. Při plném vědomí jsem nad sebou viděl něco jako skleněné oko ve stylu malovaného "božího oka". Díval jsem se na něj udiveně, ale beze strachu. Divné mi bylo, že je jako bez života, takové křišťálové, zcela bez citu, až jakoby nenávist sálající. Protože jsem tento jev považoval za něco "imitující boží oko", přemýšlel jsem ráno, co jsem vlastně špatného udělal, že se na mě to oko tak zle dívalo.

Na nic jsem nepřišel. Teprve později se mi "náhodou" dostaly do rukou paměti nějakého indického mystika, který přesně takové oko popisuje jako oko Satanovo. Cítil jsem, že toto vysvětlení je to pravé. Zvláštní spojení křišťálové čistoty a průzračnosti s absencí lásky, tepla a vřelosti.

Od té doby jsem se začal nad tímto fenoménem duchovní dimenze zamýšlet. Četl jsem vše, kde se pojednává o původu zla ve světě. Ale také jsem se pátravě díval kolem sebe. Z mé povahy je odvozen postoj, podle kterého za nejspolehlivější knihu poznání pokládám průběhy dějů života kolem. Z mnohých popisů, názorů na zlo a satana vynechám rozbor u nás jen mezi jogíny známého pojetí indické filozofie, v němž je zlá tvář světa (u nás perzonifikovaně vnímaná jako Satan) líčena přímo jako jedna ze tří tváří Boha (Podstaty světa) a je označována jako Šiva - Ničitel. Naproti tomu obecně jsou u nás rozšířeny různé varianty dualistického pojetí světa. Ty vykládají zlo ve světě a vznik zkaženosti člověka jako důsledek působení padlého archanděla Satana. Ten má být odpůrcem Boha Stvořitele. Podle vidění proroka, které je jedním z biblických zdrojů tohoto pojetí zla, se v nebi archanděl Satan a část andělů vzbouřili proti Bohu a chtěli se chopit moci. Satan byl však v bitvě poražen archandělem Michaelem a anděly věrnými Bohu a svržen z nebe na Zemi. Zuří a je naplněn nenávistí, stal se podněcovatelem vzniku zlého zde na světě. Jeho vláda bude prý Bohem a anděly trpěna jen po vymezený čas, a to proto, aby se poznalo, kdo z lidí se k temným přidá. Načež i na Zem sestoupí andělé a v rozhodující armagedonské bitvě Satana a jeho anděly porazí, spoutají a svrhnou do ohnivé propasti navěky. Než se tak stane, budou mít tito černí andělé na Zemi převažující moc. Vytvářejí si zde (a také v záhrobí) vzpourou proti božím zákonům satanskou říši, peklo. Toto dualistické pojetí vykládají "plus mínus" různé církve s mírnými obměnami.

Není dobrý a zlý bůh

Je mi nepochopitelné, proč ale tato obecně věřícími přijímaná legenda mi od počátku nebyla přijatelná svou "logikou". Co je nelogické, je pro mne nepřijatelné apriori – proto, že já jsem v životě a ve stvoření dosud nenašel nic nelogického, a pokud ano, později jsem zdroj "nelogiky" objevil ve své nedostatečnosti. Od doby tohoto prohlédnutí stavu věcí vnímám dílo Tvůrce všehomíra i jako vrchol vší logiky. U legendy o pádu andělů mi vadí, že je postavena na antropomorfistickém vnímání moci. Pojímá vládu zákonů v dimenzi dokonalosti (nebi) ve stylu, v jakém ji vykonávají pozemští vládci. Tedy jako "svévoli držitele moci". V "dimenzi dokonalosti" ale nelze z povahy uzavřeného dokonalého systému "uchopit a vykonávat moc". Tam je "moc" totožná se samovolným a navazujícím tokem dokonalých zákonů Tvůrce systému. Právě jejich návaznost a uzavřenost vytvářejí dokonalost, stabilitu a tím věčnost. Podle mne jen nedokonalého by mohla napadnout myšlenka vzpoury proti dokonalosti. Z podstaty pojmu archanděl to nemůže být žádný z nich. Vzpoura lidí zatmělého myšlení proti zákonům tvůrce systému, ta může vzniknout, ale vzpoura archanděla proti Podstatě světa – to je pro mne svou logikou "kulatý čtvereček". Proti Tvůrci tohoto i "onoho" světa se může vzbouřit jen nedokonalý člověk a jen ve své mysli! Také nemohou vedle sebe existovat dvě říše dobra a zla. Z čeho by říše zla brala energii ke své existenci? Právě ono vytváření iluze o nějaké říši či moci satana je výmysl vadnou logikou řízených lidí. Podle mého vnímání světa platí, že ve vesmíru, který registrujeme smysly, i v těch dimenzích stvoření, které neregistrujeme, se ani jediný atom nepohne bez Vůle jejich Ustanovitele! Bez vůle Původce velkého třesku. Toto pojetí existujícího světa vnímám jako podstatu prvního Mojžíšova přikázání, onoho "v jednoho Boha věřiti budeš"! Žádný druhý bůh, tedy ani Satan, nemá žádnou jinou moc než ovlivňovat správnost svobodného rozhodování lidských duchů v dimenzi nedokonalosti. Satan nemůže být ničím jiným než našeptávačem špatného řešení, neboli pokušitel.

Satan je pouhý pokušitel

Vadnou myšlenku o dvou bozích, dobrém a zlém, dopracovali k "dokonalosti" satanisté. Nanejvýš dobrotivý Bůh jim prý stejně všechno odpustí, tak je třeba si naklonit oběťmi Satana, aby jim neškodil. Nepochopili, že Satan opovrhuje všemi, kteří mu naletí! Lidová intuice tento stav věcí přesně vystihla příslovím: "Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění!" Představy, že Satan má tady nebo v záhrobí nějakou moc, jsou zdrojem strachu. Strach je těžký duševní stresor zbavující rozumu a logiky. Aby člověk nebyl z nejrůznějších "strašidel" zde na Zemi ustrašený, radí mu Ježíš, že jedinou bázeň má mít před Bohem! Ten jediný má moc odebrat vše zde na Zemi a po smrti těla i na "onom" světě život duši! Staletým stupňováním strašení a obrazotvorností nedokonalých lidí strach z propadnutí se do Satanovy moci a říše (pekla) tak vzrostl, že ve středověku vedl masy lidí k pomatenosti typu hromadného upalování domněle Satanem obsedlých. Aby byl děsivý strach ze Satana oslaben, byl tento černý archanděl pro potřeby lidu přemalován na připitomělého čerta. Takového blekotajícího s ocasem a kopytem, co jej nádherně hrají Neuman a Filipovský v čertovských taškařicích. Hrozně se prý leká svěcené vody, vyráběné profesionálními "strašiči". Celá proměna "mazaného" propagátora chybného řešení v chlupatého blbce s vyplazeným jazykem, jak se s nástupem materializmu ukázalo, byla řízena Satanem samotným. Měla připravit půdu pro jeho kardinální nástrahu pro existenci lidstva přivozenou jako vedlejší efekt nastupující moderní doby – éry logiky a vědy. Tou nástrahou je ateizmus, odvozený od zjištění, že chlupatý rohatý blbec čert, neboli Satan není!!! Neoprávněnou generalizací neexistence čerta se stoupenci původně kritického myšlení nenápadně nechali přeměnit v lidi, kteří nevěří ničemu nehmotnému. Tedy ani v neviditelné mechanizmy vyšší spravedlnosti, v nichž je jako důsledek právě tohoto způsobu myšlení zabudováno samozničení lidstva. Ateisté popírají objektivní existenci Tvůrce vesmíru a člověka, svět má být pouhou hrou náhod hmotných částic. Logickým úskokem, neodůvodněnou generalizací neexistence chlupatého blbce čerta lidem propadlým materializmu "kdosi" sofisticky pomohl přehlédnout zákony logiky. Za "geniální" začali považovat myšlenku dialektických materialistů, že tak jako chlupatý čert, tak i všechna náboženství a legendy jsou jen pověrami nekriticky myslících zaostalých lidí. Po jistém vývoji názorů se dnes v duchu "vědeckého světového názoru" z úst psychologů můžeme "dozvědět", že jako dítě činy, ke kterým se nechce hlásit, předává třeba hračkám, tak nevyspělí (ateizmem) lidé své zlé činy připisují nějaké neviditelné bytosti. Jako dítě často říká o něčem, co pozná jako nesprávné, že "to udělal medvídek", tak analogicky lidé říkají, že jim to nepovedené nakukal čert. Tito lidé to mají říkat jako děti proto, aby si odlehčili od tíhy svědomí. Z původce zla se tímto přesunem odpovědnosti nositel špatného svědomí subjektivně mění v oklamaného a tím vlastně také v oběť.

Novodobá monstra "666"

Neexistenci Satana dokládají ateisté také tím, že vědci žádnou molekulu hmoty ze Satana nenalezli. Proto existuje jen jako archetyp v mysli lidí. Další generalizací lze dovodit, že když neexistuje zlý duch, pak objektivně neexistuje ani správné a nesprávné chování člověka. Samotný pojem zlo, neboli hřích jako odchylka od něho má být jen výmyslem člověka! Jak je žito ateizmem v současnosti, člověk si prý může dělat co chce, co vnímá jako sobě příjemné. Lidský život podle materialistů nemá mít jiný smysl než žití radostí těla. Dalším stupňováním tohoto typu egocentrického způsobu myšlení je "zjištění", že když onen podvědomě každým člověkem hledaný Bůh vlastně mimo člověka není, je tedy v něm. To znamená, že není třeba jej a jeho zákony hledat. Rozvinutím základního omylu o božské jiskře v člověku se vlastně mocní nemohou mýlit! Kdo může soudit božskou jiskru v Kaligulovi, Nerovi, Hitlerovi, Stalinovi, Maovi, Pol Potovi? Právě k takovým ateistickým závěrům od počátku strategicky směřovala ona intrika neviděného pokušitele! Směřovala k neutralizaci svědomí lidí! Člověk bez svědomí, bez sedmé čakry spojující jej s Bohem, je ona šelma 666. Bible a indičtí mystici říkají, že číslo člověka je sedm. Indická mystika hovoří o sedmi úrovních neboli čakrách člověka, které jeho bytost spojují s různými úrovněmi stvoření. Sedmá, korunní čakra jej spojuje s Bohem, neboli s poznáním objektivně správného, jinak řečeno s Duchem svatým, nadvědomím, kosmickou inteligencí. Umrtví-li lidé spojení s Bohem ateizmem, umlká svědomí a člověka toto odpojení degraduje na neřízené bestiální monstrum 666. Taková bestie, zevně vypadající jako člověk, má činných pouze šest čaker v rovině hmoty, šest v rovině duše a šest v rovině ducha. Svědomí zbavený člověk se proměňuje ve znetvořeného, tedy netvora, obludu, neboli geniálního zločince. Monstra bez svědomí typu "666" se pomalu a jistě začínají vynořovat v populaci v odrůdách od bestiálních vrahů malých dětí až po bezzábranové vrahy diktátory. Tito původně lidé jsou skrze lež, že neexistuje nic než hmota, "upraveni" Satanem skrze odstranění svědomí na znetvořené. Těm a jejich civilizaci je v božích mlýnech připraveno nevyhnutelné rozemletí v neexistenci, v bezbytí! V současné době nejde o nic menšího, než aby tyto zrůdy nestrhly do bezbytí všechny.

Neskutečně osamělá bytost bez lásky

Popíši nyní průběh minulých duchovních dějů kolem Satana, jak je chápu já. Jako nejblíže pravdě jsem odcítil líčení Satanova vzniku z legendy o Atlantidě, popsané v knize "Andělé Atlantidy". Tam je vznik Satana líčen takto: Stvořitel vesmíru se rozhodl, že vytvoří velkým třeskem tento vesmír jako "poučovací" prostor pro zárodky ducha, aby skrze život v něm, neboli skrze rozlišení nedokonalosti a dokonalosti mohli nevědomí lidští duchové "dorůst" v anděly. K ochraně dimenze dokonalosti (nebe) bylo nutné ustanovit strážce hranice mezi hmotností (nedokonalostí) a dimenzí dokonalosti (nebem, Platónovým světem idejí). Tento strážce, dnes mystiky nazývaný nejvyšší strážce Prahu, dostal od samotného Boha za úkol nekompromisně nevpustit do nebe nikoho nehodného. Kohokoliv nehodného musí z boží vůle nemilosrdně srazit z hranice věčnosti zpět do hmotné dimenze! Tím úkolem "prověřovatele" do věčnosti vstupujících byl pověřen nejsilnější z archandělů Satanael. Aby úkol mohl splnit s potřebnou nekompromisností, musel na dobu své služby (trvání vesmíru) odložit přijímání vibrace lásky z božího vyzařování. Tím ztratil příponu -el a právo pobytu v dimenzi dokonalosti. Přijímá však stále k plnění úkolu nutnou božskou sílu a harmonii (znalost zákonů). A dále už pokračuje v líčení objevení se Lucifera ve hmotnosti Abdrushin. Sestupem z nebe do hmotnosti se jevil mystikům jako padající zářící hvězda. Zářící proto, že stále přijímá energii čistoty z Boha. Nadpozemsky harmonický, neboli krásný, ale protože je bez příjmu vyzařování energie lásky z Boha, byl a je vnímán jasnovidci jako neskutečně smutný a opuštěný. Po oddělení od vyzařování Boží lásky prožívá Satan trvale studené peklo v duši, které se vyznačuje kvílivou opuštěností a prázdnotou. Přesto silou svého zbytkového vyzařování působí na vše duchovní ve hmotnosti. V podstatě se lidem i mstí za to, že kvůli přidělené službě strážce Prahu věčnosti musel opustit záři Boha (odtud v bibli popisovaná nenávist Satana vůči člověku). Radí a našeptává proto lidským duchům, aby se rozhodovali špatně a přivozovali si tak špatné následky činů neboli trest za odchylku od Řádu stvoření. Kdo podlehne nabádání jeho vyzařování, tím opovrhuje! Našeptal těm lidským duchům, kteří se na jeho vyzařování natrvalo připojili, neboli mají "černou nitku", že jsou jeho pomocníci a že je prostřednictvím vychytralosti odmění. Zejména nyní v "tržně pojaté spravedlnosti" mezi mocnými a bohatými tohoto světa je jich mnoho. Pocit moci je v duši Satanových poskoků náhradou za pociťovanou absenci lásky, proto moc "lidi s černou nitkou" fatálně přitahuje. Tyto padlé duchy odměňuje za života v těle Satan tím, že jim indukuje intuitivní vychytralost, pomocí níž se tito dočasně zmocňují pozemských slastí a bohatství. Z vyzařování Satana pochází "geniální" intuice a štěstí jeho lidí, která až udivuje ostatní přihlížející. Ještě nezkažení naši předkové situaci odcítili, když říkali "z pekla štěstí".

Nebezpečné polopravdy

Těmto bezzábranovým "gangstýrkům" není třeba závidět jejich konce v božích mlýnech, kam je Satan směruje. Slepými je učinil tím, že je naplnil nevírou v konečnou Spravedlnost. Nevěřící ve Spravedlnost propadli Satanovu bludu, že nejlepším způsobem pohybu v pozemském životě je vychytralost. Proto provozují a uctívají současný "trh", vlastně chytračení se vším. Pozemské zákony států Satanovi lidé v parlamentech upravují tak, aby v nich mezery umožňovaly okrádání lidí, kteří ještě hodnoty vytvářejí prací. Pozemské zákony a "právo" se v důsledku nevíry jejich autorů a vykonavatelů ve vyšší spravedlnost a v důsledku působení zákulisních lobby při jejich tvorbě neustále vzdalují zákonům božím, tj. Spravedlnosti. Již je možné vidět v akci skrze právo mafie, které pomocí kliček a mezer v zákonech okrádají podnikatele a normální lidi. Jejich duchovní otec Satan se přímo nezúčastní, ale jen jim našeptává polopravdu nebo nedořeknutou pravdu! Ještě jsem se nesetkal s názorem, kteří svedení převzali ze Satanova vyzařování, který by byl opakem pravdy, lží. Např. i tvrzení "slepých", že není Boha a že po smrti nic není, je polopravdou. Božská spravedlnost měří stejnou měrou, jakou člověk měří Bohu. Když tedy dotyční tvrdí, že po smrti nic není, božská spravedlnost jim po oddělení duše od těla uskuteční žádané! Duše se po oddělení od těla ocitne v kvílivé prázdnotě, nic nevidí, nic neslyší, nic prostě není. Když Bůh pro ateisty nemá být, tak jim Tvůrce vesmíru v záhrobí dá, co jejich jest. Když jej pak potřebují, není. Jak jej hledali za života, tak se jim po smrti těla vyjeví. On je, ale těm, kteří přijali za své, že není, pro ty není! Satan ateistům poradil nedořeknutou pravdu. Také ohledně života po smrti jim nedořekl, že pro ty, kteří pro své konání za života nechtějí, aby po smrti těla něco bylo, po smrti nic není! Ale ti, kteří lační po čistotě a spravedlnosti, ti nasyceni budou, jak říká Ježíš v kázání na hoře! Jinak by nebyla "nahoře" Spravedlnost. A těm, kteří Boha svým životem hledají a velikou námahu a oběť v tomto směru vykonají, se Bůh po smrti projeví a tisíckrát jim vrátí obětované. Protože On od nikoho nic nepotřebuje. Co dělá člověk "pro Boha", v záři Spravedlnosti se ukáže, že dělal vlastně pro sebe!

Pro obrovskou sílu a rafinovanost nástrah nemohl v průběhu dějin takřka žádný lidský duch překročit hranici do věčnosti. (Viz "Píseň o perle" apoštola Tomáše.) Proto Bůh vyslal na pomoc při překonávání Satanových nástrah lidským duchům Ježíše Krista. Právě on je vzorem překonávání Satana. Nikdy s ním nebojoval, ani jej nezaháněl svěcenou vodou. Ani jej nenáviděl a nehodnotil jeho činnost. Vždy jen postoj neutrálního typu: "Odstup Satane!" "Slunce mého Otce svítí na dobré i zlé". Nepodlehl tak jeho nástraze, kdy Satan mezi lidmi pravidelně organizuje boje proti sobě. Ví, že při této pozemské rvačce všichni zúčastnění, i "bojující za Boha", nutně poruší Řád stvoření (viz teroristi)! Tím jsou "jeho". Následně jsou "boží bojovníci" rozemleti božími mlýny. O to více, že při pozemských rvačkách berou jméno boží nadarmo. Také když je v Kábě při "kamenování Satana" ušlapáno 200 lidí, jejich krev padá jako vina na "kamenující". Ježíš tím, že ke "kamenování" a k jinému násilnému boji proti Satanovi nevyzýval, dal jediný účinný návod k neutralizaci Satanova vyzařování: odstranit zlo z vlastní duše. Tím se na duši člověka nemůže Satanovo vyzařování zachytit. Ježíš první veřejně porazil Satana při střetnutí na kříži, kdy na něj byla vržena všechna bestialita člověka, aby jej odklonila od konání vůle boží. Neodklonila, tím Satanovo matení lidského ducha porazil a stal se Cestou (vzorem) z hmotnosti do věčnosti. Od té doby lidi s černou nitkou silně dráždí kříž, symbol porážky zla láskou a vírou v konečnou spravedlnost v božském pojetí.

Temné duchovní vibrace

Z výše uvedeného jsem odpozoroval obecné duchovní vibrace, které kdykoliv v duši cítím, vím odkud "fouká vítr". Jsou to:

LENOST jako opak aktivního tvoření. Pohodlnost je negací napodobování stálého tvoření živého Boha. Satanovým působením je indukována nechuť k tvoření a práci, lenost, pohodlnost.

LHOSTEJNOST místo citové spoluúčasti. Člověk má za úkol se učit od vše milujícího Boha milovat život a svět kromě špatných lidských činů. Satanovo působení podněcuje vznik lhostejnosti ke světu a lidem v duši člověka.

Tolerování NESPRAVEDLNOSTI. Člověk žije proto, aby napodoboval Boha vytvářením harmonie a krásy kolem sebe, aby vytvářel lad a harmonii mezi vším živým i neživým. Satanovo působení na duši člověka se projeví jako bezohlednost při bourání harmonie živých sil přírody a při zasívání rozkolu a válek mezi lidi.

EGOCENTRIZMUS jako pojetí života. Člověk dostal skrze lásku Stvořitele k sobě možnost duchovního růstu prostřednictvím života a má ji tedy dárci "oplácet". Satanovo působení se projevuje zvrhnutím lásky k dárci života v sebelásku a egoizmus. Satan v člověku podněcuje pocit božství, vlastně vzpouru proti Otci. Všichni, kdo v sobě cítí božské, jsou pod Satanovým vlivem, aniž o tom ví. Satan jim přes rozum dodá "argumenty".

Vznik pocitu absence vyšších duchovních zákonů neboli ATEIZMUS. Člověk dostal život proto, aby neustále usiloval o větší poznání, o přiblížení se zdroji své existence skrze poznání zákonů stvoření. Satanské vyzařování mu evokuje v duši, že nic jiného než živočišný život neexistuje, takže není k čemu se přibližovat.

Neochotu měnit přístupy k poznání, neboli ZTRNULOST v duchu. Vše se neustále mění proto, aby proměny umožnily hlubší poznání Podstaty světa a jeho Řádu stvoření z nejrůznějších úhlů pohledu. Satanovo vyzařování evokuje v duši člověka rezignaci na objevování nových aspektů života ve smyslu, že vše je již napsáno ve svatých knihách. Hlavně nepřemýšlet a pohodlně poslouchat hodnostáře, protože ti to musí vědět lépe. Důsledkem nedostatku úsilí k poznávání změn je duchovní ztrnulost, projevující se scholastickým opakováním naučeného, kterému se nakonec přestane věřit také.

Opatrní jako hadi, mírní jako holubice

Kdykoliv tedy pocítím výše uvedené tendence v sobě, vím, že satanovo vyzařování našlo v mojí duši "přístaviště". Ihned říkám, odstup Satane! Výše je popsáno, proč je zbytečné se bát Satana samého. Prozíravé je však obávat se Satanem ovlivněných lidí. Opět nejlepší radu k tomuto aspektu pozemského života jsem nalezl u Ježíše. Svým následovníkům radí: "Buďte opatrní jako hadi a mírní jako holubice!" Opatrnost hadů spočívá v tom, že jakmile ucítí vibraci kroků (hadi nemají sluch), ihned se skryjí do úkrytu. Opatrnost Ježíšova následovníka je v tom, že se vyhýbá agresivitou nabitým "Satanovým" lidem. Takoví plni zuřivosti hledají objekt vybití. Jdou dále, až narazí na jinak naladěného zuřivce a vzájemně si v bitvě o statky tohoto světa na sobě vybijí karmu. Názorná je přítomnost agresivity v duších u tzv. fotbalových fanoušků. Sport je prakticky nezajímá, jedou se jen někam vybít. Potřebují vybít nenávist v duši, jedno na kom. Tričko fotbalistů nebo národnost je jen záminka. Při mírnosti dětí Světla by se na světě rychle rozmnožili agresivní gauneři, ale v neviditelných mechanizmech je to zařízeno tak, že na každého obsedlého "kosa" a jeho bandy se najde ještě větší "kos". Na Hitlerovy násilnické bandy se našly Stalinovy, na Stalinovy se našly roty vládců peněz, jejich konec zase přivodí "roty" islámské. Tím je zajištěno relativně stálé rozložení duchovních sil v populaci. Jedno procento dětí Světla, jedno procento dětí Tmy. O "ty mezi" se vede zápas. Rozmnoží-li se v důsledku špatně řízené společnosti Satanem ovlivnění, prořídne je válka (viz antická pravda, že pádu civilizace předchází pád mravů). A druhé Ježíšovo doporučení, být mírní jako holubice? To znamená, že když se přece jen duchovní člověk nemůže vyhnout kontaktu s obsedlým, mírností mu nedá záminku k propuknutí jeho zuřivosti! Nesmí se v konfliktu nenávistně střetnout dva lidé, jinak by oba "nalítli" Satanově nástraze.

Závěrem tedy vůči nehledanému Satanovi za života a i po smrti těla stále platí: Jménem živého Boha nebo Ježíše Krista odstup Satane! Vůči lidem, kteří se dostali pod jeho vliv, být opatrní jako hadi (vyhnout se dopředu) a mírní (nekonfliktní) jako holubice.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 05/2009.