Komunistická výstavba ateistického království na zemi uhynula na trvalou krizi z "nedovýroby". "S vlajícími prapory" přešli proto prospěchářsky uvažující komunisté do "tábora" budovatelů tržní konzumní společnosti. Hladce a snadno proto, že při tom nemuseli měnit ateistický světonázor. V zúženém materialistickém pojetí člověka zaměnili pouze dialektickou frazeologii za tržní. Nikoho by tedy nemělo překvapit, že stejně rozzářené tváře budovatelů komunizmu se na nás začaly usmívat z reklam všeho druhu.

Společnost řídí a reklamu zadávají lidé, kteří naplnění smyslu existence člověka nalezli v konzumu potřeb těla. Jsou na základě vlastního vnímání světa přesvědčeni, že jejich uspokojení je podstatou pocitu štěstí lidské bytosti jako takové...

Od toho odvozeno, čím víc může člověk materiálního spotřebovávat, tím víc je prý šťastnější. Štěstí člověka materialisty má prý vrcholit na smrtelné posteli pocitem, že nejméně odvedl a přitom byl nejúspěšnější při využití kdečeho. Tato základní "idea" je pravou příčinou toho, že se veřejný život v posledních desetiletích prakticky nezajímal o nic jiného než o "nárůst hospodářského produktu". Vlády byly hodnoceny jako "dobré" proto, že zajistily vysoký růst společenského produktu. Zcela v tomto duchu majitelé nejsledovanějších médií, tj. televizí, bez ostychu prohlásili, že nemají v úmyslu kohokoliv "vychovávat". Podle zákonů trhu chtějí pouze bavit "pracujícího živočicha" po splnění jeho pracovních povinností. Právem podnikání a trhu prý je i právo masově kazit vkus celých národů! Copak pro materialistu objektivně existuje nějaký vkus nebo etika čehokoliv? Vždy početně převažující nedovzdělaná pracovní síla si nemůže žádat naplňování myšlení něčím, co nezná. Tedy tržně žádá živočišnost! K seznámení s jinou náplní duševního života nedostala na ateistických školách příležitost. V důsledku tohoto stavu věcí nikoho komplexněji myslícího nemůže udivit, že přestože kritéria spotřeby občanů stále rostla, pocit spokojenosti jednotlivců se způsobem života pomalu mizel. Ve společnosti se bez ohledu na faktický blahobyt rozprostřela "blbá nálada". U mnohých dokonce s nostalgií, jak to bylo v "konsolidaci" krásné, co tam tehdy nebylo. Tito jsou ochotni zapomenout i na "dobrovolnost", s jakou se organizovaly státní jásoty a bitvy o toaletní papír a banány. Jako zajímavý způsob seberealizace je vzpomínán "odboj proti komunistům" kradením a zašíváním se v práci.

Krize nám dává poslední šanci na změnu

Současná "zatím nenálada" společnosti vynesla na světlo pradávné poznání, že materiální blahobyt není sám o sobě zárukou ani štěstí jednotlivce, ani harmonie ve společnosti. Kontrast nikdy nevídané spotřeby materiálních statků a depresivního klimatu ve společnosti ukázal, že podstata štěstí jednotlivce ani přítomnost příjemné atmosféry ve společnosti není při zajištění nutného materiálního dále vůbec spojená s velikostí spotřeby. Připomenu atmosféru a pocit štěstí a naplnění relativně chudých křesťanských rodin v posledních sto letech. Jako další varování pro stupňování konzumistických nálad civilizace se s výhružnou aktuálností připojilo poznání limitů surovinových zdrojů Země. Ty již důrazně naznačují, že zásoby surovin a odolnost klimatu naší planety další strmý vývoj spotřeby surovin neunesou. Tyto dva fakty, jež nelze obejít, píší materialistům, kteří vidí další vývoj lidstva po překonání krize ve stupňování spotřeby, na oblohu ono Nabukadonosorovo "Mene, tekel, ufarsin!" (Viděl jsem, zvážil jsem, tvé dny jsou u konce!). Stavu lidstva dává nastoupivší krize vlastně čas zastavit se, zamyslet a změnit žitou konzumní filozofii. Úsilí vlád národů se má obrátit od pozornosti k nárůstu národního důchodu k úsilí o harmonizaci života jednotlivců a celých komunit. Nadále nikoliv růst HDP jako ukazatel úspěšnosti vlády a vlád, ale růst mezilidské harmonie a příjemného ducha ve společnosti. Materializmus jakéhokoliv typu, tj. vnímání člověka a světa jen v rovině hmotné, je u konce s dechem.

Buď, anebo...

Lidstvo buď přehodnotí kritéria svého bytí tak, že obsáhne možnosti realizace člověka v duchovních rovinách, neboli v nehmotných rovinách bytí, nebo se vyčerpáním zdrojů a svými nadměrnými hmotnými exkrementy zničí jak přemnožené kvasinky na konci kvašení vína. Ti z lidí, kteří vnímají skrytou dimenzi reality, již zahlédli, jak "Konstruktér" hmotného světa do svého díla zamontoval mechanizmy, jež provádí korelace a v případě nepoučení se i zánik civilizací ve vesmíru. Civilizace, které se odchýlily od záměru, pro který je Tvůrce stvořil, se samy zničí. Jsou to a budou to ony boží mlýny, které v důsledku postupně narůstajících následků předchozího řádění lidí donutí ke změně chování a myšlení všechny, kteří budou chtít přežít. Antropomorfisticky si je možné tyto mechanizmy představit jako ony mystické "jezdce Apokalypsy". Současnou terminologií je ale pojmenováváme jako krizi ekologickou, energetickou, finanční, ekonomickou, potravinovou, zdravotní a nakonec psychologickou. Žádná z nich není řešitelná rozumem, neboli bez přehodnocení současně žité materialistické hypnózy. Hinduistickou terminologií žijeme temný věk hmoťáků – "éru kalijuga". O nemožnosti řešení současných problémů jen rozumem se v Apokalypse říká: "Rada radu stíhat bude, ale soudu nedojdou!" Stačí sledovat mezinárodní porady o té nejjednodušší krizi, papírkové neboli finanční. Přitom všichni účastníci ví, že stačí, aby se dohodli na Keynesově metodě řešení hospodářských krizí. Ten k přerušení pádu výroby navrhl natištění potřebných procent peněžního oběživa a prostřednictvím investic státu natištěné peníze okamžitě uvést do oběhu. Natištěné peníze na výplaty mezd obnoví poptávku, ta rozjede výrobu. Vzniklá inflace vyděsí šetřily k utrácení, čímž se efekt oživení zesílí. Jenže světová mocenská elita ví, že výroba se inflací sice rozjede, ale co potom dál s ostatními neovlivnitelnými limitami? Kde se vezmou surovinové zdroje a potraviny pro Číňany a Indy, kteří zvýší svou spotřebu všeho na úroveň Američanů a Evropanů? Jak se zastaví zamořování životního prostředí a klimatické změny?

Odpověď hledejme v minulosti

Také ekonomické řešení pro zamezení podvodů a nafukování hospodářských výsledků managementu už přece dávno vymyslel Baťa! Manažeři u něj dostávali poměrně malý plat a dalším příjmem byl až podíl na konečném zisku. Ten však nedostali ihned vyplacený, ale byl jim uložen do kauce. V případě vadných rozhodnutí dotyčného a nedostavení se vykázaných výsledků se tyto ztráty podniku hradily z kaucí vedoucích! Převedeno do současnosti, nynější ředitelé bank a koncernů by při tomto systému řízení podniků měli relativně malý plat. Prémie by získávali výhradně ze zisku a ukládaly by se jim do kaucí. Škody z následných vadných rozhodnutí ředitelů by jim podnik strhával z těchto kaucí. Když by tam nic nezůstalo, ředitel by vyletěl bez zlatého padáku. Takže hroutící se americké banky a podniky by byly sanovány z majetku jejich manažerů. Ne jako v současnosti, kdy je pod přízrakem ještě větších katastrof kryjí státy z rozpočtu. Takto to už dávno mělo být právně "ošetřeno", kdyby tomuto řešení manažerských odměn nebránili lidé s "černou nitkou". Předchozí růst by sice nebyl tak strmý, ale dnešní finanční krize by se vůbec nekonala. Kdyby nebylo ve společnosti masově narušeno spojení mezi prací a odpovědností na jedné straně a výplatou peněz na druhé straně, tito "superexperti" (podle platů) u vědomí ručení svým majetkem by půjčovali odpovědně. Výše uvedené jištění měl Tomáš Baťa v 30. letech zavedené a všichni jej znali a znají. Ale pro absenci dostatečného zájmu o správný chod věcí veřejných u nás i na Západě a pro nadřazenost svobody trhu nad odpovědností jej není ochoten žádný z vládnoucího klanu "uctívačů trhu" zavést. Protože jiná pojistka proti vykazování "růstu růstu" není, pokusí se o to až přicházející diktátor. Ten načas a zdánlivě "vyřeší" současné problémy, jejichž řešení blokují "demokratické" lobby zákulisních struktur. Ale silové a materialistické řešení ihned vytvoří problémy nové, ještě neřešitelnější.

Zvrácený duch společnosti

Pravé řešení začíná až poznáním, pojmenováním a léčbou nemocného ducha společnosti. Tím je obecná situace, kdy rozvoj inteligence lidstva předběhl rozvinutí ducha, neboli charakteru člověka, kdy se ve vědomí lidí ztratil pocit souvislosti práce a peněz. Duch celé společnosti, Komenským nazvaný "vanutím ve společnosti", je narušený až zvrácený. Darebák zbohatlík, kterého nechytli, je hrdinou, kladným vzorem "úspěšnosti". Začátek změny ducha společnosti nemůže začít jinak než pádem vlády temných duchů, tzv. redukcionistů, materialistů a ateistů. Musí být vytěsněni ze správy státu, školství a kultury. To tito domněle vědečtí ateisté blokují ke kořenům jdoucí diskuzi o problémech konstituování osobnosti člověka. Tím, že popírají sám princip, že celá realita lidstva a světa je rozložena v hmotné a nehmotné úrovni. Že život člověka nekončí smrtí těla, že existuje dokonalá spravedlnost, neodvislá od vůle lidí a jimi vymyšleného práva. Vidění spravedlnosti a práva ateisty končí v "právním" rozdělování "živočišných potřeb" člověka, protože ostatní není "vědecky" zvážitelné, a tedy objektivně neexistuje. Poslechněte si "temnými" fedrované vědecké sexuology ve sdělovacích prostředcích. Dle nich objektivně neexistuje dokonce ani tak silná nehmotná energie jako láska. Hovoří o lásce jako druhu pomatenosti a dokazují to blokací činnosti některých mozkových laloků u zamilovaných. (A čím k zablokování došlo?) Oni uznávají jen sex jako hormonální děj. Přesně v této analogii to platí o právu a spravedlnosti, rodině, obchodu, společnosti. Tímto materialistickým postojem blokují pojmenovávání, ovlivňování a regulování nehmotných realit, které ale zásadním způsobem ovlivňují vnitřní duchovní život jednotlivce a následně ducha společnosti. Současná krize proto akutně nabádá k prohlédnutí a vzetí do úvahy nehmotného rozměru světa a člověka. Jen nárůst kvality mezilidských vztahů může zamezit onomu dychtění po vzrůstu konzumu a současnou úroveň proměnit na všeobecnou pohodu. Proměna v současnosti žitého materialistického myšlení a konání národů se odehraje skrze duchovní pád materializmu a tím peněz a konzumu. Tím se změní "vanutí ve společnosti". Od ateistického hesla: "Urvi pro sebe, co můžeš" přejde postkrizová společnost ke stavu myšlení lidí nové civilizace. To je odvozeno od nadčasového způsobu myšlení, kdy se lidé při každé své činnosti budou ptát: "Je to, co dělám, spravedlivé a v souladu s vyšším řádem?" Moci zbavení ojediněle přeživší "ramenáři", playbojové, hráči na burze a v životě, prostitutky, společenští povaleči a zbohatlíci (není možné zbohatnout prací) se ve společenském mínění stanou směšnými okrajovými figurkami. Nikoliv "hrdiny" jako v současném tisku a veřejnosti. Nezámožný čestný člověk se bude na takové dívat jako na zaostalce, kteří ještě nejsou schopni dohlédnout své konání v životě z hlediska věčnosti. Poté, co jsem já osobně prohlédl stav věcí a život přesahující spravedlnost, nechci "zadarmo" ani výhru. Kdyby mi ji dodali až do bytu, ihned bych se jí zbavil předáním na dobročinné účely!

Charakter v učebních osnovách chybí

Ve varu krizí všeho druhu nepůjde o nic menšího než o vytvoření takové formy civilizace, která umožní dokončení formování člověka o jeho třetí rozměr. Dosud se formuje a hodnotí jednotlivec z hlediska "svalového" a intelektuálního. Zdravotní péče a chabá tělesná výchova na školách se stará o rozvoj fyzického těla. O rozvoj intelektu se společnost stará výukou a cvičením inteligence mládeže ve školách. Charakter jako třetí rozměr člověka v osnovách chybí, v chování jsou všichni jedničky, ovšem s výjimkou mladistvých vrahů a zlodějů, ti mají z chování dvojku. A na soukromých školách pro děti jejich sponzorů ani to ne. Bodejť. Vždyť materialisté se ptají, kolik molekul hmoty má charakter, kde má v těle sídlo a jak jej mají změřit? Vždyť vzdělání ovládající redukcionisti nikdy nevypitvali duši, jak v "osvětě" stále sděluje lidem jeden profesor spolku Sisyfos. Proto pro ně neexistuje. Tvrdí, že duše je jen lidskou smyšlenkou, kterou si slabí vymysleli pro svou vlastní útěchu. Přitom onen "bezmolekulový" charakter je u člověka to nejdůležitější na zemi i po smrti těla. Super svalovec i super inteligentní člověk bez charakteru je nejnebezpečnějším zločincem, těžko polapitelným. Materialisticky nedefinovatelný charakter je funkcí ducha a je odvozen od přímých reakcí ducha člověka s duchovní dimenzí, neboli Bohem. Není od ní oddělitelný. Lidstvo nemůže vejít do vyšší úrovně své existence, nezvládne-li masové konstituování charakteru člověka tak, jako zvládlo výchovu a výcvik intelektu. Na jaké intelektuální úrovni by lidstvo dnes bylo bez povinné školní docházky a vysokých škol? V "diluviálu"! A tam zakrnělo v rovině konstituování charakterů. Jako v "diluviálu" neměli ponětí o našich technických možnostech, tak my nemáme ponětí o možnostech lidstva, které by zvládlo konstituování člověka jako charakterní bytosti. Harmonizací působení lidských nadání, jež umožňuje jedině charakter, se na Zemi vytvoří předpoklad pro obnovení ráje bez nadměrné a plýtvavé materiální spotřeby. Nic jiného než masové konstituování ducha v lidech k tomuto cíli nevede! Podle ateistů snad více vychytralých intelektových géniů? Kdepak, to je jen peklo mezi počítači! Nebo snad rozšíření "práva" a rozmnožení počtu policistů? Snad každý vidí, jak právě formálního práva a soudců, kteří nevěří na ducha zákonů neboli spravedlnost, zneužívají právě lumpové. Studiem kliček v "právu" z něj činí nástroj bezpráví a je zcela evidentní, jak lidská práva lumpů se tak dostávají nad práva jejich obětí.

Kroky směřující k záchraně

Prvním krokem opět se harmonizující společnosti musí být vyřízení si účtů s vysokou i nízkou galérkou a s narkomany. Ta je tvořena z lidí bez jakéhokoliv svědomí, často velmi inteligentních. Člověk, jenž opakovaně okrade druhého o peníze, který si tento vydělal, distributor drog a potencionální vrah nemají v normální společnosti co dělat. Protože je neléčitelný jako ve středověku lepra, bude muset mezi své. Po třech úmyslných trestných činech do rezervace bez možnosti návratu. Celou úmyslnou zločinnost ve společnosti má na svědomí 1% jejích členů. Přemístěme toto procento do "charakterosária" a vše se stane bezpečným, celá atmosféra civilizace se změní! Provedení těchto opatření však brání mocní lidé "s černou nitkou", neboli vedení zlem. Lidská práva členů horní a dolní galérky, těchto zlodějů, podvodníků a vrahů nadřazuje celý ateistický výklad práva a současní soudci lidským právům jejich obětí. Viděl někdo, že by soudce, který propustil úchyla z vazby, a tento podle "práva" propuštěný někoho zabil, byl potrestán jako spoluviník vraždy? Ale on z duchovního hlediska spoluvrahem z neodpovědnosti je! Jen až jeho duše opustí tělo, bude se divit! Jak může být za plánovanou úmyslnou vraždu "až 15 let" vězení? Vždyť vrah úmyslně zmařil celý život jiného, takže tím je doživotí pro něj jediným vyrovnáním vah. Což distributoři drog nejsou potencionální vrazi? Proč nejsou na doživotí v rezervacích? Kdosi, jehož charakter vychovalo současné školství a společnost, je chrání.

Mohlo by se zdát, že vzhledem ke stavu toho, co je vydáváno za společenskou elitu lidstva, není ze situace východisko a tím není ani reálné řešení. Myslím, že při utahování kol krizí se možnost kladného zvratu nenápadně vynoří. Skryté mechanizmy stupňované všestranné krize budou stále více "mačkat" jednotlivce a národy tak, že lidé budou hromadně šílet a zdravotně se hroutit, ale také hledat a první nacházet východisko. Teroristé a bezdomovci jsou vlastně první zkratoví šílenci nutící k zamyšlení. Vzniká otázka, jak má prakticky postupovat normální člověk? Podle mne má konkrétními okolnostmi života danou povinnost se v rámci svých možností a pomocí čistých prostředků maximálně snažit o opravu v dosahu svého působení. Jestliže tak začne činit, najednou pozná, jak je mu přes nutné dočasné prohry i záhadně pomáháno! Ve stále rychlejším tempu událostí budou pod tlakem božích mlýnů z povrchu Země odsunováni ti, kteří nejsou mírou své odpovědnosti schopni v nově se utvářející společnosti žít. Medicína je nezachrání.

Všiml jsem si ale také, že jako výjimky jsou v tomto duchovním zápase s orchestrem temnot "odvoláváni" i jemnější lidé(umírají). Dochází k tomu v těch individuálních případech, kdy tito se dostali do situací, které nemohou řešit. Bůh je odvoláním ze života chrání před nesnesitelným nebo nezaslouženým. Ti opouští tento svět vlastně z boží milosti. To se již děje. Jasnovidec Karel Kožíšek si všiml, že pro shůry rozhodnutou smrt lidí se mu kreslí dvě spirály, levotočivá a pravotočivá. Vždycky mi po odchodu nemocného říkal: "Podívej, toho volají "nahoru". Ale je v pravotočivé spirále, tzn., že přicházející smrt je vlastně v jeho prospěch! Bůh ho chce ochránit před něčím, co si nezaslouží a nemůže to již změnit."

Pokud tedy společnost jako taková neprovede v nastupujících krizích změnu, bude "mačkána" všemi typy tlaků třeba až do stavu, kdy zdravotně vymizí miliardy těch, kteří nebudou chtít pochopit. A nejlepší rada pro souhlasící s nastíněným vývojem? Ta, kterou dal Ježíš v kázání na hoře: "Blahoslavení tišší, neboť jejich dědictvím bude země!" Budou to ti, kteří nikoho neagitují a v tichosti konají podle svých možností Vůli. Ty "kosa" božích mlýnů, kosící jen materializmem a ateizmem moudré, pyšné lidskými právy bez povinností, přejede a ponechá.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 05/2009.