Ateisté se domnívají, že celá realita kolem nich je jen nahodile se přeměňující změť atomů, nazvaná souhrnně vesmír. Existenci vyšší síly popírají proto, že jednak prý ji k svému bytí nepotřebují a jednak nikdy žádnou neviděli. Objektivní existenci všech "forem" Boha, jimiž je agitují věřící nejrůznějších denominací, přesvědčivě vyvrací. A výjimečně mají pravdu. Takový, jakého ateistům předkládají k věření členové náboženských společenství, skutečný neboli živý Bůh není…

Agitující věřící se o něm pouze dočetli z knih a podle své intelektové úrovně si o něm udělali vlastní představu (ačkoli je to druhým přikázáním Desatera důrazně a výslovně zakázáno). Tyto představy mnohých o Bohu se nápadně podobají velkolepějšímu "vydání" osoby toho kterého vykladače písma. Jsou vedeny stylem myšlení, podle kterého by si mravenec představoval Boha jako velkolepého mravence. Nejlepší "potravou" pro nárůst ateisticky myslících lidí u nás jsou obrazy "Boha Otce" v katolických kostelech. Tam domněle výstižně zobrazený Bůh sedí na obláčku v podobě důstojného starce. Není vůbec divu, že po zhlédnutí těchto středověce pojatých principů se nápadně rozmnoží počet těch, kteří v anketách negativně odpovídají na otázku víry v Boha. Zatvrdilost negace existence Boha ještě následně posílí "evangelizátoři" všech typů, kteří takto "informovaným" "dovysvětlí", že největším příkazem Syna božího Ježíše je, že člověk má milovati Boha nade vše. Na otázku "drzých", jestli někdo může milovat něco, co nezná, by nejraději odpověděli rákoskou, nebo hranicí. Dnes to však už jen diplomaticky "vysvětlí" paradoxem víry. Věřit se prý dá jen v to, co je paradoxní, racionalitu přesahující.

Tržní civilizace žije ateizmem

Výše zmíněné ustrnutí představ o Bohu a nehmotné realitě na středověké úrovni je pravou příčinou současného duchovního stavu civilizace. Tržní civilizace se myšlením svých členů a výkladem smyslu existence člověka stala plně ateistickou. Náboženské organizace tradičními obřady duchovnost spíše hrají, než žijí. Víra v nadčasovost člověka byla z myšlení lidí vytlačena a je společensky povolena jen v utěšujících pohřebních obřadech a proslovech. Poslední věřící jednotlivce v populaci označují agresivní ateisté za psychicky narušené blouznivce a používají k tomu pseudovědeckou frazeologii z ateizmu vycházející psychologie. S tváří hráče pokeru vyučují domněle vědečtí pedagogové nové generace, že se atomy hmoty v pramoři samy od sebe poskládaly v těla živých bytostí a člověka. Ač co je lidstvo lidstvem, nikdy nic takového nebylo pozorováno! Když je třeba zdůvodnit ateizmus, rázem se pomíjí základní princip vědeckosti – opakovatelnost. Vyučovaná teorie vzniku člověka na Zemi staví na logice, jejíž metodika, uplatněná v jiné oblasti myšlení, by jejího autora rychle dostala do péče doktora Chocholouška s jeho teplými a studenými sprchami.

Vypravme se tedy proti proudu času za hledáním tváře síly, která je zdrojem energie a informace, nutných k zformování a oživení "hlíny", tedy ke vzniku člověka na Zemi. Nejprve nemůžeme nechat stranou fakt, že základní myšlenka materializmu, tj. neexistence čehokoliv jiného než v chaosu se zmítajících kousků hmoty (atomů), je akceptována větším počtem lidí teprve 200 let. Zajímavé je i to, že materializmus vznikl pouze na půdě křesťanské civilizace! V nekřesťanských civilizacích možnost existence samooživování hmoty samo od sebe nikoho ani nenapadlo. Vejít ještě dnes mezi civilizací nedotčené indiány v Amazonii a vysvětlovat jim, že přírodní síly a duchy, které vidí a se kterými komunikují, včetně velkého Ducha, neexistují, že jsou to jen jejich iluze a výplody jejich mozkových laloků, by znamenalo okamžité zařazení takového "experta" mezi "diskuze nehodné". Mezi islámci by takový výklad vzniku a chodu světa byl nepochybně pochopen tak, že dotyčný z naslouchajících dělá blbce a chce jim zmást rozum. Jako s takovým by to na místě dopadlo.

Falešné představy o Bohu

Proč tedy jen na půdě židovství a posléze křesťanství se takový názor mohl stát fakticky většinovým? Nebylo to proto, že v židovském výkladu evokovaná představa Boha stále jen předpisuje iracionální povinnosti, trestá životními událostmi, ale nikdy nepomůže v tísni? Naposledy za nacizmu. Židé přeživší koncentrační tábory houfně vstupovali do lůna programově a agresivně ateistické strany se sloganem na rtech: "Kdyby byl Bůh, tak by se na to, co jsme zažili, nemohl dívat!" U křesťanů působí jiný fenomén. Ježíš a apoštolové zázračně léčili a jejich zástupci a nástupci o tom jen mluví. A nic! Kdyby nebylo na církvi davem vytrucovaných Mariánských zjevení, křesťanství už by neexistovalo. Mnohý křesťan se dostal do situace, kdy církví vyučovanou představu o Bohu úpěnlivě prosil, aby nemocné dítě, rodiče atd. přímo, nebo skrze faráře zachránil, a nic se nestalo. V důsledku této zkušenosti došel k závěru, že by buď Bůh musel mít srdce z kamene, anebo vůbec není! Přitom dotyční prosili nikoli skutečného Boha, jehož neznají, ale církevní středověkou představu o něm! Neboli neexistujícího Boha. Takže takto "poučení" křesťané došli vlastně k pravdivému závěru. Takový Bůhdůstojný vládnoucí stařec, podobný svévolnému lidskému vládci, ke kterému by se lezlo po kolenou a škemralo o výjimky z přírodních zákonů, skutečně neexistuje! Takový, který by se nechal zastupovat na Zemi a v prvé řadě by vyžadoval od člověka poslušnost společenským hodnostářům, který by od jednotlivce nechtěl samostatné myšlení, který by nechtěl, aby se člověk maximálně snažil poznat a žít jeho vůli, neboli přírodní a duchovní zákony, skutečně neexistuje! Ona přetrvávající falešná představa o oné transcendentní síle, které říkáme Bůh, vzešlá z úrovně myšlení starověku a středověku, je klinickým projevem zaostání pokroku duchovního poznání za rozumovým, neboli vědeckým. Proto Bůh modlícím se pomáhá jen tak ojediněle a málo, přestože Ježíš řekl, že jeho následovníci s dostatečnou vírou mohou poručit skále vrhnout se do moře a stane se. Dostatečnou vírou je ovšem myšleno hluboké poznání a žití skutečných zákonů stvoření. Když ke "kvalitě" současného výkladu duchovních zákonů přidáme chování a myšlení mnohých "zástupců božích na Zemi", které je někdy horší než ateistů, tak se masovému vzniku nevíry v křesťanské oblasti světa nelze ani divit. Pro názorné připomenutí – žádný buddhistický mnich nebo animistický šaman by nikdy jako papežský legát antikatarským žoldnéřům neřekl: "Podřízněte schované v katedrále všechny, vinné nevinné. Bůh si je pro nebe a peklo přebere!" Nebo: "Upalte každého, jehož názory se nám nezdají!" Je možné si představit, že by to řekl Ježíš Kristus, kterého měli zastupovat? Tak ale v minulosti smýšleli a rozhodovali křesťanští hodnostáři. Navíc v současnosti tak ještě za Alláha činí "radikální" islamisté (teroristé). Také oni "sejí" ateizmus. Tito to v minulosti byli a jsou i dnes, kteří šíří mezi vzdělanci západní civilizace nevíru ve vyšší princip, spravedlnost a Boha jako jejich garanta. A to přesto, že o takových "služebnících božích" Ježíš v evangeliích praví: "Odstupte pachatelé nepravostí, neznám vás!"

Lze poznat Boha?

A může vlastně člověk poznat "tvář Boha"? Musí, chce-li naplnit největší Ježíšovo přikázání o milování Boha nade všechno. Vždyť v evangeliu se přímo o snaze pohlédnout na Stvořitele hovoří! Apoštolové přece říkají Ježíšovi: "Pane, ukaž nám Otce!" A on jim odpovídá: "Tak dlouho jsem s vámi a nevidíte Ho?" Což mnozí později vyložili a ještě dnes chápou ve smyslu, že jej mají vidět v Ježíšovi. Mohamed o šest století později oprávněně říká křesťanům: "Což vám Ježíš řekl, postavte jeden oltář mně a jeden mé matce a klaňte se mi! Naopak řekl, jedině Živému Bohu se budeš klaněti!" Ježíš sám o sobě neříká, že je Bůh, ale že je Cesta, Pravda a Život (věčný). Proto výtka: "Tak dlouho jsem s vámi a nevidíte Otce," se vztahuje na natvrdlost kolem stojících. Její podstata tkví v tom, že nevyužívají milosti samé přítomnosti Ježíšovy osobnosti, jeho přímého vyzařování, aby se duchem uvolnili od hmoty a spoutání ducha smysly, neboli aby se jim otevřelo duchovní oko. A jím aby viděli ty úžasné síly Otcovy pohybující hmotnými kulisami kolem. Po Ježíšově odchodu už bude muset lidem stačit k otevření duchovního oka, neboli ke zrození z Ducha jen pouhá víra v něj (viz.: "Blahoslavení, kteří mne neviděli a uvěřili."). Jeho přímá fyzická přítomnost otevírala daleko snadněji pádem do egoizmu zakrnělé vnitřní schopnosti člověka. Jejich uvolněním viděné "boží mlýny" vyjeví absolutní spravedlnost a logičnost stvoření, původce a tvůrce této spravedlnosti, samotného Hybatele vesmíru, Otce Ježíšova a vlastně každého člověka! Pak začne nejen cítit, ale vědět, že skutečně všechny atomy vesmíru se pohybují v zákoně, ani jeden svévolně. Stejně tak se pohybují v zákoně i všechny nehmotné síly, kterým říkáme duchovní bytosti.

Bez energie není pohyb

Z toho, co člověk pozoruje kolem sebe, již dávno měl vypozorovat, že příčinou jakéhokoliv organizovaného pohybu je vždy nějaký typ energie. Jinak není pohyb. A příčinou uspořádanosti čehokoliv je informace, která neuspořádanosti dává řád! Nikdy a nikdo neviděl, že by se cokoliv formovalo "jen tak z ničeho". Z "ničeho" ateistů může být jen chaos, jen neuspořádanost čehokoliv. Nikdy se nemůže vylíhnout z chaosu sám od sebe řád řízený jednotnými fyzikálně chemickými zákony v celém vesmíru. Stejně tak nemůže existovat bez "síly k životu" a "organizující informace" život biologické sféry v celém vesmíru. Nemůže existovat, aniž by byla prostřednictvím vyzařování "živena" svým "Oživovatelem a Uspořadatelem". Uspořádanost a vůle k pohybu všech úrovní objektivní reality vychází z jednoho Zdroje, z původce života a z jeho harmonie v celém vesmíru. Není žádnou náhodou, že Ježíš před 2 tisíci lety říká, že bez vůle Otce nikomu nespadne ani vlas z hlavy. A dnes jsou astrofyzikové šokováni jevem, že "všechny atomy ve vesmíru o sobě vědí" (komplementarita prostoru a částic)! Uvědomil si někdo filozofický dosah tohoto pozorování?! Copak atomy v celém vesmíru mohou o sobě vědět? Copak atom může něco vědět? Vždyť tímto zákonem je přímo vypočítána existence jednotící síly a inteligence vesmíru, která každý atom řídí! Před dvěma tisíciletími řečené o "vlasu bez vůle Boha nespadlém" je přece tentýž princip, formulovaný pouze tehdejší terminologií. Dnes je zpřesněn poznáním pohybu částic, které "o sobě ví"! Vždyť vlastně fyzikové, kteří objevili zákon komplementarity částic a prostoru, podruhé propojili racionalitu s duchovností, rozum s vírou (poprvé to učinila teorie relativity). Prorazili onen indický závoj "májá", který zakrývá podstatu věcí a činí smyslové pozorování světa iluzí.

O tomto stavu rozumového poznání věděli dosud jen ti, kteří zažili stavy rozšířeného vědomí. Skrytý smysl jevů, vnímaných do současné doby pouze "třetím" okem, se tímto začíná propojovat s racionalitou. Věda a víra se po tisíciletích začíná spojovat. Začíná nová éra lidstva. První osvícení Duchem začínají vnímat Tvář Boha jako sílu, z níž vycházejí zákony pohybující hmotným i nehmotným stvořením. Stvořitel je objeven jako obsažený a skrytý ve svém díle, vesmíru a životě. Poznání zákonů viditelného (vědecké) i neviditelného (duchovní) světa je tedy vlastně postupným poznáváním tváře Živého Boha. Ta sice naprosto není podobná lidské tváři, ale na druhé straně i skrze tuto může prosvítat Bůh. Z každého kamene a živé bytosti prosvítá Pravda, jeden z atributů Podstaty světa. Z člověka může prosvítat ještě daleko více, stane-li se pravdivým, přirozeným, opravdovým, stane-li se tím, k čemu byl stvořen. Takovým se od nepaměti říká synové Pravdy, nebo Světla, nebo zrození z Ducha.

Kdo chce poznat tvář živého Boha, nechť se rozhlédne! Nechť se seznámí se zákony pohybujícími hmotným i nehmotným a za nimi nakonec uzří i záři Živoucího. Pozná, že "milovat Boha" znamená vlastně poznávat a milovat jím řízené stvoření, tzn. svět a život (nikoliv špatné skutky lidí). Ve stavu rozšířeného stavu vědomí je energie, řídící vše kolem, duchem člověka vnímána jako Světlo. Při historickém exkurzu náhle porozumíme "Slunci" faraóna Achnatona, "Slunci" řeckých orfických mystérií, mluvícímu "Ohni" Mojžíšova keře, Světlu esejských, povaze "Ducha Pravdy" Ježíšova a nakonec nám bude jasné oslepující Světlo apoštola Pavla, které ho srazilo z koně na cestě do Damašku. Vše jsou jen různým zjednodušením vyjádřené formy, kterým duch člověka vnímá tvář živé, člověkem plně nepostižitelné a nepojmenovatelné Podstaty všeho. Alfy a Omegy existujícího, Boha zástupů živých duchů.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2009.