Opět jedna teorie plná děr se vyklubala za rozšířenou vírou, že tzv. "špatný cholesterol" (cholesterol LDL) je hlavní příčinou srdečních chorob a že léky snižující jeho hladinu mohou chránit proti osudným infarktům. V historii humánní medicíny neexistují častěji předepisované léky než tzv. "statiny" (inhibitory syntézy kyseliny mevalonové a tím i cholesterolu; používají se jako léčiva pro snižování hladiny cholesterolu a krevních lipoproteinů). V roce 2007 činil celosvětový obrat z jejich prodeje 33 miliard dolarů. Obzvlášť populární jsou v USA, kde je bere na 18 milionů Američanů. Vskutku gigantický kšeft…

Když firma Merck/Schering Plough konečně zveřejnila deprimující výsledky klinických zkoušek s lékem Zetia, cholesterol snižující drogou předepsanou zhruba miliónu lidí, nevycházel lékařský svět z údivu. Primář kardiologického oddělení na Clevelandské klinice Dr. Steven E. Nissen diplomaticky označil zveřejněné výsledky za "šokující". Ukázalo se totiž, že přestože lék snižuje hladinu cholesterolu, studie nevykázala žádné znatelné léčebné výsledky. Toto oznámení způsobilo, že se někteří lékaři a některé sdělovací prostředky (nezávislé na příjmech z farmaceutické reklamy) konečně pustili do zkoumání původu všeobecně přijatého názoru, který tvrdí, že "špatný cholesterol" je hlavní příčinou srdečních chorob. V titulním článku Business Week se objevila do té doby naprosto nepřístojná otázka: "Jsou léky proti cholesterolu vůbec k něčemu dobré?"

Předávkovaná Amerika

"Je to tak," říká Dr. Jon Abramson, klinický lektor na Harvardské lékařské fakultě a autor knihy Overdosed America, "statiny sice vykázaly zřetelný prospěch pro skupinu lidí pod 65 let, kteří už prodělali infarkt, nebo ty, kteří trpí cukrovkou, ale nemáme k dispozici žádné studie dokládající, že tyto léky ochrání i pacienty nad 65 let, nebo mladší, kteří zatím cukrovkou nebo zjištěnou srdeční chorobu před fatálním infarktem netrpí. Přesto osm nebo devět miliónů pacientů patřících do této kategorie pravidelně bere tyto léky. To ovšem znamená, že jsou zbytečně vystaveni riziku, které s užíváním statinů souvisí, riziku, jež může zahrnovat prudké bolesti svalů, ztrátu paměti a sexuální dysfunkci." Nakonec, a to je přímo omračující, se ukazuje, že nemáme žádný jednoznačný důkaz toho, že statiny snižováním hladin cholesterolu vůbec nějak pomáhají první skupině. Je sice pravdou, že se jim daří snížit cholesterol, ale mnozí výzkumníci už vůbec nejsou přesvědčeni, že by to pacientům pomáhalo vyhnout se dalšímu infarktu. Nyní se jeví jako pravděpodobnější, že statiny pouze redukují záněty. Jinými slovy, tyto velmi drahé léky, jak se zdá, účinkují jako prostý aspirin.

Pod diktátem vědy

Někteří lékaři mnohokrát zpochybnili souvislost mezi vysokým cholesterolem a onemocněním srdce už v minulosti. Konec konců, jak řekl Dr. Ronald M. Krauss, vedoucí výzkumu aterosklerózy na Oakland Research Institute: "Když se díváte na pacienty se srdeční chorobou, jejich cholesterolové hladiny nejsou zase tak o moc vyšší než u lidí bez srdečních chorob… Porovnejme si například některé země. Španělé mají hladiny LDL podobné jako Američané, ale méně než polovinu případů srdečních chorob. Švýcaři mají hladiny cholesterolu v průměru dokonce vyšší, ale i tam je srdečních chorob méně. Naproti tomu australští domorodci, kteří mají nízký cholesterol, srdečními chorobami velmi trpí." Proč jsme tedy všichni tak přesvědčeni, že LDL cholesterol vede k fatálním infarktům? Pravdou je, že si tím vůbec nejsme až tak "naprosto" jistí. V lékařské profesi, zejména v Británii, byli vždy skeptici. Zato všichni velcí guru kardiologie v USA, soustředění kolem American Heart Association a College of Cardiologist, s historkou o cholesterolu od počátku souhlasili a trvali na ní jako na faktu tak dlouho, až se z ní nakonec stalo dogma.

Věda nebo byznys?

Jak nedávno špičkoval spisovatel Gary Taubes v New York Times: "Představa, že cholesterol hraje klíčovou roli u srdečních chorob, je do myšlení moderních lékařů tak zažraná, že už se nepovažuje za diskutovatelnou." Taubes, jehož práce se objevila v American Science Writing, Magazínu Science a New York Times Magazine, to vysvětluje takto: "Lékařské autority k cholesterolové hypotéze vždy přistupovaly jako k otázce veřejného zdraví, a ne jako k vědeckému problému. Opakovaně trvaly na tom, že by neměla být zpochybňována. Že infarkty každoročně zabíjejí stovky tisíc Američanů a statinová terapie může zachránit životy, a že by skepticizmus mohl být chápán jako důvod ke zpožděné léčbě. Proto věřte našim předpokladům, necháme lidi změnit stravu a vsadíme ty s vysokým rizikem na statiny a další cholesterol omezující drogy." Taubes poukazuje na to, že věci měly podle vědeckých měřítek běžet úplně jinak: "Věda doporučuje odlišný přístup: rigorózní test hypotézy a zjistit, zda vydrží. Ale když se podíváme na cholesterolovou teorii, zjistíme, že to se nikdy nestalo." Kampak s vědou na byznysmany…

Framinghamova studie

Pohlédneme-li zpátky do roku 1950, pochopíme, jak k tomu všemu došlo. Na počátku druhé poloviny dvacátého století byli zdravotničtí experti vyvedeni z míry prudkým přírůstkem infarktů. Záznamy z přelomu století ukazují, že srdeční choroby se na všech úmrtích nepodílely více než deseti procenty – mnohem více lidí umíralo na zápal plic, nebo tuberkulózu. Avšak od roku 1950 se čelnou příčinou úmrtnosti staly koronární srdeční choroby (CHD), které se ve Spojených státech podílely na všech úmrtích více než třiceti procenty. Selský rozum prý říká, že kvůli dokonalejšímu zdravotnictví a novým lékům podléhalo méně lidí infekčním onemocněním. Ti předtím prostě nežili dost dlouho, aby nakonec mohli zemřít na infarkt. Toto vysvětlení se však mnohým kupodivu nezdálo dostatečné. A tak v roce 1949 předložil National Heart Institute výzkumný protokol pro Framinghamovu studii. Výzkum započatý v roce 1960 se zabývá faktory vedoucími ke kardiovaskulárním chorobám (CVD) a začal s těmito hypotézami:

• CVD přibývá s věkem. Vyskytují se dříve a častěji u mužů.

• U osob se zvýšeným krevním tlakem se CVD objevují ve větší míře než u těch, které nejsou hypertenzní.

• Se zvýšeným rizikem CVD je spojená vyšší hladina krevního cholesterolu.

• Kouření tabáku má spojitost se zvýšeným výskytem CVD.

• Návyk na alkohol má souvislost se zvýšeným výskytem CVD.

• Zvýšená fyzická aktivita souvisí s omezením vývoje CVD.

• Zvýšená činnost štítné žlázy má spojitost se snížením výskytu CVD.

• Vysoká hladina krevního hemoglobinu nebo hematokritu souvisí s přírůstkem CVD.

• Nárůst tělesné váhy činí náchylným k CVD.

• Lidé s cukrovkou mají zvýšené riziko vývoje CVD.

• Vyšší výskyt CVD je u lidí trpících dnou.

Překvapivé výsledky

K tomuto seznamu později přibyly další faktory, včetně HDL a LDL frakcí lipidů. Framinghamova studie nakonec dospěla k závěru, že vyšší celkové hladiny cholesterolu významněji souvisí se zvýšeným rizikem úmrtí na koronární srdeční chorobu pouze u sledovaných jedinců přes 60 let. Přesto se dnes exponovaní lidé mnohem nižšího věku pravidelně preparují statiny, samozřejmě s laskavým přispěním prodavačů v bílých pláštích, protože drogy na této bázi jsou jen na předpis. Nehledě na to, že léčba vedlejších účinků, jež statiny způsobují, také není kšeft k zahození… Dokument "Historie jiných drogových válek", prezentovaný na zdravotnické konferenci ve Vancouveru v roce 1999 zdůrazňuje: "Framinghamova studie ve skutečnosti zjistila spojitost mezi krevním cholesterolem a koronárními srdečními chorobami jen u mladých mužů a mužů středního věku. U žen či lidí pokročilejšího věku nebyla nalezena žádná spojitost, i když se většina případů srdečního onemocnění vyskytuje u posledně zmíněné skupiny."

Dobrý zákazník se denně vrací

Jak poznamenává kanadská zpráva "Evidencefor Caution" z roku 2007: "Ačkoli se mnohé další faktory zkoumané Framinghamovou studií – včetně nedostatku fyzické aktivity, obezity, stresu, kouření a alkoholizmu, ukázaly jako velmi důležité, přesto se těžiště z různých důvodů přesunulo na cholesterol, který se tak stal nejvýznamnějším a nejobávanějším rizikovým faktorem pro ženy i muže – možná proto, že je nejsnadněji přizpůsobitelný. Naproti tomu, žádné pilulky pro účinky znečišťování ovzduší, jež reprezentují podstatně vyšší riziko srdečních chorob zejména pro ženy, neexistují." Tak začalo to, co zpráva nazývá "cholesterolizací" kardiovaskulárních chorob, to znamená důraz přenesený na jediný, a zjevně méně významný rizikový faktor. Firmy a instituce tvrdící, že jim jde o zdraví veřejnosti, mají totiž v první řadě na mysli své vlastní finanční zdraví. Ostatně, proč by se ve společnosti zaměřené na zisk a hospodářský růst někdo staral o naše zdraví, kdyby mu to nevynášelo?

Svět moderního zdravotnictví není doménou lékařů, nucených žebrat o poplatky. Je to svět výrobců o tisíce procent předražených drog, svět manipulátorů tendencí vedoucích k jejich nevázanému prodeji a svět "nemocenských pokladen", které v roli pijavic pod ochranou tendenčních zákonů nemilosrdně vysávají celé národy. A chtějí stále víc; miliardy a miliardy. Neléčí, jen udržují stav, podobně jako síť benzínových pump, jejíž majitelé dobře vědí, že dobrý zákazník je ten, který se denně vrací pro své kapky…

Slovo "pacient" ve skutečnosti znamená "trpělivý". Jak dlouho ještě budeme "pacient", než pro tento zdravotní systém opět začneme být svéprávnými, byť i nemocnými lidmi?

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 03/2009.