Otevření duchovního oka (3)
-
Vytvořenopátek 22. březen 2019 9:01
-
AutorHana Čechová
-
Oblíbené430 Otevření duchovního oka (3) /lektori-setkani/item/430-otevreni-duchovniho-oka-3.htmlKlikněte pro přidání
-
Témata
Ne nadarmo jsou první tři přikázání Mojžíšova desatera samostatně na jedné desce, nadřazena všemu ostatnímu:
V jednoho Boha věřiti budeš!
(Neboli vše existující vychází z jedné Podstaty, existuje jen z Její vůle, cokoliv působí jen z Jejího dopuštění.)
Nevezmeš jména Božího nadarmo!
(Nerespektováním tohoto příkazu zbavuješ jméno Boží jeho ochranné moci.)
Pomni, abys den sváteční světil!
(Znamená, abys v běhu existenčních starostí nezapomínal rozvíjet svoje napojení na Podstatu všeho, na svůj duchovní život.)
Záhada pádu Lucifera – Satana
Lidští duchové, kteří viděli působení Satana na lidi, žili v dobách, které byly charakterizovány zradami a odpady od otců a pozemských vůdců. Byli těmito jevy poznamenáni natolik, že je přenesli do duchovní dimenze. Vytvořili legendu o "vzpouře archanděla Satanaela" a části andělů proti Bohu a jemu věrným andělům. Směšné! Kdo pohlédl na Boha, nemůže se vzbouřit! Ani ho to nemůže napadnout. A bojovat proti Bohu? K popukání! A vzdálit se Bohu – Podstatě světa? To snad jako utéct s částí kmene do lesa nebo buše? A přesto to náboženství vyučují s vážnou tváří! Nechť se čtenář zamyslí nad následujícím obrazem. Jakmile ve velkém třesku vznikl tento vesmír jako "půda" pro vývoj nedokonalých duchů v dokonalé (anděly), bylo nutné ustanovit Strážce nejvyššího prahu, brány přechodu z hmotnosti (dočasnosti) do duchovnosti (věčnosti). Strážce tohoto prahu musel mít odpovídající "archandělskou sílu", aby nemohl být překonán jakoukoliv duchovní silou. Musel ale odložit lásku. Funkce strážce prahu hmotnosti a věčnosti vyžaduje, aby bez milosti srazil z prahu věčnosti (z prahu nebe) kohokoliv, kdo nesplňuje kritéria duchovní dimenze (říše). Tato bytost – Satan, se musela dobrovolně vzdát pohledu na tvář Boha. Ze své vůle (ega) odmítla z trojvyzařování Božího lásku a nadále přijímá (jako věčný) jen energii a moudrost, která se bez lásky mění na chytrost! Tuto službu přijal nejsilnější z archandělů Satanael, a tak ztratil příponu "el", označující pohyb ve vůli Boží. Po dobu trvání hmotnosti se oddělil od duchovní říše a pohledu na Boha. Následkem toho je po oddělení kvílivá "samota". Dokonale krásný, dokonale moudrý", ale bez lásky a v opuštění Bohem začal konat svoji funkci. Nabádá všechny, kteří jsou mu ochotni naslouchat, aby činili místo vůle Stvořitele vůli svoji – aby se cítili bohy.
Satan nám podsouvá deformované pravdy
Je "otcem" polopravdy, deformované pravdy! Všechny nepravdy a polopravdy pocházejí od lidí, kteří podlehli jeho vyzařování. I ateizmus, ač Satan není ateista! On sám nikoho neohrožuje, nikomu nemůže nic udělat! Ví dobře, že kdyby někomu přímo uškodil, propadl by karmě! Na to je dokonale "chytrý". Nejraději organizuje pomocí lidí, které ovládá, kampaně proti sobě! Vždy, když někdo morálně útočí na Satana v lidech, Satan jej ovládá. Nejlépe je to vidět na "vyhánění ďábla" svatou inkvizicí a na náboženských válkách. On pouze navádí lidské duchy, aby se chybnými rozhodnutími dostali do soukolí božích mlýnů, které je pak drtí. Lidé si to vykládají jako boží trest. Ale Bůh netrestá, lidé se trestají sami nedodržením řádu! Což zeď trestá toho, kdo do ní narazí hlavou? Těmito úrazy v božích mlýnech se pak lidští duchové, i když bolestně, poučují. Zde začíná náprava a napravený hříšník je vyspělejší než nehřešící. Žijeme proto, abychom poučením se z chyb duchovně rostli. Proto ten, který nás k chybám nabádá, urychluje náš růst, přibližuje nám světlo poznání, je pro nás Luciferem (nosičem světla). Satana se proto není třeba bát, ale bát se má člověk jen svých chyb. Satan se nesmí nenávidět. Satana je třeba prohlédnout pochopením jeho principu. Jeho princip je místo lásky egocentrizmus, egoizmus a sebeláska. Satan pozměňuje vyzařování Podstaty světa symbolizované trojúhelníkem, ale pouze ve hmotnosti vysílá v symbolu deformovaného trojúhelníka. Prvotní láska je zaměněna v sebelásku, duchovní záření jako pokušení, sebestřednost. Toto deformované trojvyzařování však Satan vysílá pouze do hmotného stvoření. Kmitá tak všechno hmotné. Který lidský duch přizpůsobí kmitání svého ducha hmotě, podřídí se v duchu hmotě, podřizuje se Satanu. Je tím ve hmotné dimenzi uvězněn! Nemůže ji opustit, dokud má vibraci hmoty, neboli dokud nepřekoná Satana.
Satanovo vyzařování mění vyzařování člověka na pentagram. Toto deformované vyzařování působí i v záhrobí a je příčinou toho, že duchové mrtvých nemohou překonat hranici mezi hmotností a věčností. Ono je uvězňuje ve hmotě, nutí k reinkarnaci, odděluje lidské duchy.
Kdykoliv tedy člověk v sobě cítí tendenci k lásce pouze k sobě, nikoliv k ostatnímu ve stvoření, sklony k nečinnosti, pohodlnosti, lenosti (fyzické i duševní), neochotu k moudrosti, učení se, k devastaci ducha drogami, sugescí, hypnózou apod., je právě pod vlivem Satanova vyzařování. Jeho vibrace je v něm uchycena. Při hledání Satana v druhých platí přenesené Ježíšovo: "Vidíš-li třísku (Satana) v oku bratra svého, leží v tobě Satanův trám!" Obdobně to platí i pro lidské organizace.
Satanova říše
Satan je našeptavač polopravdy, neúplné pravdy. Polopravdou mate lidské duchy ve vývoji. Čistá lež je snadno prohlédnutelná, navíc zatěžuje autora lži karmou. Nedopovězená pravda má velkou sílu a odvádí stvořením putující lidské duchy do slepé uličky. Část putujících lidských duchů propadla Satanově vyzařování tak dokonale, že jej dopracovali do opaku pravdy – lži. Přijali např. Satanovy polopravdy, že po smrti nic není, že není spravedlnost, protože její "výkon" je odložen, často milostí Boží prominut, že není Bůh, ale pro ty, kteří to tak chtějí, jim Bůh splní jejich vlastní přání, z vlastních myšlenek se sami odsuzují k odloučenosti od Boha, že v nich sídlí božské (ano, ale jen v hmotné dimenzi, protože zde je člověk jediná bytost s duchem, tudíž zdánlivě nadřazený). A mnoho jiných polopravd ateistů i nedokonalých náboženství.
Tito duchové vytvořili lživou představu o světě a chovají se v něm podle svých představ a podle zásady: "Urvi, co můžeš, po nás potopa." V astrální dimenzi, v oblasti snů a představ lidí vytvořili celou síť představ, přízraků, čertů a prázdnoty, kterým se říká různé "stupně" pekel. Ne Bůh, ale padlí vyvíjející se duchové vytvořili záhrobní temné dimenze, zneužili svěřenou sílu svého ducha k přebíjení zla ještě větším zlem. Stali se ďábly. Je jim dán čas do konce hmotnosti. Oni se domnívají, že když budou sloužit zlu, budou za to jiným "topit pod kotlem". Pomalému chodu spravedlnosti čelí vychytralostí! Unikají vychytralostí karmě za života, unikají v záhrobí často tak, že působí přes některé mágy, spiritisty či okultní znalce. Ďábelští duchové dovedli Boží trojvyzařování k antiprincipu a podle něho jsou dobře rozeznatelní. Padlí lidští duchové, kteří Satanovo deformované vyzařování přes hmotnou dimenzi "dotvořili" k ďábelskému antiprincipu, vedoucímu k samozničení vědomého ducha, mají svůj symbol: ypsilon a obrácený ypsilon. To oni vytvořili pól zla – démona ďábla a svou energií jej vyživují. Dokonalý znalec božích zákonů – Satan, Lucifer, jimi opovrhuje. On sám ví, že říše ďáblů není výtvor Boží, že tudíž objektivně neexistuje! Existuje jen v představách padlých duchů, to jest v astrální snové dimenzi. Po oddělení těla od duše se duchové oddělení od Boha ocitají ve svých vlastních snových výtvorech. Formou dlouhého snu (do milosti reinkarnace) znovu a znovu v duchu prožívají následky svého antiprincipu. Nemohou z tohoto snu uniknout, jako si člověk nemůže diktovat své sny. Jejich vlastní chtění a hodnoty ducha jim vytvářejí situace šikanování, vraždění, znásilňování, mučení, jsou odhalováni ve spiknutích, pronásledováni, odhalováni "svatou" inkvizicí apod.
Teprve až se v jejich duchu probudí zbytek víry, nepřetržitá modlitba pomalu zeslabí a zruší hrůzy jejich vlastního ďábelského snu. Duch se ocitne "pouze" v mučivé prázdnotě a bude čekat na milost znovuzrození, aby se opětovně pokusil o pravé naplnění smyslu života – duchovní rozvoj a nalezení spojení s Bohem. Padlých lidských duchů v těle není sice mnoho (do 1 % a asi 10 % lidí k nim konverguje), ale jsou v pozemském životě velmi aktivní, pronikají do všech organizací a církví, protože je přitahuje moc, a to víc než peníze! Nečelí-li jim společnost, ovládnou postupně sdělovací prostředky a mocenské nástroje a přivolají na celou společnost katastrofu. Dojde-li k přírodní nebo společenské katastrofě, jsou postiženi všichni, protože jsou vinni všichni. Ti světlí tím, že nezabránili orchestru temnot v nástupu k moci! Srovnejme bolševizmus v Rusku a chování ruské šlechty, duchovenstva, zatměnost mužiků! Srovnejme degeneraci rakousko-uherských elit, církve, potlačování práv národů před pádem RakouskoUherska! Srovnej morální devastaci Německa po první světové válce, duchovní prázdnotu Němců, která vynesla moci chtivou temnou sektu nacistů. I duchaprázdnost židů. Stejná duchaprázdnost narůstá v současnosti v západní civilizaci. Tato situace vždy přivádí k moci bezzábranovou kliku "uctívačů moci". Prosadí-li se, přivolá celosvětovou katastrofu.
Aby bylo možné čelit nástupu všehoschopných, je nutné je rozpoznat.
Hlavní poznávací znaky jsou:
❖ sílu a schopnosti považují temní za prostředky ke svému libovolnému ukájení – chybí odpovědnost k vyšší moci ❖ odmítají kontinuitu minulost – přítomnost – budoucnost, to jest nadčasové hledisko. Žijí ze dne na den, jen přítomností, jen stálým prospěchem. Ideologicky nosí vždy to, co je jim prospěšné, žijí vychytralostí ❖ oni sami chtějí vědět, ale jiným utajují, zadarmo nesdělují nic, brání rozvoji poznání jak vědeckého, tak duchovního. Utajení je symbol temnot a temných. Tajná spojení, tajné cíle, tajné prostředky. Zamlžují a umlčují.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 03/2009.