Vývoj jde stále kupředu – a nejenom věda a technika, ale i naše duchovnost. Prý tomu tak vždy nebylo: na začátku lidstvo na Zemi zaznamenalo velký propad do temnoty. Když jsem se pídila po tom, jak to vlastně bylo a proč teď je to lepší, bylo mi řečeno, že nyní jsme bohatší o zkušenosti. A navíc je nás teď na Zemi mnohem víc.

Na této planetě jsme prý začínali zhruba před 50 tisíci lety a lidí bylo kolem padesáti tisíc. A tento poměrně malý počet lidí byl snáze manipulovatelný nežli několik miliard, které čítá Země dnes. Takže pokud bych se zamýšlela nad tím, v čem jsem dnes oproti době před padesáti tisíci lety jiná, já osobně – mám více zkušeností. Proběhla spousta událostí a já jsem se mohla poučit… A tak je to s námi se všemi: vybíráme si to, co budeme žít. "Karma ve smyslu," jak píše paní Veronika v zadání k rozboru partnerství, "říkala jsem si, že to všechno mělo přijít, mělo mě to potkat…" (a má tím na mysli, že potkala milence a je s ním svému muži nevěrná), tak toto v životě neplatí. Pravdou je, že potkáváme lidi, ale co s nimi "upečeme", to nikde ve hvězdách dopředu napsáno není. Setkání začalo tím, že Veronika ze sebe vyslala určitý druh energie. Na ten se "nalepil" potenciální milenec a posléze se energie přitáhly a došlo k setkání. Ale co ti dva spolu dělají, se odvíjí od jejich momentálního rozhodnutí. Někdy mi podobnou situaci nevěrné vdané ženy líčí takto: "Nevěřila byste, jaká to byla síla. Potkala jsem se s mužem, on je sice ženatý, ale my jsme se spolu museli milovat. Jako bychom se znali odjakživa, určitě to je karmický vztah a známe se z minulých životů." A teď se vraťme k tomu, že lidé jsou na Zemi 50 tisíc let. Vypočítejte si, kolikrát jste žili (třeba 20x, ale úplně klidně i 100x i vícekrát). S mnohými lidmi jste byli sourozenci, někteří byli vaši rodiče či děti. S někým jste byli vojáci ve válce, pomáhali jste jeden druhému, položili byste za sebe život. S někým jste se potkali ve středověku při rytířském turnaji, někoho jste možná likvidovali v Atlantidě atd. Takže je fakt možné, že s někým se znáte jako s rodným bratrem…

Nejsme obětí karmy

Ale žijeme teď, a to se počítá. Co bylo, to bylo, o všem se dozvíme, až vstoupíme do páté dimenze. Tam také pochopíme, že čas je lidmi vymyšlená veličina. Čas používáme proto, abychom se v životě vyznali. Ale ve skutečnosti žijeme jen přítomností, tedy po sobě jdoucími okamžiky – teď, teď, teď… To, že vdaná žena potká muže, se kterým následně manžela podvádí, se neudálo proto, že "zasáhla karma a mělo to tak být", ale proto, že tak zvládla okamžik teď, rozhodla se pro něj. A pokud napíšu, že řádně nezvládla příchozí učební látku a místo pravdy a lásky sklouzla k mlžení, polopravdám, podvodům, lžím, nevěře…, tak ji tím nesoudím. Pouze konstatuji. Každý máme právo si vybrat rozhodnutí, jaké chceme. Např. muslimové mají to, čemu my říkáme nevěra, uzákoněno v koránu jako svatou věc: muži mohou mít oficiálně čtyři manželky. A ženy to vědí. Nemyslete si, že to přijímají snadno. Když si manžel přivede další ženu a ta původní si zoufá, manžel vytáhne korán a přečte pasáž, kde se píše, že žárlivost není dobrá vlastnost a doporučí jí, aby se ovládala. A pak už jen oznámí, jak své noci rozdělí mezi jednu a druhou… Pravda o věrnosti je kde? Neexistuje. K té si každý musíme dojít sám. Když podáme Pravdě prst, toužíme po ní, potom je nám Pravdou nejvyšší pomáháno: paní Veronika po celou dobu co podvádí manžela, trpí záněty ženských orgánů… Jako lidstvo jsme na tom dobře proto, že vývoj jde skutečně kupředu. Na Zemi už nás žije tolik, že ne všichni např. podlehnou učení koránu. A mnozí i začínají chápat, že karma není danost, která nějak sama od sebe do života přišla a nejde s ní nic dělat. I nemoci nás vyvádějí z omylů a jen slepí by si neuvědomovali jejich přímou souvislost s konkrétními životními rozhodnutími a činy.

Při nevěře podvádíme sami sebe

První kniha vysvětluje základní karmické odblokování a tím je: "Odpusť všem a odpouštěj opakovaně." Odpouštíme druhým, uvolňujeme se z napětí… abychom posléze pochopili, že tím vlastně konáme duchovní práci sami na sobě. Odpouštíme nedokonalost nejenom druhým, ale především sami sobě. A tak je to i s podváděním. Nevěrný na sebe prozrazuje, že nic neví o úctě k sobě. Kdo začne odpouštět druhým i sobě, ten si poodhalí pátou dimenzi a jednou "to" už neudělá. Nebude schopný nevěry, protože nebude schopný nejenom podvést druhého, ale neublíží si tak, aby podvedl sebe. Lež se s jeho energiemi nebude slučovat. Potom pochopí, že karma samozřejmě funguje, že na nás energie lidí mají nesmírný vliv. Ale tím, kdo rozhoduje, co s tou situací udělá, je každý z nás osobně. V páté dimenzi se ke slovu přihlásí nový fenomén: zodpovědnost. Pravda či podvod se odvíjí od našich rozhodnutí. A tím, kdo "testuje" řádnost našich rozhodnutí a odmění nás zdravím, nebo nemocí, jsme my sami: Řád, Bůh, Zákon Vesmíru, Dobro… Vyšší spravedlnost ukrytá v naší hrudi.

Nikdo se z Pravdy nevyvlečeme jinak, nežli tím, že Ji vpustíme do svého života a budeme pravdivěji žít. Učební látka nejde odložit stranou… čeká na nás za prvním rohem, k němuž se právě blížíme…

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2008.