Do nepálského Káthmándů a následně do Lumbiní – Buddhova rodiště – mě pozvala organizace Lumbini World Peace Forum (LWPF) ústy svého viceprezidenta Navina Jungaliho a prezidenta Basu Gautama. Jak jsem již psala v minulém článku o mé návštěvě u indické mírové organizace Sri Ramanuja Mission Trust, tak otázky míru a mír jako takový považuji pro každého z nás za velmi důležité a rozhodující na cestě k poznání sebe samého i ostatního světa. Umět respektovat jak náboženství, kulturu, tak i lidi v jejich jinakosti. Umět se smířit s rozmanitostí světa, svým působením a úkolem předat světu mír a lásku a věřit v jejich význam nejen pro svět, ale i pro osobní život.

Do Nepálu se dá určitě dostat letecky přímo z Díllí. Na své cestě po Indii  jsem zavítala do posvátného města Váránasi. Zde jsem navštívila svoji českou kamarádku, která tu před 4 roky založila školu pro chudé děti.  Letadlo z Váránasí do Káthmándů létá pouze 2krát týdně a tak jsem kvůli svému časovému omezení musela zvolit cestu autobusem.  Šlo rozhodně o nejhorší a nejnebezpečnější cestu v mém životě. Je možné, že jsem měla smůlu na momentální stavební úpravy silnic. Už ve Váránasí začala cesta necesta, sem tam asfaltovaná, ale jinak zcela neudržovaná. Ne, že bych nebyla zvyklá už z Indie, ale skákat 15 hodin v horečce na sedadle a žádat řidiče třikrát do hodiny o zastavení kvůli toaletě, to se na celkovém rozpoložení skutečně projeví, třebaže se ke mně všichni chovali velmi přátelsky.

Káthmándů leží ve výšce asi 1 400 m nad mořem. Jeli jsme tak velmi krkolomnou a náročnou cestou. Nebyli jsme zde jediní, a tak to šlo do kopce velmi pomalu. Můj stav se postupně zlepšoval, nakonec zbyla jen zimnice a nevolnost. Cestu autobusem po Indii určitě nedoporučuji.

V Káthmándů na mě čekal prezident organizace Lumbini World Peace Forum (LWPF) pan Basu Gautam. Na zotavení jsem neměla moc času, protože již na druhý den naplánoval cestu do Lumbiní. To už jsem ale odmítla jet znovu autobusem, v Nepálu to jde vždycky přes hory a doly, a tak zakoupil letenky. Letěli jsme se společností Buddha Air. Buddha mě začal doprovázet z Varanasi, kde měl poprvé svoji mši, jakoby se se mnou vracel domů. Pohled na Himálaj z letadla je naprosto úžasný.

Lumbiní – rodiště Gautamy Buddhy – je překrásným poutním místem. Nachází se zde několik desítek buddhistických staveb – klášterů – různých buddhistických škol a tradic. Velmi krásný a rozsáhlý je čínský, thajský, šrí lanský, tibetský a myanmarský klášter. Impozantní jsou i stavby německé a americké komunity. Lumbiní je významným poutním místem, které je zařazeno do programu organizace UNESCO. Rozvoj tohoto místa probíhá poměrně pomalu, dostupnost je skutečně náročná a je zde špatná infrastruktura, což omezuje turistickou návštěvnost. Turistů je zde sice hodně, ale většinou pouze z Nepálu a Indie a nikoli z celého světa, jak by si Nepálci patrně přáli. Návštěva ve mně zanechala hluboký dojem právě těmi úžasnými mohutnými stavbami chrámů. Je to obrovský skanzen nejen pro Buddhisty. Velmi doporučuji. Komercializace tohoto parku je zde jen slabě patrná, má to stále svůj čistý půvab.

Po návštěvě Lumbiní jsem pokračovala do Pokhary, kde jsem se setkala s ženou Gitou Baral Gautam (opět Gautam – zjevně jsem pod ochranou Gautamy Buddhy skrze všechny osoby nesoucí jméno Gautama. Pokhara leží těsně pod Himalájským masívem Annapurny. Celkově velmi přijemné a již západním nenuceným stylem laděné město obepíná velmi příjemná atmosféra. Jezero s panoramatem Himálaje dodává celkovému rázu nenapodobitelnou výjimečnost. Himálaj a zejména vrcholky Annapurny, které jsem jednoho dne mohla zahlédnout, skutečně berou dech svojí mohutností a silou. Gita mě vzala na svůj moped a typicky nepálskou divokou jízdou jsme brázdily město a okolí. Navštívily jsme Chrám Světového míru, most klenoucí se přes obrovskou horskou propast i nuzně žijící rodinu himálajského průvodce s velmi chytrými dětmi. Velmi mě ten kontrast emocionálně dojal. Předsevzala jsem si, že podpora nepálských dětí na cestě za vzděláním bude mým dalším cílem.

Z Pokhary jsem se vrátila zpět do Káthmándů autobusem. Cesta byla už příjemná. Sice dlouhá – 8 hodin, ale projet kus Nepálu bylo úžasné.

V Káthmándů jsem navštívila historickou vesnici Bakhtapur, starou několik tisíciletí. Zde jsem viděla neuvěřitelně krásnou starou nepálskou architekturu, která byla bohužel místy silně narušena následky zemětřesení. To byl smutný pohled. Vstup do vesničky je drahý, a z výtěžku je financována postupná oprava chrámů.

Káthmándů jako hlavní město je samo o sobě velmi chaotické, plné smogu a jsou zde stále výrazné stopy po zemětřesení.

Má návštěva Nepálu byla poměrně krátká, ale měla v sobě náboj dobrodružství a poznání tamních obyvatel a jejich kultury. Nepálci jsou skutečně jedineční: jsou to velmi čisté a krásné duše spojené s čistotou přírody.

Zavítat do Nepálu znamená být připraven na jemnější chaos než v Indii. I když se jeví Nepál být spojen s budhismem, převládá zde hinduismus. Nepál je skutečně vděčnou destinací na odpočinek: Neplánujte zas tolik svoji dovolenou, pokud jedete na vlastni pěst, země je tak malá, že být v proudu svého výletu je v Nepálu absolutně možné a krásné.  

foto: archiv autorky. Fotografie byly foceny na mobilní telefon. Omlouváme se za jejich kvalitu.