Lotosy, též čakry nebo korlos jsou psychická střediska astrálního a éterického těla podél páteře. Jsou v nich nastřádány síly a sklony, pěstované v minulosti, i latentní kladné schopnosti. Postupnou sebeočistou a vývojem se oživují, pročisťují a probouzejí se v nich čistší vlastnosti a schopnosti. Stávají se pak i mimosmyslovými postřehovacími orgány. Hadí síla, která spí stočena při spodním konci míchy, se duchovním vývojem probouzí a proudí vzhůru jako rtuť v teploměru. Vyjíždí kanálky v páteři a oživuje lotosy.

Uspíšené a prudké vyzvednutí této síly, není-li předcházeno a provázeno morální očistou, může mít nežádoucí účinky na naši psychiku a povahu v podobě předčasného rozvíření spících negací a jejich nezvládnutí. Může dojít i ke zdeformování vývoje lotosů, takže tyto orgány, umožňující posléze nadsmyslové vnímání, vnímají zkresleně. Stává se to při absenci charakterové a morální očisty. V křesťanské mystice jsou lotosy nazývány pečetěmi, podle Zjevení sv. Jana. Jsou to pečeti, jimiž je zapečetěna kniha života, kterou může otevřít jen Beránek – symbol čistoty a nevinnosti. K samostatnému poznání existence lotosů dospěla například Terezie z Avilly, která z opatrnosti před církevní cenzurou hovoří pouze o sedmi hradních komnatách.

Hadí síla je tvůrčí energie, ženský kosmický tvořivý princip v makrokosmu i mikrokosmu, životní proud univerzální boží tvořivé síly. Určitými jogickými či mystickými praktikami ji lze z její latentní polohy vybudit a vyvést kanálkem uvnitř páteře v jemnohmotném těle až nad hlavu do nejvyššího lotosu sahasrara, kde se spojí se základním mužským principem, který je jejím Prazákladem. U běžných lidí se tato vitální energie projevuje pouze v souvislosti s plodivou silou, nutnou k udržení rodu. Její vyzdvižení pročistěnými lotosy do nejvyššího lotosu (horní část hlavy a částečně nad fyzickou hlavou) přináší transcendentní zkušenost – splynutí s Absolutnem, které se poznává jako náš Prapůvod, Prazáklad. Křesťanská mystika nazývá tento stav mystickou svatbou. Hadí síla je v ní individuální božskou Matkou čili posvátnou Pannou moudrosti, která se u mystika zasnubuje s Ježíšem Kristem. Násilné vybuzení Hadí síly přinese jen chaos duše. K těmto stavům lze dospět i bezpečněji.

Vyšším sebeočistným a sebevýchovným vývojem se Hadí síla probouzí přirozeně, úměrně duchovně-morálnímu pokroku jedince i jeho karmickým okolnostem, aniž by o tom žák musel cokoliv vědět či se o to záměrně snažit. Její cílené vyzdvižení může být předčasné v tom smyslu, že lotosy, kterými při svém klouzání nahoru prochází a rozráží a aktivizuje je, nejsou vždy ještě dostatečně morálně očistěné. Jejím průchodem se v lotosech uložené spící atavistické negace a nánosy morálních nečistot rozvíří a jsou přivedeny k projevu v povaze a jednání člověka. Mohou nastat i různé psychické poruchy, duševní chaos či morální anomálie, případně i zcela zkreslené vnímání nadsmyslových skutečností. Rovněž vliv na fyzické tělo při častých extatických stavech může být nebezpečný (krevní návaly, údajně i rakovina hrtanu). Dávné lidstvo východních kultur mohlo tyto praktiky používat bezpečněji, ale po průchodu dalšími inkarnacemi až k dnešku jsme mnohem zanešenější negacemi, a proto mnozí autoři před těmito manipulacemi varují. Vývoj nelze urychlit obejitím trpělivého zrání a očisty.

Leckteří z nás mají tendenci si svůj duchovní vývoj už na počátku „podtrhnout“ samolibou upovídaností o zážitcích či pokoušením se o zažití mimořádných stavů. To však může ničit klíčící duchovní vývoj. Pokud se sebemenšího duchovního nebo jen astrálního zážitku chopí pro jeho neobvyklost naše běžné myšlení nebo řeč, je to, jako bychom nově vyvinutý zárodek života rozcupovali a zkoumali pak mrtvolku pod mikroskopem. Mystické stavy a prožitky nejsou k ničemu, nepostupujeme-li v morální očistě od stovek denních libostí, nelibostí, samolibostí, zbytečností atd. Pokud se zážitek vyskytne, je třeba o něm mlčet zpočátku i před sebou samým. Vyjde-li na louku naší vnitřní pozornosti z hlubin lesa vznešený a krásný jelen, můžeme ho buď zabít a chlubit se trofejí, nebo ho tiše a s úctou pozorovat a nechat v klidu odejít, aby přišel příště znovu a snad časem stále blíže k nám. Podobně i zážitků s vyššími bytostmi, třeba andělskými, lze docílit jen trpělivou každodenní prací na sobě, nikoliv často dnes uváděnými lacinými návody a metodami, které podávají jen jakousi techniku, ale bez lásky, úcty a devoce. Vedou pak často jen k astrálním klamům.

Podobně je tomu i s prací v lotosech. Někteří raději hledáme různá cvičení, aniž bychom si přiznali, že jimi unikáme před tou nejobyčejnější denní prací na své povahové sebevýchově. Ta nám často připadá moc fádní, nenese hned okultní zážitky, a tedy ji považujeme za jaksi „neduchovní“. Je dnes oblíbeným tématem v kruzích módní „ezoterické“ subkultury hovořit o lotosech asi jako o receptech na vaření a pořádat rychlokurzy o práci s nimi, vedené na úrovni kurzů managementu nebo dealerství. Ostatně – i mnozí přednášející bývají jen šikovnými dealery s duchovnem, ezoterikou či rychlým uzdravováním. Přistupujeme-li ale k práci na lotosech jen s běžným chtěním po jakémsi rychlém duchovním zisku či „pokroku“, nebo pokud s nimi a s Hadí silou jen zvědavě experimentujeme, „ládujeme-li“ do lotosů jen jakési chtivě změněné vědomí, pak svůj vývoj naopak podrýváme. Sedáme-li lačně ke kazetám či obrázkům, postulujícím jakési „otevírání čaker“ a podobně, nepřinese to užitek, spíše zmatek duše.

Pro rozvoj lotosů uděláme víc, když se například vychováváme k poslechu takového Beethovena či Smetany, k hlubšímu vnímání klasického umění třeba od Rafaela až po Zrzavého. Když se například snažíme být laskavější a vcítivější na člověka, žijícího vedle nás, který třeba duševně hyne naší lhostejností či neporozuměním. Lepší než cvičení z cizích zemí a dávných dob je rozpouštění naší rozmrzelosti, umění odříci se stupidního či vulgárního filmu či hovoru, učení se pojímat lásku ne jako sebezálibnou záležitost své fantazie, ale používat ji třeba k udělání něčeho potřebného, co jiný udělat nechce.

Své lotosové organizaci prospějí nejlépe ti, kteří to nemají jako prvoplánový záměr. Ten je totiž většinou motivován egoisticky jakýmsi kariéristickým chtěním osobního „pokroku“, byť by byl zaštiťován „duchovnem“. Síly lotosů jsou nesmírně jemné a každá kalná a nesprávná myšlenka a cit je poškozují. Poškozuje je i chtění mít zážitky, síly, schopnosti, i pohnutka vyvolaná zvědavostí po čemsi tajemném a neobvyklém, kam se chceme nějak vloupat. Vše musí být rozvážně integrováno do etických kontextů a pokory před tím, co nám Bůh rozhodne otevřít a darovat, až nás uzná za hodné. Prožívání a vtělování mravní sebeočisty a úcty k hodnotám do denního života, logické rozpoznávání pravdy od klamu v běžných věcech, konání denních povinností jako služby Bohu atd. vykoná pro vývoj lotosů tu správnou práci, a navíc nás to chrání přes duchovním sobectvím a chtěním získat výjimečné duchovní síly či postavení.

Jistý jihočeský malíř mystických obrazů, který není zvyklý halasně postulovat jejich terapeutické účinky, se se svými obrazy zúčastnil jakéhosi – jak sám řekl – „čarodějnického víkendu“. Mnohé vědmy a čarodějové nabízeli u svých stánků za nemalý obnos „zaručené“ informace, předpovědi, kameny či kazety na to či ono, rychlá uzdravení apod. Mnozí návštěvníci v domnění, že všechny nabízené předměty musí být „na něco“, se malíře ptali, na co je užitečný ten který obraz. Rozpačité odpovědi typu – jen tak, pro krásu a potěšení, pro ně nebyly postačující. Stačilo by, kdyby byl ke každému obrazu připojil jediné slovíčko – třeba název čakry, kterou „otevírá“, nebo orgánu, který „vyléčí“, a mohl cenu zněkolikanásobit. Naštěstí dává přednost serióznosti a skromnosti.

Co tedy dělat s lotosy?

Dejme si příklad na hrdelním lotosu višudhi. Je lotosem mj. sebevyjádření a řeči. Je možné buď se ošálit koupí pseudomagického obrázku či kazety na „otevírání“ nebo „čistění“ čaker nebo se do něho urputně soustřeďovat podle jakýchsi návodů – anebo věc pojmout jinak, od kořene: Božské tvůrčí Slovo působí trvale všude v kosmu a udržuje každým okamžikem i naše bytí. Lidstvo jednou dospěje i k jeho vědomému používání tvůrčí silou slova lásky. Duchovní bytosti nám mohou pomáhat i při posvěcování našich úst od jejich znesvěcování.

Snažíme-li se poctivě sami, pomohou naše ústa a tím i lotos osvobozovat od znečistění zneužíváním slova, které mnozí z nás používali ke lži, zášti, nesprávnému svědectví, zkreslování chování druhých podle svých sympatií či antipatií, dvojsmyslným či oplzlým vtipům, vulgarizaci úkonů a orgánů lidského těla, které bylo Bohem stvořeno, k vraždění dětské nevinnosti a důvěry, k pokrytectví, ironizování druhých, zneužívání velkých a krásných pojmů k nedůstojnému obsahu, reptání na svůj osud, srážení čistého nadšení druhých naší momentální nenáladou, snižování zásluh druhých, poškozování dobrých vztahů mezi druhými, zanášení neoprávněných pochyb či disharmonie do druhých, zlobnému či ironickému označování lidí, věcí či událostí nesprávnými názvy, k výbušnému nesouhlasu, nedbalosti při řeči, překrucování slov druhých, pochlebování, k plytkým, banálním a bezúčelným hovorům, které ubírají sílu éterickému tělu a duchovně vyčerpávají, ke společenské lži, úskočnosti, klení, nadsazování, zveličování, k udílení „knížecích“ (tj. nenásledovatelných) rad, řečených jen z našeho nevcítění se nebo přemoudřelosti, k rozšiřování neověřených informací, zejména pomlouvačných, k povrchně mravokárnému pohoršování se, k pronášení úsudků bez znalosti věci, události nebo osoby, jejích pohnutek a okolností, k profanaci posvátných obsahů, k rušení klidu druhých nebo přírody... Je toho hodně, že? Každý si můžeme sám dosadit podle svého. Chceme-li totiž vyslovovat slova modlitby a slova jako Bůh, Kristus, Maria, láska aj., neměla by toutéž ústní dutinou procházet nečistá slova, která z ní činí zapáchající smetiště nebo kanalizaci duševního odpadu. Pak naše slova nemají sílu a průraznost přesvědčit lidi ani duchovní světy.

Spolu s pozorností na řeč můžeme pak prosit o posvěcení našeho jazyka, aby se stal hodným vydávat, byť zprvu snad jen v malém, posvátné slovo. A zde je skutečná práce na lotosech. Mějme na paměti, že tak jako Slovo boží tvoří a udržuje stvořené podle odvěkého Řádu, tvoříme v našem malém měřítku slovem i my a jsme zodpovědní za vše, co jsme stvořili – nejen svými myšlenkami, city a činy, ale i slovy. Budeme připoutáni k úrovni toho, koho jsme inspirovali výrony svých myšlenek, citů i svými slovy k čemukoliv negativnímu, co jej poškodilo.

Vědomá, jasně artikulovaná mluva, chápání dopadu všech vyslovených slov na druhé, pozornost zaměřená při řeči na druhého, celkové zachovávání čistoty úst jak v mluvě, tak při jídle nás může přivést k počátkům prožívání posvátného mysteria úst, která jsou branou k taji budoucího tvoření. Slovo lásky bude klíčem k jitřnímu vstupu do brány slovanského chrámu sjednocení. Pak se i náš hrdelní lotos rozzáří tvůrčí silou.

Plánování si duchovní cesty jen z pohnutek našeho nižšího já, halasné jásání nad svými zážitky, nad „nádhernou meditací“ a podobně je jako opakovaně vytahovat rostlinku z půdy, abychom se podívali, jak jí rostou kořínky. Ty pak naopak uvadnou. Takto uvadá i duchovní život, chybí-li trpělivost, úcta k cíli, nic nechtění apod. I správné duchovní zření závisí na vývoji lotosových plátků, tj. ctností, a na správném otáčení lotosů. Ty však tvrdnou a špatně se otáčejí právě zvědavostí, nadřazeností, chlubivostí, bujarou radostí, chtivostí duchovní kariéry, nihilismem při neúspěchu, nedůvěrou ve vyšší pomoc atd. Chtivostí a upovídaností o svých mimořádných stavech či schopnostech nepěstujeme lotosové lístečky, ale jen další péra do pavího vějíře své pýchy. Práce na lotosech není záležitostí ani technickou, ani vibračně energetickou, ale morální.