Prý se to točilo. Co? Jana Náplavová, dříve Chaloupková je zpěvačka téměř univerzální: od Semaforu či muzikálu Hair přes Slezskou operu až po lidovky.

Je též alternativní pedagožkou. Vlastně je celá jaksi alternativní. Nejen tím, že si adoptovala mongolskou dívenku, ale třeba i pojetím své svatby. Měla ji v novém skanzenu na Velehradě. Ke středověkým svatbám patřily i středověké kostýmy, ba i rituál. Když se stovka staroslovansky okostýmovaných svatebčanů ubírala skanzenem na místo svatby v lese, potkala skupinu polských kněží. Ti je s pochopitelným zájmem pozorovali, až se jednoho ze svatebčanů zeptali, co to je za krásný obřad. Poťouchlík pohotově odpověděl: „To je tady běžná pohanská svatba.“ Užaslí kněží se vyděšeně křižovali a dali se na zběsilý útěk. – Mimochodem, není to pro některé věřící charakteristické, že utíkají před něčím, co se zdráhají poznat? Oddací obřad byl totiž opravdu křesťanský, se skvělým katolickým knězem, za oltář sloužil mohutný pařez.