Obdivuji televizní štáb Adventních koncertů. Jsou to lidé dokonale sehraní, i při celodenním stání na nohou a zodpovědné práci přátelští a pozorní.

Příprava jednoho takového koncertu obnáší mnohem více času a práce, než jsem jako laik tušil. Své honoráře pak tito lidé věnují sociální organizaci, v jejíž prospěch byl pořad natočen.

Když se točil koncem roku 2004 televizní Adventní koncert o našem středisku pro seniory, podivil jsem se, že části pořadu, které říkali profesionálové (zahájení, telefonní čísla atd.) se chvilku předem předtáčely, zatímco rozhovory s námi, nezkušenými a vyplašenými hosty, šly naživo. Není to snadné, obzvláště když se ani v délce vstupu nesmíte odchýlit o víc než několik vteřin. Jinak platí štáb televizi pokutu.

Jedna z členek štábu mi osvětlila, že to tak zprvu nebylo, ale s předtáčením se začalo až od jisté události. To když byla k pořadu vybrána organizace, ve které se klienti léčili a umírali na diagnózu, jejíž latinský název začínal na cé – cystická fibróza. Ale co se nestalo: Janu Kačerovi, který organizaci představoval, se do úst místo názvu této choroby vloudilo slovíčko začínající také na cé a místo cystická fibróza řekl cirhóza fibrální. Chudáci pacienti tedy vypadali jako těžcí alkoholici. Toto přeřeknutí, které prý ze sebe namáhavě soukal, působilo jako rozbuška na destrukci pořadu. Paní Kubišová vyprskla, utekla ze záběru a poněkud hlasitěji vyslovila jadrné zhodnocení situace.

Paní Fischerové, která je mistrem desítek nejrůznějších výrazů, se stahovaly obličejové svaly mezi důstojností a výbuchem smíchu a chudák kameraman, kterému se smíchem otřásalo celé tělo včetně břicha a rukou, už stejně neměl koho točit, a tedy švenkoval po vánočním stromečku zdola nahoru a zpátky pořád znovu a znovu. Někteří lékaři pak říkali, že by Jan Kačer měl obdržet Nobelovu cenu za medicínu za objev nové nemoci. A od té doby se toho předtáčelo co nejvíc.