"Jestlipak na mne počkáte, až budu slavit taky stovku? Ráda bych vás na revanš pozvala." – "A kdy ji budete mít?“" – "Za dva roky." – "Hm. Tak to bych moh´ ještě vydržet."

Tento rozhovor se udál mezi osmadevadesátiletou paní Annou Škopkovou a tehdy stoletým panem Bohumilem Novotným. Oslavenec, narozený v nejdelší den v roce, 22. června, se tehdy držel v pozornosti a veselé náladě celý den, i když se u něho střídaly návštěvy jedna za druhou, od příbuzných přes novináře až po pana starostu.

A jak pan Novotný žil? Říká, že střídmě, nekouřil, nepil a rád „sokoloval“ (Masarykův dobový termín). Mnozí písečtí senioři ještě pamatují prvorepublikový slogan – Bohumil Novotný z Písku je mistr v tisku. Poté, co se v Praze vyučil sazečem, si totiž zřídil v Prokopově ulici tiskárnu, která si získala vynikající pověst. Dívka Marie v ní vedla účetnictví a v roce 1935 se vzali. Po „Vítězném únoru“ museli ale nejprve splatit všechny dluhy, které souvisely se získáním tiskárny. Tu mu pak nejen zabavili, tedy ukradli, ale nesměl v ní pracovat ani jako sazeč. V roce 1990 dostal tiskárnu zpět, na nový začátek už ale bylo pozdě. Tiskárnu prodal, nový majitel ji se vzácným pochopením zachoval, tedy se pan Novotný může s klidným svědomím občas podívat na prosperující dílo, které v mládí založil. Je zajímavé, že ona desetiletí po zestátnění svého podniku jakoby vypustil z paměti. Když s ním hovoříte, vidíte, že žije dál jako poctivý podnikatel, majitel tiskárny.