Protože jsem při posledním zápisu o prožitém jednodenním půstu nevěnoval dostatečnou pozornost pro mě do té doby neuvěřitelnému zjištění, je mou povinností se k němu vrátit. Jde totiž o vlastní prožitek toho, o čem jsem do té doby pouze četl. Čemu jsem mohl nanejvýš věřit. Nyní, s vlastním zážitkem, vím.

Prožil jsem samoléčicí funkci lidského těla. Díky jednodennímu půstu jsem si uvědomil neuvěřitelnou schopnost a geniální funkčnost lidského organismu. Po pouhém jednodenním nekonzumování jakékoliv stravy organismus použije energii, která by jinak byla využita na zpracování potravy, na samočisticí procesy. Tělo začne hledat zdroje energie uvnitř sebe sama. Játra a ledviny začnou pracovat intenzivněji. Když držíte půst a pijete pouze vodu (hodně vody), dalo by se očekávat, že vaše moč bude světlá, ne li bezbarvá.  Ale organismus ihned začne zpracovávat využitelné látky v krvi a ty škodlivé, toxické či nepotřebné vylučuje pryč. Nejenom močí, která v průběhu dne tmavne, ale i póry kůže.

Až ve druhé části postního dne, a zejména den poté, se mi objevily symptomy mého chronického zahlenění a projevila se zánětlivá ložiska v organismu, včetně pocitu horkosti a silné únavy. Protože jsem ale už jedl, musel se organismus věnovat trávení nové potravy a neměl dostatečné množství energie, kterou na vyléčení mých problémů potřeboval. Druhý den po půstu problémy slábly.

Magie samočištění těla

Z toho jednoznačně vyplývá, že pokud organismus již po jednom dni beze stravy spouští svou samočisticí schopnost, dá se předpokládat, že při vícedenním půstu vyčistí i ty nejzapadlejší kouty a vyloučí vše nepotřebné. Při jednodenním půstu organismus probere krev. Zvýšenou činností z ní spálí veškeré možné živiny. Zbytek vyloučí. Pokud se člověk postí dál, začne se organismus rozhlížet v tukových zásobách, ve kterých máme uloženo to samé, co organismus vyfiltroval z krve. Živiny, ale i nepotřebné a jedovaté látky. A pak přichází chvíle, kdy se tělo začne vypořádávat s chronickými či zhoubnými chorobami, jako je např. rakovina... Co jiného strávit než buňky, které nejsou životně důležité, i když se tak tváří?

Dříve jsem vnímal informace o možnosti vyléčit rakovinu půstem jako neuskutečnitelné. Chyběl mi onen magický vlastní prožitek. Nyní tomu plně věřím. Protože nyní vím, jak organismus reaguje na nedostatek běžné stravy.

Pro mě osobně jde o téměř magický okamžik. Cítím snahu organismu fungovat 100% a udržovat se v dobrém stavu. A nyní také vidím, jak si sami škodíme, čím vším svůj organismus zatěžujeme a ničíme. Nevědomě jíme, nevědomě upadáme do nemocí a nevědomě necháváme cizí lidi, aby nám předepisovali léky.

Po jednodenním půstu si uvědomuji, co mi škodí. Přehodnocuji svůj jídelníček, protože se mám rád a mám rád i svoje tělo, které mi umožňuje získávat právě takové zkušenosti. Když budu nemocný, bude moje schopnost naplňovat smysl života omezena.

Naše tělo je největší dar, který jsme vedle možnosti učit se mohli dostat. Naše tělo je chrám, o který se můžeme starat, který můžeme vylepšovat a okrášlovat, anebo který můžeme vědomě či nevědomě zbořit či nechat zchátrat. Konzumace chemických, jedovatých a odpadních potravin je forma sebevraždy. Jde o projev nevědomé neúcty k životu. Běžná sebevražda je vědomé rozhodnutí. Z univerzálního hlediska jde o to samé.

Všichni máme stejné podmínky. Všichni máme stejné prostředky. Jednodenní půst si může vyzkoušet každý. A pak se rozhodnout, kam dál. Ke každé změně lze přistupovat destruktivně, nebo konstruktivně. Stejně tak ke změně jídelníčku. Destruktivní je strach. Konstruktivní je láska. Láska k sobě samému. 

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 07/2014.