Výživa, stravování, případně pránický způsob příjmu energie jsou v současné době často probíraná témata v celé ezoterické veřejnosti. Tak jako u mnoha jiných, i zde však často dochází k nepochopení podstaty pojmu a jeho správného zařazení do té které úrovně stvoření. Pokusím se proto v tomto článku projít jednotlivé roviny příjmu energie z hmotného, jemnohmotného a duchovního principu, a zodpovědět pár základních otázek.

Výživa těla

V otázce fyzické výživy těla bych zmínila dva základní aspekty, se kterými musíme v blízké budoucnosti počítat. Vzhledem k výrazným klimatickým změnám budeme jistě brzy  postaveni před skutečnost, že se začne měnit trh s veškerým zbožím, potraviny nevyjímaje. Mohou nastat výpadky v dodávkách určitých komodit, jejichž přísun dnes považujeme za samozřejmý, a navíc se nepochybně sníží i množství vyprodukovaných potravin. V tomto směru bude nutné, aby veškerá západní civilizace, která dnes žije v nadbytku a plýtvání, radikálně přehodnotila svůj postoj ke zdrojům kvalitních surovin, včetně pitné vody. Dnešní běžné množství přijímané potravy je nejméně trojnásobek toho, co naše tělo ke své výživě skutečně potřebuje.

Jestliže množství potravin mohou redukovat určité klimatické změny, pak k výběru jejich vyšší kvality nepochybně přispějí znalosti o jejich energetické hodnotě. V tomto případě nemám na mysli složení stravy ve smyslu obsahu bílkovin nebo sacharidů, ale jejich vlastní energetický potenciál, tedy přirozené vyzařování. K pochopení této skutečnosti si dnes stačí projít běžný hypermarket a následně navštívit některý z menších obchůdků nabízejících domácí výrobky. Zatímco v prvním případě nezaznamená citlivý člověk téměř žádnou živou vibraci, u potravin pěstovaných přirozeným způsobem bude vnímat mnohem pozitivnější náboj. Přitom k udržení základní vitality těla je třeba dodávat tělu právě tento druh potravin a co nejvíce eliminovat přísun tzv. "prázdné stravy". Bylo by naivní se domnívat, že zatímco vitalita lidské populace už delší čas výrazně klesá, tak jiná biologická skupina (zvířata) se drží na stále dobré úrovni. Bohužel není tomu tak, zvláště pak u různých velkochovů. Můžeme tedy předpokládat, že do budoucna dojde k masívnímu vymírání takto chovaných zvířat a nepomohou už ani vakcinace nebo antibiotika. Společnost se následně více přiblíží k vyváženějšímu způsobu stravování, kdy hlavní část potravy bude rostlinného původu (obiloviny, luštěniny atd.), a strava živočišná se stane pouze občasným doplňkem.

Taková změna v příjmu potravy by do značné míry odrážela způsob stravování dnešních makrobiotiků. Slovo dnešní má však v tomto případě svůj opodstatněný význam, protože současný makrobiotik není ještě tentýž, jakým se člověk má v budoucnosti stát. Makrobiotika je vynikajícím základem pro pochopení hodnoty energií potravin a jejich přínos pro biologický rozměr člověka. Sama o sobě bez oživení duchem člověka se však stane stejnou scholastikou, jakou je prázdná víra bez prožití. Co dalšího ještě patří k tomuto systému a bez čeho nelze makrobiotiku smysluplně uchopit, si ukážeme v následujícím textu.

Role ženy při přípravě stravy

Pokud se dnes zeptáte některého z věhlasných kuchařů, jaké je jeho nejoblíbenější jídlo, velmi často si tento vzpomene na svoji maminku či babičku a na některá z jejich prostých jídel. Na otázku proč, zazní většinou ona pověstná věta o vaření jídla s láskou. To je velmi správně zachycená podstata, a především hodnota jídla připraveného ženou.

Zatímco muži vynikají kreativitou a schopností kombinovat zdánlivě neslučitelné, žena má mnohem zásadnější roli při přípravě stravy. Protože pouze a jen žena má přístup do tzv. bytostného pole ve stvoření (viz Abdrushin), a je schopna při své práci odtud stahovat potřebnou energii, doplňující biologický rozměr člověka. Toto muž nedokáže, není to v jeho základním nastavení. S tím souvisí nesmírný dar, který byl ženám tímto dán, že se totiž mohou stát uzdravitelkami svých bližních skrze každodenní pokrm připravovaný s láskou. Harmonicky vyladěná žena totiž obohacuje jídlo velmi hodnotnou vibrací, která působí až do biologické úrovně člověka a ovlivňuje i jeho buněčný potenciál.

Jakou ztrátou je proto současný stav, kdy se mnohé ženy vyhýbají kuchyni a přípravu jídla považují za nudnou, až přímo otravnou práci. Nejenom, že se tím samotné ochuzují o příjem energie z bytostného pole, ale navíc jim tento nedostatek bude jistě chybět i v partnerském vztahu. Ne nadarmo se říká, že láska prochází žaludkem.

Toto rčení vyjadřuje zjednodušenou formou jinou hodnotu a schopnost ženy při přípravě pokrmů. Žena totiž kromě energie z bytostného pole vkládá do pokrmů i svou vlastní ženskou vibraci. Muži pak tato energie "prochází žaludkem", tedy ji vstřebává do sebe. Tím však také přijímá samotnou bytost své ženy a upevňuje se tím jeho vztah k ní. Tento denní rituál je proto velmi dobrou prevencí před rozpadem partnerského vztahu.

Zmínila jsem se v předchozím odstavci o vyšším principu fungování makrobiotiky. Tato nauka učí především zásadám, jak dostávat tělo člověka do přirozené rovnováhy. S tím souvisí výčet jednotlivých potravin a jejich jin a jangu, včetně způsobu krájení, vaření apod. K tomu všemu je ale nutné oživit celý tento systém přípravy lidským faktorem. Zůstaneme li u ženy, která připravuje své rodině pokrm, pak se dá očekávat, že v budoucnu bude mít duchovně otevřená žena schopnost si nejprve načíst vibrace těch, pro něž jídlo připravuje. Prohlédne si rozpoložení svých bližních a teprve po načtení těchto vibrací se pustí do přípravy jídla. Ona už bude automaticky schopna připravit přesně takové jídlo, které doplní potřebné živiny každé jednotlivé osobě, a kterým uvede do rovnováhy jejich vnitřní potenciál. Každý pak dostane na talíři v přesném množství to, co mu bude v danou chvíli nejvíce třeba.

A ještě jeden základní aspekt bych ráda zmínila v souvislosti s příjmem potravy. A to je děkovná modlitba před samotným požitím pokrmu. Nejde jen o vyjádření vděku Stvořiteli za dar jídla. Tato modlitba má mnohem hlubší smysl. Pronesením modlitby (může být i tichá) se člověk vnitřně zharmonizuje a otevře svůj vlastní buněčný systém k lepšímu příjmu základních živin. Při modlitbě svému tělu oznamujeme, že se mu dostává něčeho cenného. Dříve lidé vystačili i s málem, ale uměli za něj vroucně poděkovat. Dnes jídlo hltáme ve spěchu a bez jakéhokoliv projevu vděčnosti. Nezískáváme potom ani desetinu toho, co mohl přijmout člověk zbožný a čistý.

Pránická výživa

"Jíst či nejíst?", tak by se dala parafrázovat proslulá Hamletova věta, která je v současnosti častým tématem duchovně laděných lidí. V čem spočívá smysl pránické výživy?

Prána neboli Chi je trvalou součástí veškerého stvořeného světa. Byla tu už od jeho počátku a zůstane nedílnou součástí tohoto systému až do jeho konce. Je tedy v učení, které přinesl Ježíš Nazaretský, obsažena prána jako nejcennější zdroj energie? Či existuje ještě jiný, vyšší zdroj, který jediný může být pramenem pro výživu ducha? Abychom fungování prány lépe  pochopili, zkusme se zamyslet nad tím, proč je pro někoho lehké na tento způsob výživy "naskočit", kdežto pro jiného je to otázka velkého sebezapření.

Při pozemské inkarnaci se i v oblasti výživy projevují určité aspekty, které si člověk přinese ze svých minulých životů. Tak například někteří vegetariáni se sklonem k pacifismu byli ve svém předchozím životě drsnými bojovníky a maso bylo jejich hlavním pokrmem. Po průchodu záhrobím si však svoje omyly v chování uvědomili a do nové inkarnace už přišli s jinými pohnutkami, a také s instinktem vyhnout se masu. K takovým lidem patří například zpěvák Paul McCartney, u nás potom Richard Krajčo.

Zásadní rozdíl v otázce příjmu pránické výživy je potom stáří jednotlivých lidských duší. Ty velmi staré procházely dlouhým vývojem ve hmotném stvoření a bylo pro ně nezbytně nutné pevné ukotvení v pozemské sféře. Proto přímo nasákly za dlouhou dobu svého putování vibrací půdy, vibrací země a mají jinou potřebu výživy svého těla než duše mladší.

Tyto naopak nesestupovaly tak často do pozemských inkarnací, ale vyvíjely se v odlišných úrovních stvoření, kde přijímaly podněty pro svůj vývoj skrze jemnohmotné tělo. Proto už jsou tyto duše více zvyklé na příjem jiného typu energie, než dodává pozemská strava.  Takoví lidé jenom ukazují, že způsob fungování fyzických i duševních obalů člověka může být velmi různorodý, a že je třeba najít mezi nimi nějaký soulad. K těmto jedincům patří například herec Jaroslav Dušek.

V dnešní době se pak i u těch nejstarších duší začíná měnit jejich stravování. Řada z těchto lidí opouští svůj dosavadní způsob příjmu potravy. Je to pro ně přirozený vývoj související s pozvedáváním se do vyšší úrovně světla. Pránická výživa má proto sloužit především k naplnění onoho biblického rčení o vyčistění šatů (duševních obalů člověka) do běla. Je to prostředek, který může člověka výrazně posunout ke splnění této podmínky, není to ale jediná cesta, a už vůbec to není podmínka vstupu člověka do Věčnosti. V Bibli samotné nikde nenajdeme žádný výrok v tom smyslu, že by měl člověk ve hmotném těle přestat přijímat stravu (vyjma období půstu), a pokud zde jsou odkazy na pránu, tak jedině v tom smyslu, že i ona může poskytovat člověku energii k přežití. Ostatně samotný Otčenáš obsahuje větu "Chléb vezdejší dej nám dnes". Bylo by divné si tuto modlitbu odříkávat a přitom si myslet, že chléb vezdejší už vlastně nepotřebuji, protože už jsem na práně. Není proto moudré ani přínosné srovnávat se mezi sebou navzájem a hodnotit úroveň toho kterého člověka jen podle toho, jestli dotyčný jí, anebo už plně využívá pránu. Každý máme v této rovině svou vlastní cestu, která nám, budeme li naslouchat své přirozenosti, zcela jistě ukáže ten nejlepší možný způsob přijímání energie pro naše tělo i duši.

Výživa ducha člověka

Abychom pochopili, co může být jediným zdrojem příjmu energie pro podstatu ducha člověka, musíme si připomenout stále působící zákon o stejnorodosti. Tímto pramenem je Duch Svatý neboli energie Věčnosti. Za jeden z nejvýznamnějších rituálů v křesťanské nauce lze právem považovat tzv. Večeři Páně. Je to jeden z nejposvátnějších obřadů, při němž si věřící připomínají památku Kristovy oběti. Je nutné si však uvědomit, že Syn Boží tento obřad nevykonal proto, aby na něj bylo v dobrém vzpomínáno, ale ukotvil v tomto rituálu to nejcennější, co lidstvu daroval. Totiž otevření cesty k nesmrtelnosti, k věčnosti lidské duše.

Ve chvíli, kdy Kristus podával svým učedníkům víno a chléb, promlouval jeho ústy sám Stvořitel, Bůh Otec, Původce veškerého života vůbec. Slovy "toto je má krev a toto jest mé tělo" Ježíš ukotvuje základní axiom ve stvoření, že vše, co vůbec žije, dýchá, i jakkoliv jinak existuje, pramení z Podstaty jeho Otce. Člověk, který přijímá Večeři Páně, by si měl v ten okamžik uvědomit, že ve všem, co ho obklopuje, i v něm samém, vibruje energie Života, že vše je projevem Vůle samotného Stvořitele. Nejde přitom o to, že by se víno a chléb proměnily ve skutečné tělo a krev Kristovu. Tento obřad umožňuje člověku napojit se přímo na vibraci Ježíše Nazaretského v tu chvíli, kdy tento úkon se svými učedníky prováděl! Při pravidelném opakování a plném uvědomění si této skutečnosti pak  lidský duch začne tento tep Života ve stvoření vnímat, začne jej i vidět, a na základě tohoto prožitku si pak lépe uvědomí i svoji vlastní podstatu. A jednou tento hmotný svět plně pochopí, a tím se zároveň může vyvázat z nutnosti se znovu narodit. Lidský duch se tím  vysvobodí z pout hmotnosti, protože v kontrastu s vibrací tohoto světa si bude schopen plně uvědomit svou vlastní duchovní podstatu, a bude sám chtít pokračovat ve svém vývoji ve vyšších úrovních stvoření.

Výživa pro samotného ducha člověka tedy tkví v rituálech, které zde Ježíš Nazaretský ukotvil, a skrze něž se může lidský duch povznést až k bráně Věčnosti. Půst, prána či jiné očistné prostředky k tomu jistě mohou být člověku nápomocny, ale základem vždy zůstane nutnost pochopit a plně prožít vlastní Ježíšovo Poselství.

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 07/2014.