Páté pokračování vysvětlení duchovních zákonů v Evangeliích o Ježíši Kristu

51.  Spojení muže a ženy je mezi lidmi probuzeného ducha kvalitativně odlišné.
Příběh o svatbě v Káni Galilejské (J 2, 1-12)

Tento příběh z Janova Evangelia dává při vcítění se do děje možnost jej vykládat několika způsoby. Obvyklé je děj vnímán způsobem, který představuje Ježíše v roli divotvorce, který je obdařen schopností a chce manipulovat zákony hmotnosti. Neidentifikovaným svatebčanům v existenční nouzi mění vodu ve víno. Takové konání by však bylo v kontrastu s předchozím odmítnutím proměňování kamene v chléb při pokoušení Satanem na poušti. Tímto způsobem vykládaný a chápaný příběh o svatbě v Káni Galilejské směřuje i proti jiným Ježíšovým duchovním zásadám, jako je např. respektování přirozeného běhu věcí, který je vyjádřením vůle Otcovy, až po poznatek negativního vlivu alkoholu na člověka. I malé množství alkoholu mění přece negativně auru, rozvolňuje ovladatelnost pudů duchem a přibližuje tím bytost člověka spíše k zvířeti než k Bohu. Proto pití alkoholu ostatně ostatní náboženství zakazují. Od mládí se mi zdálo, že za touto epizodou Evangelia se musí skrývat jiný hlubší výklad. Třeba jako v příběhu o umývání nohou učedníkům. Ale až při cestě po Izraeli jsem přišel na kloub věcem skrytým, neboli jsem pronikl do úrovně vnímání skryté symboliky nejen tohoto příběhu, ale mnoha dalších, popisovaných v Evangeliích.

Symbolika vody a vína - partnerský vztah

Teprve až tam, při vcítění se do způsobu žití života v tamní zemi, se mi rozšiřovaly možnosti chápání podstaty dějů popisovaných v Evangeliích. Jen na místě samém jsem mohl pochopit, že v této zemi je stálé nošení vody u sebe, na rozdíl od mého českého domova, skutečně podmínkou života a přežití. Tam je skutečně plně cítit, že voda je symbolem života. A když jsem se dověděl, že v Ježíšových dobách se v místních polopouštích tekutiny přepravovaly hlavně v kožených vacích, začalo mi svítat. Představil jsem si, v co se v koženém vaku změní studniční voda. Teprve v této souvislosti mě napadlo, že vlastně lepší alternativou tekutiny k přežití je místní vysoko prokvašené víno. V tamních podmínkách je vlastně víno stabilizovaná neboli věčností obdařená voda. Ta trvanlivost vína, ve srovnání s pomíjející vodou, je podstatou Janova sdělení o Ježíšově působení v Káni. Příběh vlastně ukrývá popis duchovního zákona ve vztahu muže a ženy. A roli Krista v něm!

Janovo Evangelium nám příběhem o proměně vody ve víno vlastně sděluje, že přítomnost Ježíše (neboli žití jeho duchovních zákonů) způsobuje proměnu "vody přirozeného partnerského života" (svatba) ve "víno" trvanlivých partnerských a mezilidských vztahů. Jinak řečeno - žití božích duchovních zákonů přidává k běžnému netrvanlivému pudovému životu faktor nadčasovosti a univerzality, dává mu duchovní rozměr.

Proměna vody ve víno v Káni Galilejské je tedy použití popisu společenského děje k vyjádření smyslům skrytých duchovních procesů. Má nám obecněji napovědět, že Ježíšem sdělované duchovní principy, přesněji řečeno jejich pochopení a žití, jsou tím zázračným faktorem, který dočasnost dějů pozemského života proměňuje v děje duchovní neboli nadčasové. Ne náhodou byl tento vodu udržující prvek pojmenován jako "spirit" neboli duch. Pochopením tohoto "náhodného" středověkého pojmenování alkoholu před námi ještě více vyvstane smysl symboliky voda-víno. Víno je voda (život), která je obohacena o prvek trvanlivosti (věčnosti).

Symboliky vína jako vody opatřené nadčasovostí je použito v Evangeliích hned dvakrát. Vždy v klíčových situacích. Kromě svatby v Káni Galilejské ještě při poslední večeři Páně, kdy podáním vína jsou Ježíšovi následovníci vlastně vyzýváni k proměně živočišného pojetí života v produchovnělý (To čiňte na moji památku!). V souvislosti s druhým použitím této analogie ve smrtelně vážné souvislosti bychom měli ještě více pochopit, jak velký význam přikládal Ježíš duchovnímu žití společenství muže a ženy. Tento evangelijní příběh tedy následovníkům připomíná, že žití Ježíšem oznámených duchovních principů v rodinném životě (tedy "jeho přítomnost" v rodinném společenství) mění "vodu" živočišného způsobu rodinné pospolitosti ve "víno" duchovní rodinné pospolitosti.

Výše uvedený výklad symbolu v příběhu o svatbě v Káni Galilejské je jen tím hlavním, nejobecnějším pohledem, jenže celý příběh skrývá i další symboliky a navozuje řadu otázek. Např. Ježíš jmenovitě nechává naplnit šest nádob vodou. Tomu je možné rozumět tak, že svatební spojení dvou lidí se přirozeně děje propojením muže a ženy v šesti ze sedmi úrovní, které člověka charakterizují (číslo člověka je sedm, říká se ve Starém zákoně). Ale při sexuálním spojení muže a ženy se jich spojuje jen 6. Sedmá nepodléhá polaritě a je vyhrazena pro spojení s Bohem (viz: v "nebi" se lidé nežení a nevdávají). Lidé sami jsou schopni žitím erotické lásky tyto úrovně (nádoby) naplnit životem (vodou). Je-li však přizván (na svatbu) k přirozenému spojení v šesti vibračních úrovních člověka Bůh (v Káni v zastoupený Kristem), proměňuje Jeho působení dočasné a "zkazitelné" pozemské spojení muže a ženy v trvanlivé, neboli duchovní.

Tedy příběh o svatbě v Káni nám již dva tisíce let sděluje, že vstupem duchovních zákonů do přirozenosti sexuálního spojení se žijícím dvojicím, a tím i celému lidstvu, otevírá možnost posunu na novou kvalitu v žití lidské pospolitosti. Mimořádnou hloubku sexuálního spojení nazývá psycholog Stanislav Grof "kosmický sex" neboli orgasmus třetího stupně. Východním a antickým mystikům fenomén hlubokého sexuálního prožitku přibližuje pojem "mystická svatba", osvícení nebo zážitky známé z klinické smrti. Když dnes takto pojmenovanou žádoucí kvalitu sexuálního vztahu pochopíme v širších souvislostech, tak zjistíme, že nalezení téhož nám již dávno symbolikou vyprávění o proměně vody ve víno na svatbě v Káni Galilejské naznačuje evangelista Jan.

Podle vidění, které Emanuelu Swedenborgovi (1688 - 1772) ukázal ve snu anděl, má duchovní spojení muže a ženy své pokračování i v záhrobí. Ukazuje mu ale také, že uskutečnění Bohem žádané kvality vztahů muž-žena na zemi, je ve společenských poměrech zde panujících bohužel velmi obtížné. Často se duše obou manželů soužitím karmicky zatěžují, místo aby se povznesly. Možná z těchto důvodů byl na počátku křesťanství duchovně usilujícím doporučován celibát. Osamělé usilování o přiblížení k Bohu je sice možným řešením životního směrování, ale podle Swedenborga (i mne) je to jen náhradní cesta. Dokonalou cestou k Bohu je dokonalá Kristem spojená láska muže a ženy.

Ježíšova svatba

Výše uvedenými analogiemi, chtělo by se říci kryptogramy (utajenými vzkazy zasvěceným), však otázky kolem příběhu o svatbě v Káni Galilejské nekončí. Čtenáře musí napadnout, proč správce svatby přišel za matkou Ježíšovou s informací, že víno dochází? Vlastně se na ni obrací jako na organizátorku svatby a tou byla na tehdejších svatbách obvykle matka ženicha! A otázku vyvolává také to, proč vína bylo vypito tolik věder? (Velikost svatby, že by byli nenápadně přítomni tehdy skoro v ilegalitě žijící esejští židé?) A jak to, že tam byla celá Ježíšova rodina včetně bratří? A proč potom v dalších příbězích evangelií oslovovali Ježíše "rabbi"? Vždyť podle židovského kodexu mohl být "rabím" jen ženatý muž, protože svobodný muž byl v Izraeli považován na "neúplného"?  A že s apoštoly po Palestině prokazatelně chodila Máří Magdalena, kterou podle Tomášova evangelia Ježíš líbal na ústa? V tehdejším Izraeli nebylo přípustné, aby svobodná žena chodila s muži sama! Mnozí včetně mne si tedy myslí, že svatba v Káni Galilejské byla vlastně svatba Ježíše samého, později z dobrých důvodů zahalená mlčením! A jaké byly ty důvody? Např. to, že jestliže byla jeho manželka Máří pod křížem těhotná, hrozila by jí i dítěti smrt, protož děti popravených se podle tehdejších zvyků pravidelně zabíjely, aby se nemohly mstít za smrt otce! A jak rychle a tajně Josef Arimatejský s Máři Magdalenou po Ježíšově nanebevstoupení odjel do jižní Francie! A další podivné indicie.

Příchod tisíciletého království Kristova závisí na rodinných vztazích

Podle mne Janovo líčení v sobě ukrývá i další kryptogram. Je to naznačení způsobu, jakým přijde na zem tisícileté království Kristovo. Jeho příchod bude oznamovat zkvalitnění žití vztahů muže a ženy, žití dokonalých manželství. Toto se dostaví až po vyhodnocení dopadů současného maximálního úpadku manželství a rodiny - vždyť polovina dětí v ateistickém Česku již vyrůstá mimo rodinu! Důsledky osobnostního pádu dětí z rozvrácených rodinných vztahů vynesou konečně do povědomí lidí zákony stvoření, podle nichž takto vyrostlé děti mají nevratně poškozené podvědomí. Navíc se do upadlých vztahů inkarnují duchové z temných oblastí záhrobí (viz např. Abdrushin). Já je vidím jako lidi s "černou nitkou". Jejich současné řádění v mediálním a politickém životě národů je tím činitelem, který přivádí lidstvo na kraj zániku. Po vyhodnocení dějů příčin úpadku snad vnímaví duchové jako první pochopí, že trvalý a kvalitní vztah muže a ženy má klíčový význam pro duševní a zdravotní stav dětí, pád nebo vzestup národů. A konečně jej začnou i podporovat tlakem zákonů a tlakem veřejného mínění (ve srovnání se současnými "médiamejkry" se v otázkách významu rodiny začíná vtírat kacířská myšlenka: "zlatý komunisti!").

Jakmile dojde k vzestupu kvality vztahů muž-žena a rodinného života, začnou se na zem, v důsledku zákona "přitažlivosti duchovně stejnorodého",  četněji inkarnovat duchové ze světlých oblastí záhrobí. Myslím si, že právě ti ze zdravých rodin to budou, kteří přes všechna strádání celosvětové krize ji přežijí a následně vytvoří vyšší světlejší civilizaci. Právě tato duchovní společnost bude to oznámené a očekávané "tisícileté království boží". Vlastně "jen" království žití zákonů Řádu stvoření. V něm lidé pouze začnou plně žít to, co se jim Ježíš před dvěma tisíci lety pokoušel sdělit. Tak já osobně vidím druhý příchod Ježíše Krista s mocí. Tou mocí myslím důsledek zákona příčiny a následku (po ovoci poznáte falešné proroky). Myslím si, že protřídění lidí na zemi proběhne tak, že jen světlejší duchové budou schopni odolat záplavě chemických a společenských "jedů", produkovaných v současnosti padlou civilizací a její mocenskou elitou. Lidem žijícím Řád stvoření se dostane mimořádné pomoci od Ježíše Krista skrze vyzařování z duchovní dimenze. Vždyť je již i ateistickou medicínou potvrzeno, že masy zejména mužů, ale i dvojic, postihuje pád plodnosti. Postrachem se stává všeobecná nemocnost tzv. civilizačními chorobami, neřešitelná materialistickou "pilulkárnou". Zpětný dopad následků neprozřetelného společenského a ekologického řádění rozhodující většiny populace, organizovaného mocnými a bohatými na planetě, dovede nakonec rozhodující většinu lidí v národech k pochopení kořenů zhoubných následků. Takto probuzená většina, o níž bude možno říci, že je "zrozená z Ducha Pravdy", pak demokraticky změní směrování civilizace. Hlavním smyslem existence člověka i národů (států) přestane být růst hmotné spotřeby, ale stane se jím poznávání a žití duchovních (božích) zákonů. To přivodí kvalitní mezilidské vztahy obecně a tím následný pocit štěstí v duších většiny. Již dnes je možné rozpoznat, že ne diktátem jakkoliv osvíceného, ale jen přes prohlédnutí rozhodující většiny lidí o duchaprázdnosti civilizace, může dojít ke zvratu. Od myšlení na zvyšování "hrubého produktu" k úsilí o vybudování odrazu duchovního ráje neboli Ježíšova království na zemi. To bude ale velmi bolestné, protože před tím musí být nejdříve odhaleni a odstraněni "temní" (lidé s černou nitkou), kteří jsou infiltrovaní do vlád. Jsou to mimo jiné také ti, kteří v současnosti pod záminkami všeho druhu (lidská práva jako možnost čehokoliv), maří cesty k vytváření právních a mediálních podmínek pro konstituování funkčních rodin.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 07/2014.