Tajemství kletby (2)
-
Vytvořenopátek 7. červen 2024 15:56
-
AutorPhDr. Martin Petiška
-
Oblíbené2530 Tajemství kletby (2) /lektori-setkani/item/2530-tajemstvi-kletby-2.htmlKlikněte pro přidání
-
Témata
Kletba a smrt
Slovo "thanatobolie" je pro mnoho lidí neznámé slovo, slovo "lamingerismus", tedy syndrom thanatobolie, už něco napovídá. A "přání smrti" někomu jinému je už zcela srozumitelné přání. Ty tři pojmy označují totéž... Dokonce, pokud by si někteří lidé zpytovali svědomí, zjistili by, že už někdy uvažovali o výhodách, jaké by jim něčí smrt přinesla, anebo dokonce ji někomu ve svém životě přáli. Ono přání smrti se může projevit v podobě kletby, potom může vstoupit do příběhů, do dějin... i do současnosti.
Celá kniha by se dala zaplnit tím, jak někdo někoho "proklel", v kletbě mu přál smrt... a jak se ona přání vyplnila. Jsou příběhy, které se dočkávají opakovaného zveřejňování a jsou příběhy, o kterých se nemluvívá v širších kruzích. Můžeme připomenout konec templářů, spojený snad s nejznámější kletbou tohoto druhu. Jacques de Molay, poslední velmistr řádu, byl upálen po nespravedlivém rozsudku... Před smrtí proklel francouzského krále Filipa IV. i papeže Klementa V. a oba dva krátce potom zemřeli. Jistě, jsou zde konspirační teorie, mluví se o pomstě templářů. Ale co chodský Laminger a Kozinovo zvolání před popravou, kdy ohlašoval smrt toho, kdo jeho smrt přivolal? Wolf Maxmilian Laminger, jak vědí i školáci, "do roka a do dne" (jak mu bylo předpovězeno a jak je zobrazeno na slavné ilustraci Věnceslava Černého v Jiráskových Starých pověstech českých) zemřel... Když nechával popravit svého českého poddaného, netušil, že se stává "nesmrtelným", a že jeho jméno dá dokonce název pojmu "lamingerismus", jaký se bude objevovat v pojednáních. Poznal jsem ale i projevy lamingerismu v naší době.
Síla kletby
Znám ženu, která se mi svěřila, že si přála, usilovně přála, smrt svého bratra. Síla kletby? Jak snadno lze jeho následnou smrt označit za náhodu. Ale pokud člověk sleduje strunu, která prochází dějinami z dávnověku do tohoto dne, slyší na ní tolik melodií, které znějí stejně. Přítel se rozváděl a jeho tchán u rozvodu lhal. Sklerotický tchán si nechal své lži notářsky ověřit. Jenomže stařec zapomněl na lži doložené v soudním spisu, a při své ústní výpovědi před soudem tvrdil něco zcela jiného... a lhář se nezastyděl, naopak se rozhořčil, že se mu cosi podsouvá... Soud jej pozoroval užasle a přítele napadla slova Koziny, vyslovená před popravou: "do roka a do dne".
Už už otevíral ústa, aby Kozinovými slovy zacpal proud lží, nad kterým užasle zírali právníci i soudkyně, ale ona slova nevyslovil... cítil nevhodnost, i to, že by byl soudkyní napomenut... Přesto, jak tvrdí, ucítil při oné křivé výpovědi a při svém následném mlčení cosi podivuhodného... Jako by se kdesi cosi evidovalo, zaznamenávalo.
Jsou možné i kletby v myšlenkách?
Mohou myšlenky, jako neviditelné ruce, způsobit i to, co nezpůsobí slova?
Do roka a do dne... už po rozvodu... tchán zemřel, ranila ho, zdravého člověka, mrtvice, když stál se svým vozem na křižovatce... "Jak jsem byl rád, že jsem tu kozinovskou větu neřekl, ještě by mi vyčítali, že jsem bývalého tchána zabil, protože se bál... a tak ho zabil strach z následků jeho vlastních lží," pochvaloval si přítel, když mi příběh vyprávěl. Mimochodem, onoho tchána jsem znal, jeho dceru také, nejde o jednu z mnoha historek, které v obměnách putují, tchán byl bývalý stalinista, nezasahovaný metafyzikou... a přesto na něj dolehla... náhoda?
Pokusy ve vědě musí být opakovatelné, aby byly uznané. Ona kletba, která se dotýká smrti, byla už tolikrát potvrzena. A přesto se uznává jenom v pohádkách nebo tajuplných příbězích. Anebo... u primitivních kmenů, které ji považují za cosi nezpochybnitelného a věří moci svých kouzelníků, svých šamanů...
Slova "kletba" a "klatba" jsou lingvisticky příbuzná. Slovo klatba vyznačuje odsudek podle kanonického práva, není v něm nic magického. Slovo kletba v naší době také už ztrácí svůj magický přídech, v obvyklém vnímání se pojí mnohem víc než s kouzlením či s černou magií spíš s použitím zaklení, vyslovením nějakého vulgárního slova.
Ale není ve slovech klení a zaklínání známka dávného, pozapomenutého příbuzenství? Těžko se hovoří o čemkoliv, pokud není mateřština. Je mateřština tajemství? Nasloucháme jí, ale jako malé děti, které slyší hlasy, ale nedokáží pochopit slova...
Mohou myšlenky nepřátelství, zášti, vzteku dokázat ovlivňovat lidské osudy? Věda to zřejmě nikdy neprokáže. Lamingerismus a jeho projevy budou brány dál jako náhody nebo jako opak placeba, tedy látky, která má napomoci, i když žádné nápomocné účinky nemá. Nemá? Nedokáže svědomí ovlivňovat lidský osud? Ale pak by to mělo platit i obráceně, mohla by se vynořovat naděje.
Zákon akce a reakce - jev a protijev
Před mnoha lety vyprávěl můj strýc, lékař, jak poslal domů jednoho pacienta, který měl do pár dní zemřít a toužil být v okamžiku odchodu doma a ne v nemocnici, Co na tom, kde zemře, uvažoval strýc nad zcela jasným případem. Za pár let potkal pacienta. "Já vám tak děkuju, že jste mě uzdravil," vrhl se k němu pacient, přetékající vděčností. Strýc strnul.
Povolal pacienta na vyšetření a žasl, žasl, všechny jasné a zdokumentované příznaky toho, že ONA S KOSOU stojí už u pacientova lůžka, byly pryč a zdravý pacient tiskl pevně strýci ruku a nepřestával děkovat...
Jsou kletby. Jsou ale i... "antikletby"... V přírodě mívá jeden jev protijev, jako vedle tmy je světlo. Pokud jsou kletby... Proč by nemohly být antikletby? Jestli někdo zemře, protože mu někdo přál smrt, proč by naopak někdo nemohl žít proto, že mu někdo, někdo, kdo ho miluje... moc miluje... nemohl přát život? Kolik lékařů vypovídá, jak lidem pomáhá v uzdravování zájem jejich okolí, láska jejich blízkých... Pokud jsou kletby... Třeba i neuvědomělé kletby, vyslovené s nenávistí... Proč by nemohl působit i jejich opak... Opak s tak prostým jménem - Láska...
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2014.