Úvodem bych chtěla vzpomenout na své předky. Moje babičky a prababičky mě v přístupu k zahradě (i k životu vůbec) ovlivnily zcela zásadním způsobem. Jako malé dítě jsem zakoušela intenzivní pocit, že nevyrůstám v blízkosti obyčejných starých žen, ale že mi bylo přízní osudu dáno do vínku trávit své dětství v přítomnosti bohyní.

Tušila jsem, že informace, které mi babičky sdělují jakoby mimochodem při rozmanitých činnostech, jsou ve skutečnosti velká mystéria. Dodnes si vybavuji obrazy času stráveného v jejich blízkosti. Až s odstupem času jsem pochopila, že pronesená moudra nepropadla sítem ostatních myšlenek, ale naopak se stala pevným základem, na kterém stavím dodnes. Pamatuji si, jak mě fascinovala schopnost babiček s lehkostí a jen tak mimoděk vnášet dobro do rozlehlých zahrad, o které pečovaly s láskou pro svůj rod. Jakou moudrost musely mít, že si tak dobře dokázaly poradit v každé situaci. Už tenkrát skrze své babičky jsem nějak vnitřně cítila, že pokud žena neopustí svou ženskost, má všechny dary a předpoklady pro to, aby dokázala se svou rodinou vytvořit prostor zahrady jako prostor ráje a následně o něj pečovat a kultivovat jej, a tím kultivovat i svého ducha.

Lidé v minulých dobách přemýšleli mnohem více celostně. Více žili v integritě tří hodnot - pravdy, lásky a krásy. Tyto hodnoty člověk v každodenním životě vnášel do prostoru, jenž ho obklopoval. Dnes obdivujeme lidovou architekturu a lidové umění, ale ve skutečnosti to není jen obdiv jednotlivých artefaktů, ale obdiv a skrytá touha po znovunabytí úplné integrity, zakotvenosti v místě, a po možnosti nepřetržité manifestace duše a ducha. V zahradě, tak jako kdekoliv jinde, máme mnoho příležitostí k tvořivosti. Můžeme objevovat, vymýšlet i realizovat prvky, které jsou současně funkční i krásné. Zahrada poskytuje prostor pro realizaci muže i ženy. Jsem žena, a proto předávám pohled ženy a nechávám na uvážení muže, jaký svůj potenciál se rozhodně v zahradě uplatňovat. Jako žena vnímám mnoho příležitostí vnášet do prostoru a užívání zahrady typicky ženské projevy.  Je to schopnost bezpodmínečného přijetí, péče, emoční hojnost, potřeba krášlit, cit pro udržení rovnováhy mezi dávej/ber, návrat k Matce Zemi.  Aby žena mohla tyto své typické projevy využívat v plnosti, ve prospěch sebe sama, svojí rodiny i svých širších kruhů, musí si být vědoma své vnitřní síly a být s ní v pevném spojení.

Chceme li dnes vytvořit zahradu, jejíž hodnota poroste, měli bychom používat principy, ze kterých vycházely generace před námi. Ve vztahu k zahradě nalezneme deset principů univerza. Uvedu alespoň nejdůležitější tři:

1. Principy univerza

a) princip paměti
b) princip prasíly
c) princip cyklu

Ad a) Princip paměti - univerzum reaguje na vnesené informace a tyto postupně materializuje. Informace můžeme vnášet do prostoru mentálně, rituálem, slovem, zvukem, pohybem. Paměť univerza, to znamená jeho schopnost podržet jednou vloženou informaci a následně ji aplikovat, se projevuje například v oblasti homeopatie nebo u paměti vody v krajině. Přestože vodu spoutáme do umělého koryta, při povodni se bude vracet do původního meandru. Respektive tuto snahu má voda stále, ale pouze při záplavách ji může projevit viditelně. Tuto schopnost univerza držet a následně materializovat informace také často zmiňuje Vladimír Megre v knize Anastázie. Umění správné tvorby obrazu je v pojetí Anastázie největším uměním, jemuž se člověk má na Zemi naučit. Na začátku založení zahrady by tedy měl být správný zájem, nesený a umocněný rituálem.

Ad b) Princip prasíly - prasíla je energie, která prostupuje celým univerzem. Tato energie potřebuje mít možnost volně proudit prostorem, tělem, krajinou, vesmírem. Pokud vytvoříme nějaký blok, překážku, zablokujeme plynulý tok této prasíly, čímž zablokujeme životadárný princip. Naši předci v souvislosti se zákonem prasíly dodržovali pravidlo volného středu, který umožňoval plynulé meandrování této energie (náves, náměstí, nádvoří a dvůr). Tento zákon byl pro minulé generace natolik významný, že ve všech kulturách můžeme najít pojem pro označení této prasíly. Indové jej označují Prána, Číňané Chi, Japonci Hadó a Slované si pro tuto energii vymysleli pojmenování Živa. Ještě na začátku 20. stol. bylo každému jasné, co se myslí tím, když o někom řekneme: "Ten člověk má silnou Živu". Prasíla bývá ukotvena v těžišti prostoru nebo u člověka v soláru. Z výše uvedeného plyne, že při tvorbě zahrady nejprve musíme nalézt těžiště prostoru a toto místo ponecháme volné. Pokud toto pravidlo dodržíme, zahrada nám jej bohatě zúročí kvalitou své energie.

Ad c) Princip cyklu - celý vesmír je založený na cyklických dějích. Naši předci toto věděli a ctili zejména cyklus ročních období, cyklus Měsíce a cyklus ženy. Cyklus ročních období byl v zahradě zcela zjevný, protože skladba rostlin, stromů, plodin a keřů v zahradě našich předků tato roční období reflektovala. Zahrada se měnila v pravidelných cyklech od jara do zimy. Pokud si vybavíme většinu současných zahrad, uvědomíme si, že osázení je opticky celoročně stejné. Drtivou převahu získaly okrasné jehličnany. Tento fenomén bude podrobněji popsán v další kapitole. Cyklus Měsíce respektoval měsíční fáze, a jim byla přizpůsobena výsadba, výsev, pletí i sklizeň. Naše babičky říkaly: "Když chceš jablka na trh, otrhej je před úplňkem." (Věděly, že budou šťavnatá, plná vody, na pohled krásná.) Ženy také cítily, že skrze svůj cyklus mohou posilovat spojení s Matkou Zemí, že člověk je v interakci s vesmírem, že mikrokosmos a makrokosmos spolu souvisejí. Ženy přizpůsobovaly práci v zahradě a v domácnosti svému cyklu. Toto cítění začalo slábnout se změnou životního stylu. Stále více lidí odcházelo za prací do měst a téměř zcela se vytratilo s masivním užíváním hormonální antikoncepce, která má fatální důsledky pro celou společnost. Dnes sice víme, že je obrovský nedostatek mědi v půdě, ale protože už nerozumíme provázání pochodů v mikrokosmu a makrokosmu, nenapadne nás, že bychom tento fakt měli spojit s odcizením se ženy od Matky Země.

Lidé dříve vnímali, že každá zahrada je buňkou Matky Země. Výzkumy Dr. Masaru Emota či ruských vědců jasně prokázaly, že Země je moudrá, živá bytost, která komunikuje s člověkem i vesmírem. Indiáni toto věděli a vědí. Ve filmu Avatar je princip komunikace Země popsán dost přesně. Protože je děj umístěn na vzdálenou planetu daleko od nás, máme tendenci si myslet, že se jedná pouze o fabulaci režiséra. Věda ale ukázala, že je to realita. Zahrada jako částečka Země tyto kvality má také. Lidé dříve vědomě toto propojení cítili a respektovali. S prostorem zahrady se snažili komunikovat, nikoli bojovat. Tak, jak postupovalo odcizování od Matky Země, tak se změnil i přístup k tvorbě i užívání zahrad. Dříve běžné přírodní zahrady se proměnily v takzvané okrasné, i když není jasné, co je vlastně krásné na strnulosti koniferového háje (tento typ výsadby býval dříve uplatňován pouze na hřbitovech). Na místo rozmanitosti nastoupila monokultura. Rovnováha byla narušena a člověk začal bojovat s přemnoženými škůdci. Přesto žijeme v krásné době. Podle teorie angeologie docenta Emila Páleše jsme v roce 1989 vstoupili do malého cyklu Zacharielského vlivu - tedy do jakési malé renesance. Se Zacharielem se otvírají informace v nevídaném měřítku.  Nejedná se jen o informace zcela nové, ale i původní, velmi starobylé a zapomenuté, a člověk má v tomto období úkol pracovat s nimi zodpovědně a pro lepší budoucnost. Díky tomuto masivnímu uvolnění skrytých pravd začínáme tušit, že něco není v pořádku. Náš přístup k univerzu, k Matce Zemi, k životu i k sobě samým není správný - je potřeba se vrátit k původní moudrosti a nechat ji znovu promlouvat. Na toto vědění pak můžeme roubovat soudobé poznatky. Exupéry ve své knize Citadela použil krásné podobenství:  Pokud zboříme palác našich předků, zůstanou jen ruiny, ale touto destrukcí nezmizí jen stavba samotná, ale především duchovní bohatství minulých generací. Lidé si budou pamatovat, že palác byl prostorem vznešených ceremonií a rituálů, ale zapomenou jejich smysl. A pak se jim jednoho dne začne stýskat po krásném paláci a jeho obřadech. Ale protože význam je zapomenutý, nahradí tyto hluboké procesy plytkou hrou v kostky.

Další principy, ze kterých můžeme úspěšně při tvorbě zahrad vycházet, jsou principy Feng shui. Přestože učení vzniklo ve starověké Číně a mohli bychom je dnes považovat za přežité, jsou jeho principy dodnes živé a jejich hlavní význam pro naši kulturu spočívá v tom, že nám mohou pomoci rozpomenout se na to, co lidé minulých generací jednoduše žili, aniž by o tom museli složitě uvažovat.

Učení Feng shui pro nás může být inspirací při utváření prostoru zahrady. Učí nás tomu, co nelze spočítat, ale co lze cítit a pomocí tohoto učení popsat a zdůvodnit. Pro správné pochopení utváření prostředí si musíme uvědomit, že Feng shui není styl, nýbrž filosofie, způsob nahlížení na okolní svět. Proto nelze navrhovat zahradu, dům, interiér ve stylu Feng shui, ale lze vycházet například z venkovského stylu v duchu Feng shui. Učení vzniklo před 5 000 lety na základě dlouhodobého pečlivého pozorování toho, co obklopuje člověka ? přírodních dějů a zákonitostí. Již staří Číňané si všimli, že vše, co je okolo nás, je s námi v soustavné interakci. Stručně řečeno: člověk, který vyrůstá a žije v pozitivním hodnotném prostředí (krásná zahrada), je stimulován k růstu v lásce, dobru a harmonii, a tím pozitivně opět ovlivňuje prostředí, ve kterém žije, pracuje a utváří vztahy.

2. Principy Feng shui

a) Princip měkké modelace
b) Princip jednoty v rozmanitosti
c) Princip symboliky

Ad a) Princip měkké modelace - měkká linie je člověku i přírodě bližší než rovná nebo ostře klikatá čára. Vše, co nás po tisíciletí obklopovalo, mělo většinou měkký, oblý tvar - meandry řek, kmeny a větve stromů, kopce, kameny, oblaka. Jestliže měkce plynoucí říčku napřímíme a naženeme do betonového koryta, změníme bublání a šumění životadárné vody v úprk a hučení smrtícího živlu. Pozitivní měkkou energii tím měníme na energii tvrdou, ostrou, zkázonosnou. Stejně jako naši předci dávné minulosti učinili zkušenost, že ostrý výčnělek větve nebo hrot odštípnutého kamene je může zranit, stejně tak my dnes v podvědomí vnímáme ostré hrany jako skryté nebezpečí. Další paralelu mezi měkkým a bezpečným a ostrým a nebezpečným viděli lidé v minulosti, stejně jako my dnes, na obloze. Pokud měkce tvarovaná oblaka vystřídaly klikaté ostré blesky, bylo jasné, že člověk se musí mít na pozoru. Bezpečná energie byla vždy měkká, měkce meandrující. Procházíme li po zahradě, po jednotlivých zákrutech, podvědomě se zklidníme. Více pozorujeme okolí, přemýšlíme o souvislostech - jakoby získáváme čas. Přímý chodník nás žene z jednoho místa na druhé a my prcháme a ani nevíme, kolik pěkného jsme minuli v bezhlavém spěchu. Také v interiéru je nám příjemnější zaoblený nábytek a rohy stěn, než ostré hrany, které skoro až přitahují, abychom se o ně bolestivě uhodili.

Ad b) Princip jednoty v rozmanitosti (dynamická rovnováha mezi polaritami) - tak jako v přírodě, tak i v člověkem vytvořeném umělém ekosystému přírodní zahrady existuje ve vzájemné součinnosti množství rozmanitých až protichůdných prvků, utvářejících dohromady vyvážený, pulzující, harmonický, plně funkční celek. Žádná část celku neexistuje jako pouhá samostatná část. Je současně individuem i součástí, jež existuje ve vztahu k dalším částem, respektive součástem. Například les není jen množinou stromů, ale je to živé společenství mnoha součástí, mnoha živých i neživých prvků. Zničíme li nebo opomeneme nějaký podstatný prvek nebo násilně implantujeme něco navíc, celý systém se dostane do nerovnováhy, přenášené i na člověka.  Feng shui dokáže pracovat v utváření prostředí s mnoha různými a protikladnými prvky (jin/jang) tak, aby vše směřovalo k rovnováze, ke kráse a jednotě.

Ad c) Princip symboliky - Feng shui zdůrazňuje potřebu symbolů a umění v životě člověka. Například okolní krajina je popisována pomocí vlastností pěti nebeských zvířat (drak, tygr, želva, fénix, had), která mají vztah ke světovým stranám a středu. Důležité je, aby symboly byly pro člověka čitelné, ukotvené v čase i tradici, oslovovaly ho, vzbuzovaly v něm pozitivní asociace. Moudré nakládání se symboly v pohledu Feng shui s sebou nese v českém prostředí používání takové symboliky, která je pro nás čitelná (křesťanská, slovanská, keltská). Přenášení čínské symboliky do našeho prostoru je nepochopení podstaty tohoto principu. Ve Feng shui, které se přímo vztahuje k problematice zahrad, nalezneme silnou symboliku stromů, keřů a rostlin. Co se stromů týče, Feng shui nedoporučuje v zahradách větší podíl jehličnanů, než je 10 % z celkového počtu výsadeb. Číňané to před 5 000 lety zdůvodňovali tím, že jehličnan s sebou nese energii smutku, která postupně vede k nemoci člověka. Toto tvrzení Feng shui zůstávalo po dlouhou dobu pouze v rovině spekulací. Až v devadesátých letech 20. století napadlo inženýra Václava Žerta změřit biopole jednotlivých typů jehličnanů a listnáčů a porovnat je s biopolem člověka. Václav Žert biopole rozdělil na magnetopole a elektropole, což jsou energie bez problémů měřitelné současnými přístroji. Výsledky jsou fascinující. Zatímco biopole listnáčů (kromě smuteční vrby) jsou v souladu s biopolem člověka, u jehličnanů jsou tyto hodnoty zcela opačné k hodnotám lidského biopole. Václav Žert ve své knize "Zdravé bydlení aneb Československé Feng šuej" následně uvádí i celou řadu konkrétních diagnóz, kdy onemocnění člověka bylo vyvoláno dlouhodobou blízkostí vzrostlého jehličnanu. Seznámíme li se s výzkumy inženýra Žerta podrobněji, asi nás pak nepřekvapí vzájemná souvislost mezi nárůstem oblíbenosti výsadeb okrasných jehličnanů v zahradách a růstem křivky deprese v populaci.

Další soubor principů, který bychom měli zohledňovat při zakládání zahrady, je princip přírodních zahrad.

Principy zakládání a užívání přírodních zahrad vycházejí opět ze znalostí předků. Přírodní zahrady nejsou ničím novým. Důvěrně je znaly naše babičky a prababičky, kdy každá zahrada byla přírodní. Až v šedesátých letech 20. století začaly do zahradní tvorby silně vstupovat trendy monokulturní koniferové zahrady, které potlačily původní rozmanitost a přinesly potřebu chemické ochrany rostlin. Užitkové rostliny byly nahrazeny okrasnými. Pouze na odlehlém venkově přetrvávaly tu a tam ostrůvky původních selských zahrad. V sedmdesátých letech vzniklo v Rakousku občanské sdružení, které se začalo cíleně zabývat fenoménem přírodní zahrady, a v devadesátých letech se ideje tohoto sdružení rozšířily do České republiky. Začala vznikat síť přírodních zahrad včetně zahrad ukázkových, kam je možno přijet se podívat a načerpat inspiraci i užitečné informace. Jednotlivé zahrady, které jsou zapojené ve výše zmíněné síti přírodních zahrad, jsou označené mezinárodní plaketou "Přírodní zahrada" nebo "Ukázková přírodní zahrada". Zahrada, která chce dnes získat tuto plaketu, by měla splňovat následující kritéria:

3. Principy přírodních zahrad

• rozmanitost výsadeb
• výsadba původních druhů ovocných stromů a keřů
• vodní biotop
• akumulační a vsakovací plochy
• luční části
• divoký kout
• přírodní organické hnojení
• přírodní herní prvky
• biologická ochrana rostlin a živočichů
• suché zídky
• vyvýšené záhony
• trvalkové, bylinkové a zeleninové záhony

V každém případě by měla být přírodní zahrada dobrým místem pro život člověka, živočichů i rostlin. Zároveň bychom neměli zapomínat na inteligentní energie nazývané našimi předky "Skřítci a vily", které jsou v prostoru zahrady přítomné a zahrada by měla být dobrým místem i pro ně. Měla by být trvale udržitelným prostorem lásky, kde všichni přebývají ve vzájemném souladu a jsou blíž nejen jeden druhému, ale i Matce Zemi.  Irena Kovářová

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 05/2014.