Proč je svět v takovém stavu?

Tuto otázku slyším nejčastěji. Lidé mi ji dávají od počátku času. Od prvního okamžiku až dodnes jste chtěli vědět, proč to takhle musí být. Vaše typická otázka zní takto: Je-li Bůh dokonalý a milující, proč připustí hladomory, války a nemoci, zemětřesení a tornáda a hurikány a všechny možné přírodní katastrofy?

Odpověď najdete v hlubším tajemství vesmíru a v nejvyšším smyslu života. Neprojevuji svou dobrotu tím, že vytvářím jen to, čemu říkáte dokonalost. Neprojevuji svou lásku tím, že vám nedovoluji projevit lásku vaši. Jak už jsem dříve řekl, nemůžete projevit lásku, dokud nemůžete projevit nelásku. Nic nemůže existovat bez svého protikladu. To je možné jedině ve sféře absolutna a tato sféra však nestačila ani vám, ani mně. Existoval jsem v ní, a také vy jste z ní přišli. Ve sféře absolutna nejsou zkušenosti a zážitky, je tam jen vědění. Vědění je božským stavem, ale největší radost je v bytí. A bytí lze dosáhnout jedině zkušeností.

Trojjedinost Boží

Postup evoluce: vědění, zakoušení, bytí - tohle je Boží trojice, trojjedinost, kterou je Bůh.

Bůh Otec je vědění - rodič všeho pochopení, otec veškeré zkušenosti, nebo nemůžete zakoušet a prožívat to, co neznáte.

Bůh Syn je zakoušení - ztělesnění všeho, co o sobě Otec ví, neboť nemůžete být tím, co jste nezakusili.

Svatý duch je bytí - odtělesnění všeho, co Syn zakusil; jednoduché a znamenité bytí, které je možné jedině skrze vzpomínky na vědění a zakoušení. Toto jednoduché bytí je blaženost. Je to Boží stav, v němž se nachází Bůh, když poznal a zakusil sám sebe. Právě po tom Bůh toužil na počátku.

Předpokládám, že vám nemusím vysvětlovat, že popis Boha jako otce a syna nemá nic společného s pohlavím. Užívám zde obrazné řeči vašich posledních posvátných knih. Starší posvátné texty užívaly podobenství matky a dcery. Ani jedno podobenství není správné. Vaše mysl nejlépe pochopí vztah mezi rodičem a potomkem. Nebo mezi tím, co dává něčemu vzniknout, a tím, co vzniká.

Přidáním třetí části Boží trojice dostaneme tento vztah: To, co dává něčemu vzniknout / To, co vzniká / To, co je. Tato trojjediná realita je charakteristickým znakem Boží podstaty. Je to Boží struktura. Tuto trojjedinost nacházíme všude ve sféře posvátného. Nelze se jí vyhnout, jakmile se začnete zabývat otázkami času a prostoru, Boha a vědomí a všech jemných vztahů. Trojjedinou Pravdu však nenajdete v žádném hrubším životním vztahu.

Tuto trojjedinost uznávají všichni, kteří se zabývají studiem jemných životních vztahů. Někteří věřící popisují tuto pravdu jako Otce, Syna a Ducha svatého. Někteří psychiatři užívají pojmů nadvědomí, vědomí a podvědomí. Někteří spiritualisté říkají mysl, tělo a duch. Někteří vědci hovoří o energii, hmotě a éteru. Někteří filozofové říkají, že nic není pravda, dokud to není pravda v myšlence, slovu a činu. Čas rozdělujete na minulost, přítomnost a budoucnost. Vaše vnímání rozlišuje tři okamžiky - předtím, nyní a potom. V prostorových vztazích rozlišujete tady, tam a prostor mezi.

Protiklady ve hmotě

V otázkách hrubých vztahů nerozlišujete žádné "mezi", neboť tyto vztahy jsou dyadické, zatímco vztahy vyšších sfér jsou vždy triadické. Odtud pochází dyáda vpravo-vlevo, nahoře-dole, velký-malý, rychlý-pomalý, horký-studený a největší existující dyáda: mužský-ženský. V těchto dyádách je všechno buď jedním, nebo druhým, nebo větší či menší verzí jedné z polarit.

Ve sféře hrubých vztahů nemůže existovat žádný pojem bez svého protikladu. Náš každodenní život je založen na této realitě. Ale ve sféře posvátných vztahů neexistují protiklady. Všechno je Jedno a všechno se pohybuje v nekonečném kruhu. Čas je takovou posvátnou sférou, ve které to, čemu říkáte minulost, přítomnost a budoucnost, existuje souvztažně. Minulost, přítomnost a budoucnost nejsou protiklady, jsou to části téhož celku, jsou vývojem stejné myšlenky; jsou to cykly téže energie, aspekty téže neměnné Pravdy. Jestliže z toho vyvozujete, že existují v tutéž "dobu", pak se nemýlíte.

Svět je takový, jaký je, protože ve fyzické sféře nemůže být jiný. Zemětřesení a hurikány, povodně a tornáda a všechno to, čemu říkáte přírodní katastrofy, jsou pohybem mezi jednou a druhou polaritou. Celý koloběh zrození a smrti je součástí tohoto pohybu. To vše jsou rytmy života, kterým je podřízeno všechno ve sféře hrubé reality, neboť život sám je rytmem. Život je vlnou, vibrací, pulzem v srdci jsoucna.

Nemoc se objevuje na náš příkaz

Nemoc je opakem zdraví a projevuje se ve vaší realitě na váš příkaz. Nemůžete být nemocní, aniž to na nějaké úrovni nezpůsobíte, a můžete se opět uzdravit, jakmile se uzdravit chcete. Hluboká osobní zklamání jsou reakce, které si volíte, a světové katastrofy jsou výsledkem celosvětového vědomí.

Z tvé otázky vyplývá, že tyto události úmyslně vyvolávám. Tak tomu však není, neboť já vás jen pozoruji, jak je vyvoláváte vy. Tyto události se však nesnažím zastavit, protože tím bych odporoval vaší vůli, a to by vás připravilo o možnost zakusit Boží existenci, což je zkušenost, kterou jste si vy i já zvolili. Proto neodsuzujte všechno, co na světě považujete za špatné. Spíš se ptejte sami sebe, co považujete za špatné a co chcete udělat, abyste to změnili. Nehledejte odpovědi ve vnějším světě, místo toho se zeptejte své duše, "Kterou část svého já chci poznat při této katastrofě? Kterou stránku své existence chci projevit?" Neboť život existuje jako nástroj, který jste si sami vytvořili, a všechny jeho události se vám prezentují jako příležitosti k tomu, abyste se rozhodli být tím, čím jste.

To platí o všech duších; z toho vidíte, že ve vesmíru nejsou žádné oběti, jsou jen tvůrci. Všichni velcí Mistři si to uvědomovali, proto se žádný z nich nepovažoval za oběť, přestože mnoho z nich opravdu trpělo.

Každá duše je Mistrem - i když ne každá si pamatuje svůj původ nebo dědictví. Každá z nich si však vytváří podmínky pro dosažení svého nejvyššího cíle, a to v každém okamžiku. Proto neodsuzujte karmickou cestu, kterou si zvolili druzí. Nezáviďte druhým, když jsou úspěšní, a nelitujte je, když jsou neúspěšní, neboť nevíte, co duše považuje za úspěch a co za neúspěch. Nedívejte se na nic jako na katastrofu ani jako na radostnou událost, dokud nepoznáte, k čemu taková událost slouží. Neboť je smrt katastrofou, jestliže zachrání životy tisíců lidí? A je život radostnou událostí, jestliže působí jen zármutek? Ale ani to byste neměli posuzovat; měli byste se radit se svou duší a umožnit totéž druhým. To neznamená, že byste měli ignorovat volání o pomoc nebo naléhání své duše, která vás nabádá, abyste změnili nějakou okolnost Znamená to však vyhnout se odsuzování. Neboť každá okolnost je darem a v každé zkušenosti je ukrytý poklad.

Příběh malé dušičky

Kdysi dávno existovala duše, která o sobě věděla, že je světlem. Byla to nová duše, která prahla po životě. "Jsem světlo," říkala. "Jsem světlo." Ale skutečnost, že to věděla a že to neustále opakovala, nemohla nahradit opravdový zážitek. Ve sféře, ze které tato duše přišla, nebylo nic než světlo. Každá duše byla vznešená, každá duše byla nádherná a každá vyzařovala Boží záři. A tak tato malá dušička byla jen svíčkou na slunci. Uprostřed největšího světla, jehož byla částí, nebyla schopna vidět ani zakusit, čím skutečně je. A tak po tomto poznání začala toužit. A její touha byla tak velká, že jsem jí jednoho dne řekl, "Dušičko, víš, co musíš udělat, abys uspokojila svou touhu?"

"Co, Bože? Co? Udělám cokoli!" řekla dušička.

"Musíš se oddělit od nás ostatních," odpověděl jsem, "a pak se musíš obklopit temnotou."

"Co je temnota, Bože?" zeptala se dušička.

"To, co ty nejsi," odpověděl jsem a dušička to pochopila.

A tak se oddělila od všech ostatních a dokonce odešla do jiné sféry. A v této sféře měla možnost zakusit všechny druhy temnoty. A také to dělala.

Z této temnoty však volala, "Otče, Otče, proč jsi mě opustil?" Stejně, jako to děláte vy. Ale já jsem vás nikdy neopustil, jsem stále s vámi a jsem vždy ochoten připomenout vám, čím skutečně jste; jsem vždy připraven zavolat vás domů. Proto buďte světlem uprostřed temnoty a neproklínejte ji. A když jste obklopeni tím, čím nejste, nezapomínejte na to, čím jste. A chvalte svět, i když jej chcete změnit.

A vězte, že to, co děláte v nejtěžší chvíli, může být vaším největším vítězstvím. Neboť život, který si vytvoříte, je výpovědí o tom, čím jste a čím chcete být.

Podobenství o dušičce a slunci jsem vám vyprávěl proto, abyste pochopili, proč je svět takový, jaký je a jak se může okamžitě změnit, jakmile si každý uvědomí svou nejvyšší realitu.

Jsou však lidé, kteří říkají, že život je školou a že to, co v životě vidíte a prožíváte, je tu proto, abyste se něco naučili. Už jsem se o tom zmínil a opět to opakuji: V životě se nemusíte nic učit - musíte jen ukázat to, co již znáte. Při tomto projevu svých znalostí znovu tvoříte sami sebe a tak ospravedlňujete život a dáváte mu smysl. Tak jej činíte posvátným.

Chceš říci, že všechno špatné, co se nám děje, jsme si sami vybrali? Chceš říci, že vytváříme i přírodní katastrofy, abychom mohli "prožívat opak toho, čím jsme"? A je-li tomu tak, není nějaký méně obtížný způsob, jak vytvořit příležitosti k tomu, abychom mohli poznat sami sebe?

Položil jsi mi několik otázek a všechny jsou dobré. Odpovím ti na každou zvlášť. Ne všechno, co považujete za špatné, jste si sami zvolili. Alespoň ne vědomě. Nicméně je to vaším výtvorem. Stále jste v procesu vytváření. V každém okamžiku. Každou minutu. Každý den. Jak vytváříte, to vám vysvětlím později. Jste velkým tvořivým strojem a neustále něco tvoříte tak rychle, jak myslíte. Události, podmínky, okolnosti - to vše se vytváří z vědomí. Individuální vědomí je velmi mocné. Můžete si tedy představit, kolik tvůrčí energie se uvolní, kdykoli se dva nebo více lidí shromáždí ve jménu Boha. A masové vědomí? Je tak mocné, že může vyvolat události planetárního dosahu.

Nebylo by přesné říci alespoň ne v tom smyslu, jak to myslíš, že si tyto důsledky volíte. Neděláte to o nic víc než já. Jako já je prostě pozorujete. A ve vztahu k nim poznáváte, čím jste.

Na světě však nejsou ani oběti, ani lotři. A vy nejste oběťmi rozhodnutí druhých. V jistém smyslu jste všichni vytvořili to, co se vám protiví, a protože jste to vytvořili, vybrali jste si to. Tohle je vyšší úroveň myšlení, jíž všichni Mistři dříve nebo později dosáhnou. Neboť teprve když přijmou zodpovědnost za všechno, mohou nabýt schopnosti změnit nějakou část.

Dokud si myslíte, že existuje něco nebo někdo, kdo "vám to dělá", zbavujete se schopnosti ovlivnit to. Jedině když si řeknete, "To jsem udělal já," najdete sílu změnit to. Je mnohem snazší změnit to, co děláte vy, než to, co dělá někdo jiný. Chcete-li něco změnit, nejdříve si musíte uvědomit a přiznat, že jste si zvolili, aby to bylo takové, jaké to je. Jestliže to nemůžete připustit na osobní úrovni, přiznejte to skrze své pochopení, že všichni jsme Jedinou bytostí. Snažte se pak něco změnit ne proto, že to je špatné, ale proto, že to správně nevyjadřuje, čím jste.

Všechno, co děláte, děláte z jediného důvodu: abyste vyjádřili to, čím jste. Když takto žijete, váš život je tvůrčí. Vytváříte sami sebe, takové, jací jste a jakými jste vždycky chtěli být A měli byste se snažit změnit jen to, co již nevyjadřuje to, čím chcete být. To, co vás již nereprezentuje. Chcete-li být správně reprezentováni, musíte se snažit ve svém životě změnit všechno, co neodpovídá obrazu vašeho já, který chcete promítnout do věčnosti.

V nejširším smyslu jste si zvolili všechno "špatné", co se děje. Chybou není to, že jste si to zvolili, ale to, že to považujete za špatné. Neboť jestliže to považujete za špatné, musíte považovat za špatné také své já, neboť jste ho vytvořili. Protože se však nemůžete považovat za špatné, popíráte své vlastní výtvory. A právě tato intelektuální a duchovní nepoctivost vám dovoluje přijímat svět, ve kterém existují takové podmínky, jaké existují. Kdybyste cítili hlubokou odpovědnost za svět, svět by se stal mnohem lepším. Tak by tomu zajisté bylo, kdyby se zodpovědným cítil každý. Právě tato naprostá zřejmost to činí tak bolestivým a ironickým.

Jak je to s přírodními katastrofami?

Přírodní katastrofy nezpůsobujete vy. Ovlivňujete jen to, do jaké míry se dotýkají vašeho života. Dějí se události, o kterých nikdo nemůže tvrdit, že jste je způsobili. Tyto události jsou vytvářeny společným vědomím lidstva. Celý svět je společně vytváří. Všichni se v těchto událostech pohybujete a každý rozhoduje o tom, čím je ve vztahu k nim.

A tak kolektivně a individuálně vytváříte život a dobu, ve které žijete, abyste se mohli vyvíjet. Ptal ses, zda existuje méně bolestivý způsob, jak můžete podstoupit tento proces, a odpověď zní ano, a přesto se na vašem vnějším vzezření nic nezmění. Zmírnit bolest, kterou spojujete se světskými zkušenostmi a událostmi, můžete jedině tím, že změníte způsob, jak se na tyto události díváte.

Nemůžete změnit vnější událost (neboť byla vytvořena všemi a vy nemáte dostatečně vyvinuté vědomí, abyste mohli individuálně změnit to, co bylo vytvořeno kolektivně), a proto musíte změnit svůj vnitřní vztah k této události. To je cesta k dokonalosti.

Nic není bolestivé samo o sobě. Bolest je důsledkem špatného myšlení. Je to chyba v myšlení. Mistr může nechat zmizet tu nejhorší bolest. Tímto způsobem Mistři léčí. Bolest je důsledkem úsudku, který jste si o něčem vytvořili. Odstraňte úsudek a bolest zmizí. Úsudek je často založen na dřívějších zkušenostech. Vaše představy o věcech vycházejí z vašich dřívějších představ. Vaše dřívější představy vycházejí z ještě dřívějších představ, až se nakonec dostanete k tomu, čemu říkám první představa nebo myšlenka.

Všechny myšlenky jsou tvůrčí a žádná není tak mocná jako první myšlenka. Proto se jí občas říká prvotní hřích. Prvotního hříchu se dopustíte, když je vaše první myšlenka mylná. Tento omyl se mnohonásobně zhorší, když si o něčem vytvoříte druhou nebo třetí myšlenku. Funkcí Ducha svatého je inspirovat vás k novému porozumění, které vás osvobodí od dalších omylů.

Chceš říci, že by mě nemělo znepokojovat pomyšlení na hladovějící děti v Africe, na násilí a nespravedlnost v Americe nebo na zemětřesení, které zabilo stovky lidí v Brazílii?

V Božím světě nejsou žádné morální imperativy. Dělejte, co chcete dělat. Dělejte cokoli, co vás reprezentuje jako vznešenější verzi sebe samých. Chcete-li mít výčitky svědomí, mějte si je. Ale neposuzujte a neodsuzujte, neboť nevíte, proč a za jakým účelem k něčemu došlo.

A pamatujte si, že to, co odsuzujete, bude odsuzovat vás, a tím, co posuzujete, se jednou stanete. Spiš se snažte změnit to, co již neodpovídá vaší nejušlechtilejší představě o tom, čím jste, nebo podporujte lidi, kteří se to snaží změnit.

Žehnejte všemu - neboť všechno je stvořením Božím.

Mohli bychom na chvíli přestat, abych se mohl nadechnout? Řekl jsi, že v Božím světě neexistují žádné morální imperativy?

Ano, to jsem řekl.

Jak je to možné? Jestliže nejsou v tvém světě, kde by pak měly být?

Opravdu -  kde?  V lidské představivosti.

Ale ti, kteří mě učili, co je špatné a co je dobré, mi říkali, že všechna morální pravidla pocházejí od Boha.

V tom případě se mýlili. Nikdy jsem nestanovil, co je dobré a co je špatné, co máte dělat a co dělat nemáte. Kdybych to udělal, připravil bych vás o největší dar, kterým je příležitost dělat, co uznáte za vhodné, možnost vytvářet sami sebe podle obrazu toho, čím opravdu jste. Připravil bych vás o možnost vytvářet stále vyšší realitu založenou na nejušlechtilejších představách o tom, čeho jste schopni.

Říkat, že něco je "špatné", by bylo totéž jako říkat, abyste to nedělali. Říkat vám, abyste něco nedělali, by bylo totéž jako vám něco zakazovat. Zakazovat vám něco by znamenalo omezovat vás. Omezovat vás by znamenalo odpírat vám realitu toho, čím skutečně jste, a možnost vytvořit ji.

Jsou lidé, kteří říkají, že jsem vám dal svobodnou vůli, ale titíž lidé tvrdí, že když mě nebudete poslouchat, uvrhnu vás do pekla. Jaká je to svobodná vůle? Není to výsměch Bohu -  nemluvě o skutečném vztahu mezi námi?

Nyní se dostáváme k další otázce, o které jsem chtěl hovořit. Totiž k otázce existence nebe a pekla. Z toho, co říkáš, by se dalo usoudit, že žádné peklo neexistuje.

Peklo existuje, ale je to něco jiného, než si člověk představuje, a vy ho nezakoušíte z důvodů, které jsem uvedl.

Co je peklo?

Peklo je prožitek nejhoršího možného výsledku vašich rozhodnutí a činnosti. Je to přirozený důsledek všech myšlenek, které popírají Boha nebo odmítají to, čím jste ve vztahu ke mně. Je to bolest, která je důsledkem nesprávného myšlení. Ale dokonce i výraz "nesprávné myšlení" je nepřesný, neboť neexistuje nic, co by bylo nesprávné.

Peklo je opakem radosti. Je to nespokojenost. Znamená to vědět, čím jste, ale nezakoušet to. Znamená to být něčím míň. To je peklo, a vaše duše nezná nic horšího.

Peklo však není oním místem, které jste si vymyslili, místem, kde vás spaluje věčný oheň a kde věčně trpíte. Jaký by to mělo smysl?

I kdyby mě napadla neobvykle bezbožná myšlenka, že si "nezasloužíte" nebe, proč bych měl potřebu mstít se vám nebo vás trestat? Nebylo by pro mě jednodušší prostě se vás zbavit? Jaká mstivá část mé povahy by mě vedla k tomu, abych vás odsoudil k věčnému utrpení, jež ani nelze popsat?

Jestliže se domníváš, že jsem motivován touhou po spravedlnosti, nemyslíš, že by účelům spravedlnosti posloužilo stejně, kdybych vám jednoduše odepřel nebeské společenství? Je také nutné, abych vám působil nekonečnou bolest?

Říkám vám, že po smrti vás nečeká nic z toho, co jste si vykonstruovali ve svých mytologiích založených na strachu. A přece existují duše tak nešťastné, tak nedokonalé, tak oddělené od Boží radosti, že to pro ně je peklem. Ale já vás do takového pekla neposílám, já vás takto netrestám. Vy sami si to způsobujete, kdykoli oddělujete své já od své nejvznešenější představy o sobě samých, kdykoli popíráte své já a kdykoli odmítáte to, čím skutečně jste.

Ale tak nemusíte žít věčně. Tak žít nemůžete, neboť není v mém plánu, abyste ode mne zůstali navždy odděleni. Něco takového je ve skutečnosti nemožné, neboť abyste toho dosáhli, nejen vy byste museli popřít to, čím jste, ale musel bych to udělat i já. To však nikdy neudělám. A pokud alespoň jeden z nás zůstane věrný této pravdě o vás, tato pravda nakonec zvítězí.

Jestliže však neexistuje peklo, znamená to, že si člověk může dělat, co chce, a nemusí se bát odplaty?

Potřebujete strach k tomu, abyste byli, dělali a měli to, co je správné? Musí vám být vyhrožováno, abyste byli "dobří"? A co to znamená "být dobrý"? Kdo o tom nakonec rozhoduje? Kdo určuje pravidla?

Řeknu vám to: Vy sami si vytváříte pravidla. A vy sami posuzujete, jak je dodržujete. Neboť vy jste ti, kdo rozhodli o tom, čím skutečně jste a čím chcete být. A vy jste jediní, kdo mohou posoudit, jak na tom jste.

Neal Donald Walsch
v knize Hovory s Bohem, nakladatelství PRAGMA

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 05/2014.