Křivda a tajemství

KLETBA... Co to je? Snad jediné "pohádkové" slovo, kterého se bojí i moderní lidé. Koho by nezamrazilo, kdyby byl prokletý? Ale je to slovo opravdu pohádkové? Není to slovo, které z pověstí a pohádek prosvítá i do naší doby?

Jedno ze slov, jaká moderní věda obchází, jako by se jím nechtěla zesměšňovat, jako by nepatřilo do nového tisíciletí a přece... tolik lidí se setkalo ve svém okolí s následky, jaké z onoho tajemného slova vyhlížejí... Je možné, že velké zoufalství nebo velké duševní pohnutí vyšle poselství, které má sílu trestat? Je energie, která se může "kletbou" vyvolávat?

Znal jsem rodinu velice úspěšného prvorepublikového lichváře. Člověka, který svými machinacemi vydělal, v přepočtu na dnešní peníze, kolem miliardy. Kvůli němu jsem poprvé slyšel slovo kletba. Slyšel jsem je šeptem vyslovovat v dětství jeho ženu, komusi se zmiňovala, že jeden statek, který její manžel získal, je prokletý. Když rodina původního majitele statku opouštěla bývalý domov, na voze taženém koněm, původní majitel proklel statek, o který kvůli lichvě přišel... i jeho nového majitele. Úředně se novému majiteli nedalo nic vytknout, uzavřel se statkářem dohodu, podobnou těm, jaké dnes uzavírají uznávané banky i vyděračské firmy. A když statkář nemohl splácet, vydražil statek, který se ocitl v exekuci. I dnes se banky a vyděračské firmy zabývají lichvou, i dnes má exekuční řemeslo "zlaté dno" a lichva ani exekuce, i když přinášejí bolest, nejsou trestné.

Která banka, půjčující na úroky, neprovádí "lichvu"? Jenomže bankéřům a lidem oficiálně půjčujícím na úroky se neříká lichváři. Jsou finančníci, jsou ekonomové. Onen lichvář si z prokletí nic nedělal, dokud... Dokud ani jeden z jeho tří synů mu nepřinesl radost. Všichni tři katastrofálně zklamali jeho naděje. Jeden předstíral pět let studia a otcovy peníze probíjel na flámech. Teprve když se otec chystal na jeho promoci, dozvěděl se pravdu.

Vzal hůl a zbil syna, který ho stál během "studií" tolik pýchy a obrovské peníze... Druhý syn otce nesnesitelně sužoval a lichvář ho vyhnal z domu. Po dlouhá léta, až do smrti, s ním nepromluvil.

I třetího syna vyhnal i s rodinou z domu, ...i když syn prosil před ním... na kolenou, aby ho otec nevyháněl.

Všichni tři synové žili ještě nějakou dobu dál, a jak se ke mně doneslo, všichni šířili neštěstí... a všichni byli nešťastní. Rodina skončila. Rod v příští generaci končil...

Statek dodnes stojí. Během let byl prodán, ale je to asi nejhroznější stavení v obci, rozpadá se. Na sklonku života přispěl lichvář obrovskou částkou na stavbu kostela, navštěvoval bohoslužby... ale kostel byl při přestavbě města zbořený a po lichvářově životě zbylo... co? Opuštěná urna, ke které nikdo nezajde... I vdova po jeho smrti prohlásila, že by si nepřála, aby manžel, se kterým strávila věrně a nešťastně čtyřicet pět let, se "ze záhrobí" vrátil... Co zbylo? "Historka". Pamětníci ubývají.

Hodinky osudových zákonů tikají přesně

Možná jsem poslední, kdo příběh kletby zná. Nemohu jej zapsat do některé své knihy, zněl by jako banální moralita. Ale mohu jej připomenout... Protože život si smí dovolit víc než literatura... Jistě, vše se dá vysvětlit přirozeně, psychologicky, krutost nenese štěstí, mohla to být náhoda a k pádu rodu by bylo došlo stejně... Byly zde NEBLAHÉ GENY. Ale když se procházím "archivem" vzpomínek, když hovořím o kletbách s lidmi, které potkávám, dozvídám se nové a nové příběhy... Zkušenosti. Otřesně obdobné...

Je možné nad nimi mávnout rukou, označit je za pověry... Jenomže ony pověry do sebe zapadají jako kolečka v hodinkách, v hodinkách osudových zákonů... a ony hodinky tikají. Hlasitě tikají. Z jejich tikotu jako by bylo slyšet sdělení, které mohou zaslechnout jenom bezpředsudkové mysli, jenom citlivá srdce.

Je nad každým z nás lavina světla a lavina tmy, které se mohou naším jednáním uvolnit? Je v božích mlýnech Boží mlynář, který dokáže posoudit, odměnit nebo ztrestat úrodu, jakou jsme v našich životech sklidili? Úrodu tmy? Úrodu světla? U počátku dějin lidstva stojí hřích, dědičný hřích... Adam a Eva. Jako archetyp svítí na lidské cesty plamenný meč anděla vyhánějícího první lidi z ráje. Jde o jednu z prvních epik, kterou se lidé projevili... Jde o příčinu a následek.

Není kletba čímsi jako opakem bleskosvodu, který chrání člověka? Není naopak tím, co k němu vábí tragédie? Je dobré zamyslet se nad svými skutky. Někdo si uvědomí, že nerozumně zacházel s nožem, až když se čepel smekne a přeřízne mu tepnu. Není právě kletba takovým tajuplným nožem, přetínajícím lidskou cestu, lidský osud?

Po tisíce let se na kletby věří, zapisovali je staří Egypťané, věří se na ně v Africe, uznávají je asijští šamani, jsou známé v podobě tabu  v Tichomoří... a vyprávějí si o nich s úzkostí současní lidé.

Byla doba, kdy pater Diviš byl označován za podivína. Když vynalezl bleskosvod, nic se nevědělo o energii, která se může uvolnit a ničit nebo neničit. Někdo se směje tak dlouho, až zjistí, že byl směšný... Co to je kletba? Můžeme se nad oním polopohádkovým a polohrůzným slovem KLETBA nyní zamyslet...

Můžeme se zamyslet i nad opakem tohoto slova, jehož význam je také mnoha lidem tajemný a často by je neuměli vysvětlit, nepoužívají je.

Můžeme se věnovat i slovům, která se také obracejí k nadpřirozeným silám, jenomže obracejí se k nim ze zcela jiného důvodu. Žádají je o to, aby nadpřirozené síly někomu nebo něčemu nepřinesly zlo, aby přinesly dobro...

Aby přinesly POŽEHNÁNÍ...

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2014.