Hledání cesty životem - je možné se změnit?

"Jmenuji se Iveta, je mi pětadvacet roků, jsem šťastně vdaná a mám dva synky."  Tak začínal dopis jedné ženy z Moravy. Bylo mi divné, co jen může chtít od grafologa. Vysvětlení následovalo: "Možná jsem slabá, a proto hledám oporu ve "vyšší moci", která řídí naše každodenní bytí na této zemi. Protože chci být dobrým člověkem, matkou i manželkou svým vlastním přičiněním, můžete v písmu zjistit, v čem jsou moje klady a čeho se mám vyvarovat? A ještě, může se člověk pod vlivem životních událostí změnit a objeví se to v písmu?"

Na poslední otázku mohu odpovědět kladně s malou výhradou. Člověk se může změnit, ale jen v rámci vrozených předpokladů. Změna se v rukopise projeví. Podívejme se však na to, co tomu všemu říká současné písmo paní Ivety (1).

Její rukopis nese všechny znaky školní psací předlohy jak tvary, tak i spojováním písmen ve slova. Tímto způsobem píše zpravidla člověk pilný, svědomitý a při každé práci pečlivý. Trpí však nedostatkem sebevědomí a odvahy. Proto se vzdává své osobitosti, samostatnosti a volí raději přizpůsobivost. V tazích písmen "u, i" se občas projeví náznaky smyček tam, kde mají být hroty a u písmene "m" se ztrácí poslední oblouček. Jde o náznak narcismu, který se u autorky projevuje zahleděním se do své práce a svého "poslání".

Významné jsou časté opravy v pomalém písmu. Jde totiž o signál nutkání k přesnosti až pedantické s tendencí neurotickou. Je pravděpodobné, že si paní Iveta dělá ze všeho velké starosti a všechno dobré i špatné (to zejména) prožívá nejen za sebe a svoji rodinu, ale za celou společnost. Její nervové soustavě by prospělo trochu odlehčení, jinak za deset roků starostmi zešediví a změní se jen ona.

Touha po sebepoznání

Šestadvacetiletá Romana z Rohatce u Hodonína mi k žádosti o posudek přiložila ke svému rukopisu i písemnosti z různých období jejího života. A to je vždy velmi užitečné. Při jejich vyhotovení použila pěti odlišných tvarů písemného projevu. Vyslovila přání, že by chtěla jen poradit, co by měla v životě dělat, jelikož to sama neví.

Všechny předložené rukopisy (2) mají svůj osobitý kultivovaný projev. Vyhodnotíme-li napřed jejich proměnlivost, pak mohu říci, že máme co činit s ženou inteligentní, zcela mimořádně nadanou. Běžné vzdělanostní normě se vymyká nadáním uměleckým v oblasti literární nebo dramatické a nelze vyloučit ani umění výtvarné, schopnosti psychologické a velkou dávku fantazie.

Jistě si řeknete, jak krásný dar pro tak mladou ženu, ale neukvapte se! Romana má od všeho kousek a všechny ty vlohy spolu neustále soupeří tak, že žádná z nich se nedokáže prosadit. Vůbec se její nerozhodnosti nedivím a hodně ji lituji. Oč snadnější to mají lidé s jediným vyhraněným zájmem. Své vlohy a nadání nerozptylují a brzy tak ve svém povolání dosahují uspokojení a úspěch. To však hned tak každý nemá.

Co tomu říká její variabilní rukopis? Především je to proměnlivost písmových prvků u všech druhů písma. Střídá se způsob vázání, velikost písmen, tvar a umístění diakritických znamének, tvar dolních délek a částečně i sklon písma. Vše, co až dosud bylo připsáno uměleckému nadání, se však týká i charakterových vlastností pisatelky. Má potřebu být družná, ale zároveň se uzavírá do sebe, pro něco se rozhodne, aby toho vzápětí litovala, hýří sebevědomím a odvahou, záhy ji však přemůže strach. Tato dvojznačnost přivádí do trapných situací nejen ji, ale i její přátele. Naštěstí je natolik pohotová a výmluvná, že se jí daří leccos napravit.

Tento stručný grafologický posudek by měla Romana pochopit jako výzvu ke změně svého života. Její talent v "malém" prostředí určitě za nějaký čas zplaní. I za cenu změny dosavadního způsobu života by měla dát svému nadání příležitost k rozvoji a uplatnění. Má nejvyšší čas. Jinak si její podvědomí zvykne a co pak?

Má vůbec život smysl?

"Jsem už smířená s tím, že budu v životě nešťastná. Nemám žádný cíl ani touhy. Rodiče i celý život mám celkem dobrý, ale k čemu? Neučím se, nikam nespěchám, protože nemám kam, a tak jen přežívám. Má takový život cenu? Vždyť je to jen čekání na smrt..."

To je část dopisu osmnáctileté studentky Jany z jedné vesnice blíže Velehradu. Jistě vás to překvapilo stejně jako mne. Je možné, aby této dívce nikdo nikdy nic neřekl o smyslu života a nepodal jí pomocnou ruku, jak o tom píše v připojeném dopisu? Co se může odehrávat v duši mladého děvčete? Jelikož obrazem duše je písmo, tak do něj nahlédněme.

Rukopis Jany (3) je pozoruhodný předlohovým školským vázáním. Tento způsob spojování písmen ve slova dokládá předosobnostní vývojové stadium. Jde o zřetelný nedostatek osobní zralosti a duševní nevyslovenosti do sebe uzavřeného individua. Pomalé psací tempo, tlak, pravidelnost a zřetelně dotažené dolní délky signalizují dobře vyvinutý pohlavní pud. Předchozí znaky však praví, že tento pud je vědomě brzděný, což má za následek zádumčivost, zdrženlivost, odpor, až tupou lhostejnost. Příčina toho může pramenit z nějakých neblahých zážitků v této oblasti v době dívčina dospívání.

Krátká střední písmena jsou poměrně velká a ukazují na přebujelost oblasti "Já", zacílené ve prospěch sebezáchovy. Tito lidé bývají povětšinou zbaveni radosti z činů pro druhé. Horní délky jsou zakrnělé a naznačují tak převažování složek pudových. Jde také o znaky ztracené odvahy niterně zbrzděného člověka.

Vedení řádku je sice rovné, ale některá slova náhle, sice nepatrně, ale často stoupají nahoru, aby následující slovo začalo opět na základně. Tak se hlásí snaha vzlétnout k nějakým výjimečným činům, uniknout stereotypům, ale všechno je vzápětí autorkou zhatěno. Činí tak v přesvědčení, že to není správné a dokonce i škodlivé pro ni samotnou.

Pravidelnost písma dokládá převahu vůle nad city. Pisatelka je sice odolná, stálá, důsledná, se smyslem pro povinnost, ale to vše vede jen k suchopárnosti až lhostejnosti. Citový a pudový život trvale nebo (doufejme) dočasně potlačuje vůlí. Stává se tak nositelkou konvencí a předsudků, aniž si to uvědomuje. Následkem toho je pak těžká mysl a ztráta životních perspektiv. Dá se říci, že Jana dosud nevyzrála v ženu zejména v oblasti pohlavní. Je však nadále otázkou, jestli má k tomu biologické předpoklady. Odmítavost těchto předpokladů byla v písmu až příliš častá.

Všechny tyto niterné rozpory a protiklady navozují stav vedoucí k nedůvěře v sebe, v druhé lidi a k životu vůbec. Jana se nachází ve stadiu hledání své úlohy v životě. Je pravděpodobné, že tato cesta bude dlouhá a nemusí odpovídat běžným zvyklostem v rodině i společnosti. Důležité je to, aby svůj život naplnila spokojeností a dobrem.

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 02/2014.