Ráda bych se s Vámi podělila o příběh ženy, která prošla příjemnou proměnou během jednoho roku, což jí zásadně změnilo život. Na začátku byla utrápená šedesátnice, na konci šaramantní dáma, za kterou by se ohlédl nejeden muž.

Před dvěma lety mi přišla na podzim na výživové poradenství asi šedesátiletá žena s tím, že by chtěla něco udělat se svojí nadváhou. Po úvodním rozhovoru jsem jí provedla analýzu parametrů jejího těla ? zakyselení, váhu, tuky... Překvapilo mě, že paní má 54 let. V tmavém oblečení, nevhodné barvě vlasů a neslušivém účesu vypadala o dobrých pět až šest let starší. Při své výšce 166 cm vážila 86 kg, hodnota vnitřního tuku byla 14. Dostala informace i jídelníček a domluvily jsme další konzultaci a převážení. Žena na mě působila utrápeným dojmem.

Když po měsíci znovu přišla, váhový úbytek byl pouze 1 kg. Byla zklamaná, čekala, že zhubne rychleji. Vysvětlila jsem jí, že někdy to trvá déle, než se nastartuje metabolismus, zvláště poté, co se několikrát snažila zhubnout (jak mi v úvodním pohovoru sdělila).

Po dalších dvou měsících byl váhový úbytek necelé 2 kg. "Asi zůstanu tlustou a ošklivou babou!" pronesla.  "Určitě není nešťastná jen tou nadváhou," pomyslela jsem si v duchu. Tak jsem se jí zeptala, zda nemá momentálně nějaké stresové období a netrápí se něčím. "Víte, ono někdy tělo těžko nastartuje na shazování, pokud je člověk v nějakém napětí." Paní odpověděla, že ne a bylo vidět, že těžko zadržuje slzy. Pochopila jsem, že má kromě hubnutí i jiné a vážnější starosti. "Ve Vašem věku se ještě nedá mluvit o stáří, s nadváhou něco uděláme, proto jste přišla a ošklivá rozhodně nejste. Nemáte téměř žádné vrásky, takovou pleť by Vám mohla závidět i leckterá mladší žena." Měla pěstěnou pleť, bylo vidět, že v tomto směru na sebe dbá. Nakonec se svěřila, že její manžel (o 4 roky mladší) si našel jinou a to třicetiletou ženu, a tak má před rozvodem.  Zřejmě zapůsobil stres kolem rozvodu, poněvadž se váhový úbytek zastavil a zakyselení bylo vyšší. Řekla jsem jí, že se vše určitě upraví, jen co se dá trochu psychicky do pořádku.

Když se další měsíc neobjevila, myslela jsem, že to skutečně vzdala. Koncem dubna ale přišla a byla lehčí o další 3 kg. Bylo vidět, že dodržuje jídelníček. Ten jsem jí mírně upravila (poměr bílkovin a sacharidů podle momentálního bazálního metabolismu) a domluvily jsme se na další návštěvě. Pravidelně chodila na převážení. Začala se věnovat turistice, což jí též dost pomohlo. Pohyb je totiž při snižování nadváhy velmi důležitý. Jen po dovolené se přiznala, že trochu porušila jídelníček.

Nikdy není pozdě na celkovou změnu

Navrhla jsem jí, že bych jí mohla udělat barevnou typologii. Tmavé oblečení ji totiž dělalo starší. Měla oblibu ve volných halenách, na kterých převládala černá a nosila střídavě kalhoty a sukně též v této barvě. Když jsem jí dávala kartičku s odstíny barev, které jí nejvíce slušely, byla překvapená. Prý si myslela, že silné ženy mohou nosit jen černé nebo jiné tmavé barvy, prý zeštíhlují. K jejímu jarnímu typu nešla barva vlasů ? červená ? la višeň (šedivé odrosty nepůsobily moc pěkně), stejně tak účes (dlouhé vlasy stažené do culíku) se k ní moc nehodil. Při určení barevného typu mám i vlasové vzorníky, vybraly jsme vhodnou barvu vlasů. Dobře jí seděla středně hnědá s medovým nádechem. Doporučila jsem jí zkrátit vlasy na mikádo, jejich kvalita byla dobrá. Ale to už byla práce její kadeřnice. Mimochodem, účes i nové barvy ji skutečně osvěžily a prozářily.

V polovině prosince (bylo to víc než 13 měsíců, co poprvé ke mně přišla) váha ukázala 69,5 kg, vnitřní tuk měl hodnotu 8, kyselost byla na 6,8. A hlavně, úbytek svaloviny byl díky správnému a vyváženému jídelníčku přiměřený, ale úbytek tuku značný. "Jo, zamlada jsem měla 58 kg, to už těžko docílím," pronesla. Vysvětlila jsem jí, že po padesátce už tělo pracuje jinak, než třeba v pětadvaceti, další roli hraje dědičná dispozice, přechod, a jiné faktory. Ale že i tak na sobě ohromně zapracovala. Vypadá dobře, cítí se skvěle, její klouby jí tiše děkují. Už se nezadýchává při chůzi do schodů nebo kopce. Opět jsem jí přepočítala živiny s tím, že když bude dodržovat správný jídelníček, nebude přibírat.

A ještě něco důležitého. Svěřila se, že jde s přítelem do divadla a chystají se na vánoční koncert. Měla jsem radost, že opět našla lásku a možná jsem i já na tom měla nějaký malý podíl.

Takže milé ženy s kily navíc, které si myslíte, že shazování je martyrium bez konce či výsledků, nezoufejte. Je to jen dodržování zdravého a normálního (!) životního stylu. Nemusíte se dostat na váhu anorektických modelek, stačí se zbavit pár kil a ono to s člověkem udělá divy.  Zvýšené sebevědomí, obdiv manžela či jinak blízké osoby, zbavení se nebo snížení zdravotních potíží, lepší pohyblivost, a další klady stojí určitě za trochu disciplíny. "Šedesátiletá" nešťastná paní je toho příkladem. Dnes je to na první pohled šmrncovní nastávající padesátnice. Takže nikdy není pozdě s něčím začít, jen se rozhodnout. Někdy takové rozhodnutí dokáže změnit život k lepšímu.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 01/2014.