Nadpis tohoto příspěvku ve mně evokovalo přečtení dvou dnešních článků na internetových Novinkách (7. 9. 2013). Na první pohled nesouvisející příspěvky propojuje společná nitka synchronicity.

První článek popisuje srovnávací studie vědců z Univerzity v Cambridge s tématem Alzheimerova nemoc v souvislosti s hygienou a urbanizací. Podle studie je vyšší počet postižených Alzheimerovou nemocí ve státech s rozvinutou civilizací ve srovnání s takovými zeměmi jako Keňa nebo Kambodža. Byla vyslovena hypotéza, že potírání mikrobiologických zárodků, dokonalé ošetření vody apod. vede paradoxně k poruše imunitního systému, a v souvislosti s tím nějakou neznámou cestou v organizmu i k výraznějšímu nárůstu Alzheimerovy nemoci. Rozdíl je patrný i mezi městy a vesnicemi v civilizovaném světě, kdy vesnice jsou na tom lépe. Nic hlubšího studie dle Novinek neudává.

Ve druhém příspěvku se zpravodaj zabývá novou mateřskou školkou v ostravském regionu, která byla sice vybudována na zelené pláni, ale v interiéru jsou "ošetřeny" stropy nanotechnologicky z důvodu, aby se předešlo, či se snížil výskyt dětské nemocnosti. Opět je zpráva kusá, nic bližšího a konkrétnějšího k tomuto technickému zásahu na stropech školky neříká, nicméně čtenáři dochází, že se jedná zřejmě o pokus o snížení výskytu infekčních chorob, které co do počtu na Ostravsku nejsou právě zanedbatelné vzhledem k značně nadprůměrnému znečištění ovzduší. Zda nanotechnologie v tomto prostředí zlepšuje vzduch od toxinů nebo potírá mikroby, není tak důležité, neboť dětský organizmus pod tíhou toxinů ve vzduchu patologicky podléhá i normálnímu mikrobiologickému prostředí velmi rychle. Potud tedy je to v pořádku, i když skutečná prevence spočívá spíše v ozdravění ovzduší celkově v tomto regionu, než muset řešit další komplikovanou technologií stropy školek, vytvářet další umělé mikroklima, ve kterém dětský organizmus a mikrobi nemohou být v rovnováze.

V obou článcích bude kus pravdy, nikoliv však pravda celá. Toxiny a mikrobi jsou jen drobky v řetězci příčin, které vedou ke zvýšené nemocnosti dětí a v pozdějším věku k onemocnění Alzheimerem. Nevyřešíme, jakou měrou je na vině obrana před mikroby. Ale ? Alzheimerova nemoc patří k civilizačním postižením, na kterých se podílí především nepřirozený životní styl, ve smyslu mnohem pasívnější konzumace jak potravin, na jejichž výrobě se již lidé jen omezeně podílí (zahrádky, jídlo zblízka), tak i zábavy, sociálních vztahů, zájmů, což vše vede ke snížení aktivního duševního a duchovního života, čilosti. Nepochybně zde hraje význam i věková hranice, která je v rozvojových zemích nižší.

Návyk k pasívnímu konzumerismu a životu v chudém a stádním duchu se promítá i na životní a orgánové energii a troufám si vyslovit hypotézu, že i na morfogenezi nervové tkáně, vytváření potřebných neuronových spojů, či spíše jejich nevytváření a na jejich následnou sníženou kvalitu pak snáze nasedají choroby typu Alzheimer. Takový návyk lze získat již v dětském věku nesprávným učením a v tom vidím ono jádro pudla.  Jestliže, dle mého názoru, děti nebudou vedeny k aktivnímu, tvůrčímu životu, ale k netvůrčímu biflování bez možnosti samostatně používat tvořivé myšlení, tak to je mnohem závažnější přečin pro jejich budoucí duševní a pak somatické zdraví než umělé bariéry oddělující mikroby od jejich těl.  Obviňovat tedy mikrobielní živočišnou říši, mi připadá dosti nejapné, i když samozřejmě jako následek hlubších příčin jsou mikrobi vykonavatelé a pak je nutno s nimi nějakým způsobem bojovat, potlačovat... když už nic jiného nezbývá.  Ale vidět prvotní příčinu u nich není správné.

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2013.