Kraniosakrální terapie je velmi jemná manuální metoda ke zlepšení funkce kraniosakrálního systému. Co to je kraniosakrální systém? Tento systém tvoří společně všechny membrány, které obklopují a chrání centrální nervový systém, to znamená mozek s míchou v lebce (latinsky cranium) a v páteřním kanálu - až po kost křížovou (latinsky sacrum) a kostrč spolu s tekutinou zvanou mozkomíšní mok. Společně tvoří účinný hydraulický systém, který působí na celé tělo. Zakladatel této terapie Dr. Upledger nazval tento systém "jádrem" člověka.

Rytmus, kterým se plní kraniosakrální systém mokem, je velmi jemný. Je skrytý pod rytmem dechu, který si všichni plně uvědomujeme a pod rytmem tlukotu srdce, který dokážeme nahmatat na tepnách těla jako pulz. Když se tekutinou naplní ochranný vak membrán, celé tělo se rozvine jako květ, na který dopadá sluneční světlo. Když tekutina ustoupí, tělo se podobně jako květ uzavírá. O příliv a odliv tekutiny se starají chomáčkovité útvary v lebce, které jsou napojeny na síť krevního řečiště. Tak jako rytmus dechu a tlukotu srdce nikdy  v průběhu života nepřestanou, tak se ani kraniosakrální rytmus, dokud žijeme, nezastaví. Ale tak jako dech nebo tep srdce, i tento rytmus ovlivňují různé fyzické potíže.

Dr. Upledger vystavěl tuto techniku na základě prací Dr. Stilla, který sledoval, jak se mění stavba kostry při různých onemocněních a Dr. Sutherlanda, který se na lidské tělo díval jako na dokonalý biomechanický stroj. Sám na sobě podnikal Dr. Sutherland pokusy, když si na hlavu nasadil speciální helmici a sledoval, jak reaguje na znemožnění sotva patrného pohybu lebečních kostí na různých místech hlavy ? co a kde se děje v jeho těle. Dr. Upledger se o jejich výzkumy začal zajímat ve chvíli, kdy při jedné operaci páteře zjistil, že není snadné udržet míchu mimo operované obratle. Všiml si, že membránový obal míchy je v neustálém pohybu a rytmicky pulzuje.

Nervový systém, na který nepřímo působí kraniosakrální terapie, je rozsáhlá síť, která vede komunikaci mezi mozkem jako centrem a jednotlivými částmi těla, až k těm nejmenším částečkám jednotlivých orgánů, k buňkám. K buňce přináší krev výživu. Nervy nesou k buňce informaci, co má udělat a od buňky nesou do centra informaci o tom, co cítí. Právě nervy informují mozek, že buňka potřebuje doplnit nějaký prvek ve stravě, nebo že jsme se poranili. Tak má mozek prostřednictvím vláken nervů spojení s každým kouskem těla až  k nejvzdálenějším konečkům prstů.

Nervy stejně jako žíly procházejí svaly. Sval je složený ze svalových vláken. Vlákna společně celý sval natahují nebo naopak stahují. Tím také uvolňují nebo ztěžují průchod krve v žílách a informacím v nervech. V dokonale fungujícím svalu se všechna vlákna stáhnou a pak zase uvolní zároveň. Bohužel, tak fungují svaly pouze dokonale harmonického člověka. Většina lidí prožívá i v klidu podvědomé napětí a to se projevuje ve svalech. I když sval jako celek vypadá uvolněný, zůstávají některá svalová vlákna v napětí a omezují průchodnost žil a nervů. Snad všichni známe křeč, která se objeví bez zjevné příčiny. To je důrazné hlášení celého svalu, že je chyba v zásobování živinami a informacemi, že některá svalová vlákna zůstávají stále v napětí. Dá se říci, že každá bolest je hlášení pro centrální nervový systém, že je v bolestivé oblasti chyba v zásobení živinami a informacemi.

Na těžko průchodných místech se jak žíly tak nervy snaží protlačit svůj "náklad". Je známé, že při zátěži, když se napínají svaly, se nám zrychlí tep a zvýší se tlak krve. Podobně reaguje i nervový systém ? zvýší se tlak mozkomíšní tekutiny a nervová vlákna se "mrskají" prudkými impulsy. Když nastane klid, zmenší se tlak, zklidní se tep i nervová činnost. Svalová vlákna ale většinou nereagují všechna stejně rychle a některá zůstávají v napětí a klidová intenzita nervové a tepové činnosti je slabá na průchod touto oblastí. Tak se napjatá vlákna paradoxně odstřihnou od výživy a také od informace, že se mají uvolnit.

Kde terapie pomáhá

Kraniosakrální terapie spojuje umění palpace (nacítění hmatem), kde jsou neprůchodná místa a jemné stimulace kraniosakrálního systému, nepřímo působí na centrální nervovou soustavu. Jednoduše řečeno, využívá se rytmu otevírání a zavírání "květu" těla, neboli plnění membránového vaku mozkomíšní tekutinou. V místě, kde je narušeno plynulé otevírání a zavírání, přidržíme pohyb, nedovolíme tělu pokračovat ve vadném rytmu. A mozek zareaguje a zorganizuje nápravu. Vytvoří tlak na místa, která reagují vadně. A tak se dostanou živiny a také informace o klidovém režimu i k opožděně reagujícím svalovým vláknům.

Stimulování kraniosakrálního systému umožňuje člověku optimalizovat funkci nervového a následně hormonálního systému, odstranit negativní tělesné a emocionální účinky stresu uvolněním napětí a tím posílit celkovou imunitu. Napomáhá tak získání a udržení zdraví. Protože uvolňuje nejenom svaly končetin a trupu, ale také svaly a membrány hlavy, osvědčila se metoda kraniosakrální terapie nejen při bolestech zad, šíje, beder nebo rukou, ale také při migrénách, poruchách spánku, při stavech vyčerpání nebo úzkosti. Může pomoci zlepšit zrak, sluch, stejně jako zažívací potíže, nebo třeba premenstruační syndrom. Pomáhá s rekonvalescencí po porodu, po operacích a po různých úrazech. Je tedy účinná při dysfunkcích vegetativních, tělesných i mentálních. Její použití není omezeno věkem. Pomáhá jak dospělým a starším lidem, tak i dětem.

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2013.