Tajemství dlouhověkosti paní Luby
Paní Lubu jsem obdivovala v době svého dětství a mládí, obdivuji ji i v nynějším věku zralém. Je pro mě vynikající herečkou, která dokáže ztvárnit jakoukoli roli. Je pro mě bytostí, která silně působí svým charismatem, svým vyzařováním, až magickým, je pro mě ztělesněním věčného mládí. Tak nějak si představuji Čapkovu nestárnoucí Emilii Marty, ovšem neunavenou životem, naopak stále se vyvíjející a rozkvétající, která se zajímá o vše kolem sebe.
Patří k lidem, jež zásady dlouhého, moudrého života podvědomě cítí, je umělkyní života, má to v krvi... Její babička i maminka neměly vzdělání, o makrobiotice nevěděly zhola nic, přesto tím, že svůj život prožily v lásce a v harmonii s přírodou, naplňovaly poslání i cíle tohoto učení o vyváženosti energií.
Je pro mě krásnou dobrou čarodějkou.
Vaše babička měla těžký život, a přesto ji popisujete jako moudrou, vyrovnanou, šťastnou ženu. Měla vzdělání? Kde se vzala její moudrost?
Babička neměla žádné vzdělání. A moudrost měla od Pána Boha. Byla považována za jasnovidnou, což tehdy v podhůří nebyla žádná vzácnost.
Dnes mají lidé k dispozici technické vymoženosti, přesto se mi zdá, že obtížněji hledají štěstí. Kde máte Vy svoje štěstí?
Mám na to jednoduchou odpověď, jako malá jsem se zeptala babičky: "Babičko, kdo nás poslal na tenhle svět?" "Ďoučátko, Pámbu." "A co tady budeme dělat, babičko?" "Myslet na druhý kolem nás, a kdyby něco potřebovali, tak jim pomůžeme."
Dožila jste se úctyhodného věku, svojí energií a vyzařováním obdarováváte ostatní. Co Vám k tomu napomáhá?
Láska k lidem. Láska k přírodě. Láska ke zvířatům.
Co vařila maminka?
Když se maminka provdala za tatínka, neměla již nouzi. Zůstala ale stále velmi pracovitá, skromná. Všechny práce v domácnosti i kolem velké zahrady dělala sama. Jídlo bylo obyčejné, maminka vařila podobně jako babička polévky, prostá jídla, na stole byly plody ze zahrady, zelenina a ovoce, v létě čerstvé, na zimu zpracované, maso jsme měli jen svátečně. Jako první dostával jídlo tatínek, tím se mu vzdávala pocta.
Paní Lubo, jaký máte názor na makrobiotiku?
Věřím, že je prospěšná, zamilovala jsem se do pohanky, pučící pšenice, sojových bobů a ovsa, ten si ovšem pokapávám máslem. Když jsem na chalupě jedla svůj kastrůlek s ovsem, záviděly mi sousedovy žravé slepice, jen svého psa jsem tenkrát od masa neodradila. A já jsem si za peníze ušetřené za maso udělala hezkou dovolenou.
Máte Vy nějaké zásady vaření pro dlouhý, spokojený život?
Dávala jsem přednost divadlu před vařením. Vařím co nejjednodušeji, maso jím velmi omezeně. Donedávna jsem pěstovala zeleninu, jak znají čtenáři mých knížek, tu známou i tu, na kterou k naší škodě zapomínáme. Na zahrádce jsem vysazovala rajčata, tykev, petržel, brokolici, celer, pažitku, křen, mochyni, mangold. Ten jsme měly se sestrou na jídelním lístku 3 x týdně a i naše návštěvy pomlaskávaly nad touto lahůdkou připravenou na 100 + 1 způsob, na cibulce, se sojovou omáčkou, okořeněnou tymiánem.
Zajímáte se o astrologii, nejen amatérsky, ale natolik hluboce, že připravujete Vašim kolegům horoskopy. V čem Vám astrologie pomohla?
Pomohla mi udělat si o lidech představu, co jsou zač.
Co si myslíte, že mohou lidé udělat pro to, aby nám tady na zemi bylo lépe?
Pochopit, že je zbytečné se celý život honit za penězi. Já si myslím, že stejně jednou přijde doba, kdy peníze nebudou mít cenu. Radila bych, najít si kousek půdy a pěstovat si svoji malou úrodu. A přidat k tomu filosofii mojí babičky, pomáhat si navzájem.
Více se o přírodních zákonitostech, které vedou ke zlepšení zdraví a dlouhověkosti dozvíte z knihy "Makrobiotikou ke skutečnému zdraví" od Michia Kushiho.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2013.