Užitečnost i nebezpečí jasnovidnosti

I "obyčejný" člověk může v sobě objevit čas od času neobyčejné jasnovidné schopnosti. Je hodně lidí, kteří znají někoho, kdo rád vypráví o prožité jasnovidné chvíli, která pomohla někomu z jeho blízkých. Možná i hodně čtenářů takovou nepochopitelnou jasnovidnou chvíli zažilo ve svém životě. Můžeme se zamyslet nad tím, jak je to možné, když se nikdy věštěním nezabývali, nevešli do "školy jasnovidnosti"... a přece se jim podařilo rozhrnout, třeba jen na okamžik, oponu před budoucností...

Jednou jsem byl velmi unavený a podřimoval v křesle, malý syn si hrál vedle mě s dětskou židličkou. Byla to chlupatá židlička, měkká kostka, na každé z šesti stran měla několik značek. Jako mívají hrací kostky. Takováhle židlička byla i skvělou učební pomůckou. Dítě se na ní mohlo seznamovat se základy počtů. Syn kostku převaloval, strkal do ní, lehkou židličkou občas pohodil. A já ve své polodřímotě jsem si uvědomil: přesně vím, jaká číslice se na stěně kostky objeví nahoře příště ...a jaká se objeví, až syn kostkou znovu hodí ...Můj polospící intelekt přestal věřit, že něco takového není možné a oznamoval mi, jaká číslice se objeví na velké hrací kostce. Ani nevím, kolikrát jsem neomylně uhádl číslici, jaká bude na kostce nahoře. Po chvíli mého nahlížení do budoucnosti jsem vstal a s racionální úvahou chtěl ve svém předjímání číslic pokračovat? Nepovedlo se mi to už ani jednou. Ve chvíli, kdy jsem se probral z malátnosti, se můj "přijímač" odpojil od vysílací stanice jménem BUDOUCNOST.

Nastavení duševní vlnové délky

K jasnovidnému nahlížení je třeba víra v to, že je možné. Moderní doba sugeruje lidem celou řadu předsudků, které tak zvaní primitivní lidé nemají. Šaman věří, že určité skutky dokáže, nepochybuje o své moci. Víra uzdravuje. Ale víra umí dodávat i sílu tomu, kdo uzdravuje, dává mu schopnost konat divy. Pokud jsem poznal jasnovidce, žádný nepochyboval o tom, co umí.

Pater František Ferda, jak se mi zdálo, ani na okamžik nezapochyboval o svém počínání... I když nevěděl, jak je možné, že čte v lidských tělech i duších, že dokáže odčítat i genetiku. Pokud používám příměr s vysílačem BUDOUCNOST, vzpomínám si na slova sušického jasnovidce patera Františka Ferdy. Říkal mi, jak se mu usnadnilo jeho jasnovidné pomáhání lidem, když byly vypuštěné družice. Dokázal se jejich pomocí napojovat daleko lépe, vytvářet tak diagnózy. Na sedmdesát tisíc lidí dokázal uzdravit...

Jsou lidé, kteří dokáží využívat připojení na zdroj informací jménem BUDOUCNOST... O Thomasi A. Edisonovi se traduje, že přicházel na své vynálezy často zvláštním způsobem: posadil se, velice unavený, nad plechové umyvadlo. V každé ruce držel kovovou kouli. A snažil se přijít na řešení některé otázky spojené s jeho vynálezy. Když začal usínat, vypadly mu kovové koule z rukou a dopadly do plechového umyvadla. Ozvalo se zařinčení. Edison procitl. A opět se snažil, zmalátnělý únavou, dál řešit vynálezy. Byl zřejmě v podobném stavu jako já, pozorující kostku a předvídající číslice, jenomže on se dokázal napojit cíleně, jeho připojení mělo významné následky... Mohl číst řešení, na jaká by nepřišel v bdělém stavu.

Toto je zřejmě jeden z důležitých předpokladů jasnovidnosti: jako otáčíme knoflíkem na přijímači, když hledáme vlnovou délku, jakou chceme poslouchat, je třeba nastavit si i duševní vlnovou délku, jaká nám donese potřebné informace.

V Praze, ve Vysočanech, žije nejznamenitější jasnovidkyně, jakou jsem poznal. Její pokoj je zařízený starým indickým nábytkem, který má po svém příbuzném, diplomatovi. Tato dáma dokáže ve svém tajuplném prostředí, přímo s diplomatickým citem vábit informace z budoucnosti. Napojuje se na ně pomocí planžety. Její schopnost byla zkoumána i vědecky. Osmdesát procent věšteb jí vyšlo, dvacet procent byly dlouhodobé věštby, prozatím neověřitelné.

Když se mi mělo narodit druhé dítě, došlo k nebezpečným komplikacím a primář mi řekl, že nenarozené dítě se už nedá zachránit. Ihned jsem volal "naši" podivuhodnou jasnovidkyni.

Řekl jsem jí, co se stalo. Rozesmála se. Strnul jsem. Ona se tomu směje? "Buďte zcela klidný" Jděte spát. Zítra se vše spraví." Druhý den jsem pospíchal do nemocnice. Manželka už ležela s rizikovým těhotenstvím několik měsíců v nemocnici. Primář mne přijal užasle. Mlčel. Pak řekl: "To dítě moc chtělo žít. Všechno se spravilo..." A díval se, jako by nechápal, že to, co vyslovuje, je možné. Jako by se stalo něco, co vyvracelo jeho zkušenost.

Kdyby jasnovidkyně podváděla, co by bylo snazšího, než aby se připojila k názoru primáře? ALE VĚDĚLA SVÉ.

Jasnovidectví - dar nebo trest?

Dokud bych měl poukázat na zákonitosti, jaké jsem poznal při svých stycích s lidmi nadanými jasnovidnými schopnostmi, uvedl bych nejprve dva poznatky.

Za prvé je třeba se napojit na vlnovou délku, na které je možné lovit informace. A za druhé: jasnovidci, které jsem poznal a kterým předvídání vycházelo, byli neobyčejně citliví lidé. Měli hluboký soucit s těmi, kterým měli poodhrnout oponu a dát nahlédnout za ni...

Kdo ví, kolik umělců bylo nadáno jasnovidnou schopností. A v Čechách? Dosud se vzpomíná na českého spisovatele, který před válkou rozbil bank v Monte Carlu. Měl svou chvíli napojení na správnou vlnovou délku? Vítězslav Nezval, jak připomínávají poslední pamětníci, předpověděl den zatčení Julia Fučíka i smrt básníka Jana Nohy, ke které došlo léta po Nezvalově smrti. Má člověk usilovat o jasnovidnost? Je to dar? Je to trest? Nezval zjistil už před narozením svého syna jeho neblahý osud. Dcera jeho přítelkyně mi vyprávěla, jak se básník snažil pomocí prášků urychlit narození dítěte, syna Roberta. Vycítil jeho tragický konec a věřil, že změnou narození změní osud. Dítě se ale narodilo jak mělo, nepodařilo se porod urychlit, "změnit sudbu". A jeho syn jednou, už po Nezvalově smrti, skočil z okna...

Je lépe žít v nejistotě nebo znát budoucnost?

Je jasnovidnost dar? Je trest? Nepoznal jsem jasnovidce, který by si přál být jasnovidný... Ovšem přijímali a přijímají své schopnosti jako výsadu, jako výzvu, jako poslání...

Kdo by se odvážil přečíst si knihu svého osudu? S vědomím, že stejně v ní už nedokáže nic změnit?

Keplerův jasnovidný horoskop Albrechta z Valdštejna dnes můžeme číst jako školákovy výpisky z učebnice dějepisu. A přitom Kepler v něm popisoval budoucnost. Do detailů. Možná užíval hvězdy jako vysočanská superjasnovidkyně užívá planžety a jako pater Ferda provázek. Jde o to pootočit knoflíkem na přijímači, aby se zachytila, nastavila správná vlnová délka...

A pak jde o to mít připravené srdce. Když pater Ferda zeslábl, vídal jsem u vchodu jeho vilky cedulku. Oznamoval na ní, že léčí už jenom děti.

Možná je srdce tím zázračným prostředkem, který přinesl jasnovidcům, ať už pateru Piovi, pateru Ferdovi i fantastické jasnovidkyni ve Vysočanech jejich neuvěřitelné schopnosti...

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 10/2013.