V poslední době jsem dostala několik dotazů ohledně učení, ať už na základních školách nebo při studiu na vyšších školách. Dotazy také směřovaly ke zdokonalování dovedností a zvyšování sportovních výkonů. Většinou se čtenáři ptají, zda je možné nějak pomoci při potížích s učením, ať už u dětí nebo dospělých.

U dětí jde většinou o poruchy pozornosti, u větších dětí v období puberty o nechuť k učení, a u studentů na vysokých školách o náročnost a objem učiva. Často se při terapiích setkávám s klientkami, které procházejí autoškolu a je pro ně náročné zvládnout jízdy. Problémy můžeme mít i při studiu cizích jazyků, kde je mimo jiné i častá přítomnost strachu z mluvení v cizí řeči.

Co se týká menších dětí, většinou je pro ně obtížnější zvyknout si na jiný režim, než v mateřské škole. Teď je řeč samozřejmě o prvňáčcích, kteří si někdy těžko zvykají na nové prostředí i povinnosti. Měla jsem na terapiích pár takových dětí. Většinou každým rokem kolem listopadu přijde nějaký nový prvňáček, který od září ?bojuje? se školou a rodiče s ním. V těchto případech jde spíše než o problémy učení o změnu, která v životě dítěte nastává. Musí si zvyknout na nové prostředí i lidi kolem sebe a povinnosti, které se školou přicházejí. Často se ke mně dostanou děti, které už mají ze školy takový strach, že nejen, že do školy nechtějí, ale ráno zvrací a trpí průjmy. Pak zůstávají doma a do školy nejdou a tím se jejich problém prohlubuje, protože se situace opakuje každé ráno a někdy i večer, při pomyšlení, že druhý den je zase čeká škola. Pokud se takové potíže objeví, je vhodné řešit je hned a nečekat dlouho s představou, že se problémy srovnají samy. Většinou tomu tak není. Při terapiích s těmito dětmi se zaměřuji na všechny pocity, které dítě ve škole a vztahu k ní trápí. Jde většinou o strachy, že učení nezvládne, že dostane špatnou známku, nezvládne úkoly, nebude něčemu rozumět, něco zapomene, nebude nejlepší, bude pomalé, nezvykne si v novém prostředí?

U dětí v pubertě je většinou přítomna nechuť k učení. Tím, že je učení nebaví a mají k němu někdy až odpor, tak jim ?neleze do hlavy?. Často myslí na úplně jiné záležitosti, například na počítačové hry a učení je pro ně nutné zlo a povinnost. Kdo má děti v tomto věku, jistě ví své. Na terapiích se s těmito dětmi setkávám většinou, když už ve škole propadají a učení je pro ně velký problém. Je důležité, aby samy chtěly zlepšení a při terapii spolupracovaly. Za zmínku jistě stojí i fakt, že problémy dětí často souvisí s rodiči, takže pracuji i s nimi, neboť oni se problémy svých dětí trápí většinou nejvíce.

U studentů na vysokých školách se při terapiích zabýváme převážně množstvím učiva, kterého je hodně a studenti se ho nestíhají naučit a vstřebat jej. Přicházejí nejčastěji v období před zkouškami, kdy mají největší nápor v učení. Věnujeme se zase všem pocitům a emocím, které jsou přítomny a blokují proces učení. Jde převážně o strachy, že se nestihnou látku naučit, při zkoušce zpanikaří, nevzpomenou si a zkoušku neudělají, že jsou ve stresu a pod tlakem?

Samozřejmě použijeme pozitivní naprogramování.

K učení patří i studium cizích jazyků, zvyšování sportovních výkonů a zdokonalování svých dovedností.

Těmto tématům se budu věnovat v příští poradně.