Kdo zabijí mužství v Česku
-
Vytvořenostředa 13. září 2023 16:26
-
AutorMVDr. Josef Staněk
-
Oblíbené2228 Kdo zabijí mužství v Česku /lektori-setkani/item/2228-kdo-zabiji-muzstvi-v-cesku.htmlKlikněte pro přidání
Již Buddha ve stavu rozšířeného vědomí prohlédl, že život lidského ducha v hmotném těle je neodvratně spojen s utrpením. Naznačil, že "život je vždy strastný". Evropské křesťanství používáním symbolu kříže tento reálný stav věcí dále rozšířilo o jeho duchovní rozměr.
Odhalilo, že skutečný ?Otec člověka? odměňuje trpící, když tito utrpení života akceptují a neupadají do negativizmu a odmítání života jako takového. Dokonce jestliže lidští duchové v těle přijmou bolest a utrpení ve službě vyšší věci, jako Spravedlnosti, Lásky, záchrany jiných, akceptuje ji Bůh jako pravou bohoslužbu Životu, jako bohoslužbu Nového zákona na místě nepotřebných obětí. Jako projev lásky činem k životu v hmotném těle a tím k jeho Dárci.
Odlišná příprava na život
Realita polarity života diferencuje typy lidského utrpení v hrubých rysech podle pohlaví. Kmeny žijící přirozeně) pochopily, na rozdíl od současné nemocné západní civilizace, že chtějí-li v boji o život s přírodními živly přežít, musí být akceptován a diferencován typ tělesných utrpení a bolesti podle pohlaví. Přirozeně žijící lidé proto připravují podle toho na život své děti. Těžiště ženských strastí ponechali v oblasti menstruace a strastí spojených s rozením a ošetřováním dětí a s domácími pracemi. Naproti tomu těžiště mužských strastí a bolestí souvisí s důsledky plnění funkce ochrany užívaného území, boje se šelmami a živly, s útrapami, nebezpečím a dřinou spojenou s dobýváním všech materiálů potřebných pro život. V éře vyšších než přírodních civilizací je toto těžiště spojeno se strastmi, spojenými se společenským úsilím o prosazování vyšších duchovních hodnot a ideálů. Proto s odvoláním na přirozenost neboli transcendentní rozměr člověka, tedy prostřednictvím náboženského zdůvodnění, byla v civilizacích, inspirovaných duchem Pravdy, zajištěna odlišná příprava na život chlapců a dívek. Taková, která by obě pohlaví výchovou připravila na plnění svých přirozeně odlišných životních rolí. K přípravě patřilo také akceptování různých typů strastí a bolestí života. Od přibližně šestého roku dítěte, ode dne slavností ?postřižin? neboli ostříhání, byli chlapci v přirozeně žijících kmenech vyjímáni z péče matek a svěřováni do výchovy otců. Otce ovšem museli bezpodmínečně poslouchat a nebyla trpěna žádná změkčilost, která je typická pro výchovu mateřskou. Synové viděli v otcích vzory správného mužského chování a učili se od nich překonávat nepříjemné překážky života. U chlapců se při výcviku očekávala častá menší mechanická zranění, neboť se jim při učení mužských funkcí není možno zcela vyhnout. Proto se ještě nám klukům od malička říkalo: ?Nebreč, jsi chlap!? Musíš být připraven za chybu při výuce životem snést i bolest. Naposledy byl v naší upadající kultuře tento výchovný aspekt výchovy mužů správně zobrazen ve filmu ?Obecná škola?. Tam jej v rozporu se současnými výchovnými přístupy civilizace v úpadku uplatňoval učitel Igor Hnízdo, který uděloval žákům za přestupky bolestivé plesknutí pravítkem přes ruku, při čemž trestaný nesměl brečet a musel ještě za udělenou výchovnou lekci poděkovat. V důsledku této, dle současných ?pedagogických a genderových vědců? nehumánní výchovy, jsme jako kluci beze strachu chodili do lesa, nebáli se kopřiv ani klíšťat, tělesné námahy, rvali se a měli odvahu čelit nebezpečím, což již u drtivé většiny současné počítačové generace bohužel nevidím. V době našeho mládí by současní ?počítačoví playbojové? byli považováni za ?posery obecné?, ti z ?lepších? rodin za ?ušlechtilé Padavy z Letnic a Příušnic?.
Jedině v drzosti vůči dospělým nás současná mládež překonává. V době našeho mládí jsme se jako kluci měli na pozoru před každým dospělým a zvláště před všemi nemohoucími starými obecně, protože jinak si uctivě nepozdravený stěžoval rodičům a bylo zle.
Naprostá absence výchovy k mužství
Poslední forma výchovy chlapců k mužství a respektování autority u nás padla se zrušením všeobecné vojenské povinnosti. Ne, že by ?vojna? byla něco chytrého a nadměrně užitečného! Ale jednu přednost její absolvování mělo! Odnaučovala neschopnosti odolávat tvrdostem života a učila respektu k nadřízenému. Bez samozřejmého respektu k nadřízeným nemůže totiž existovat dělba práce v jakékoliv organizaci a tím žádná vyšší forma lidské civilizace. Od zdánlivě pominutelného detailu, všeobecně lepší formy výchovy dětí k subordinaci, je odvozena u nás vnímaná lepší funkčnost třeba německých organizací. Rovněž rozklad schopnosti Rómů začlenit se do moderní civilizace má počátek v rozkladu jejich rodinné a rodové podřízenosti a pokračuje jejich vnitřním opovrhováním jakékoliv nerómské autority. Po zrušení všeobecné branné povinnosti a s tím spojeného fyzického a psychického výcviku, při kterém se tak jásalo, zeje ve výchově českých chlapců ještě více mezera nedostatečné přípravy na reálný život a naplnění funkce muže.
Manželství ?nemuže? a feministky nemůže uspět
Současnou předstíraně vědeckou genderovou ?unisex? výchovou byl stvořen nový společenský jev: masové objevení se změkčilců, mamánků a po ulicích se demonstrujících intersexuálních monster. Tito ?jako muži? neprodělali v době svého mládí ?postřižiny?, dokonce ani opožděně na vojně. Do jejich psychického obzoru vstoupily zájmy typu ?trvalá ondulace?. Protože jsou muži pouze tělem, nikoliv duší, mají v praktickém životě zájem pouze o sexuální vybití, nikoliv zájem o celoživotní komunikaci s pro ně ?nepochopitelnou? bytostí ženy. Nemají zájem o omezování se a o stálé hledání kompromisů s jinak myslící bytostí. Proto bez ohledu na nepochybnou hospodářskou výhodnost partnerského života, končí většina současných manželství krachem. Prostě partnerské soužití duševních nemužů s unisex vychovanou feministkou nemá ten ?správný tmel?. Jen občas ještě zpozoruji ?zázrak?, když se některé, ještě pravé intuitivní ženě, podaří manžela ?dovychovat? nenápadným vedením, neboli dotvořit jej v osobnost. Možný je i opak neboli napravení feministky.
K poruše psychologického klimatu uhnívající západní společnosti přispívají navíc podvědomí, kulturu a společenský život, ovládající paradigmata materialistického způsobu myšlení. Ta motivují mladé lidi k vedení života pojatého v duchu zásad typu: ?Smyslem existence člověka je jen užívání tělesnosti. Práce je poslední způsob obstarání si peněz. Úsilí o jakékoliv ideály jsou náboženské přežitky zaostalců.? Tato školami a médii vsugerovaná materialistická paradigmat vládnou celému společenskému životu západní civilizace. Média začala vydávat aktéry tohoto způsobu života za vzory, a tak se stali hrdiny Západu navonění návštěvníci kanceláří, zbytečných institucí, firem bez výroby, duchaprázdných klubů, bank vzniklých za účelem okradení klientů, nóbl restaurací, kaváren, heren apod. Důsledky tohoto způsobu myšlení a života vidíme v ulicích ?moderních? měst. Každých pár kroků na jakékoliv ulici se nachází bar, herna, bordel nebo lékárna. V nich ?se realizují? jako lidské bytosti módně ?in? oblečení, nic netvořící jakomuži. Tedy faktičtí paraziti ještě produktivních dusaných lidí.
Jak tento stav věcí zobrazují ?svobodná? média? Stačí pohlédnout na přední stránky ?osvětových? časopisů pro masy. Najdeme na nich aktéry výše uvedených ?užíváren? života. Feminizmem a materializmem prostoupenou kulturou a médii jsou vydáváni za úspěšně seberealizované muže! Tentýž obraz nás dostihne v TV zprávách, seriálech či ?osvětových? pořadech. Žádný redaktor si nesmí dovolit se přeptat těchto playbojů z titulních stránek, jakou obecně prospěšnou skutečnou hmotnou či duševní hodnotu vytvořili v konkrétní den či rok. Pózy pro fotografy se ovšem nepočítají. Jestliže se k duchu vládnoucímu společnosti připojí fakt, že vyslanci všelijakých zájmových skupin v parlamentu společenské klima postupně podepírají právními normami, které oslabují jakákoliv práva muže vůči ženě a dítěti, jak se může někdo ještě divit, že se mladí muži nechtějí ženit a nechtějí mít děti?
Proč se mladí nechtějí ženit?!
Nechť mi kdokoliv řekne jediný důvod, proč by měli mladí muži, vyškolení neduchovní a unisex výchovou, v současném právním a společenském klimatu měli vstupovat do manželství a pořizovat si potomky? Sex si přece otevřeně nebo zastřeně (dary) koupí. A myslíc výhradně materiálně a rozumově, proč by si k šikanování nadřízených v práci přibrali starosti o domácnost a šikanování feministkami a dětmi doma? Kdo by jim mohl doporučit úsilí o ideály? Ty jsou přece iluzí vědecky zaostalých. Jaké oběti Vyššímu principu (Bohu), když ten přece neexistuje. Vždyť život a oni sami vznikli přece náhodnou hrou atomů v pramoři! Vždyť otázka po smyslu života je dle vyjádření TV ?vědců? irevelantní! To si současní ?muži? mají k starostem při hlídání vlastního majetku před rozmohlými zloději všeho druhu přibrat ještě ?možnost? jeho pozbytí rozvodem? Pseudohumanisti právních a společenských ?věd? v české společnosti (ještě více než ve společnosti západní) nastolili stav, že muži nemohou ve vlastní rodině realizovat ani roli duchovní hlavy rodiny, ani biologickou roli ?vůdce stáda?.
V důsledku stavu veřejného myšlení se nikdo nechce obětovat službou ideálům a tím Vyšší moci. Z veřejného života tak zmizeli jacíkoliv obhájci Spravedlnosti a zájmů společnosti jako celku. Právě toto, tedy vymizení skutečných mužů z populace, je pravou příčinou úpadku politiky a společenského života. Atmosféra ?liberální demokracie? prostě nevygenerovala muže s čistým úsilím o ideály, schopné nést oběti pro něco. Obdobný stav si pamatujeme z fáze konečného rozkladu socializmu. Tehdy také ?nebyli lidi? ? myšleno na práci, na fasuňk jich bylo vždy dost.
Absence pocitu sounáležitosti v rodinném společenství
Možnost seberealizace muže alespoň prostřednictvím života v rodině byla minimalizována i tím, že do atmosféry rodin a výchovy potomků začal drze mluvit stát. Proč by si tedy vydělávající muži bez závazků nenašli jinou cestu seberealizace? Třeba takovou, že si vydělané peníze sami utratí za koníčky, cestování, tělesné rozkoše všeho druhu? Že tento způsob seberealizace je pro jedince i národ cesta lichá, na to tito přijdou až na konci života. To už bude ale pozdě, protože žádné štěstí a pocit sounáležitosti v rodinném společenství v mládí nezaložili a nežili, nemohou jej sklízet ani v době ?podzimu? života. Žitý materializmus s něčím pro něj tak neskutečným jako štěstí a rodinná pohoda, nepočítá. Člověk s myšlením typu ?Sisyfos? divákům v TV jasně říká: ?Ukažte mi jediný atom rodinného společenství nebo štěstí a já pak uznám, že tyto entity objektivně existují! Když ne, mluvíte jen o idealistických výplodech a iluzích lidského mozku.? Aktivizací extrémního individualizmu se k nám z Ameriky přenesla tamní zvyklost, že dorostlé děti mizí do světa, jakmile pro ně rodiče přestanou být zdrojem peněz. Nemají potřebu rodinné sounáležitosti a nepotřebují, aby jim rodiče se svými potížemi stáří překáželi.
Děti osamělých matek mají poškozenou duši
Právním řádem a absencí výchovy k mužskosti a ženskosti se pozvolna navodil společenský jev, kdy ženy, které nemohou sehnat partnery pro soužití, puzeny svou biologickou potřebou, si pořizují alespoň jedno dítě. Na náklady státu a za cenu, že jeho výchova se neuskuteční v rodině a její tíže spočine plně na bedrech matky. Protože osamělé matky musí při výchově dítěte zastat i mužskou část role, přeměňují se ještě více v unisex oblečené i myslící feministky. Jejich ženskost i mateřskost se dále oslabuje. Děti osamělých matek mají přes veškerou snahu vychovatelek kvůli absenci role a způsobu myšlení otce a muže od počátku poškozenou duši. Mají pak následně velmi ztíženou situaci při zakládání vlastní rodiny. Antické vzdělance učili: dějiny jsou učitelkou života. Mocenská elita našeho národa se ale antické moudrosti neučila. Proto neví, že hromadný rozpad rodinného života byl předcházejícím znakem pádu všech civilizací. Proto ochránci individualisticky pojatých lidských práv v parlamentu necítí potřebu stav úpadku rodin právně ?ošetřit?! Není na čase popřevratovou vládnoucí pseudoelitu jako nekompetentní vykopnout?
Nastal čas zásadní duchovní a civilizační reformy!
Konstatuji, že žijeme v době, kdy je u nás i na Západě nejvyšší čas k zásadní duchovní a tím k civilizační reformě. Už spíše k revoluci. Buď se evropské vládnoucí elity probudí ze satanisty indukovaného spánku a vrátí právo a způsob života komunit evropských národů k jejich vlastní přirozenosti neboli božímu řádu, nebo pád mužství a masový výskyt ?jednodětných feministek? evropskou civilizaci zničí. Takto vidí stav věcí mnozí. Jenže většina z těchto si ještě neuvědomila, že právní reformu a změnu společenského klimatu musí předcházet zásadní přestavení existenční filosofie člověka (náboženství). Toto přestavení způsobu myšlení národů nemůže být jiné, než ukončení vlády peněz ve všech oblastech a tím vlády materializmu a ateizmu. Je na čase argumentačně zesměšnit a tím vypudit z médií a škol ?vědce?, hlásající samovolný vznik života a člověka. Je nutné fundovaně, tj. skutečně vědeckým a duchovním poznáním, definovat vznik lidstva a smysl jeho bytí. Vrátit člověku nadčasovost a obnovit kontakt civilizace s nehmotnou části reality (transcendentnem). Uvolnění překážek pro poznávání vesmíru jako víceúrovňové reality a stvoření jako celku, probudí nejprve zájem poznat a pak žít duchovní rozměr lidské bytosti, a to i u řadových lidí. Jsem si jist, že k tomu dojde. Jen nevím jak. Současní ?občané? se mi bohužel zatím jeví jako ?lid z údolí tupých hlav?. Pořád pozoruji, že platí, jak kdysi trefně a s nadsázkou říkal Churchill: ?Dav má inteligencí menší než mořský měkkýš?! Jeví se mi, že konzumní brojleři si žádnou změnu na vládnoucí duchovně padlé mocenské elitě nejsou schopni vynutit. Ale osobně jsem se přesvědčil, že zázraky se bez ohledu na rozum dějí. Třeba opravdu skrze aktivitu českého duchovního jádra k duchovnímu probuzení národa dojde. Když ne, přivodí jej nějaká katastrofa jako následek činnosti božích mlýnů. Vykonavatelé karmy již silně buší na ?bránu? Evropy! A nejsou bez nadějí. Mají totiž uvnitř do státní moci vlezlou pátou kolonu pseudohumanistů. To, že je evropské národy ve vedení států a EU trpí, ve mně vyvolává kacířskou otázku: ?Jsou tyto masy lidí, deroucích se do Evropy, vůbec barbaři??Např. ti islámci a cikáni, kteří respektují přirozenost pohlavního dimorfizmu? Nejsou vlastně ?barbary stvoření? ti současně vládnoucí uctívači peněz, zakrytí ?vědeckým světovým názorem?? Ti finančními mafiemi do parlamentů nastrčení panáci, kteří vytvořili současné duchovní a právní podmínky pro rozjetí úpadku Evropy? Nejsou ti bez zábran, pardon ?svobodní? finanční paraziti vlastně vykonavateli ?božích mlýnů?? A čtenáře by mělo napadnout, kdo je řídícím duchem těchto pseudohumanistických ?demokratů?!
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 09/2013.