V čas podzimní rovnodennosti se v předkřesťanské minulosti slavil i na našem území keltský svátek Alban Elfed (Elved) - Světlo Vody.

Jeho další jména, tak jak je měl v různých částech Evropy kromě prosté podzimní rovnodennosti, jsou: Michalské svátky - pro spojení se svátkem archanděla Michaela (původně slavnost nebyla křesťanská, ale do křesťanství přešla jako většina ostatních; pro nás má zvláštní význam spojením s naším světcem a patronem země sv. Václavem, který byl zabit právě v této době, den před svátkem archandělů Michaela, Rafaela a Gabriela), slavnost svěcení kostelů (konaly se posvícení a poutě), Meán Fomhair, Mabon (May-bun, -bone, Mah-boon, nebo -bawn = Velký Syn Velké Matky), Dožínky anebo Vinobraní (Svátek Dionýsa), Den díkůvzdání za sklizeň nebo i Avalonská slavnost.

Alban Elfed

Také Světlo Vody ? Svatomichalské svátky, dožínky, je jedním z děkovných svátků keltského roku, který dělil čas a prostor (čtyři hlavní a čtyři vedlejší směry) ? posledním anebo předposledním z osmi hlavních svátků Země, podle toho, zda pro nás Samhain znamená spíše konec, nebo počátek cyklu, podobně jako tarotová karta blázen může mít číslo 0 nebo 22:

1. Samhain (= konec léta, 1. listopad, keltský Nový rok, noc duchů, kdy se stýkají svět živých a mrtvých, naše ?dušičky?),
2. Alban Arthuan (Světlo Hvězdy, zimní slunovrat),
3. Imbolc (Návrat Světla, Svátek kojících ovcí, Hromnice, křesťanský Den zasvěcený Bohu),
4. Alban Eilir (Světlo Země, jarní rovnodennost),
5. Beltine (Očistný oheň, první noc, kdy se v roce stýkají oba světy, viditelný i neviditelný, 1. květen),
6. Alban Hefin (Světlo Břehů, letní slunovrat),
7. Lugnasad (1. ? 5. srpen, Lugova svatba, oslavy, hry, žně), a již zmíněný
8. Alban Elfed (Světlo vody, podzimní rovnodennost);

Podle Keltského stromového kalendáře (Michael Vescolli) odpovídá pět samohlásek AEIOU dnům rovnodenností a slunovratů. Noci podzimní rovnodennosti podle něj připadá písmeno E (Eadha) a je Nocí bílých topolů (Noc stříbrných smrků 21. prosince ? Ailm; Noc kručinky 21. března ? Onn; Noc vřesu 21. června ? Ura; Tajemná noc tisu <neznámo kdy!> ? Idho). Těchto dnů však bylo celkem pět ? toto číslo, jehož významem se můžeme zabývat někdy jindy ? mělo pro Kelty zvláštní význam (celistvost: pro Kelty z pevniny celistvost času, pro ostrovní především celistvost prostoru; pětka vyjadřovala - složená z měsíčního čísla dvě a slunečního čísla tři - ničím neohraničenou existenci). Možná ? společně s pojetím pěti ?nocí? a  dalšími indiciemi (dosavadní chápání umístění pětky v numerologické mřížce apod.) - naznačuje, že jde o číslo ležící ve středu a označující tak tuto cestu a tento směr, stejně jako strom života a smrti, a tedy i znovuzrození a magické přeměny: tis. (I podle numerologie je totiž právě pětka číslem spojujícím ne snad všechna ostatní, to záleží na jejich rozložení, ale rozhodně a úplně zabraňující tomu, aby jakékoli číslo stálo v mřížce z data narození izolovaně a jeho potenciál tak byl buď oslaben anebo oddělen od ostatních schopností <dispozic>.)

V  dobu Albanu Elfed se délka noci a dne vyrovnává a na síle začíná nabývat noc. Z hlediska dělení roku na dvě poloviny a keltské mytologie Slunce, které v tuto dobu stejně jako v dobu Albanu Eilir vychází na skutečném východě a zapadá na skutečném západě, vstupuje branou mrtvých do podsvětní říše. Alban Elfed se tak považuje za dělicí bod mezi světlou a tmavou polovinou roku a předzvěst zimy: období stařeny Caileach ? jedné ze tří (Panna ? matka ? stařena) zastřených tváří Bohyně (Morrigan), Velké královny dávající život, ale ?sklízející i smrt?, personifikace Země v období zimy, určeném k retro a introspekci, dozrávání, sklízení a využívání vlastních plodů, kterým jsme dali narodit se a vyrůst v předchozím období.

Nyní ještě není její období ? v tomto odchází Lug a Matka (Danu, Anu Danu, Annona) a nahrazují je dvojice Ceridwen a Zelený muž ? Cernunnos, a dobu světla nahrazuje doba plné zralosti a hojnosti.
Nyní tedy ještě není vliv Caileach, s níž se můžeme setkat v obilných snopech, velký ? podzim je stále ještě dobou zralosti. Hned po něm však přichází Samhain, období, kdy se svět života a smrti, živých a mrtvých, stýkají nejúžeji, a kdy slavíme v pozdější tradici, stejně tak jako kdysi Keltské a slovanské kmeny na našem území svátek předků a všech, kdo je předešli na jejich životní cestě, i my ?dušičky? a svátek Všech svatých.

V tuto dobu se uctívá také Zelený muž ? bůh lesa (Cernunnos) a líska ? pojí je atributy hada. K Cernnunovi náleží i jelen a tedy i parohy, mýty a obřady spojené s ním i obětí krále.

Alban Elfed spadá do období vinné révy

Je časem sklizně, vinobraní, bohatých oslav, setkávání se s příbuznými a přáteli a užívání si plodů. Alban Elfed je svátkem hojnosti a radosti z ní. Jedním z jeho atributů je roh hojnosti, vyjádření mužské (roh) i ženské (lůno) síly a energie, jejich sjednocení a obou těchto základních, plných a probuzených kvalit.

Jakkoli je svátek podzimní rovnodennosti spojen především s oslavami a hodováním a užíváním plodů a projevy vděčnosti, je spojen i s obavou ze zimy anebo nostalgií z odcházejícího léta a plnosti slunce, jehož svit má pro naše tělo i duši stále takový význam jako kdysi.

Zvyky

Mezi posvátné zvyklosti této doby patřilo obětovat polím. Obětiny se zaorávaly do brázd. Mezi obětiny patří mošt, víno, byliny ? obětuje se opět na polích a vše se zaorává. Obřad provází projevy vděčnosti zemi a živá víra, že země ? půda posílená obětinami se odvděčí plodností v dalším roce.

V tuto dobu se konaly hostiny, při kterých se podávaly nejlepší pokrmy, hosté měli mít nejlepší oděv (traduje se, že střízlivost při těchto hostinách byla považována za nemrav) ? byly to slavnosti hojnosti, při nichž se pila medovina, pivo i víno, nesměla scházet hudba, recitace básní a vyprávění příběhů. Všechny tyto oslavy vyjadřovaly díky za úrodu a rituály spojené s tímto obdobím sestávaly z obětí částí úrody bohům a z věšteb ohledně úrody v následujícím roce. Jako součástí každého svátku, prapůvodní součástí i Albanu Elfed bylo vyjádření úcty vodě, k němuž se nakonec vztahovala, zemi, i stromům ? a rozdělání posvátného živého ohně.

Je znám zvyk z Rujany, kultovního centra Polabských Slovanů, podle něhož se při rituálu kněz schoval za ohromný medový koláč a ptal se, jestli je vidět. Následovalo přání, aby ho (i) příští rok neviděli, neboť velikost koláče se odvíjela od velikosti úrody, a modlitba za dobrou úrodu v příštím roce. Stejný zvyk je znám i z našeho území, kde kněze nahradil hospodář a medový koláč chléb.

Další zvyklostí bylo chytání kohouta, který se také s tímto obdobím pojí (a také samozřejmě husy ? ptáci boha Luga, který v tu dobu už předával svou vládu, což se zachovalo doposud v tradici pečení svatomichalské husy). Tento zvyk v nás probudí spíše smutek a lítost ? ještě do 20. století se v Dolní Lužici v tuto dobu používal živý kohout, až později byl nahrazen usmrceným ptákem, který se pověsil na bránu zdobenou dubovými listy. Mladíci jeden po druhém projížděli branou na koních a snažili se zavěšenému kohoutovi utrhnout hlavu a křídla. Komu se to podařilo jako prvnímu, byl prohlášen za krále slavnosti a mohl si se zavázanýma očima vybrat z kruhu dívek královnu. Smysl tohoto zvyku se mi nepodařilo zjistit, kohout však symbolizoval také světlo jako husa, a oheň.

K rohu hojnosti se pojí zvyk, který zaznamenal kronikář Saxo Gramaticus. První den kněz zametl chrám, další den kněz vzal z rukou boha roh, který při loňské slavnosti naplnil vínem. Podle množství vína věštil další úrodu ? čím méně vína, tím méně úrody. Víno z rohu vylil k nohám sochy jako oběť, naplnil, přiložil k ústům božstva a pak vypil sám. Když jej naplnil potřetí, položil jej zpět božstvu do rukou, kde zůstal do následujícího roku pro nový obřad.

Rostliny

Dveře v tuto dobu se zdobí malým věncem, obsahujícím sušené plody a pozdní rostliny, symbolizující plodící životní sílu, ale i její úbytek - podmínky umožňující dozrání ? mírný oheň pozdního léta a začátku podzimu, využití získaného, jeho přeměnu, radost a vděčnost za ně, oslavu plodů i přípravu na vnitřní ztišení.

Mezi rostliny Albanu Elfed podle Druidského herbáře (E. E. Hopmanová) patří bodláky, kapraď, klejicha, kokořík, měsíček, mučenka, myrha, obilí, růže, styrač, šalvěj, zelenina a žaludy.

Významné místo mezi nimi má ale i vřes, který představuje purpurový plášť boha Lugha, jehož vliv byl na vrcholu v období cyklu Lugnassad (Lammas) a nyní jeho vliv slábne podobně jako síla slunce, se kterým je spojován, coby bůh představující světlo, jehož ptákem je husa ? zabíjená právě na svátek archanděla Michaela, s nímž sdílí některé atributy ? zejména světelné kopí z jasanového dřeva, stromu, z něhož se vyráběly hůlky na rozdělávání ohně, i boj proti temnotám, a který později zaujal Lughovo místo na počátku dalšího cyklu.

Spojená s tímto obdobím jsou i jablka a později přízračný ocún.

Sklizeň jablka symbolizuje sklizeň života. Obojí je spojeno se západním směrem, místem, kam odchází slunce, světlo, i podle tradice my sami, opisuje tutéž cestu se svým vnitřním světlem. Mytický Avalon, známý z artušovských pověstí, byl znám i jako Jabloňový ostrov. Proto se těmto oslavám říká i Jabloňová nebo Avalonská slavnost. U nás kdysi pradávno zdobily jabloně jednu stráň u Vyšehradu.

Ocúnu se říká Michaelova rostlina, přezdívaná také rostlina světla nebo rostlina večerní, noční práce. V tuto dobu se začínalo s předením. Ocúny si ženy roztíraly na ruce, aby je neměly bolavé od předení, anebo si ho natíraly na víčka, aby je při dlouhých zimních večerech nebolely oči.

Babí léto ? v tuto dobu už musí být setba skončená

Pavoučím vláknům, která v tuto dobu poletují ve vzduchu, se říkalo předivo Bohyně (Báby ? od ní Babí léto?, v Německu Paní Holle).

S posledním snopem na poli jsme se setkali už při Lugnasadu ? při žních. Představoval cyklus roku a různé podoby Bohyně, naposled Caileach. Byl zdoben a užíván při obětních rituálech. Mnohde byl jako poděkování za úrodu slavnostně odnášen do kostela nebo vystavován na čestném místě doma. Na jaře se dával jako lék do krmení koním a dobytku. Slované věřili, že v tomto snopu sídlí ochranný duch ? Obilná matka, Baba, Žithola, Košířka. Odměňoval se těm, kdo se chovali k obilí s úctou, a trestal neuctivé. Mohl se ukázat v podobě zvířecí i lidské. Přecházel z posečeného obilí na neposečené. V poslední trsu obilí tak byla shromážděna veškerá síla obilného ducha. Příštím rokem se zrno z posledního snopu přidávalo do osiva, aby do něj přešla síla loňské sklizně.

Pokud chceme využít tohoto období co nejlépe, kromě obvyklého přechodového rituálu a slavnosti se můžeme soustředit především na to, co jsme nashromáždili, všechny plody, dobré i zlé, které jsme sklidili, zvážit je, oddělit zrno od plev ? ovoce dobré od nezralého a zkaženého, vyjádřit vděčnost za všechny z nich a všechny zkušenosti, které jsme v tomto období získali, poděkovat, očistit se od starého a nepotřebného ? a očištění a poučení a opět zdokonalení vykročit do nového cyklu.

S přáním všeho dobrého pro čtenáře časopisu Phoenix i posluchače rádia Místo setkávání,

Lenka Marečková
Místo setkávání

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 09/2013.