Málokteré město na světě se může chlubit tolika věžemi jako Praha. Přídomek "stověžatá" však vznikl až v 17. století. Z té doby je zachována rytina Prahy, a na té možno spočítat 146 věží. Předtím se říkalo Praze "zlaté město". Tak ji v latinské básni věnované císaři Rudolfovi opěvuje dvorní pěvec Capella:

Ze dřeva je zbudována ponejprv za dávnověkosti

Máť Praha, an Libuší jí vznik byl dán.
Zaskvěla pak mramorem se vzácným,
vztyčila vzhůru v oblaka své věže i štíty domů,
ze dřeva už není, ani nesluje více kamennou.
Stavši se Tvým trůnem, králi Rudolfe, Zlatou.

Proměna sochy krále Jiřího v Pannu Marii

Klenotem Staroměstského náměstí je gotická stavba Týnského chrámu. Jeho průčelí zdobí dvě věže. Ta větší se prý nazývá Adam a menší Eva. Před chrámem stával ohrazený dvůr, zvaný též týn. Chrámu se původně říkalo Panny Marie před Týnem. Ve výklenku průčelí vidíme sochu Panny Marie se zlatou svatozáří, avšak nebylo tomu tak vždycky.

V roce 1310 vládl v Praze Jindřich Korutanský. Jan Lucemburský, tehdy teprve čtrnáctiletý, ale už manžel Elišky Přemyslovny, chtěl Korutanského z Prahy vypudit a se svým vojskem oblehl Prahu. Kaplan královny Elišky, který dlel v kostele, dostal se přes obležení a dojednal s velitelem vojska, že až dá z věže chrámu třikrát znamení, měšťané se uvnitř obležení chopí zbraní a podpoří vojsko, které zvenku zaútočí. Praha byla skutečně dobyta a Korutanský vyhnán. Chrám byl později také sídlem husitského arcibiskupa Jana Rokycany.

Když byl Jiří z Poděbrad zvolen králem, vedly jeho první kroky právě do tohoto chrámu, bašty husitství. Dokládal to i obrovský pozlacený kalich umístěný na průčelí. Později k němu přibyla socha krále Jiřího z mramoru, se zlatým mečem v ruce. Na meči byl nápis ?Pravda vítězí? a možná, že právě tento nápis někoho rozčiloval?

Věříme-li historii, existovali vandalové už na sklonku 16. a 17. století. Jednou nad ránem jakýsi uličník vylezl až k soše a ukradl jí z pravice pozlacený meč. Vandal byl chycen, ale na intervenci shora zase propuštěn. Podle jedné verze byl mladík tímto úkolem dokonce pověřen, aby meč mohl obohatit sbírky císaře Rudolfa. Navrácení meče si prý kladli jako podmínku čeští páni, když měli po prohrané bitvě na Bílé hoře přísahat věrnost císaři Rudolfovi. Ale již o 15 let později seminaristé z nedaleké jezuitské koleje svatého Václava celou sochu i kalich shodili s průčelí. Z mramoru pak byla vytvořena socha Panny Marie, a ta dostala svatozář i hvězdy na pláštěnce ze zlata pocházejícího z kalicha. V té podobě je můžeme vidět dodnes.

Věže z Karlova mostu

Mostecká věž ze staroměstské strany byla míněna jako část korunovační cesty, jejíž jeden konec byl na Vyšehradě a druhý v chrámu svatého Víta. Při letním slunovratu možno branou této věže vidět slunce zapadající za chrámem na hradě. Král se tak při své korunovační cestě ubíral za slunečními paprsky až k místu, kde stála kdysi románská bazilika a kde ještě dříve podle pověsti uctívali boha Svantovíta.

Pod střechou Mostecké věže byly nalezeny dva záhadné latinské nápisy, znějící stejně, ať jsou čteny zleva doprava, nebo naopak. Podle nejnovějšího překladu říkají tyto dva verše:

Ukazuj se jako znamení, marně se mne dotýkáš a po mně toužíš,

Říme, skrze pohyby hvězd náhle k tobě přijde láska.

Tyto dvě magické věty podle nejnovějšího výkladu mají být jakýmsi dialogem mezi jednoocasým lvem, zpodobněným na soklu a svatováclavskou orlicí pod ním. Při slunovratu se stín soklu lva dotkne erbu svatováclavské orlice, jen jednou za rok.

Ledňáček nebo kladivo?

Na mostecké věži jsou plastiky svatého Víta, císaře Karla IV. i jeho syna Václava. Symbolem tohoto krále, o němž se zmínky někdy rozcházejí, byl ledňáček v jakési točenici, který je též na věži zobrazen. Tento symbol je vykládán příběhem o lazebnici Zuzaně, kterou prý král často navštěvoval, a která mu prý též při jeho pronásledování českými pány zachránila život tak, že ho tajně v loďce převezla přes Vltavu na druhý břeh. Tento příběh se datuje od konce 14. století, kdy se objevil v Hájkově kronice. Točenice pak má být lázeňským ručníkem a ledňáček snad údajným znakem lazebníků.
Existuje však též docela jiné vysvětlení. Ve 14. století bylo v Praze kamenické bratrstvo Obruč a kladivo, jehož patronem byl sám král Václav. Tento spolek měl být předchůdcem pozdějších Svobodných zednářů a jeho rektorem dokonce pražský arcibiskup. Bylo by možné, že ona záhadná točenice je onou obručí a ledňáček, že byl jakýmsi stylizovaným kladivem? Ačkoli časová vzdálenost od určitých událostí tyto mnohdy spíše přibližuje, tuto hádanku asi s jistotou nikdo nevyluští.

Malostranské věže

Na druhé straně Karlova mostu z malostranské strany jsou věže hned dvě. Ta nižší patří k nejstarším pražským památkám vůbec. Je starší než sám Karlův most, protože pochází už z 12. století a byla částí románského opevnění původního Juditina mostu. Její výzdoba je ovšem o tři století mladší, a z této doby je i vyšší věž. Obě věže jsou spojeny Malostranskou branou, nesoucí znaky zemí, které za doby krále Václava patřily pod jeho vládu.

Typickým reliéfem Malé strany jsou dvě věže, patřící k Mikulášskému kostelu. Ta větší je barokní a menší rokoková. V barokní věži chrámu se před časem nalezla krabička s ostatky svatých a magickými bylinami. Byly při budování kostela vloženy do věže, aby chránily stavbu. Takové ochranné předměty byly ukládány do mnohých pražských věží.

Chlouba gotiky

Věže chrámu svatého Víta tvoří známý reliéf hradu, takřka pohádkový. Katedrála svatého Víta byla postavena kolem poloviny 14. století na základech staré románské baziliky. Stavební huť na pražském hradě byla založena Matyášem z Arrasu. V jeho díle pak pokračoval Petr Parléř ze švábského Gmündu.

Nad svatováclavskou kaplí se tyčí velká věž, která je důkazem důležitosti této kaple, pod níž jsou uloženy korunovační klenoty. Kaple vznikla na místě někdejšího hrobu svatého Václava a její zdi jsou obloženy víc než třinácti sty jaspisů a ametystů.

Václavu IV. bylo prý předpovězeno, že zahyne před chrámovou věží. Rozhodl se proto, že dá věž raději zbořit. Dělníci odstranili vrchní část, ale mezitím v Praze vypukly husitské bouře. Z protestního procesí na Novém městě vznikla známá pražská defenestrace na Nové radnici, při níž zahynuli tamní konšelé. Krále Václava IV. z rozčilení ranila mrtvice a po 16 dnech zemřel. Když bylo jeho polomrtvé tělo neseno na hradě kolem věže, bylo vzpomenuto někdejší předpovědi. Věž dostala prozatímní šindelovou střechu, která později shořela. Za Rudolfa II. byla věž opatřena měděným krytem, ten byl však zničen bleskem. Teprve roku 1770 dostala věž kopuli tak, jak ji známe dodnes.

Někdo bude možná zklamaný, dozví-li se, že dvě novogotické věže při vchodu do chrámu byly postaveny až koncem 19. století a dokončeny dokonce teprve až počátkem minulého století.

Prašná brána otevřena?

Tuhle říkačku znám ještě z dětství, ačkoli je tomu již hezky dlouho, co byla Prašná brána někdy také zavřena. Ve 13. století bylo Staré město obleženo hradbami, v nichž bylo celkem 13 bran. Tato brána měla svou věž, ale nejmenovala se ještě Prašná.

Její význam vzrostl ve 14. století, když tu na místě dnešního Obecního domu byl vybudován Králův dvůr jako sídlo českých králů, protože pražský hrad měl být tehdy v dosti špatném stavu. Ale Vladislav Jagellonský už sto let nato toto sídlo opustil a dal přednost zvelebenému pražskému hradu.

Koncem 17. století sloužila Prašná brána jako skladiště střelného prachu, odtud její nynější název. Novogotickou úpravu dostala rovněž až koncem 19. století. Za zmínku stojí i vedlejší Obecní dům. Byl postaven v minulém století a na jeho výzdobě se počátkem 20. století podílela celá generace umělců, počínaje Myslbekem a Šalounem a konče Alšem a Muchou.

Někdejší second hand

Před kostelem svatého Havla se konával trh s obnošenými věcmi, neboli tandlmarkt. Kostel byl založen už současně se vznikem tzv. Havelského města ve 13. století. V kostele kázal také Jan Hus. V době baroka byl ovšem kostel i se svými věžemi zbarokizován tak, jako mnoho ostatních.

Největší pražské náměstí

Možná se domníváte, že to je Václavské náměstí, ale není tomu tak. Odjakživa bylo největší náměstí zvané Dobytčí trh, protože se tu prodával především dobytek. Dnes je to Karlovo náměstí a ze starší zástavby je zachována jen věž Nové radnice, kostel svatého Ignáce a tzv. Faustův dům. Nová radnice se zapsala do historie roku 1419, kdy tu husité vedení Janem Želivským svrhli katolické konšely. Původně gotickou radnici zdobila již tenkrát věž, která se zachovala dodnes.

Podle záznamů již císař Karel IV. dal do věže na zeď obrácenou k Vodičkově ulici vsadit železný loket, jako standardní míru pro trhovce, kteří tu prodávali sukno a jiný měřitelný tovar. Loket byl však vsazen příliš vysoko, takže si trhovci menšího vzrůstu stěžovali, že na něj nedosáhnou. Byl proto určen člověk, který v dobách trhu stál u lokte a pomáhal zájemcům měřit. Míra má být až dosud zachována spolu se zbytkem řetězu, jímž se na noc zavírala Vodičkova ulice.

Z doby baroka pochází kostel svatého Ignáce, postavený Jezuity záměrně proti kapli Božího těla. Tato ve tvaru hvězdy postavená kaple, která byla centrem protestantských snah, byla ediktem Josefa II. zbořena. Přesto však stojí za zmínku, protože souvisí s dříve zmíněným kamenickým bratrstvem Obruče a kladiva. To bylo jejím zřizovatelem v 15. století spolu s králem Václavem, jeho členem.

Barokní nádhera kostela měla tenkrát ukázat nadřazenost kostela s jeho vysokými věžemi nad prostou kaplí Božího těla.

Z historie Jindřišské věže

V polovině 14. století byl postaven kostel zasvěcený svatému Jindřichu. Toto jméno dodnes nese ulice i věž. U kostela byl později zřízen hřbitov, který však nebyl udržován v dobrém stavu. Tak v 17. století píše dějepisec, že tamní okolí ostudně páchne, hlavně vinou louže, která byla původně míněna jako zásobárna vody k hašení případného požáru. Z louže se ale stalo bahnisko, po němž kolem věže běhají vepři, psi a slepice. V louži samé pak se to prý hemží plazy a štíry.

Koncem 18. století spadla kopule věže a pod ní byla nalezena husitská píseň. Němci v ní vyhrožují Čechům:

Nám se neubráníte. Vězte naši sílu taků,
je nás víc než kbelík maku.
Na to Češi odpovídají:
Ač pak nás jsou malé houfce, co jedna lžíce hořčice,
však budem perni vám, to nám rač dáti Kristus Pán!

Při obléhání Prahy Švédy jedna dělová koule zázračně těsně minula věž kostela, a na poděkování pak byla vystavěna kaple svaté Barbory.

Svatoštěpánský zvon

Zvon pro kostel svatého Štěpána ukoval německý zvonař Lechmar, který byl velkým odpůrcem husitů. Prohlásil prý, že by byl nejraději, kdyby se zvon poprvé rozezněl při popravě některého z husitů, kteří hanobí katolické kostely. Za svou opovážlivou řeč byl odsouzen k smrti. Mezitím byl jeho zvon instalován do věže a poprvé se rozezněl, právě když vedli zvonaře na popravu. Tak se sám dočkal toho, co přál druhým.

Otec vlasti miloval češtinu

Otec Karla IV., Jan Lucemburský, česky neuměl a Karel sám byl vychován ve Francii. Jeho mateřským jazykem po matce Elišce Přemyslovně však byla čeština, kterou miloval a velice laskavě se o ní vyjadřoval. Snad i proto dal založit klášter, kde by mniši hovořili slovanským jazykem a bohoslužby se tam měly konat též v jazyce Čechům srozumitelném, nikoli v latině. Tak tomu bylo nějaký čas, avšak po Bílé hoře se do kláštera přistěhovali Španělé a začal nový pořádek. Při slavnostním otevření se ubíralo do znovuotevřeného chrámu procesí za hlaholení novoměstských zvonů. Zněly z několika věží, ale nikoli od Emauzského kostela. Když se přišli dotázat do věže zvoníka, zjistili, že všem zvonům přeřezal provazy, aby nemusel zvonit na uvítanou cizákům. Byl potom popraven, avšak zvony se prý ozvaly z věže, kdy se jim zachtělo, zejména v předvečer svátku Václava, patrona české země.

Zásluhy staroměstských řezníků

Řezníci na Starém městě měli prý o svou čtvrť větší zásluhy, nežli jakýkoli jiný cech. Poprvé ozbrojeni sekyrami podpořili zevnitř vojsko Jana Lucemburského při obléhání Prahy. Později pak dvakrát zachránili kostel svatého Jakuba i s jeho věží. Zato se jim dostalo dovolení mít ve znaku jednoocasého lva, držícího řeznickou sekyru tak, jak jej bylo možné shlédnout na řeznických krámech ještě před pár roky.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 08/2013.