Před tím než začnu svůj výklad, chtěl bych objasnit příčinu, která mě navedla k serióznímu zkoumání v oblasti problematiky bolesti. Bylo to při práci s dětskými nemocemi, jako jsou: stočení chodidel – PEC, deformace páteře – skolióza a také DCP (dětská mozková obrna), kde děti kromě základních diagnóz měly navíc dlouhotrvající různě citlivé bolesti.

Zajímavé bylo zjištění, že tyto bolesti rychle pomíjely, ale sama terapie léčení té základní diagnózy trvala dlouhé měsíce a někdy i roky. Po nějaké době se na mě začali obracet i dospělí, trpící ostrými nebo chronickými bolestmi neurologického charakteru. Tito pacienti předtím vyzkoušeli celou škálu terapií od klasické medicíny (analgetika, injekce, rehabilitace) po netradiční alternativní metody, jako je např. jóga, tai-či, meditace, různé formy dýchaní apod.) s cílem omezit nebo úplně skončit s chemickými léky, které jim dle nich spíše ubližovaly.

Aby bylo možno porozumět mechanizmu léčení bolesti, je třeba nejprve porozumět tomu, jak bolest měřit. Proto jsem se ponořil do zkoumání toho, co lidstvo dosáhlo v oblasti měření intenzity bolesti a narazil jsem na tzv. "číselnou rankovou škálu", zkráceně ČRŠ, která funguje na základě číselného rozmezí od 1 do 10. Pacient pak zvolí číslo dle intenzity své bolesti. Dále existuje "verbální ranková škála" – VRŠ, která sdružuje seznam slov neboli descriptorů bolesti od 0 do 5, kde pětka označuje nesnesitelný práh bolesti. Dále ještě existuje Mac Gilovský otazník, jehož obsahem je 78 slov – 78 descriptorů bolesti, kdy pacienti svými slovy charakterizují stav své bolesti. Algogramma je měření citlivosti bolesti neboli tzv. profil bolesti. Kreslením svých profilů pacienti zkoumají a kontrolují svoji bolest. A na závěr ještě existuje tzv. "vizuální analogová škála" – VAŠ, která znázorňuje přímku o délce 100 mm, na níž jsou po milimetrech vyznačené dělící čárky a pacient značí intenzitu své bolesti přímo na přímce.

Velkým překvapením pro mě bylo, že většina pacientů o takovémto měření bolesti nikdy neslyšela. Asi proto, že klasická medicína jim je příliš nenabízela.

Abych pochopil účinnost těchto diagnostických pomůcek, musel jsem vyzkoušet tyto metody na svých pacientech, díky čemuž jsem zvážil, které metody dokážou nejlépe označit stupeň bolesti. Při práci s těmito analyzátory bolesti jsem zjistil, že jsou sice nezbytné, ale také neúplné. Stačila mi k tomu jediná věta jedné mé pacientky: "Mě nezajímá, jak bolest vypadá, nebo kde se nachází na papíru, zajímá mě, kdy bolest začne odcházet." A od té doby jsem přestal používat všechny způsoby měření bolesti, neboť jsem pochopil, že tyto pomůcky jsou pasivní a nedokážou pacienta zaujmout. Proto jsem byl nucen vymyslet poněkud modernější a aktivnější – vizuální, grafické pomůcky, které by pacienta více nutily spolupracovat a určit intenzitu jeho bolesti.

Individuální deník bolesti

Vytvořil jsem soubor aktivních schémat na fixaci bolesti, které byly zahrnuty do deníku s názvem: Individuální deník bolesti (obrázek.1). Principem deníku je dodržování tří pravidel:

1. Pacient v reálném čase, tedy v přítomnosti, musí hodnotit bolest v procentuální soustavě.
2. Po aplikaci terapie na bolest se čísla musí měnit směrem nahoru nebo dolů.
3. Aby se pacient lépe soustředil na hodnocení intenzity bolesti, musí hodnotit svůj nový stav bolesti se zavřenýma očima.

V klasické medicíně nejsou stanovena pevná pravidla hodnocení bolesti. Většinou se hodnocení bolesti provádějí s otevřenýma očima, což nedává pacientovi objektivní možnost hodnotit svoji bolest.

Každý pacient dostane individuální deník na ohodnocení bolesti, který musí nosit stále při sobě. Nejlepšího hodnocení intenzity bolesti se dosáhne, když pacient dodržuje 10 až 14 denní léčebnou proceduru, proto jsou v deníku navrženy grafy na tuto délku (obrázek 2). Vertikální přímka značí procentuální intenzitu bolesti a horizontální značí počet dnů. Křivka potom ukazuje chování bolesti v daném období.)

Hodinový procentuální ciferník (obrázek 3), nutí pacienta každou hodinu sledovat, hodnotit a fixovat procentuální stav denní i noční intenzity bolesti.

Nejdůležitějším nástrojem na okamžité ocenění intenzity bolesti je takzvaný Bolmetr (obrázek 4), kde jsou na polokulaté škále dvě šipky. Červená ukazuje maximální práh bolesti a bílá, korekční šipka, ukazuje klesání bolesti. Po aplikaci na bolest se stav šipek mění, což má silně terapeutický vliv ukládající se do podvědomí.

Bolest se také může po těle stěhovat. Aby se bolest zmapovala a zdokumentovala, jelikož si někdy pacient ani terapeut nepamatují přesnou polohu bolesti, slouží jim mapa bolesti, kde pacient sám ukazuje prstem bod a terapeut lihovým fixem označuje polohu, aby se příště dalo porovnat, zda se bolest přesunula či zůstala.

Na konci terapie pacient napíše do kruhového pole svůj aktuální procentuální stav bolesti na zadní stranu deníku. Toto číslo je ekvivalentem objektivní práce s bolestí za dané období.

V dalším čísle bude popsána terapie 13 kloubů, která je spjata s měřením intenzity bolesti a ukazuje důležitost tohoto jednoduchého diagnostického nástroje v podobě deníku, na snižování bolesti.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2013.