Lída Formanová, Tomáš Dvořák, Roman Šebrle jsou nejznámější jména atletů, jejichž atletický vrchol se skončil předčasně kvůli zdravotním problémům pohybového ústrojí.

Poruchy ve vazivu pohybového aparátu narušily sportovní aktivitu i Dominika Haška, Tomáše Rosického a řady dalších známých i méně známých a neznámých sportovců. I jmenovaní postižení si jistě kladli, nebo si ještě kladou otázku, jestli se s jejich postižením dalo něco udělat, aby zdravotní porucha nenarušila jejich vrcholovou sportovní kariéru.

Místo odpovědi k této otázce lze na základě poznatků o biochemickém zdraví zodpovědně prohlásit, že konec kariéry vrcholových sportovců ze zdravotních důvodů je většinou zbytečný a jde plně na vrub zdravotnictví a jeho složce sportovnímu lékařství, které nepřevzaly od lékařského výzkumu potřebné informace, aby dokázaly nepříznivému vývoji zdravotního stavu sportovců zabránit! To je jistě závažné tvrzení, ke kterému je třeba uvést vědecké informace, které ho odůvodňují.

Chemický chaos

Začneme od počátku, který najdeme u pojmu porušené biochemické zdraví. Pokusíme-li se představit si člověka jako obrovskou snůšku biochemických procesů, musíme mít nutně pocit chemického chaosu, ve kterém se nelze vyznat. Hloubavější jedinci mohou dospět k názoru, že kdyby v biochemických procesech nepanoval řád a zákonitosti, nebyl by myslitelný život. Věříme-li, že ve vzájemných vztazích biochemických procesů musí platit zákonitosti a řád, začneme cítit, že musí existovat vzájemné závislosti s podřízeností a nadřízeností určitých procesů.

Tím připouštíme existenci významové hierarchie, která ve vzájemné souhře procesů znamená, že jsou biochemické procesy méně významné, jiné jsou důležitější, a pak, že jsou ty nejvýznamnější, bez kterých život nemůže existovat. Lékařská věda znala již před šedesáti lety biochemické cykly v metabolismu uhlovodanů. Jejich cyklické uspořádání považovala za symbol významnosti v tom smyslu, že jde o děje, které se nesmí zastavit, aby se nezastavil život.

Přibližně před čtyřiceti lety začali vědci popisovat další procesy odehrávající se v cyklu. Časem se u nich ukázalo, že patří do I. kategorie významnosti a dnes asi hodnocení vyzní na super významnost. Toto super hodnocení je totiž přiměřené tomu, že bezchybný chod těchto procesů definujeme jako biochemické zdraví, které je podmínkou plného fyzického a mentálního zdraví. U sportovců je pochopitelně nezbytné pro udržení jejich plné výkonnosti.

U žádného jiného souboru biochemických procesů se nepodařilo najít tak neúprosně pevnou závislost jejich bezporuchového chodu na pravidelném dodávání nezbytných vitaminů a minerálů, jako se to podařilo určit pro kyselinu listovou, B6 a B12 u metabolismu homocysteinu. Tyto tři vitamíny dostávají sportovci většinou dosti pravidelně, ale bez určení dávek s oporou o vědu. Proto dávky vitaminů bývají jen málokdy plně účinné. Například u kyseliny listové může být rozpětí dávek od 200 μg do 2500 μg a u dalších vitaminů jde také o větší rozpětí mezi nejnižší a nejvyšší nasazovanou dávkou.

Dávky těchto tří vitaminů a k tomu dalších podpůrných látek se stanoví zcela přesně, jakoby na míru, podle naměřené hladiny homocysteinu v krvi. Jenom jejich přesným nadávkováním lze vyladit biochemické zdraví na optimální úroveň a zajistit si tak plnou tělesnou a duševní výkonnost. Také platí, že dávky vitaminů dostačující k udržení biochemického zdraví například ve dvaceti letech již nepostačují k jeho udržení ve dvacetišesti, třiceti atd.

Mechanismus vzniku "přetrénování"

Tady je třeba odbočit k ostatním vitaminům a minerálům, které známe. Platí, že je potřebujeme všechny. Mějme tu na mysli novou definici civilizačních chorob – "nemocí z nedostatku". Znamená to, že nám ve stravě, v zelenině, chybí 80 % z množství vitaminů, které obsahovala před padesáti lety. U těch ostatních většinou stačí přibližně respektovat doporučené denní dávky. Odlišnost "těch ostatních" od kyseliny listové, B6 a B12 j e v míře důsledků jejich deficitu: u těch "ostatních" nebývají důsledky zřetelné a většinou trvá dlouho, než je můžeme zřetelně pozorovat. U vyjmenovaných tří vitaminů mají důsledky podobu konkrétních civilizačních chorob se specifickými dobře pozorovatelnými projevy u sportovců, zejména u vrcholových.

Zvýšený homocystein znamená pokles výkonnosti

Sportovec, který si "nosí" vyšší hladinu homocysteinu v krvi, trpí postupným snižováním výkonnosti. Pokles se projevuje v rychlosti, v síle, ve vytrvalosti a v pohybové koordinaci. Úbytek se může týkat z počátku jen jedné složky, nebo všech, nebo také jejich libovolné kombinace. Neumíme určit, které budou postižené více a které méně. V začátcích sportovní medicíny se tyto stavy s poklesem výkonnosti nazývaly "přetrénování". Jeho podstata se vykládala různě, ale vždy chybně, protože výklad byl spekulativní a postrádal vědecký podklad.

Tato postižení se často objevují v souběhu s poruchami ve vazivovém ústrojí a pod tíhou jejich působení se hodně sportovců rozhoduje ukončit kariéru. Takové rozhodování je v těchto případech předčasné a tím i zbytečné. Vzniku popsaných stavů se lze totiž úspěšně bránit. Jen musí sportovec znát mechanismus jejich vzniku a potom vědět, jak se jich zbavit. Zatím platí, že sportovní lékař, ani trenér mu v tom nedokážou spolehlivě poradit.

Nuže, v čem je podstata: Porušené biochemické zdraví se projevuje patofyziologickým fenoménem zvýšením hladiny aminokyseliny homocysteinu v krvi. Zvýšený homocystein je toxická látka, která vyvolává tato nejčastější poškození: vyřazuje z funkce enzymy a v těžším stupni poškozování je zcela ničí. Neurotoxicita se projevuje v nejmírnější podobě změnou nálad, což znamená "přeladění" nervového systému do změněné emocionální reaktivity. Tyto změny se projevují sklonem k depresím a k větší unavitelnosti, případně až k chronickému únavovému syndromu. Pravidelně doprovází tyto změny zhoršení pohybové koordinace. Toto jsou podklady stavů zahrnovaných pod pojmy ztráta formy a přetrénování.

Za achilovkami, tenisovými lokty, menisky, bolestmi v tříslech atd. stojí homocystein

Homocystein při své zvýšené hladině porušuje svoji toxicitou elastická vlákna vaziva. Vyvolává v nich změny podobné zánětu, takže porušená místa začnou bolet a snadno se trhají. Jakoby podle "zákona schválnosti" si homocystein vybírá k tomuto působení více namáhané šlachy, klouby a úpony svalů. Všechny záněty achilovek, tenisové lokty a bolesti v tříslech mají tento původ.

U sportů jako kopaná, hokej, košíková nebo házená dochází k poškozování vaziva často pomalu a někdy zcela, jindy zčásti, bez příznaků. Jakoby předurčené je v tomto směru vazivo kloubního pouzdra kolen, úpony menisků a vlákna, která menisky vyztužují. Po nějaké době takového působení je koleno "zralé" k poškození úrazem. Stačí pak mnohem menší síla úrazového mechanismu, aby došlo ke zranění. Vazivo poškozené homocysteinem se také hůře hojí.

Artroskopické operace znamenají bezpochyby velký pokrok v omezení dalšího poškození operačním zákrokem, ale homocysteinem zvýšenou dispozici k poranění to nevyléčí. Sportovec, jehož vazivo postrádá pevnost v důsledku narušení toxicitou homocysteinu, je postihován opakovaně a obvykle stále častěji úrazy při střetech, nebo jen při špatně provedených pohybech, nebo nadměrném namáhaní exponovaných partií vaziva. To jsou důvody, které vyřazují sportovce ze zorného pole jejich příznivců a omezují jejich zdroje příjmu. A to všechno jen proto, že jejich lékaři z nějakého důvodu nemají ponětí o existenci biochemického zdraví.

Co hlavně snižuje výkonnost sportovců?

Výkonnost některých sportovců snižuje ještě jiný důsledek poruchy biochemického zdraví se zvýšením hladiny homocysteinu v krvi, a to neurotoxicita a jí způsobená porucha nervosvalové koordinace. Z tenisu známe situace, kdy se hráč přestane "strefovat" do prvního podání, nebo kdy mu míče začínají padat za čáru, nebo létat do sítě. U útočníků ve fotbalu jsme mohli vidět, jak jsou opakovaně stavěni v národním mužstvu, snad proto, že se vzpomíná na dobu, kdy se dopředu dalo poznat, že po tom, co se dostali k míči, dali gól. Trenéři tyto hráče dávají dál do sestavy, jakoby s nadějí, že se jim vrátí mladistvý zápal a probudí se k bývalým výkonům. Mohou se k nim probudit, pokud budou trenéři nebo sportovní lékaři vědět, že příčinou poklesu výkonnosti je postupná ztráta biochemického zdraví se zesilováním toxických účinků homocysteinu a budou vědět, kam hráče poslat kvůli vytvoření předpokladů pro návrat ztracené formy.

Není těžké vytvořit pro sportovce dokonale fungující systém prevence s udržováním neporušeného biochemického zdraví. O tom, že do tohoto ideálu má sportovní medicína daleko, svědčí sportovci, u kterých se najde vyšší cholesterol, vyšší krevní tlak, nebo dokonce počínající cukrovka. Také výskyt ekzému, psoriázy, nějaké formy revmatického onemocnění, nebo depresí jsou svědectvím, že u sportovce došlo k zanedbání prevence poruch biochemického zdraví.

Paralelní péče o zdraví

Řadoví občané a pacienti již našli způsob, jak čelit tomu, že jim zdravotnictví neposkytuje péči, která by byla postavená na léčení příčiny vzniku civilizačních chorob. Protože se odmítají spokojit s pouhým léčením příznaků nemoci a nechtějí trpět vedlejšími účinky chemických léků, když "vedle" existuje péče, která jim přes biochemické zdraví zajistí ochranu před postižením civilizačními chorobami, vymysleli a nechali vzniknout "Paralelní péči o zdraví" (PPoZ).

Na výzvu v prosincovém čísle PHOENIXU, že hledáme spolupracovníky pro samostatné podnikání v PPoZ, se nám k datu 14. ledna zatím přihlásilo šest zájemců. V náplni jejich činnosti by mělo být šíření informací o PPoZ o důvodech jejího vzniku a o tom, jak odlišnou péči proti současnému zdravotnictví poskytuje. Jejich hlavní prací je zprostředkovávání informací o metodách prevence a léčení civilizačních chorob na principu obnovení a udržování biochemického zdraví a praktické provádění.

Teprve při proškolování vyšly najevo obavy některých z nich, zda svojí činností nemohou nemocné poškodit. Ubezpečuji všechny nerozhodné zájemce, že nemocné nemohou poškodit, protože nezacházejí s chemickými léky, které mohou znamenat pro pacienty nebezpečí. Zacházejí pouze s potravinovými doplňky, které obnovují biochemické zdraví, nebo pomáhají napravovat škody, které způsobila toxicita homocysteinu, hlavně na enzymech a buněčných membránách, během období poruchy biochemického zdraví.

Najde se někdo, kdo by se pokusil zavést poradenství v rámci PPoZ i u sportovců? Úvodní informace o působení zvýšeného homocysteinu u sportovců najde takový zájemce na www.karelerben.cz.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 03/2013.