O náhodě

Pokud se nyní hovoří o tom, že by měl být Tomáš kardinál Špidlík blahoslavený, a tedy později "sit venia verbo", tedy ať to slovo padne: "svatořečený", vzpomínám si na jeden svůj pobyt v Římě, už po smrti našeho proslulého kardinála. Setkal jsem se tehdy s bohoslovcem, který mi vyprávěl o pateru Špidlíkovi, jejich rodinném příteli.

Bohoslovec pocházel ze Skandinávie, o to bylo podivuhodnější, že odešel, z typicky protestantské země, studovat na katolického kněze do Říma. I jeho osud byl podivuhodný.

Jeho rodiče dlouho nemohli mít dítě, a i když měli skvělé lékaře, kteří se jim snažili pomoci, nakonec se smiřovali s tím, že by zůstali jenom se svou láskou, bez lásky, kterou by mohli dát i svému dítěti.

A tehdy k nim přijel na pozvání starý pater Špidlík a manželé s ním projížděli svoji zemi. Než odejel, zadíval se na ně. "Vy byste měli mít dítě," řekl. Řekl to svým hlasem, který jsem po desetiletí tak rád poslouchal, znělo v něm cosi jasnozřivého. Vylíčili mu svoji cestu za lékaři, vylíčili mu svoji cestu za tím, aby nebyli se svou láskou sami. Kardinál odejel. A za čas…žena byla matkou. Dítě se ještě nenarodilo – jenomže není už každá žena, která čeká dítě, matkou?

"Budeme mít dítě," telefonovala žena starému knězi. "Já vím, já vím," řekla laskavost, laskavost jménem Tomáš Špidlík. Onen mladý bohoslovec, který mi tenhle příběh za jednoho večera v Římě vyprávěl, byl oním dítětem, byl tím, který se rozhodl, když dospěl, stát knězem. Náhoda? Jistě. Z jistého pohledu jistě. U tolika zázraků se dá říct: náhoda. A u tolika náhod se dá říct: zázrak. Záleží na tom, pro jaké označení se ta, nebo ona duše rozhodne. Konečně, ať se rozhodne tak, nebo onak, hlavně, že se to neuvěřitelné, to, v co se už nedoufalo, stalo. Ať to už nazveme náhoda, anebo zázrak…

Nevím, jestli k beatifikaci otce kardinála dojde. Nevím, jestli dojde k jeho kanonizaci a jestli někdy začnou růst do oblohy "katedrály patera Špidlíka". Tenhle příběh zaznamenávám jako jeden z mnoha, které bych rád, aby o něm vytrvaly, nerozplynuly se.

Protože ať už používáme výraz "podivuhodná náhoda", nebo slovo "zázrak", vždy používáme slovo, které si ve svém jádře nese slovo: naděje…

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 03/2013.