Jednou mi v paměti při četbě utkvěla zvláštní otázka: Budeme-li chtít pomoci někomu, kdo trpí utkvělou domněnkou, že po něm lezou pavouci, začneme odstraňovat pavouky, nebo se budeme snažit zbavit ho jeho představy? Je jasné, co je tím míněno. Důležitá je změna myšlení.

Příklad je samozřejmě extrémní, ale denně se setkáváme s problémy, které jsou převážně v našem myšlení a my se je snažíme zbytečně a neúspěšně vyřešit ve hmotě. Zbavit se pavouků, kteří na nás v myšlenkách dotírají, není ovšem tak snadné. Čím více je zaháníme, tím víc nás pronásledují. Je mnoho rad, jak je vyhubit. Některé pomohly, jiné selhaly, a aby to nebylo tak jednoduché, i ty rady, které jednou pomohou, nás po druhé nechají na holičkách.

Zdá se, že jednotný návod neexistuje, i když jedno se zdá být společné: Je důležité vypořádat se především se strachem.

Nebude jistě na škodu pár užitečných slov. Tato příhoda se nikdy nestala, ale vlastně se děje stále: Strach zaklepal na dveře. Víra otevřela – a hle, nikdo tam nebyl. Znamená to, že víra zahnala strach. Jaká víra? Víra v dobro, víra, že vše dobře dopadne. Dá se také říci, že víra objevila nicotu strachu. Přirovnejme strach ke tmě a důvěru ke světlu. Tma vlastně není ničím jiným než nedostatkem světla – to řekl už před půl druhým tisícem let svatý Augustin.

Tma nemá vlastní identitu, tma nemá totožnost. Proč? Protože nemá zdroj. Také strach nemá zdroj, to my mu ho propůjčujeme – svým myšlením, svou pozorností. Víra nebo důvěra však mají svůj zdroj. Je to důvěra ve vítězství dobra, víra v dobro, ať už ho nazýváme jakkoli, třeba Bůh.

Izraelci nesměli vyslovit ani psát Jeho jméno, o to víc v něj však věřili. Křesťanům se přikazuje, aby nebrali Jeho jméno nadarmo. Ačkoli víra v Boha má velmi sestupnou tendenci, dnes jeho jméno bere nadarmo kdekdo, někdy v údivu, někdy dokonce ve zlosti.

Také však na něj rádi naložíme vinu za všechny své pavouky, když se nám to hodí. Tudy cesta ke světlu určitě nevede. Pamatujme, že důvěra a víra nejsou bezmocné, pokud nejsou naivní a hloupé. Umění správného rozlišování se musíme učit. Kdo je pilný, jeho víra zažene všechny pavouky do nicoty tmy.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 01/2013.