Komunikaci lze rozdělit na vnější a vnitřní. Vnější komunikace se týká vztahu s okolním světem a s druhými lidmi. Slouží poznávání, seznamování, jde o výměnu informací a učení. Vnitřní komunikace představuje komunikaci se sebou samým. Jde o kontakt mezi hlavou a tělem, mezi rozumem a citem, myšlením a pocity.

U většiny lidí má vnitřní komunikace velká omezení a málokdo je schopen vnímat, co mu říká jeho vlastní tělo. Zatímco vnější komunikace se uskutečňuje převážně slovy, vnitřní komunikace se děje prostřednictvím myšlenek a pocitů. V hlavě se rodí myšlenky, jejichž prostřednictvím je řízeno tělo, a to prostřednictvím pocitů odpovídá. Pocity se vrací do hlavy a zde se vyhodnocuje jejich obsah a mozek podle nich provádí nutné změny a upravuje pokyny, směřované zpět do těla.

Energetické centrum, které řídí a umožňuje komunikaci, je pátá čakra – Višudhi, jež je umístěná v krční jamce. Ta zprostředkovává výměnu informací mezi námi a okolím i mezi naší hlavou a tělem.

Krční čakra – centrum komunikace

Nachází se v krční jamce a ovlivňuje krk, týl, krční páteř, jícen, štítnou žlázu, uši, hlasivky, čelisti, horní část plic, průdušky. Představuje základní právo "říkat a slyšet pravdu” a hlavním úkolem je "sebevyjádření”. Vyvíjí se v pátém roce života, kdy dítě klade otázky a potřebuje dostávat pravdivé a srozumitelné odpovědi, neboť si vytváří názor na sebe i okolní svět. Pokud je umlčováno (buď tiše a neotravuj), anebo se mu nesděluje pravda (např. o Ježíškovi a čápovi), jeho obraz světa je neúplný a deformovaný.

Krk je nejužším místem na těle, a proto zde tvoří energetické bloky velmi snadno a následně dochází k narušení spojení hlavy a těla – rozumu a citu. Pokud se rozhodujeme, neměli bychom poslouchat pouze svůj rozum, který je ovlivněn názory okolí, jak je v materialistické společnosti obvyklé. Moudré rozhodování vychází i z vnitřního přesvědčení, z citů a pocitů. Pátá čakra je centrem komunikace a ovlivňuje vyjadřování názorů a pocitů, přijímání změn a je též čakrou výmluv. Místo abychom hledali řešení svých problémů, hledáme důvody, proč je řešit nemůžeme. Stačí si přiznat, že se změn bojíme a že něco udělat nechceme. Stává se, že člověk je na pokraji sil a jediným východiskem a záchranou je změna dosavadního způsobu života. Může buď sebrat zbylé síly a zachránit se, a nebo poslední zbytky energie využije pro výmluvy a zdůvodňování, proč to udělat nemůže (což ale znamená, že nechce). Je třeba vědět, že výmluvami chceme ukrýt svou nerozhodnost a zbabělost jen sami před sebou. Stačí si přiznat pravdu a uvědomit si, čeho se bojíme a co skutečně chceme. Bloky v krku se uvolňují pravdivým vyjádřením toho, co bylo potlačováno, prostřednictvím zvuků, hlasu a slov.

Lhaní blokuje vnitřní komunikaci

Lhaní patří k nejškodlivější lidské činnosti a vždycky velice ublíží všem zúčastněným. Nejen že nám bere spoustu energie na její vymyšlení, pamatování, udržování, a ukrývání. Lhář navíc žije v neustálém strachu z vyzrazení a platí, že to, čeho se bojíme, si přitahujeme.

Lež vzniká vždy ze strachu a jejím cílem je zakrýt, překroutit a zamlžit pravdu a skutečnou podstatu. Každý má ale právo znát pravou skutečnost, aby na ni mohl odpovídajícím způsobem reagovat.

Centrum komunikace je každou lží blokováno, což můžeme vnímat jako sevření, knedlík v krku, dráždění ke kašli. Představte si, že to, co cítíme, co je pravdivé, vychází z našeho nitra a prostřednictvím páté čakry chce být vyjádřeno, vypuštěno ven. Tomu však zabrání strach, který sevře krk, a tak v něm nevypuštěná energie zůstává a blokuje další sebevyjádření i komunikaci s vlastním nitrem. Blokace krční čakry se projevuje i koktáním, kašláním, angínami, bolestmi krční páteře a hlavy, poruchami sluchu.

Důležitým důsledkem je zamezení průchodu informací mezi tělem a hlavou. V praxi se to pak projeví tak, že do hlavy se nedostanou informace z těla jako odpověď na způsob myšlení a na pokyny, které dáváme prostřednictvím myšlenek a rozhodnutí. Člověk pak neumí naslouchat řeči svého vlastního těla, které je pak nuceno strádat, onemocnět a chátrat.

Řeč těla

Naše vlastní tělo k nám hovoří prostřednictvím citů a pocitů, kterými reaguje na vnější podněty i na naše myšlenkové pochody a programy. Pokud je narušena rovnováha, vždy přicházejí varovné zprávy, které mají vyvolat nápravu.

Naučili jsme se však více věřit vnějším informacím, vlastní tělo jsme přestali vnímat. A přitom my jediní jsme ti, kdo může o sobě a svém zdraví rozhodovat a kdo je za ně zodpovědný.

Tělo reaguje ihned na naše volby, a tak bychom mohli zjednat nápravu dříve, než dojde k vážnějšímu poškození. Vnímat signály vlastního těla patří k základům sebepoznání a učí nás hospodařit s životní energií. Pokud si nebudeme všímat varování o jejích ztrátách, nedostatku, hrozí nám úrazy, kolaps, vyhoření a nejrůznější choroby.

A jak k nám tělo hovoří? První známka o nedostatku energie je nechuť do činnosti, kterou právě provozujeme. Pokud neposlechneme, dostaví se únava, pak bolest v místech, kde je tělo nejvíce oslabeno a pak přicházejí na řadu různá onemocnění. Pokud jsme dlouho bez činnosti, energie se hromadí a cítíme nudu a otrávenost, která přechází v depresi.

Připomeňme si, že v každém z nás se propojují protikladné energie – duch a hmota, strach a láska, muž a žena, Jin a Jang. Naše fyzické tělo je obrazem toho, který z protikladů je momentálně v převaze. Pokud záměrně podporujeme jeden protiklad, jen oddalujeme přirozené dorovnání druhým z protikladů a nastávají pak problémy jako nemoc (převaha strachu nad láskou), únava, přetížení, vyhoření (převaha mužské energie), deprese, apatie (převaha ženské energie). Nakonec stejně nelze zabránit vyrovnání. To se dostaví na základě naší vědomé volby, anebo si je tělo "vynutí" tím, že přestane fungovat.

Chceme-li si udržet a chránit své zdraví, je třeba zajistit, aby obě energie zůstávaly v rovnováze a každé bychom měli vědomě dávat stejný prostor.

Jin představuje nehybnou, vyživující složku, jež je zdrojem energie. Jang je naopak složkou aktivní, která na svůj pohyb energii spotřebovává. V našem světě je většinou v převaze energie Jang, neboť trendem společnosti je být akční. Tak se celkově více energie spotřebovává a lidé trpí jejím nedostatkem. To vede k vzájemnému boji o energii, jež se projevuje jako vzájemné vysávání. Málokdo umí využít svůj vlastní vnitřní zdroj, k němuž máme přístup v klidu, při relaxaci či meditaci. K tomu je totiž nutno se zastavit a místo snahy stále něco dělat se naučit prostě "být". Základní schopností protikladných energií je to, že vždy, když jedna převažuje, může se tak dít až po určitou hranici, o níž se nakonec její růst zastaví a druhá protikladná energie ji dorovnává. V našem životě se to projevuje jako spousta civilizačních chorob, vznikajících ze stresu neboli z přetížení. Je-li někdo dlouhou dobu stále akční a nemá čas odpočívat, zastaví ho nakonec jeho vlastní tělo. Je-li dosažena hranice, tělo samo přejde do protikladné energie, tedy do klidu a pasivity. Nemoc nebo úraz ho upoutá na lůžko do vynucené nehybnosti, aby mělo tělo možnost se zregenerovat.

Abychom se vyhnuli zdravotním komplikacím, stačí relativně málo – naslouchat svému tělu. Pokud jsme příliš aktivní, dopřát si pár minut klidu a relaxace a tím se obnoví rovnováha, zrovna tak při přílišné pasivitě stačí zařadit chvíli pohybu. Láska k nám samým, kterou se učíme prožívat, znamená i láskyplné naslouchání svému tělu, a to se nám pak odmění zdravím a pohodou.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 01/2013.