Rozhovor s detoxikační poradkyní Hanou Bláhovou

Když se řekne parazit, spousta lidí si představí většinou jen roupa nebo škrkavku. Do této skupiny však patří i mikroorganismy mnohem "tvrdšího kalibru", které nám mohou způsobit celou řadu vážných problémů, a to včetně autoimunitních onemocnění, jako je lupénka, roztroušená skleróza, cukrovka 1. typu, Crohnova choroba a další. Paraziti často také bývají příčinou "nemocí neznámého původu", s nimiž si klasická medicína neví rady. Přesto je lékaři i nadále podceňují. Pacientům potom nezbývá než hledat pomoc jinde, obvykle u alternativních poradců, kteří se zabývají detoxikační medicínou a jsou schopni nabídnout svým klientům účinný způsob terapie. Této práci se již více než deset let věnuje také Ing. Hana Bláhová z Brna.

Jak a kdy jste se vůbec dostala k parazitologii? Jaká byla Vaše původní profese?

Původní profesí jsem agronom. Z patogenní mikrobiologie, která se vztahuje k rostlinám a zvířatům, jsme skládali zkoušku. K parazitům jsem se pak dostala vylučovací metodou v době, kdy už jsem nějaký čas pracovala jako detoxikační poradce. Vrtalo mi hlavou, proč jsou stále nemocní klienti, kterým jsem pomocí detoxikačních preparátů a jiných postupů pomohla zbavit se škodlivých bakterií, virů, plísní, těžkých kovů, patogenních polí, metabolitů a všech "povinných zátěží", o kterých jsme se dozvídali na konferencích. Přesto se nijak zásadně nezlepšovali, nebo jen málo a na přechodnou dobu. Později mě napadlo, že dělám chybu, když při svém měření vynechávám parazity. Jakmile jsem je začala u klientů testovat, s překvapením jsem zjišťovala, že snad neexistuje jediný člověk, u kterého bych nějakého cizopasníka nenašla. A to jsme tehdy měli v počítači pouze základní a běžně známé druhy. Potom jsem změřila sama sebe a výsledek byl rovněž pozitivní. Když jsem si nastudovala, jaké symptomy parazity provázejí, a viděla, že to všechno v zásadě odpovídá mým vlastním potížím i potížím mých klientů, otevřela se mi úplně nová cesta. Jsem alternativní poradce, proto jsem zpočátku vůbec neuvažovala o tom, že bych k odstranění parazitů použila chemii. Sama jsem se antihelmintik, léků hubících parazity vysloveně bála. Více než rok jsem na sobě a dobrovolnících zkoušela různé byliny, vysoké dávky koření a česneku, ořešák, pelyněk, homeopatika, befungin (extrakt z rezavce šikmého, choroše, který se lidově nazývá čaga) i moroznik z čemeřice. Absolvovala jsem výplachy střev, omezila jídlo, podstoupila krátkodobé hladovky, ale "moji hlísti" z toho měli spíš legraci. Symptomy se stále vracely, paraziti nemizeli. O nic lépe se nevedlo ani mým klientům, také u nich byla úleva pouze krátkodobá. A co víc, homeopatiky Cina a Sulfur jsem si cizopasníky natolik rozdráždila, že jsem nakonec ještě ráda využila nejslabší dětské antihelmintikum Vermox. Úleva, která následovala, byl neskutečná, a to v mnoha směrech. To už jsem měla jasno. Bratr mi sehnal kvalitní atlas z Ruska a já jsem při pátrání po dalších informacích narazila na práce Dr. Clarkové a MUDr. Jelisejevové. V tu chvíli mi spadl kámen ze srdce. Obě ženy totiž došly ke stejným závěrům jako já. Měla jsem rázem argumenty i pro své blízké okolí, u kterého jsem se dosud setkávala jen s posměchem. Později jsem se dostala ještě k pracem MUDr. Fonkové z Německa a RNDr. Totkové z Bratislavy. To všechno pro mě bylo velké povzbuzení.

Co jsou vlastně paraziti zač a kde se v našem těle berou?

Sedmdesát pět procent živočichů na této planetě se živí paraziticky. Ukazuje se, že je to velmi výhodný způsob života, a mnozí z nich používají brilantní techniky jak obelstít imunitní systém svého hostitele. Někdy dochází k symbióze, kdy je vzájemné soužití pro hostitele do jisté míry prospěšné, jindy parazit hostitele pomalu ničí. Zárodky parazitů najdeme v půdě, přírodních vodních zdrojích, ale také u zvířat. Získáme je z potravy, přenosem od bodavého hmyzu, nebo je zdědíme, případně se nakazíme od partnera. Když se řekne parazit, většina z nás si představí roupa dětského nebo škrkavku, ale mnohem nebezpečnější jsou ti, které nelze vidět pouhým okem. K mé každodenní práci patří například likvidace mikrofilárií, které jsou velmi rozšířené (drobné larvy filárií cirkulují v krevním oběhu) a podílejí se na celé řadě chronických onemocnění.

Mnozí lidé tyto mikroorganismy podceňují. Jak hodně jsou paraziti nebezpeční?

Hodně. Například malárie, kterou způsobují, hned po tuberkulóze zabíjí nejvíc lidí na světě. Praxe je taková, že dočtete-li se v lékařském slovníku, že se jedná o nemoc ,,neznámého původu", můžete si být jistí, že v tom určitě figurují paraziti. Dnes už dokážu sestavit ,,balíčky" typických patogenů pro většinu těchto záhadných diagnóz, které lze objevit u člověka s danou chorobou. Samozřejmě včetně virů a bakterií.

Mají paraziti zhoubný vliv i na psychiku? Mohou dokonce přispět k rozvoji duševních onemocnění?

Zcela nepochybně. A už zdaleka nejde jen o teorii, ale potvrzuje mi to i praxe. Pokud odstraníme příslušné parazity, je po depresi. U všech duševních nemocí ale hrají roli ještě takzvané pomalé viry, kterých je také více druhů.

Nacházejí se pouze ve střevech nebo i v jiných částech těla?

Nejen ve střevech. Mohou putovat po celém těle, i do mozku.

Máme v sobě parazity všichni, nebo existují i lidé, jejichž organismus je zcela čistý?

Měřila jsem i naprosto zdravé jedince, kteří žádnými potížemi netrpěli a přišli se přeměřit jenom pro jistotu.

Jsou paraziti "přenosní"? Může jeden člověk nakazit druhého?

Ano. Jako příklad lze uvést roupa dětského, škrkavku dětskou, bičenku poševní a další.

Mají v sobě parazity už i novorozenci?

Bohužel mají. Jeden příklad za všechny – v plence osmiměsíčního plně kojeného batolete byla nalezena několikacentimetrová škrkavka.

Jakým způsobem zjišťujete míru zatížení a jak probíhá následná terapie, čili odčervení?

Stupeň zátěže zjišťuji pomocí přístroje Salvia, což je modifikace EAV – elektroakupunktury německého lékaře Dr. Volla. Následná terapie závisí už na samotném klientovi. Doporučím mu protiparazitární kúru podle druhů přítomných parazitů a také v závislosti na jeho tělesné váze. Na něm pak je, aby si obstaral příslušná antihelmintika.

Na jakém principu toto měření funguje?

Každý virus, každá bakterie a každý parazit vyzařují zcela odlišnou, specifickou frekvenci. S tímto zjištěním přišel už kdysi Nikola Tesla a další vědci jeho myšlenku rozvíjeli. Na základě kožního odporu porovnávám frekvence vycházející z pacientova těla a frekvence uložené v testovací ampuli nebo počítačovém programu.

Je možné provádět nějakou prevenci? Mohla byste nám poradit, jak se parazitům pokud možno vyhnout? Respektive jak se chovat, abychom nevytvářeli vhodné podmínky pro jejich život uvnitř svého těla? Pomůže například úprava stravovacích návyků?

Prevence je možná jen do jisté míry. Je třeba dodržovat pravidla hygieny, nejíst syrové maso, nepusinkovat se s domácími mazlíčky, nekoupat se v bahnitých rybnících, ale také vířivkách a termálních lázních. Přísné stravování vás může ochránit před těmi většími parazity, ale chodí ke mně i makrobiotici. Některým věcem se zkrátka nevyhnete. Někdy vás kousne klíště nebo štípne komár, s někým žijete, někam cestujete a není ve vašich silách, abyste si každé jídlo připravovali vždy sami.

Všude se dnes píše o tom, že valnou většinu tzv. civilizačních chorob mají na svědomí, kromě stresu a špatné životosprávy, volné radikály. Je tomu opravdu tak, nebo v pozadí stojí právě paraziti?

Volné radikály, vysoký homocystein a překyselení, to vše jsou důsledky přítomnosti patogenů v těle – nejen parazitů, ale také virů, bakterií a plísní. Pokud je neodstraníte, nikdy se úplně nevyléčíte. Lidé dnes utrácejí spoustu peněz za nejrůznější přípravky sloužící k odkyselení, ale hlavní problém stále zůstává.

Spolupracujete i s nějakými lékaři?

Často se mi stane, že mi klient volá a říká, že ho za mnou poslal jeho lékař, protože už si s ním neví rady. Jiní dávno pochopili závažnost tohoto problému a vzali věc do svých rukou. Pověsili bílý plášť na hřebík, zakoupili diagnostické přístroje a už prakticky konají. Takových lékařů je mnoho napříč celou republikou, za všechny bych jmenovala MUDr. Lukeše z Boskovic. O parazitech se mluví také v Evropě. Nedávno v Praze například přednášel Andreas Kalcker za Španělska, který léčí s úspěchem autistické děti. Mimo jiné řekl, že z osmdesáti procent způsobují nemoci paraziti a pouze dvacet procent připadá na viry a bakterie. Obecně lze říct, že kdo z alternativních poradců s parazity při léčbě nepočítá, dosahuje pouze mírných a přechodných výsledků.

Co plánujete do budoucna? Vaše sny, vize, projekty…

Začala jsem psát druhou knihu, protože se stále učím za pochodu a některé případy jsou tak zajímavé, že si je nemohu nechat pro sebe. Například na jeden významný objev jsem přišla teprve letos v zimě. Do budoucna si představuji, že odčervování bude běžnou součástí hygieny. Lidé budou obeznámeni s dávkováním antihelmintik a budou vědět, kdy je nasadit. Například, když se mi točí hlava, potřebuji Praziquantel. Pokud mám nafouklé břicho a ozývají se z něj různé zvuky, pomůže mi Albendazol. Mám-li alergie, je vhodný Ivermectin. Jestli mě sužují krvavé průjmy, měl bych brát Entizol, když se potím, potřebuji MMS, a tak dál. Tím se stanou lidé více soběstační a vyhnou se důsledkům nedokonalých laboratorních testů. Bude zde také dostatek vzdělaných poradců, kteří budou umět svým klientům správně poradit. Zoufalých nemocných jsou stovky a kompetentních poradců dosud málo. Ale naštěstí stále přibývají. A mým zcela soukromým přáním je to, aby z medicíny zcela vymizela chemoterapie, kterou nahradí šetrnější, účinnější a bezpečnější postupy. Jako alternativní poradce už tuším mnoho možností, jak by se toho dalo dosáhnout. Stávající atmosféra mezi lidmi tomu nahrává…

Za rozhovor děkuje Zdeňka Jeníčková

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 01/2013.