Onemocnění centrálního a periferního nervového systému

Rád bych stručně informoval veřejnost o novém slově v neurologii, psychologii, psychoterapii a alternativní medicíně. Uplynulých patnáct let jsem pracoval a pomáhal v oboru, který se zabývá pohybovým ústrojím u tělesně postižených dětí. Zkušenost a výzkum mě nasměrovaly k efektivnímu léčení.

Léčil jsem např. děti, které měly kratší nožičku, stočená chodidla, skoliózu atd., a často trpěly nepříjemnými bolestmi, které bylo třeba pro úspěšnou terapii vždy odblokovat. Jakmile totiž bolest odejde z těla, další léčení je rychlejší a úspěšnější.

V Deníku Bohemia z roku 1999 ve článku "Když se topící i stébla chytá" byl popsán případ holčičky a chlapce, u nichž byl výsledek stejný – bez bolesti, nekulhali, našlapují bez bolesti a neusínají již s pláčem. V experimentu z roku 2000, který prováděl Plzeňský deník ve článku "Páteř je strom života", bylo popsáno více o této technologii týkající se uzdravení dětí s problémy se zády. V dalším článku z roku 2001 – "Od katedry přešel k léčbě dětské bolesti", byl popsán případ dívky, která prodělala 13 operací a 4 krát jí nohu natahovali. Tehdy nemohla bolestí ani spát. Dnes je bolest pryč. Bolesti u dětí, a to při různých diagnózách, odchází rychle. Proto jsem o tom začal více přemýšlet a pro jistotu jsem se rozhodl vyzkoušet léčbu i na dospělých pacientech, trpících tzv. civilizačními nemocemi. Bylo jich hodně. Nejvíce si stěžovali na bolesti v křížové oblasti, na bolesti kostrče, ostré bolesti hlavy přicházející jako blesk z čistého nebe, nebo vystřelování bolesti do ruky v důsledku skřípnutého nervu v krční páteři, nebo do nohou v důsledku blokace bederní páteře atd.

Samozřejmě jsem chápal, že to už není pohybové ústrojí, nýbrž problematika týkající se ortopedie a neurologie. Proto sám přístup k léčbě musí být odlišný. Problém nastal tehdy, když během terapie pacient nemohl přesně definovat intenzitu bolesti. Hlásil sice, že bolest ubývá, ale po další seanci nemohl porovnat sílu bolesti oproti předchozí seanci. Překážka byla také v tom, že pacient při snížení bolestného prahu vždy říkal, že to bolí, protože očekával úplné vymizení, i když například hlásil, že se to o polovinu zlepšilo. Bolest po každé seanci ubývala, intenzita klesala, ale samotný zákrok nedostával hodnocení. Postupně jsem přicházel na myšlenku potřeby vymyslet nějaký přístroj na kontrolu a hodnocení intenzity bolesti. Vždyť medicína disponuje mnoha mechanickými a digitálními přístroji, ale nějaký přístroj na měření intenzity bolesti chyběl. Přál jsem si, aby to byl jednoduchý přístroj, srozumitelný pro všechny. I vymyslel jsem takový přístroj sám.

Přístroj na měření intenzity bolesti

Přístroj je jednoduchý s číselnou stupnicí od 0 do 100 a dvěma ručičkami. Měření se ukazuje v procentech. Jedna ručička je červená a ukazuje maximální práh bolesti, druhá je bílá a je korekční – ukazuje, o kolik procent se bolest zmenšila. Název přístroje je odpovídající: Bolmetr. Například během seance pacient vnímá bolest na 100 %. Po aplikaci na bolest hlásí zmenšení o 20 % a sám nastavuje ručičku na příslušnou úroveň (např. 80 %). V mozku následně probíhá fixace bolesti oslabené o 20 %. Červená ručička se tedy nastaví na bílou ručičku, teď to má 80 %. Po dalších minutách terapie pacient dostává úkol zhodnotit svůj skutečný stav, který se může pohybovat jak dolů, tak nahoru. Pokud to jde dolů, dejme tomu o 20 %, tak bílá se nastaví na 60 % a červená zůstane na 80 %. Po pokračování operátor probírá hodnocení bolesti na úrovni pocitů, změn v hloubce, délce působení atd. Na konci seance červenou ručičku nastaví také na 60 %. Poté si pacient přístroj odnese domů a za domácí úkol má sledovat svoji bolest. Na další seanci přichází se svým hodnocením, například bolest stoupla na 80 % a terapie se zas opakuje. Seance trvá 40 – 50 minut, během kterých může v rámci první seance bolest poklesnout až na nulu, což ale neznamená úplné vymizení. V praxi se stává, že bolest se opět vrátí k večeru nebo v noci s velkou silou. Na jednu stranu to pacienta trochu zdecimuje, ale v podvědomí je založena pozitivní informace, že problém lze léčit a zmenšit intenzitu bolesti. Po psychické stránce je to průlomová informace. Hlavní pravidlo pro pacienta zní: "Bolest nikdy nesmí být konstantou".

Psychoterapeutický smysl hry s čísly

Co to znamená? Pacient musí cítit sílu bolesti, proto nesmí být stejná, ať již klesá nebo stoupá. To je ten psychoterapeutický smysl hry s čísly. Podle zkušenosti 99 % pacientů na tuto hru přistoupí a při klesání bolesti chtějí pokračovat dál. Jedině lidé s mentálními problémy to nedokážou. Po pěti seancích hodně pacientů hlásí, že se jim ve spánku objevují čísla, která navazují na aktuální stav bolesti. Probíhá její měření. Důležité je to, že na úrovni podvědomí se organizmus snaží dostat bolest ze 100 % směrem k nule.

U pacientů, kteří měli silné úrazy páteře, deformace páteře, operace atd., nebo pokud jsou kromě neurologických symptomů přítomny další chronická onemocnění či vyšší věk, nesmí manuální terapeut provádět chiropraxi, např. odblokování páteře apod. Účinek této terapie je však téměř stoprocentní.

Pokud budeme porovnávat medikamentózní léčbu a její následky na organizmus, tak tato metoda je biologický čistá a průzračná, nemá žádné vedlejší účinky. Analgetika potlačí sice bolest, ale nevyléčí příčinu. Všichni, kdo vyzkoušeli tuto metodu a porovnávali s účinky analgetik, se shodli na tom, že při užívání analgetik mají pocit nejistoty a strachu, že se bolest vrátí, až analgetika vysadí.

Osvobozující na této metodě je, že bolest klesá již po několika seancích. Pacient nemusí čekat hodiny v čekárnách a vypořádávat se s vedlejšími účinky chemických léků, ale začíná konečně kontrolovaně bojovat s bolestí. K takovému efektu nás přivádí kombinace manuální terapie a psychoterapie. Nejedná se o nijak složitou metodu. Domnívám se, že i masér s citlivými prsty a zkušenostmi v oboru by dokázal pochopit tento způsob léčení.

V dalších číslech PHOENIXU se podrobně zaměřím na terapii léčení 13. kloubu. Možná je tato metoda ještě trochu nedokonalá, ale je účinná. Dovedu si představit, jaký postoj k tomu zaujme konzervativní medicína, různí vědci a skeptici, ale Bůh nás stvořil tak, že ve svém těle a duchu máme vše potřebné, abychom mohli zakročit proti jakékoli bolesti – a když tomu trochu napomůžeme ... Stačí vyzkoušet to, co má každý člověk od narození – sebeléčení.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2012.