Pokud lžeme, nemůžeme slyšet Boha v sobě. Lež vždy všem zúčastněným ublíží a přitahuje další. Každý je zodpovědný sám za sebe, za obsah svého nitra – zda má v sobě uložené bolesti, potlačené emoce, například nenávist a zlobu. Upřímnost znamená přiznat si a projevit vše, co cítíme, neboť nikdo se nemusí stydět za své pocity a city. Dáváme tím také druhým možnost poznat, jak na nás působí jejich chování a přitahujeme si tím stejně otevřené jednání.

To, co máme uvnitř, se projevuje navenek. Tato energie je obsahem naší aury a ovlivňuje náš život i naši komunikaci. Člověk ze sebe může vydávat jen to, co má uvnitř, protože platí " jak uvnitř, tak venku". Můžeme stokrát chtít dávat lásku, ale nemůžeme dát nic, co v sobě nemáme. Paradoxně o rozdávání lásky nejvíce mluví ti, co jsou plni strachu. Tím, co máme uvnitř, vytváříme i svůj okolní svět, neboť naše vnitřní energie přitahuje stejně nabité situace i lidi, takže si vždy přitáhneme takové lidi, kteří mají uvnitř sebe to samé, co my. Tím se v praxi naplňuje zákon karmy, který říká, že stejné energie se přitahují.

Platí to i tehdy, když se snažíme zakrývat podstatu tím, že ji do něčeho zabalíme. Například do přetvářky a řečí o lásce, a zdůvodníme a překroutíme vše tak, aby to vypadalo, že to děláme z lásky. Podstata je ale stále stejná a černá energie strachu zůstává černá i pod růžovým obalem přetvářky. Nejčastěji při různých manipulacích s druhými používáme slova typu: dělám to kvůli tobě, já to s tebou myslím dobře, dělám to z lásky k tobě… Když vám někdo tohle řekne, držte si peněženku, zablokujte kreditní karty a utečte co nejdál.

Pravá podstata

Naučme se rozlišovat divadlo, které se každý snaží hrát, aby se zalíbil svému okolí, a pravou podstatu, která má vždy jen dvě možnosti: Lásku, jež představuje upřímnost, otevřenost, svobodu, vstřícnost, pravdivost a strach, který znamená přetvářku, uzavřenost, pouta, manipulaci, strategii, útočnost a lež.

Láska se nepotřebuje do ničeho zabalovat, schovávat, láska ani nic neočekává. Činy z lásky nepotřebují propagaci ani zdůvodňování či výmluvy. Ale pozor na naivitu a přehnanou důvěřivost. Láska vychází z lásky k sobě samému a vždy dbá na to, aby si člověk sám neubližoval a nenechal si ubližovat od druhých. Láska znamená umět se bránit a říkat "ne" všemu, co není tím nejlepším pro nás. Naivní a důvěřivý člověk, který se nedrží zásady "důvěřuj, ale prověřuj", se obvykle stává obětí podvodníků, protože snadno naletí na jejich divadelní výstup a na to, že to s ním "někdo myslí dobře" a nabízí mu nějaké mimořádné výhody.

Klíčem k víře a důvěře je sebepoznání a upřímnost. Jde o postupné odhalování všech vlastních emocí, strachů a také schopností a dovedností. Sebeklamy, vlastní lži a iluze nám v tom brání a je třeba je odhalit a nahradit je pravdivostí a přijetím skutečného stavu věcí. Jakmile se seznámíme se všemi energiemi, které nás ovládají, poznáme i zákony, kterými se řídí, pak pochopíme i principy, podle nichž začneme my sami ovlivňovat svůj život. K tomu nám slouží poznané energie jako nástroje.

Sami rozhodujeme o tom, jakými chceme být

Důležité je vědět, co v sobě máme a rozhodovat se, co tam chceme mít. A to, co tam mít nechceme, je třeba dostat ven, ale to, co uvnitř mít chceme, to je třeba živit a posilovat.

Když ze sebe dostaneme potlačené emoce jako např. zlost, vztek, nenávist apod., vytvoříme si prostor pro lásku, klid, sebeúctu a radost. Pokud na jedné straně nepříjemné emoce vypustíme a druhou stranou si vytváříme další, je to zase jen začarovaný kruh. Většinou je to způsobeno podvědomými programy typu: "Musím trpět, svět je zlý, s tím se nedá nic dělat, nic mi nepomůže, všichni mi ubližují…". Je nutné tyto programy změnit v láskyplné, což se většinou neobejde bez odborné pomoci terapeuta. Uvědomme si, co v sobě živíme a čím vším k tomu přispíváme. Vnitřní strach a z něho vyplývající emoce vytváříme a živíme i tím, že věnujeme pozornost tragédiím, poplašným zprávám, smutným věcem v okolním světě a vnořujeme se do emocí druhých lidí, a to i ve filmech a v televizi. Kam nasměrujeme svou pozornost, tam jde naše energie... Klíčem je tedy naše pozornost. Všichni se přece sami rozhodujeme, čemu ji budeme věnovat. A bez upřímnosti k sobě nemůžeme sami sebe poznat a změnit a napravit to, čím si ubližujeme. Každá vyslaná lež se nakonec stejně vrátí k nám i s bolestí, kterou na své cestě způsobila.

Naše pocity jsou pravdivé – věřme jim!

Čemu a komu máme věřit? I to je svobodná volba. Druzí lidé se nám snaží ukázat jen to, co se jim hodí, většinou svou příjemnější část, někdy nás chtějí využít či přímo zneužít.

Nejdůležitější je věřit sám sobě, svým pocitům a svým citům. Myšlenky jsou plné lží, iluzí a strachu, myšlenky je třeba vybírat, přebírat. Pocity jsou pravdivé, neboť nám ukážou, s jakými myšlenkami se ztotožňujeme. Stačí si pocit prožít, uvědomit, vyjádřit ho – hlavně nepotlačovat a on je pak informací, která přišla, byla vyslyšena, akceptována a zase odejde. Potlačený a neakceptovaný pocit nejenže nemohl splnit své poslání jako informace, ale usadí se v těle jako umrtvená nevyužitá energie, která nás poškozuje. Vytváří v těle bloky, které brání harmonickému proudění energie.

Potlačování stojí mnoho sil a ty nám jednoho dne nevystačí, neboť emoce natolik zablokují tělo, až je ohroženo jeho přežití a z podvědomí přijde jasný příkaz: "vypustit kotel". Takový člověk, který hystericky křičí, má záchvat hněvu, rozbíjí zařízení, je označován okolím všelijak. Ve skutečnosti si jeho tělo zachraňuje život a nutná část toho, co léta potlačoval, je vypuštěno. Pokud se člověk ovládá natolik, že výbuch kotle nedovolí, kotel bouchne dovnitř, a to už mívá horší následky než nepříjemnosti s okolím a rozbitý nábytek. Někde v těle něco praskne, bouchne a často jde o životně důležité orgány. Pak se tomu řekne kolaps, infarkt, mrtvice, prasklý vřed apod. Potlačené pocity lze vypouštět i zcela neškodným, ale účinným způsobem – vykřičet je při sportu, na tobogánu, při hře s dětmi, při aktivní meditaci, při terapii, vyzpívat, vykreslit, vytančit, vyběhat apod. Tělo se nejlépe uvolňuje, když se spojí hlasový projev a pohyb. Velice očistný je pláč a smích.

Znovu připomínám, že naše pocity neboli emoce nejsou naším nepřítelem, ale důležitým pomocníkem. Informují nás o tom, co v nás vyvolávají druzí lidé, kteří nám nastavují zrcadlo přesně podle pravidla: "Co ti vadí na druhých, je tvoje vlastní nevyřešená záležitost."

Neberte ohledy na názory druhých

Není se třeba ještě víc zatěžovat záští vůči těm, kdo nám nastavují zrcadlo, neboť tím nám jen pomáhají poznat sami sebe. Spíše jim můžeme poděkovat za to, co nám ukázali a zaměřit se na řešení toho, co sami potlačujeme. Udělejte to upřímně a s láskou k sobě a zbavte se potřeby druhé i sebe odsuzovat. Zjistíteli například, že vás obklopují falešní a prolhaní lidé, je nabíledni, že jste si je přitáhli tím, že sami jste falešní a prolhaní. To, že se vám takové chování nelíbí, vede k jeho odsuzování, skrývání a potlačování. Zanechte hodnocení ostatních a hledejte, kde jste falešní. Najdete třeba to, jak se přetvařujete a předstíráte, že se vám líbí něco, co se líbí všem. Nebo děláte, že vám nevadí to, co vám ve skutečnosti vadí, že vás nebolí něčí jednání. A to vše děláte ze strachu, že někoho zklamete, že budete odsouzeni, zkrátka berete ohledy na názory druhých lidí.

Lež a faleš vychází ze strachu

Hledejte, jak lžete sami sobě, že vás má rád ten, kdo vás jen využívá, že když s někým manipulujete, tvrdíte, že to děláte pro jeho "dobro." Lež a faleš vychází ze strachu. Buďte upřímní sami k sobě a přiznejte jen sobě, co vás bolí, čeho se bojíte, v čem si lžete, protože si bojíte přiznat pravdu, kterou už dávno znáte. Pravda někdy bolí, často se nám vůbec nelíbí, ale vždy je osvobozující a léčivá. Nalhávání si, že je to jinak, přináší mnohem více bolesti a ubírá tolik energie, že nakonec způsobí nemoc.

Pravdivá skutečnost se nám často nelíbí, protože nezapadá do našich iluzí o šťastném životě. Věřte však, že na lži a falši, na strachu a potlačování se štěstí a spokojenost nedá vypěstovat.

Skutečnou víru nelze někomu vnutit ani ji předat. Má vyrůstat z pochybností, jichž se sami postupně zbavujeme na základě vlastních zkušeností a prožitků. Věřit bychom měli tomu, o čem jsme se přesvědčili, že funguje. Věřit můžeme svým vlastním citům a pocitům, a proto je velmi důležité jim věnovat patřičnou pozornost.

Víra je jako křehká rostlinka, na níž každá lež působí jako sucho a mráz. Bez upřímnosti ani nevyklíčí, bez svobody hyne. Víra, láska a sebedůvěra, to jsou základní kameny pro výstavbu šťastného a spokojeného života.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2012.