Mám přítele, který se jmenuje Monty Roberts a je majite lem ranče v San Ysidro, kde má stádo koní. Nabídl mi svůj dům k pořádání dobročinných akcí ve prospěch rizikové mládeže.

Když jsem u něj byl naposledy, uvedl mě těmito slovy: "Rád bych vám řekl, proč Jackovi svůj dům půjčuji. Začalo to jedním chlapcem, který byl synem trenéra závodních koní. Otec se synem putovali od stáje ke stáji, od závodiště k závodišti, od farmy k farmě a od ranče k ranči podle toho, kde ho bylo zapotřebí. V důsledku toho onen chlapec musel neustále přerušovat školní docházku a měnit školy. Když byl větší, dostal jednou za domácí úkol napsat, co by chtěl dělat, až bude dospělý.

Ten večer napsal sedm stránek o tom, že jednou chce mít ranč a stádo koní. Popsal svůj sen do nejmenších po drobností, dokonce nakreslil plánek dvousetakrového ranče, na kterém vyznačil, kde budou všechna stavení, kde stáje a dostihová dráha. Vypracoval i podrobný plánek za řízení domu o ploše 360 čtverečních metrů, který měl na jeho vysněném ranči stát.

Vložil do toho plánu celé své srdce a na druhý den ode vzdal úkol učiteli. Za dva dny ho dostal zpátky. Hned na první stránce se červenala veliká pětka a poznámka: ‚Po vyučování přijď za mnou.‘

Chlapec se po vyučování vypravil za učitelem a zeptal se, proč dostal tu pětku.

Učitel mu odpověděl: ,To je pro chlapce, jako jsi ty, nerealistický sen. Nemáš žádné peníze. Jsi z potulné rodiny. Nemáš čím svůj sen zaplatit a na provoz ranče a chov koní potřebuješ spoustu peněz. Musíš koupit pozemek. Musíš nějak zaplatit první krmivo a pak vysoké poplatky za chov. To se ti nikdy nemůže podařit. A ještě dodal: Ale jestli ten domácí úkol přepíšeš a najdeš si realističtější cíl, známku ti opravím.’

Chlapec odešel domů a dlouho a hluboce o všem přemýšlel. Zeptal se otce, co má dělat. Otec mu odpověděl: ‚Podívej, to si musíš vyřešit sám. Ale myslím, že máš před sebou moc důležité rozhodnutí.‘

Chlapec strávil celý týden přemýšlením nad svým domácím úkolem a nakonec odevzdal ten původní, nezměnil na něm ani čárku. Prohlásil: ‚Klidně mi dejte pětku, ale já se svého snu nevzdám.‘"

Po těch slovech se Monty otočil k lidem, kteří se shromáždili v jeho domě, a řekl: "Tento příběh jsem vám vyprávěl proto, že sedíte v mém domě o 360 čtverečních metrech, na mém dvou set akrovém ranči. A ten úkol mám pořád ještě zarámovaný tady nad krbem. Nejlepší na tom všem je, že přede dvěma roky v létě právě ten učitel přijel na týden tábořit na můj ranč s třiceti dětmi. Když odjížděli, řekl mi: "Monty, teď ti to už můžu říct. V době, kdy jsem tě učil, jsem byl něco jako zloděj snů. Za ta léta jsem dětem ukradl nesčetně snů. Tys měl naštěstí dost kuráže, aby sis ho nenechal vzít."

Nedovolte nikomu ukrást vaše sny. Jednejte podle hlasu svého srdce, ať říká cokoli.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 10/2012.